5 As 201/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 201/2024- 23 - text  5 As 201/2024 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Vinostrada s.r.o., se sídlem Korunní 588/4, Praha 2, zast. Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým, advokátem, se sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti žalovanému: Státní zemědělská potravinářská inspekce, inspektorát v Praze, se sídlem Za Opravnou 300/6, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, č. j. 18 A 4/202441, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, č. j. 18 A 4/202441, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání souhlasu podle § 5a odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodnou dobu (dále jen „zákon o SZPI“), k uvedení na trh vinařského produktu ALZAIA GLERA 20 LTR slim keg šarže 00264775, množství 1600 l (dále jen „produkt“). [2] Na základě dřívější kontroly u stěžovatelky přistoupil inspektor žalovaného k vydání opatření dle § 5 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o SZPI, ze dne 14. 7. 2022, č. D02810831/22/C, kterým stěžovatelce zakázal vyrábět a uvádět na trh výše označený vinařský produkt (dále jen „opatření“). Přijetí tohoto opatření bylo odůvodněno tím, že stěžovatelka nesplnila oznamovací povinnost dle § 14a odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodnou dobu (dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“); předmětem posouzení byla povaha obalu vinařského produktu typu KEYKEG a POLYKEG. K odvolání stěžovatelky ředitel žalovaného vydal rozhodnutí ze dne 28. 7. 2022, č. j. SZPI/BF17625/2022, jímž změnil výrok opatření tak, že se stěžovatelce zakazuje pouze uvádění produktu na trh (nikoliv též výroba produktu) a ve zbytku odvolání zamítl. [3] Proti rozhodnutí ředitele žalovaného se stěžovatelka bránila žalobou, které městský soud vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 24. 4. 2023, č. j. 17 A 80/2022122. Předmětem sporu mezi stranami bylo, zda obaly, v nichž bylo víno uskladněno, jsou obaly určené pro spotřebitele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. y) zákona o vinohradnictví a vinařství; pokud by se o takové obaly nejednalo, jak se domnívá žalovaný, měla stěžovatelka splnit oznamovací povinnost ve smyslu § 14a zákona o vinohradnictví a vinařství jako v případě nebaleného vína Podle městského soudu však žalovaný tuto otázku dostatečně nehodnotil. Tento rozsudek městského soudu zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, č. j. 8 As 111/202366; kasační soud dospěl k závěru, že žalovaný své rozhodnutí odůvodnil dostatečně a městský soud se měl danou otázkou zabývat věcně. [4] Po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu městský soud řízení vedené pod sp. zn. 17 A 80/2022, přerušil s ohledem na paralelně běžící řízení o kasační stížnosti proti rozsudku téhož soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 9 A 65/2022177, jímž bylo rozhodnuto o zrušení jiného opatření žalovaného č. D02211575/22/D, ze dne 23. 6. 2022, týkajícího se vinařských produktů PK 20LT ALZAIA VINO FRIZZANTE BIANCO, Lotto 00255574 a SL 20LT ALZAIA VINO FRIZZANTE BIANCO, Lotto 00244587. I v tomto případě byla účastnicí řízení stěžovatelka a předmětem řízení byla stejná otázka, jako v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 17 A 80/2022, tj. zda jsou obaly typu KEYKEG, popř. POLYKEG určeny pro spotřebitele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. y) zákona o vinohradnictví a vinařství, přičemž i zde městský soud dospěl k závěru, že se správní orgány nedostatečně zabývaly definicí spotřebitelského obalu a nepřihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. V návaznosti na závěry vyslovené městským soudem v rozsudku č. j. 9 A 65/2022177, stěžovatelka dne 5. 12. 2023 vyzvala žalovaného, aby bezodkladně vydal souhlas dle § 5a odst. 1 zákona o SZPI v souvislosti s jinými dřívějšími opatřeními ze dne 11. 2. 2021 (opatření č. D00411575/21/C) a ze dne 3. 6. 2021 (č. D01511575/21/C); tato opatření byla rovněž vydána z důvodu údajného porušení oznamovací povinnosti podle § 14a odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství. Na základě kontrolního vstupu dne 30. 1. 