3 As 156/2024 — Nejvyšší správní soud

3 As 156/2024- 38 - text  3 As 156/2024 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) L. Z. a b) H. Z., zastoupeni Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem Olomouc, Za Poštou 416/2, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Brno, Moravské náměstí 1/1, za účasti: I) P. Z., a II) Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2024, č. j. 31 A 55/2023  137, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherský Brod (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 1. 2023, č. j. OR1062/202274253, zamítl námitky žalobců podané podle § 45 odst. 3 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), proti obsahu obnoveného operátu v katastrálním území Strání, konkrétně proti nevyznačení vlastnické hranice mezi pozemky p. č. XA a p. č. st. XB, p. č. XC a p. č. XD, p. č. XE a p. č. XF, p. č. XG a p. č. XH, a mezi p. č. XI a p. č. XJ mapovou značkou pro hranici spornou. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 4. 2022, č. j. ZKI BRO13/266/202320, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobci bránili žalobou u Krajského soudu v Brně. Žalobci především nesouhlasili s názorem žalovaného, že jednou učiněný souhlas vlastníků pozemků se zjištěným průběhem hranic podle § 42 odst. 3 katastrálního zákona již nelze vzít zpět. Žalobci považovali odvolání svého souhlasu za procesní úkon v intencích správního řádu, nikoliv za hmotněprávní jednání ve smyslu § 545 občanského zákoníku. Obecně je podle nich možné procesní úkony odvolat. Výjimka z tohoto pravidla, kdy odvolání procesního úkonu není přípustné, musí být v zákoně výslovně uvedena; v případě souhlasu se zjištěním průběhu hranic podle § 42 odst. 3 katastrálního zákona však žádná taková nepřípustnost odvolání souhlasu není zákonem stanovena. Není podstatné, že katastrální zákon možnost odvolání souhlasu neupravuje. [3] Nepřihlédnutí k odvolání souhlasu vyjádřeného podle § 42 odst. 3 katastrálního zákona je podle žalobců chybou, která vznikla zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 45 odst. 3 katastrálního zákona. S odkazem na názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008  134, uvedli, že údaj zapsaný v katastrálním operátu je v rozporu s podkladovou listinou a jedná se tak o chybu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Jelikož žalobci svůj souhlas s vedením hranic jako nesporných odvolali, nebylo již možné v rámci obnovy katastrálního operátu z protokolu ze dne 8. 10. 2019, kde byl původní souhlas udělen, vycházet. Na závěr žalobci argumentovali tím, že v podání ze dne 16. 12. 2019 tvrdili jiné průběhy hranic. Došlo tedy k rozporu ve smyslu § 42 odst. 4 katastrálního zákona, a hranice tak měly být vyznačeny jako sporné. [4] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle jeho názoru podstatou věci nebylo posouzení, zda odvolání souhlasu žalobců se zjištěným průběhem hranic má vliv na obsah katastrálního operátu, jak uváděli ve své žalobě, nýbrž primárně vyhodnocení, zda při obnově katastrálního operátu došlo k chybě ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona, kterou by správní orgány měly opravit v reakci na podané námitky. Upozornil, že účelem oprav chyb není odstraňování rozporu evidovaných údajů se skutečným stavem, nýbrž uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici. Krajský soud přitom dospěl k závěru, že nezohlednění odvolání souhlasu žalobců se zjištěným průběhem hranic jednotlivých pozemků nemůže představovat chybu ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona, neboť nejde o chybu vzniklou zřejmým omylem ani o chybu vzniklou nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě či při výpočtu výměr parcel. [5] Po prostudování spisového materiálu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně při zjišťování průběhu hranic mezi pozemky p. č. XJ a p. č. XK žalobcům vyhověl, neboť tato hranice byla v katastrálním operátu označena jako sporná. V tomto případě tak nemohla být tato otázka předmětem řízení v nyní projednávané věci. Především však krajský soud upozornil, že žalobci netvrdili nesprávné