4 As 85/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 85/2024- 35 - text 4 As 85/2024-37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Bc. et Bc. L. K., zast. JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, advokátem, se sídlem nám. Chvalova 1696/10, Praha, proti žalované: Masarykova univerzita, se sídlem Žerotínovo nám. 617/9, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2022, č. j. MUIS/49205/2022/1642617/PrF16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 31 A 8/202338, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 31 A 8/202338, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity (dále jen „děkan“) rozhodnutím ze dne 1. 3. 2022, č. j. MUIS/49205/2022/1642617/PrF6, nepovolil udělení výjimky ze Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity pro zápis žalobce do 12. semestru a rozhodl o ukončení jeho studia. [2] Rektor Masarykovy univerzity (dále jen „rektor“) v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „rozhodnutí rektora“, nebo „zásilka“), zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí děkana. II. [3] Žalobce se proti rozhodnutí rektora bránil žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce podal žalobu opožděně, tedy po uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí rektora. Vyšel z obsahu doručenky k zásilce, kterou bylo uvedené rozhodnutí doručeno. Z ní dovodil, že zásilka byla na poště připravena k vyzvednutí ode dne 4. 11. 2022, v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 97/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. se podle krajského soudu uplatní fikce doručení uplynutím 10. dne ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Lhůta pro podání žaloby tedy uplynula podle § 40 odst. 3 s. ř. s. v pondělí 16. 1. 2023 (neboť poslední den lhůty  14. 1. 2023  připadl na sobotu). Jelikož žalobce podal žalobu až dne 18. 1. 2023, učinil tak opožděně. Zmeškání lhůty k podání žaloby přitom nelze prominout. III. [5] Proti napadenému usnesení se žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatel nejprve namítá, že krajský soud posuzoval doručování zásilky realizované správním orgánem. Z uvedeného důvodu měl na věc aplikovat správní řád. Pokud tedy postupoval podle § 42 odst. 5 s. ř. s. a příslušných ustanovení o. s. ř., použil nesprávnou právní normu a z uvedeného důvodu dospěl i k nesprávnému závěru o počátku běhu lhůty pro podání žaloby. Pochybil proto i v závěru o opožděnosti žaloby. [7] Stěžovatel poukazuje na to, že doručovaná zásilka nesplňovala požadavky pro doručování písemností podle o. s. ř., a proto u ní nemohlo dojít k uplatnění fikce doručení podle uvedeného zákona. Stěžovateli byla zanechána ve schránce pouze „výzva k vyzvednutí zásilky“ (dále jen „výzva“), nikoliv však výzva podle § 49 odst. 2 o. s. ř., jak je specifikována v § 50h téhož zákona. K výzvě nebylo přiloženo žádné poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. Stěžovatel zdůrazňuje, že s ohledem na chybějící písemné poučení nemohla nastat fikce doručení zásilky. Tato fikce doručení nadto nemohla nastat ani proto, že zásilka obsahující rozhodnutí rektora nebyla doručována podle o. s. ř., ale podle správního řádu. [8] V další části kasační stížnosti pak stěžovatel rozebírá jednotlivá ustanovení správního řádu týkající se doručování písemností ve správním řízení. Zejména poukazuje na § 19 odst. 2 správního řádu a § 23 odst. 4 a 5 a § 24 téhož zákona. Upozorňuje na to, že i když lze při doručování ve správním řízení zajistit, aby zásilka byla na poště uložena pouze 10 dnů, je třeba o to při objednávce služby (na obálce) požádat. Podle čl. 21 Poštovních podmínek České pošty totiž jinak činí úložní doba zásilky 15 dnů. Žádost o zkrácení této úložní doby se zpravidla provádí zaškrtnutím políčka „ULOŽIT JEN 10 DNÍ“ na přední straně obálky. Pokud dále odesílatel nezvolí i službu „NEVRACET , VLOŽIT DO SCHRÁNKY“ na přední straně obálky, po uplynutí úložní doby se mu zásilka vrací, což snižuje komfort adresáta. [9] K doručování podle správního řádu stěžovatel s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu shrnuje, že aby mohlo dojít k náhradnímu doručení zásilky fikcí, musí být kumulativně splněno, že 1) správní orgán doručuje zákonem stanoveným způsobem a na správné místo, 2) v případě neúspěšného pokusu o doručení musí být zanecháno adresátovi v domovní schránce nebo na jiném vhodném místě poučení a výzva, 3) písemnost musí být pro adresáta připravena k vyzvednutí celých 10 dnů. Nakonec doplňuje, že pokud si adresát zásilku reálně převezme, nemůže nastat fikce doručení. Ve stěžovatelově věci přitom byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky dne 7. 