2 As 251/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 251/2024- 21 - text  2 As 251/2024 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: R. V., zast. JUDr. Janem Vylegalou, Ph.D., advokátem, se sídlem 1. máje 869/27, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Rybářský spolek Napajedla  Spytihněv, se sídlem Spytihněv 419, zast. JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem, se sídlem Štefánikova 3072, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2023, č. j. MZE33650/202316232, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2024, č. j. 31 A 58/202383, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4 114 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jana Vylegaly, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Dne 29. 6. 2022 podala skupina vlastníků pozemků nacházejících se v uzavřené vodní ploše, jejíž součástí byl i žalobce (dále jen „vlastníci“), podnět ke Krajskému úřadu Zlínského kraje (dále jen „krajský úřad“). Toto podání označili jako „Podnět ke zrušení rybářského revíru, deklarování neexistence rybářského revíru Morava 11 A Štěrkopískoviště U jezu v k. ú. Spytihněv o ploše 20 ha a Bezedné v k. ú. Spytihněv o ploše 12 ha, voda mimopstruhová“ a dále jako „Návrh na odnětí výkonu rybářského práva Rybářskému spolku Napajedla  Spytihněv v ‚rybářském revíru‘ Morava 11 A Štěrkopískoviště U jezu v k. ú. Spytihněv o ploše 20 ha a Bezedné v k. ú. Spytihněv o ploše 12 ha, voda mimopstruhová“. [2] Krajský úřad řízení o tomto podání zastavil usnesením ze dne 20. 7. 2022, č. j. KUZL 59363/2022. Podání vyhodnotil jako zjevně právně nepřípustnou žádost ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. [3] Vlastníci se proti usnesení krajského úřadu bránili odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2022, č. j. MZE61262/202216231, usnesení krajského úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Krajský úřad v novém rozhodnutí ze dne 22. 2. 2023, č. j. KUZL 18201/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nevyhověl žádosti vlastníků o změnu rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru spočívající ve vyjmutí vodních ploch U jezu a Bezedné z rybářského revíru. Uvedl, že rybářský revír byl řádně vyhlášen rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 30. 8. 1994, č. j. 2370/1/94310 (dále jen „rozhodnutí ministerstva 1994“). Tímto rozhodnutím byl zároveň řádně svěřen k výkonu rybářského práva osobě zúčastněné na řízení. Dále konstatoval, že výkon rybářského práva nelze odejmout pouze z důvodu absence nájemního vztahu k pozemkům. Krajský úřad dále shledal, že odejmutí rybářského práva prostřednictvím změny rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru je možné pouze na základě žádosti všech oprávněných osob. Těmi jsou vlastníci, spoluvlastníci a nájemci všech pozemků, na nichž se uzavřená voda nachází a na kterých je rybářský revír vyhlášen. Tato podmínka však nebyla splněna. [5] Vlastníci podali proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 5. 2023, č. j. MZE33650/202316232 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [6] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). [7] Krajský soud rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 31 A 58/202383, zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Konstatoval, že žalobce se domáhal určení, že rybářský revír nikdy nebyl platně a účinně vyhlášen, a tudíž neexistuje. Správní orgány podání ze dne 29. 6. 2022 posoudily nesprávně a rozhodovaly o jiném předmětu řízení. Žalobce se totiž nikdy nedomáhal změny rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru, spočívající ve vyjmutí vodních ploch U jezu a Bezedné z rybářského revíru Morava 11 A. Úvaha správních orgánů se zjevně opírala o skutečnost, že vlastníci své podání směřovali pouze k některým částem rybářského revíru, neboť jsou vlastníky pozemků právě v těchto částech. Pokud správní orgány měly za to, že nelze deklarovat neexistenci pouze části rybářského revíru, resp. že nelze odejmout rybářské právo pouze k jeho části, pak měly podání ze dne 29. 6. 