6 Ads 102/2024 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 102/2024- 26 - text  6 Ads 102/2024 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera a soudkyň Jiřiny Chmelové a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: WORLD LOGISTICS PLUS s.r.o., sídlem Nad hradním vodojemem 11/29, Praha 6, zastoupená JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem, sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10, proti žalovanému: Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj, sídlem náměstí Barikád 1122/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2024, č. j. 10061/4.71/2325, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2024, č. j. 6 A 37/202423, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný provedl dne 4. 4. 2023 v provozovně společnosti Nagel Česko s.r.o. na adrese Logistický park Ostředek, Chocerady kontrolu pracovně právních předpisů dle § 126 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, za období 1. 1. 2022 – 4. 4. 2023. Kontrolní zjištění byla zachycena v protokolu o kontrole ze dne 9. 1. 2024, č. j. 10061/4.71/2322. Žalobkyně se proti nim bránila podáním námitek, které žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 2. 2024 zamítl (dále jen „rozhodnutí o vyřízení námitek“). [2] Žalobkyně se následně žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), domáhala jak zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí o vyřízení námitek, tak současně i ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícího v postupu žalovaného při kontrole. [3] Městský soud řízení o žalobě proti výše nadepsanému rozhodnutí o vyřízení námitek vyloučil usnesením ze dne 20. 3. 2024, č. j. 6 A 22/202417, k samostatnému projednání. Toto rozhodnutí žalovaného je nyní předmětem přezkumu. [4] Městský soud podanou žalobu odmítl usnesením označeným v záhlaví. V odůvodnění vysvětlil, že protokolem o kontrole a rozhodnutím o vyřízení námitek není zasahováno do práv a povinností účastníků řízení. Protokol o kontrole je pouze konstatováním určitého stavu, který je dále řešen až v navazujícím řízení. Jinak řečeno, protokol o kontrole a rozhodnutí o vyřízení námitek nezakládá, nemění nebo neruší práva a povinnosti žalobkyně. Napadené rozhodnutí o vyřízení námitek není rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [5] Městský soud dodal, že ačkoli protokol o kontrole a rozhodnutí o vyřízení námitek nejsou správními rozhodnutími, je otázkou, zda se nemůže případně jednat o nezákonný zásah. V projednávané věci je možný nezákonný zásah projednáván v samostatném řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 6 A 22/2024. [6] Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Městský soud proto uzavřel, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí o vyřízení námitek není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., je žaloba podle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Výslovně uvedla, že podává kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) c) a d) s. ř. s. [8] Nejprve shrnula průběh předchozího řízení. Dále uvedla, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 5. 2014, č. j. 5 As 152/201243, připustil možnost soudního přezkumu rozhodnutí o vyřízení námitek podle § 18 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), v případě, že kontrolním protokolem byla kontrolované osobě přímo uložena konkrétní povinnost. Přezkoumávaný protokol může být interpretován tak, že žalobkyni skutečně ukládá konkrétní povinnost, neboť v něm byla vyzvána k poskytnutí součinnosti a doložení podkladů. A to i ohledně osob, které pro žalobkyni nikdy nepracovaly. Z tohoto důvodu má stěžovatelka za to, že je v této věci přípustný soudní přezkum. [9] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že kasační stížnost je vnitřně rozporná. Stěžovatelka na jedné straně v žalobě sama argumentovala tím, že rozhodnutí o vyřízení námitek a potažmo kontrolní zjištění nejsou rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., ale mohou mít za určitých okolností povahu nezákonného zásahu. Nyní namítá, že jí byly protokolem o kontrole uloženy určité povinnosti, a proto by se o rozhodnutí jednat mohlo. K tomu žalovaný uvedl, že takovou interpretaci nepovažuje za správnou. Stěžovatelka by v tomto případě žalobu podat nemohla, protože proti rozhodnutí o vyřízení námitek nevyčerpala všechny řádné opravné prostředky. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] Pokud kasační stížností napadá rozhodnutí o odmítnutí žaloby, z povahy věci pro ni přichází v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 7/200447, ze dne 18. 3. 2004). Naplnění důvodu podle písm. e) může založit i to, že rozhodnutí městského soudu je nepřezkoumatelné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015128, bod 39, nebo ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498). [12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval obecnou námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení městského soudu pro nedostatek důvodů. Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, z jehož odůvodnění je zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je nicméně vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Konstatování nepřezkoumatelnosti by tedy mělo být v soudní praxi spíše výjimečné, „neníli z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vůbec patrno, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v rámci žalobních bodů. Naopak nelze považovat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění lze (byť i zohledněním celkového kontextu důvodů uvedených v odůvodnění) seznat, jaký názor krajský soud zaujal vůči důležitým skutkovým a právním otázkám podstatným pro rozhodnutí projednávané věci. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nemůže být založena tím, že odůvodnění krajského soudu je pouze stručné či argumentačně chudé, popř. že krajský soud nevyvracel každý dílčí argument uplatněný účastníky…“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod 29). Napadené usnesení je přezkoumatelné, neboť městský soud srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů přistoupil k odmítnutí žaloby. Konkrétními žalobními námitkami se vzhledem k tomu, že žalobu odmítl, zabývat nemohl. [13] Nejvyššímu správnímu soudu tedy zbývá posoudit otázku, zda městský soud postupoval správně, jestliže odmítl žalobu podanou stěžovatelkou. [14] Stěžejní část stěžovatelčiny kasační argumentace vychází z předpokladu, že v kontrolním protokolu je jí stanovena povinnost součinnosti a doložení podkladů. Z tohoto důvodu by měla být přípustná i žaloba proti rozhodnutí o vyřízení námitek. [15] Rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu vychází ve shodě se stěžovatelkou z toho, že „nelze přistupovat stejným způsobem k případu, kdy je v kontrolním protokolu ukládána kontrolovanému subjektu nějaká povinnost, jako k případu, kdy protokol obsahuje toliko skutková zjištění plynoucí z provedené kontroly“ (rozsudek ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2 As 90/201142). Tento závěr Nejvyšší správní soud potvrdil i v rozsudku ze dne 29. 5. 2014, č. j. 5 As 152/201243, v němž vyslovil, že soudní přezkum rozhodnutí o vyřízení námitek dle § 18 zákona o státní kontrole Nejvyšší správní soud připouští v případech, „kdy bylo kontrolním protokolem kontrolované osobě přímo uloženo i konkrétní opatření (k nápravě), resp. byla v rámci protokolu přímo uložena kontrolované osobě povinnost, přičemž oprávnění k uložení takové povinnosti vyplývalo v souvislosti s prováděním kontroly pro kontrolní orgán ze zvláštního právního předpisu“. Na obdobných závěrech Nejvyšší správní soud setrvává i za účinnosti nynější právní úpravy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2024, č. j. 10 As 150/202242, bod 9). V opačném případě, pokud protokol o kontrole obsahuje toliko kontrolní zjištění, tedy zjištění skutková, jimiž nemůže být nikterak zasaženo do práv kontrolovaného subjektu, nejsou „rozhodnutí“ o vyřízení námitek proti zjištění uvedenému v protokolu samostatně soudně přezkoumatelná žalobami dle soudního řádu správního (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016,