2 As 198/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 198/2024- 39 - text  2 As 198/2024 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Bc. L. D., DiS., zast. JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti žalovanému: ředitel sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany, se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2024, č. j. MO 197238/20241457, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2024, č. j. 30 Ad 4/202457, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2024, č. j. 30 Ad 4/202457, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2024, č. j. MO 197238/20241457, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 20 342 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Jana Bureše, Ph.D., advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce je vojákem z povolání. Žalobce byl toho názoru, že mu plk. Ing. K. F., Ph.D., uložil rozkazem povinnost zastupovat v období od 1. 2. 2018 do 30. 5. 2018 kpt. Ing. M. Ž. a v období od 16. 9. 2018 do 7. 12. 2018 kpt. Mgr. M. K. Žalobce rozkaz splnil a fakticky tyto vojáky zastupoval. Proto požádal o vyplacení tzv. zástupného podle § 68j odst. 5 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. [2] Ředitel Agentury vojenského zdravotnictví (dále jen „ředitel agentury“) žádosti nevyhověl. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný a potvrdil rozhodnutí ředitele agentury. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 30 Ad 5/202260, obě rozhodnutí správních orgánů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Správní orgány totiž žádosti nevyhověly pouze z důvodu neexistence personálního rozkazu podle § 145a zákona o vojácích z povolání. Rezignovaly však na zjištění, zda žalobce fakticky vojáky zastupoval. Žalobce ostatně musí uposlechnout i ústní rozkaz. Žalobce si přitom dle svých tvrzení stěžoval na to, že mu byl dán pouze ústní rozkaz. Správní orgány však do spisu žádnou takovou stížnost nezaložily a ani se s jeho tvrzením nevypořádaly. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 1 As 253/202231. Nejvyšší správní soud doplnil, že se správní orgány nezabývaly tím, zda byl žalobci skutečně rozkaz k zastupování (byť v nesprávné formě) dán. Poukázal také na povinnost správních orgánů náležitě zjistit skutkový stav. [3] V dalším řízení ředitel agentury žalobcově žádosti opět nevyhověl. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele agentury. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou podanou ke krajskému soudu. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. [4] Agentura vojenského zdravotnictví vyslechla plk. F., který měl žalobci ústní rozkaz dát. Plk. F. popřel, že by žalobce pověřil plněním úkolů po kpt. Ž. K plnění jeho agendy byl pověřen pplk. Ing. M. B., který jako vedoucí oddělení zadával dílčí úkoly svým podřízeným. Vykonávalli žalobce pouze dílčí úkoly, nelze hovořit o zastupování. S touto výpovědí koresponduje i to, že správní orgány zjistily, že neexistují žádné dokumenty potvrzující, že by žalobce převzal od kpt. Ž. kompletní spisovou dokumentaci. Žalobce tvrdí, že si stěžoval na postup plk. F., který mu udělil pouze ústní rozkaz k zastupování. O stížnost však nejde. Ve skutečnosti jde o námitky proti služebnímu hodnocení. [5] Co se týká tvrzeného zastupování kpt. K., poukazuje žalobce na dodatečné změny v rozkazu Krajského vojenského velitelství (dále jen „KVV“) Hradec Králové ze dne 10. 9. 2018 č. 32/2018. K poslední změně tohoto dokumentu v systému DEPO však došlo 10. 9. 2018, tedy v den, kdy byl rozkaz vydán, a cca 6 dnů před počátkem služební cesty kpt. K. Rozkaz byl sice předtím měněn (došlo ke změně jména z žalobce na pplk. B.). Do elektronické evidence však byl vložen rozkaz, podle něhož měl kpt. K. zastupovat pplk. B. Neplatný elektronický návrh příspěvku v systému DEPO uvádějící zastupování žalobcem s odkazem na neexistující článek nebylo nutné měnit. Žalobce neprokázal, že by v systému DEPO tento samostatný článek existoval. