2 Azs 190/2024 — Nejvyšší správní soud

2 Azs 190/2024- 31 - text  2 Azs 190/2024 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: B. O., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2024, č. j. OAM0264012/ZM2024, MV397583/OAM2024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 21 A 32/202427, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Petra Václavka. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce dne 22. 12. 2023 oznámil žalovanému změnu zaměstnavatele. Žalovaný mu sdělil, že nesplnil podmínky pro oznámení změny zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť tuto změnu neoznámil včas. [2] Městský soud v Praze žalobou napadené sdělení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovanému uložil, aby v novém řízení shledal žalobcovo oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 22. 12. 2023 včasným. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl, že městský soud nevysvětlil, z jakého důvodu má v tomto případě lhůta podle § 42g odst. 7 a § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců začít běžet až dnem následujícím po právní moci rozsudku, jímž bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele o zrušení platnosti žalobcovy zaměstnanecké karty. Ačkoli podle městského soudu tento závěr plyne ze smyslu právní úpravy, podle zákona o pobytu cizinců není držitel zaměstnanecké karty oprávněn změnit zaměstnavatele po uplynutí 60 dnů od skončení posledního pracovněprávního vztahu. [4] Stěžovatel je přesvědčen, že jeho postup nebyl diskriminační. Zdůrazňuje, že žalobce ukončil pracovní poměr dohodou. To, že obě strany v rozhodné době zjevně nevěděly, že tento pracovněprávní vztah již krátce předtím zanikl právní moci rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty, neznamená, že stěžovatel k tomuto jejich projevu vůle neměl přihlížet. [5] Stěžovatel popsal svou vstřícnou správní praxi, podle níž pokud pracovněprávní vztah zanikne z důvodu spočívajícím v právu veřejném, který následně odpadne, nebo jsou jeho účinky pozastaveny, považuje pracovní poměr i nadále za trvající. Soukromoprávní vztah však nelze považovat za trvající proti vůli jeho stran. Stěžovatelovo rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalobce ze dne 8. 8. 2023 nebylo nezákonné. V době jeho vydání existoval pravomocný trestní příkaz, který byl později zrušen. Žalobce se dopustil podvodu s cílem získat osvědčení o absolvování zkoušky z českého jazyka pro účely nabytí povolení k trvalému pobytu, což relativizuje pohled na spravedlivé řešení jeho případu. [6] Podle stěžovatele je kasační stížnost přijatelná, protože otázka počátku běhu doby podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je stěžejní i pro celou řadu dalších držitelů zaměstnaneckých karet. Při výkladu tohoto ustanovení, resp. počátku běhu šedesátidenní doby v něm zakotvené, se městský soud natolik odchýlil od textu zákona, že se dopustil zásadního pochybení. [7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se stěžovatelova argumentace rozchází s odůvodněním napadeného sdělení. „Vstřícnou praxi“ stěžovatel tvrdí pouze účelově. Podle žalobce nemůže právní vztah zaniknout ještě poté, co již zanikl ze zákona. Žalobce navíc se zaměstnavatelem rozvázal pracovní poměr dohodou v reakci na zrušení zaměstnanecké karty, neboť nevěděl, že k zániku dojde ze zákona. Stěžovatel se snaží docílit situace, v níž musí žalobce změnu zaměstnavatele ohlásit v době, kdy zaměstnanecká karta právně neexistuje. I pokud by byla doba podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců počítána od 16. 8. 2023, žalobci by skončila v době před zrušením rozhodnutí o zrušení zaměstnanecké karty. Také v tomto případě by byl žalobce ochuzen o možnost ohlásit změnu zaměstnavatele v důsledku právních následků rozhodnutí, které bylo následně jako nezákonné zrušeno. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12). [9] Jak NSS vyslovil v usnesení č. j. 1 Azs 13/200639, kasační stížnost je mimo jiné přijatelná, jestliže se týká právních otázek, které judikatura NSS dosud neřešila. To je i případ nyní projednávané věci. Právní otázkou, kterou se kasační soud dosud nezabýval, je určení počátku běhu šedesátidenní doby pro oznámení změny zaměstnavatele podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců v situaci, kdy pracovní poměr skončil ze zákona (nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení zaměstnanecké karty), následně strany pracovněprávního vztahu uzavřely dohodu o skončení tohoto pracovního poměru a důvod, pro který pracovní poměr skončil ze zákona, poté odpadl (zde v důsledku rozhodnutí soudu). [10] Kasační stížnost je tedy přijatelná, není však důvodná. [11] Podle § 42g odst. 7 věty poslední zákona o pobytu cizinců držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1. [12] Podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 60 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10; to neplatí, pokud se jedná o cizince uvedeného v § 98 zákona o zaměstnanosti. [13] Podle § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců se odst. 1 téhož ustanovení nepoužije, jestliže cizinec před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 učiní oznámení podle § 42g odst. 7 nebo podá žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem. [14] Podle § 48 odst. 3 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti, pokud k jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, končí dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu. [15] Problematikou oznámení změny zaměstnavatele podle zákona o pobytu cizinců, resp. včasností tohoto úkonu, se NSS v nedávné době zabýval, byť v jiném procesním kontextu. V rozsudku ze dne 30. 5. 2024, č. j. 2 Azs 10/202423, dospěl k závěru, že výklad šedesátidenní doby ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nelze redukovat pouze na hmotněprávní smysl a že tato doba je také lhůtou k provedení procesního úkonu – oznámení o změně zaměstnavatele. Rozsudky ze dne 26. 7. 2024, č. j. 4 Azs 114/202334, nebo ze dne 27. 9. 2023, č. j. 4 Azs 124/202334, č. 4529/2023 Sb. NSS, se pak týkaly odstraňování nedostatků oznámení o změně zaměstnavatele. Pro tuto věc je přitom podstatné, že kasační soud v citovaných rozsudcích zdůraznil intenzitu zásahu sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele do práv držitele zaměstnanecké karty. [16] V této věci je třeba nejprve posoudit, zda žalobcův pracovní poměr skončil ze zákona tím, že dne 12. 8. 2024 nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení jeho zaměstnanecké karty, nebo zda se tak stalo na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 16. 8. 2024. V návaznosti na to pak NSS ještě uváží, zda za dané situace začala šedesátidenní doba podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců běžet až právní mocí rozsudku, který zrušil rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty. [17] Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Stěžovatel rozhodnutím ze dne 8. 8. 2023, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2023, zrušil žalobcovu zaměstnaneckou kartu. Učinil tak poté, co byl žalobce pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově odsouzen za úmyslný trestný čin. Dne 16. 8. 2023 žalobce uzavřel se svým zaměstnavatelem dohodu o rozvázání pracovního poměru k témuž dni. V průběhu soudního řízení, v němž se žalobce domáhal přezkumu rozhodnutí o zrušení zaměstnanecké karty, byl trestní příkaz zrušen, neboť podaný odpor byl shledán včasným. Žalobcovo trestní stíhání bylo následně podmíněně zastav