2022 posuzovat jako žádost týkající se rybářského revíru jako celku. Nebyly však oprávněny vyhodnotit toto podání jako zcela jiný úkon, tj. jako žádost o změnu rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru podle § 4 odst. 6 zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o rybářství“). [8] Správní orgány tímto postupem porušily § 37 odst. 1 správního řádu. Krajský soud je zavázal, aby v dalším řízení vycházely z toho, že žalobce žádal jednak o určení neexistence rybářského revíru, jednak o odnětí rybářského práva osobě zúčastněné na řízení. Je tedy třeba vést dvě řízení, tj. řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu a řízení o odnětí rybářského práva podle § 10 zákona o rybářství, které lze eventuálně spojit ke společnému řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatel uvedl, že krajský soud nesprávně interpretoval jak prvostupňové, tak napadené rozhodnutí. Krajský soud opomněl, že se krajský úřad i stěžovatel ve svých rozhodnutích podrobně zabývali jak otázkou existence rybářského revíru, tak otázkou odnětí výkonu rybářského práva. Je pravda, že podání ze dne 29. 6. 2022 bylo krajským úřadem i stěžovatelem posouzeno rovněž jako žádost o změnu rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru, spočívající ve vynětí určitých vodních ploch z tohoto revíru. Toto posouzení však stěžovatel považuje za důsledek toho, že původním návrhům žalobce, směřujícím k určení neexistence předmětného rybářského revíru a k odnětí výkonu rybářského práva, nebylo možné vyhovět. [11] Stěžovatel dále poukázal na to, že krajský úřad se otázkou existence rybářského revíru výslovně zabýval na stranách 5 a 6 prvostupňového rozhodnutí a výslovně o ní rozhodl ve výroku. Krajský úřad se navíc otázce existence rybářského revíru věnoval podrobněji než otázce případné změny rozhodnutí o jeho vyhlášení. Stejně tak se krajský úřad zabýval otázkou odnětí výkonu rybářského práva. Následně krajský úřad posoudil podání ze dne 29. 6. 2022 také z hlediska možné změny rozhodnutí o vyhlášení předmětného rybářského revíru. Zabýval se tedy všemi uvedenými otázkami. [12] Stěžovatel namítl, že krajský úřad nikterak nekrátil žalobce na jeho právech, nýbrž posuzoval žádost způsobem, který byl pro něj výhodnější. Není pravda, že by krajský úřad rozhodoval o jiném předmětu řízení. Naopak, podání ze dne 29. 6. 2022 posoudil co možná nejkomplexněji. [13] Stejně tak se stěžovatel věnoval uvedeným otázkám. Na stranách 7 až 11 napadeného rozhodnutí se zabýval otázkou existence rybářského revíru a otázkou odnětí výkonu rybářského práva. Změnou rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru se stěžovatel v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval, neboť žalobce v odvolání nenapadal posouzení této otázky. [14] Stěžovatel uzavřel, že jak on, tak krajský úřad se ve svých rozhodnutích podrobně zabývali otázkami, které byly předmětem podání ze dne 29. 6. 2022. Ačkoliv bylo toto podání posouzeno rovněž z hlediska možné změny rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru, původní obsah podání nebyl nijak opomenut. Správní orgány k věci přistoupily způsobem, který byl pro žalobce výhodnější, a to i s ohledem na základní zásady, na nichž správní řízení spočívá. Rozsudek krajského soudu je nesrozumitelný a nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Úvahy krajského soudu nemají oporu ve spisovém materiálu. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [15] Žalobce ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Zopakoval, že rybářský revír nebyl nikdy řádně vyhlášen. Rozhodnutí ministerstva 1994 se netýká vyhlášení rybářského revíru, nýbrž pouze přenechání výkonu rybářského práva. Pokud neexistuje správní akt o vyhlášení rybářského revíru, nemohl k němu být výkon rybářského práva vůbec přenechán. Nelze aplikovat zásadu presumpce správnosti na akt, jehož obsah je zcela odlišný od toho, který by měl být presumován. Rozhodnutí ministerstva 1994 ani jiný správní akt neobsahuje zákonem předepsané náležitosti pro vyhlášení rybářského revíru. Správní orgány se ve svých rozhodnutích omezily na konstatování, že revír byl vyhláše