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [7] Ředitel agentury vyslechl pouze plk. F., který byl podjatý. Stěžovatel s ním měl spory, dokonce kvůli němu odešel z KVV Hradec Králové. Není zřejmé, proč nevyslechl kpt. Ž. a kpt. K. Stěžovatel převzal dokumentaci od kpt. Ž. Žalovaný uvádí, že převzetí dokumentace nebylo zjištěno, jeho argumentací se však nezabýval. Vůbec tedy nezjišťoval, co bylo předmětem stěžovatelem zmiňovaných dokumentů, či zda a z jakého důvodu k předání dokumentů došlo. [8] Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel vykonával v období od 1. 2. 2018 do 30. 5. 2018 pouze dílčí úkoly. Jde však o závěr nesprávný. Krajský soud se nezabýval tím, co vše kpt. Ž. vykonával a jakou část z těchto úkolů převzal stěžovatel. Proto nemohl učinit závěr, že stěžovatel vykonával pouze dílčí část jeho úkolů. Tento závěr krajského soudu je nepřezkoumatelný. To, že stěžovatel byl povinen vykonávat zároveň své vlastní úkoly, nevylučuje, že mohl zastupovat jiného vojáka. [9] Ředitel agentury a žalovaný opřeli svá rozhodnutí mimo jiné o neexistenci formálního předpokladu pro zastupování. Toliko na této skutečnosti by však jejich rozhodnutí neměla být založena, jak již správní soudy v této věci uvedly. [10] Krajský soud nesprávně posoudil způsob, jakým si stěžovatel stěžoval na postup svých nadřízených. Vzhledem k tomu, že stěžovateli nebyl dán rozkaz v písemné formě, stěžoval si na postup plk. F., a to jak písemně, tak ústně. Závěr krajského soudu, že podání nebylo stížností, není správný. Podání by mělo být posouzeno podle svého skutečného obsahu. Zároveň není vyloučeno, aby v jednom podání stěžovatel podal jak námitky proti služebnímu hodnocení, tak stížnost na postup nadřízeného při uložení povinnosti zastupovat kolegu. Rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný (vnitřně rozporný), neboť uvádí, že stěžovateli nebylo kladeno k tíži, že si na nesprávný služební postup náležitým způsobem nestěžoval. [11] Dále se stěžovatel zabývá tvrzeným zastupováním kpt. K. v období od 16. 9. 2018 do 7. 12. 2018. Žalovaný sám připustil, že relevantní rozkaz byl zpětně upraven. V důsledku úprav nebylo v rozkazu nakonec jméno stěžovatele zachyceno. To však nemůže jít k jeho tíži. V systému DEPO bylo u relevantního rozkazu ještě na konci roku 2019 jméno stěžovatele stále vedeno. V upraveném dokumentu již nefiguruje stěžovatel, ale pplk. B. Stěžovatel je v systému DEPO uveden i nyní. Stěžovatel tak neměl důvod pochybovat o tom, že kpt. K. zastupuje. Žalovaný tyto skutečnosti relativizuje a bagatelizuje. Odůvodnění krajského soudu je v této části nepřezkoumatelné, neboť je vnitřně rozporné. Prokázalli totiž stěžovatel, že ke dni 13. 5. 2024 byl v systému DEPO uveden jako ten, kdo zastupuje kpt. K., prokázal zároveň to, že existoval samostatný článek. [12] Navíc se jedná i o závěr věcně nesprávný. Elektronická evidence rozkazů musí souhlasit s články v systému DEPO. To znamená, že vygenerovaný rozkaz musí souhlasit se záznamem v systému DEPO. Opravu v systému DEPO je možné provést do 3 měsíců od vydání rozkazu. Tato změna musí být služebním postupem schválena. Plk. F. tak měl možnost změnit příspěvek v systému DEPO do 10. 12. 2018. To však neučinil. Naopak zpětná úprava v systému elektronické evidence u KVV Hradec Králové je velmi jednoduchá. To je důvod, proč je v systému DEPO jako zástup uveden stále stěžovatel a proč rozkaz neodpovídá tomu, který je v systému DEPO. [13] Stěžovatel poukázal na nerovný přístup k vyplácení zástupného, což demonstroval na konkrétních případech svých kolegů, kteří byli pověřeni zastupováním až dodatečně. Krajský soud tuto argumentaci prakticky nevypořádal. Uvedl, že se k věci nemůže vyjádřit, neboť k tomu nemá žádné podklady. V takovém případě však měl rozhodnutí žalovaného zrušit s tím, že má žalovaný podklady obstarat. [14] Krajský soud náležitě nevypořádal ani námitku, že závěr ředitele agentury, podle nějž rozhodovací proces velitele nemá být předmětem „přezkoumatelnosti“ dle správního řádu, je v rozporu s principy demokratického právního státu. Dále krajský soud nevypořádal ani argumentaci poukazující na neochotu ředitele agentury zabývat se skutečnostmi, které se měly odehrát u jiného organizačního celku Ministerstva obrany již v roce 2018 a které se navíc týkají osob, které u toh