zobrazení hranic v katastrálním operátu a ani to, že by listiny, na jejichž základě byly hranice do katastru nemovitostí zapsány, zaznamenávaly odlišný průběh hranic, než jaký byl v terénu zjištěn. Žalobci neuvedli ani žádnou skutečnost, která by svědčila o rozporu mezi jednotlivými částmi katastrálního operátu. Požadovali pouze zobrazení hranic jako sporných, aniž by uvedli, v čem má ona spornost spočívat. Dokonce požadovali vyznačit spornou hranici i mezi pozemky, které jsou v jejich vlastnictví. Krajský soud se vyjádřil rovněž k hranici mezi pozemky p. č. XB a p. č. XL, u kterých vzdálenosti mezi jednotlivými body byly označeny samotnými žalobci dne 8. 10. 2019. Pokud jde o podání žalobců ze dne 16. 12. 2019, z něho neplyne, že by hranice mezi pozemky měla mít jiný průběh. [6] Krajský soud tedy z ničeho nedovodil, že by při zjišťování průběhu hranic při obnově katastrálního operátu došlo k chybě ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Nezabýval se přitom žalobou nastolenou otázkou, zda odvolání souhlasu s průběhem hranic je či není možné, neboť za rozhodný považoval závěr žalovaného, že nikdo netvrdil, že by hranice pozemků měla vést jinak, než jak bylo v zákresu hranic zaznamenáno. Průběh hranic mezi vlastníky nebyl sporný a zákres hranic plynoucí z protokolu ze dne 8. 10. 2019 tak mohl být podkladovou listinou. Na závěr krajský soud žalobce poučil, že pokud jsou podle nich hranice pozemků vedeny chybně, musí se v souladu s § 1028 občanského zákoníku obrátit na soud v rámci občanskoprávního řízení. [7] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu, který lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatelé mají za to, že se krajský soud při přezkumu rozhodnutí žalovaného cíleně nevěnoval důvodu, pro který byla žaloba podána, tedy zda učiněný souhlas se zjištěním průběhu hranic pozemků lze odvolat či nikoliv. Namísto posouzení možnosti odvolat tento souhlas krajský soud zkoumal, zda při obnově katastrálního operátu došlo k chybě ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Stěžovatelé jsou tak přesvědčeni, že krajský soud přezkoumával napadené rozhodnutí mimo rámec uplatněných žalobních námitek a postupoval tak v rozporu s § 75 odst. 2 s. ř. s. Na podporu své argumentace stěžovatelé odkázali na rozsudky ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006  63, a ze dne 17. 3. 2005, č. j. 6 Afs 25/2003  64, v nichž se Nejvyšší správní soud zabýval přezkumem napadeného rozhodnutí správního orgánu nad rámec uplatněných žalobních bodů. Stěžovatelé mají za to, že krajskému soudu vůbec nepříslušelo posuzovat, zda se chyba údajů v katastru stala a ani mu nepříslušelo posuzovat, z jakého důvodu se rozhodli stěžovatelé označit hranice svých pozemků jako sporné. [9] Odkázalli krajský soud stěžovatele při řešení sporné otázky na občanskoprávní řízení, opět nerespektoval uplatněné žalobní body a porušil dispoziční zásadu „správního řízení“, neboť rámec soudního přezkumu je vymezen v žalobě uplatněnými body. Krajský soud tak zasáhl do jejich práva na rovnost účastníků soudního řízení garantovaného čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 36 odst. 1 s. ř. s., neboť se vyjádřil k otázkám a důvodům, které nebyly nastoleny, a tím postavil stěžovatele do pozice slabší strany, v důsledku čehož museli nést důkazní břemeno sporu. [10] Na závěr stěžovatelé uvedli, že pokud by krajský soud neshledal žádnou překážku pro jejich jednání a ani žádnou konkrétní zákonnou povinnost, jak by měli (jinak) jednat, mělo být rozhodnuto v jejich prospěch. [11] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podstatou rozhodování v řízení o námitce proti obsahu katastrálního operátu obnoveného novým mapováním je především posouzení, zda údaje obnoveného operátu nejsou ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona chybné. Nechápe tedy, proč stěžovatelé krajskému soudu vytýkají, že se touto otázkou v napadeném rozsudku zabýval. Předmětem řízení byla správnost obnoveného katastrálního operátu, a to v kontextu podaných námitek, nikoliv však přezkum toho, zda lze odvolat souhlas s výsledky zjišťování hranic.