4 As 284/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 284/2022- 160 - text 4 As 284/2022-169 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) Ing. J. B., b) T. R., c) R. B., d) K. P., e) MUDr. A. S., f) JUDr. J. S., g) PhDr. O. F., h) JUDr. K. R., i) E. K., j) RNDr. T. S., k) Ing. arch. R. S., l) Ing. J. V., m) Ing. J. V., n) Ing. M. N., všichni zast. JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou, se sídlem Balbínova 384, Příbram, o) Ing. P. H., a Ing. M. L., p) Ing. J. M., q) V. P., r) D. M., s) Ing. M. M., v) J. N., w) M. S., x) V. S., y) Ing. P. N., všichni zast. Mgr. Martinem Mládkem, advokátem, se sídlem Ostrovní 2064/5, Praha 1, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, zast. Mgr. Andrejem Lokajíčkem advokátem, se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast. JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022, č. j. SPU 187027/2022, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2022, č. j. 14 A 69/2022-171, a o kasační stížnosti žalovaného proti výrokům III., IV. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2022, č. j. 14 A 69/2022-171, takto: I. Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení a žalovaného se zamítají. II. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a) až n) na náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech částku 42.374 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské. III. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům o), p), q), r), s), u), v), w) a y) na náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech částku 30.371 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Martina Mládka. IV. Žalobkyně t) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 6. 2022, č. j. SPU 187027/2022, zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 3. 2022, č. j. PÚ 608/01 (dále jen „opravné rozhodnutí“), kterým opravil zřejmé nesprávnosti ve výrokové části II. rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 28. 2. 2001, č. j. PÚ 608/01 (dále jen „původní rozhodnutí“), vydaného podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). V opravném rozhodnutí bylo nově ve výrokové části uvedeno, že žalobci nejsou vlastníky zbytku nemovitosti parc. č. X v k. ú. S. (dále jen „pozemek parc. č. X“) o výměře 203 m2, namísto výměry 14.842 m2 uvedené v původním rozhodnutí. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 7. 11. 2022, č. j. 14 A 69/2022-171, výrokem I. odmítl žalobu žalobkyně t), výrokem II. jí nepřiznal právo na náhradu nákladů žalobního řízení, výrokem III. uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům a) až n) náklady žalobního řízení ve výši 168.044 Kč a výrokem V. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům či jejich právním předchůdcům o) až y) [vyjma žalobkyně t)] náklady žalobního řízení ve výši 121.484 Kč. [3] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve vysvětlil odmítnutí žaloby žalobkyně t). Dále vymezil skutečnosti, o kterých nebylo mezi účastníky řízení sporu. Výrokem II. původního rozhodnutí bylo znovu rozhodnuto o výměře 14.842 m2 pozemku parc. č. X, jelikož správní orgán přehlédl, že již rozhodnutím ze dne 9. 9. 1997 rozhodl o výměře 14.639 m2. téhož pozemku. Žalobcům tak bylo dvakrát určeno, že nebyli vlastníky předmětné nemovitosti, a náležela jim tak náhrada podle § 11, resp. § 16 zákona o půdě. Městský soud se dále zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že ten řádně a dostatečně odůvodnil, z jakých důvodů správní orgán I. stupně přistoupil k opravě původního rozhodnutí podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [4] Následně městský soud hodnotil otázku, zdali byl správní orgán I. stupně oprávněn opravit chybně určenou výměru části pozemku parc. č. X, za kterou žalobcům náležela náhrada. Nejprve odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu a na analogická ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vymezil rovněž, které vady rozhodnutí lze považovat za zjevné