2024 inspektor žalovaného požadovaný souhlas formou prostého konstatování v kontrolním protokolu udělil. [5] Pokud jde o nyní posuzovaný případ, stěžovatelka rovněž v návaznosti na závěry vyslovené městským soudem v rozsudku č. j. 9 A 65/2022177, rozšířila svoji výzvu ze dne 5. 12. 2023 o vinařský produkt označený v bodě 1. tohoto rozsudku a dne 12. 12. 2023 vyzvala žalovaného k vydání souhlasu ve smyslu § 5a odst. 1 zákona o SZPI, respektive k uvolnění opatření č. D02810831/22/C. Na to reagoval žalovaný písemností nazvanou „odpověď na žádost kontrolované osoby o zahrnutí vína dotčeného opatřením č. D02810831/22/C do návrhu na vydání souhlasu s uváděním vinařských produktů na trh a potvrzení termínu provedení kontroly“ (dále jen „sdělení ze dne 5. 1. 2024“). Následně podala stěžovatelka žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, v němž se domáhala vydání rozhodnutí o podané žádosti (výzvě). Žalovaný usnesením ze dne 17. 1. 2024, č. j. SZPI/CP13216/2023, žádosti nevyhověl s tím, že inspektor žalovaného stěžovatelku vyrozuměl o důvodech nevydání souhlasu, přičemž v tomto úkonu neshledal nedostatek formy. [6] Následně stěžovatelka podala žalobu na ochranu proti nečinnosti podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka vycházela z předpokladu, že sdělení inspektora žalovaného ze dne 5. 1. 2024 není rozhodnutím, ale pouhým neformálním sdělením. Podle stěžovatelky je souhlas podle § 5a odst. 1 zákona o SZPI rozhodnutí ve smyslu § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a proto musí obsahovat zákonem předepsané náležitosti (výrok, odůvodnění a poučení); stejná forma musí být dodržena i pro negativní rozhodnutí, jímž se souhlas neuděluje. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na předchozí právní úpravu a judikaturu, z níž dovozuje, že povolení ve smyslu § 5 odst. 5 zákona o SZPI účinného do 31. 8. 2014 (nyní souhlas dle § 5a odst. 1 zákona o SZPI), bylo rozhodnutím dle správního řádu. Ustanovení § 5a odst. 1 zákona o SZPI nedává správnímu orgánu možnost správního uvážení. Inspektor žalovaného rovněž nemůže o žádosti stěžovatelky rozhodnout méně formálním správním aktem podle části čtvrté správního řádu, obzvlášť, pokud byla žádost stěžovatelky vyřízena negativně a tím bylo zasaženo do jejích práv. Stěžovatelka se domnívá, že inspektor žalovaného měl postupovat dle části druhé správního řádu a o věci rozhodnout, neboť zákon o SZPI použití správního řádu nevylučuje. Podle stěžovatelky byl inspektor žalovaného povinen vydat souhlas dle § 5a odst. 1 zákona o SZPI nejpozději dne 28. 11. 2023, a to v návaznosti na doručení rozsudku č. j. 9 A 65/2022177. Do dne podání žaloby inspektor žalovaného rozhodnutí o žádosti stěžovatelky ze dne 12. 12. 2024 nevydal. Stěžovatelka je přesvědčená o tom, že byly splněny podmínky pro vydání souhlasu, avšak s ohledem na absenci rozhodnutí o této žádosti nemůže uplatnit další prostředky k ochraně svých práv. Jelikož nebylo žádosti stěžovatelky o uplatnění opatření proti nečinnosti ze strany žalovaného vyhověno, stěžovatelka se u městského soudu domáhala toho, aby soud žalovanému uložil povinnost rozhodnout o žádosti stěžovatelky ze dne 12. 12. 2023, a to ve lhůtě 15 dnů. [7] Městský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Podle městského soudu se o vydání souhlasu podle § 5a SZPI nevede správní řízení a souhlas tedy není rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu. Zákon totiž o souhlasu nehovoří jako o rozhodnutí a s vedením správního řízení nepočítá; dokonce nepočítá ani s podáním žádosti o vydání souhlasu, s níž by spojoval zahájení řízení. Tento závěr městský soud dovodil mimo jiné ze systematiky zákona o SZPI, jakož i z účelu institutu souhlasu dle § 5a odst. 1 zákona o SZPI, jímž je co nejrychlejší uvolnění zajištěných produktů, přičemž aplikace všech ustanovení vážících se k vydání rozhodnutí nedává smysl. Souhlas s uvedením výrobků na trh tak podle městského soudu není rozhodnutím pode § 67 správního řádu a obdobně není takovým rozhodnutím ani negativní výsledek posouzení žádosti stěžovatelky v podobě nevydání souhlasu. Jedná se o akt, který má charakter úkonu podle části čtvrté správního řádu. Městský soud dospěl k závěru, že výsledek posouzení žádosti stěžovatelky, tj. sdělení inspektora žalovaného ze dne 5. 1. 2024 je materiálně rozhodnutím podle § 65 s. ř. s. Tímto dopisem