11. 2022, aniž věděl, o jakou zásilku se jednalo a kdo je jejím odesílatelem, chybělo také poučení o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky v úložní době. Pokud byla zásilka uložena déle než 10 dnů nebo pošta chybně doručovala, nemůže být adresátovi doručeno fikcí. [10] Stěžovatel se dále podrobně věnuje obsahu výzvy, kterou připojil ke kasační stížnosti, z níž podle něj plyne, že se o zásilce (podací číslo RR532684543CZ) mohl dozvědět nejdříve dne 7. 11. 2022 od 10:00 hod. Zásilka ani nebyla označena údajem „NEVRACET, VLOŽIT DO SCHRÁNKY“. Ta se tedy měla vrátit odesílateli a nemohla vyvolat zamýšlené účinky doručení fikcí (což stěžovatel dovozuje z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 53/201177). Jelikož stěžovatel neměl povědomost ani o tom, o jakou zásilku se jedná, ani o negativních důsledcích jejího nevyzvednutí, a vyzvedl ji v úložní době, nemohla nastat krajským soudem dovozená fikce doručení. Zásilku převzal dne 18. 11. 2022 a dne 18. 1. 2023 podal žalobu. Učinil tak včas a krajský soud pochybil, pokud žalobu jako opožděnou odmítl. IV. [11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti souhlasí se závěry krajského soudu o opožděnosti žaloby. Uvádí, že pro doručování rozhodnutí rektora využila v souladu s § 19 odst. 2 správního řádu doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, tedy České pošty. Dokladem o průběhu doručování je tzv. doručenka. Z ní vyplývá, že pro doručení zásilky byl použit postup podle § 23 správního řádu. Doručenka obsahuje údaj o tom, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky, bylo mu zanecháno poučení (které je součástí obálky s údajem o tom, že „[j]estliže si adresát zásilku nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.“) a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 4. 11. 2022. V souladu s § 24 odst. 1 správního řádu tedy nastala fikce doručení rozhodnutí rektora dne 14. 11. 2022. Zákonem stanovená lhůta pro podání žaloby uplynula dne 16. 1. 2023. Žaloba podaná dne 18. 1. 2023 tedy byla opožděná. [12] Žalovaná dále dodává, že učinila dotaz na příslušné pobočce České pošty, která sdělila, že pro nedostatek doručovatelek se doručuje 12x v týdnu. Ani to však podle žalované nevyvrací skutečnost, že v případě posuzované zásilky došlo k neúspěšnému pokusu o doručení zásilky adresátovitedy stěžovateli. [13] K údajům na obálce, v níž byla zásilka doručována a na níž nebyl zaškrtnut údaj „NEVRACET, VLOŽIT DO SCHRÁNKY“ a k závěrům rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 53/201177, na nějž poukazuje stěžovatel, dále žalovaná uvádí, že tento rozsudek a závěry o nemožnosti nastoupení fikce doručení překonal pozdější rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/201441, z nějž vyplývá, že na uplatnění fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu nemá vliv skutečnost, zda po uplynutí úložní doby došlo ke vhození doručované písemnosti do schránky adresáta. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem, při odesílání zásilky nepožadovala vložení do schránky v případě jejího nevyzvednutí. Nadto má student vždy možnost se s vydaným rozhodnutím seznámit v informačním systému Masarykovy univerzity. Žalovaná tudíž navrhuje kasační stížnost zamítnout. V. [14] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [15] Kasační stížnost je důvodná. [16] Nejvyšší správní soud předesílá, že jeli předmětem přezkumu usnesení o odmítnutí žaloby, jak je tomu právě nyní, zabývá se v řízení o kasační stížnosti výlučně tím, zda byly splněny zákonné předpoklady pro odmítnutí žaloby. Nemůže se zabývat věcí samou, neboť to před ním nečinil ani krajský soud. [17] Stěžovatel namítá, že