chyby a nesprávnosti a jakým způsobem je lze opravit. Zdůraznil, že oprava dříve vydaného rozhodnutí je mimořádným prostředkem sloužícím k opravě pouze zjevných nesprávností či nepřesností, nikoli k nápravě skutkových či právních omylů. Opravným rozhodnutím nelze změnit vlastní, opravovaným rozhodnutím stanovená práva a povinnosti. Za zjevnou nesprávnost bylo možné považovat zjevné a okamžité selhání v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo původní rozhodnutí vyhlášeno či vyhotoveno. [5] V posuzovaném případě podle městského soudu opravné rozhodnutí razantně zasáhlo do práv žalobců, která jim náležela z původního rozhodnutí. Opravné rozhodnutí totiž výměru pozemku, za níž žalobcům náležela náhrada podle zákona o půdě, snížilo na pouhých 203 m2. Provedená oprava tak byla významná, a to rovněž s ohledem na počet oprávněných osob. Vyznění původního rozhodnutí po jeho opravě tak bylo ohledně restitučních práv žalobců zcela odlišné. Městský soud nepopíral chybnost původního rozhodnutí. Uvedl však, že opravným rozhodnutím nebylo možné napravovat věcná pochybení správního orgánu, konkrétně chybu ve skutkových zjištěních. Z původního rozhodnutí totiž nebylo vůbec zjevné, že by správní orgán operoval s rozhodnutím ze dne 9. 9. 1997, naopak jej zjevně pominul. Nejednalo se tak o zjevné a okamžité selhání v duševní či mechanické činnosti osoby vyhotovující původní rozhodnutí. Původní výrok rozhodnutí nadto plně korespondoval s jeho odůvodněním, vada tak nemohla být zjevná ani jakékoli třetí osobě. Samy správní orgány byly přesvědčeny o správnosti a zákonnosti původního rozhodnutí. Následným postupem tak správní orgán I. stupně napravoval své chybné závěry nad rámec zákonem stanoveného rozsahu. [6] Podle městského soudu původní rozhodnutí přiřklo žalobcům více práv, než jim náleželo. Zároveň neměl za to, že by si tohoto pochybení správního orgánu nebyli žalobci vědomi. Přesto bylo v posuzovaném případě nutno zdůraznit principy právní jistoty a presumpce správnosti správních rozhodnutí. V této souvislosti městský soud rovněž poukázal na uplynutí více než 20 let od vydání původního rozhodnutí. Zásah do práv žalobců přiznaných jim před značnou dobou původním rozhodnutím tak byl v rozporu s principem právní jistoty a v právním státě nemohl obstát. Na uvedeném ničeho neměnila ani skutečnost, že správní řád nestanovil lhůtu pro vydání opravného rozhodnutí. Přesto bylo nutno akcentovat zmíněné principy. Čím později bylo rozhodnutí opraveno, tím více bylo lze pochybovat o tom, že bylo zřejmě nesprávné. Lze si totiž jen těžko představit zjevnou nesprávnost, která by byla odhalena až po desítkách let. Městský soud poukázal rovněž na lhůty stanovené zákonem pro přezkumné řízení, podání odvolání opomenutým účastníkem řízení a nařízení obnovy řízení. Bylo by nepřiměřené, aby správní orgány prostřednictvím opravného rozhodnutí mohly zasahovat do nabytých práv účastníků původního řízení v jakékoli lhůtě, a to bez ohledu na to, v jaké míře tak činily. V posuzovaném případě tak správní orgány opravou původního rozhodnutí nepřípustně zasáhly do právní jistoty žalobců, a to po uplynutí více než 20 let od jeho vydání. Proto musel převládnout požadavek na právní jistotu nad zájmem vydat zákonné a věcně správné rozhodnutí. V posuzovaném případě nebylo možné obcházet již několikanásobně uplynulou dobu pro nápravu vad původního rozhodnutí v přezkumném či obnoveném řízení prostřednictvím opravy zjevných nesprávností podle § 70 správního řádu, a to rovněž s ohledem na to, že původní rozhodnutí nebylo zjevně nesprávné. II. Obsah kasačních stížností a dalších podání účastníků řízení Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení [7] Proti výroku III. tohoto rozsudku městského soudu podala osoba zúčastněná na řízení [dále jen „stěžovatelka a)“] včasnou kasační stížnost, v níž označila důvody uvedené v ustanoveních § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [8] V jejím doplnění, jež Nejvyšší správní soud obdržel v zákonné měsí