5 As 42/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 42/2025- 41 - text  5 As 42/2025 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. N., zast. JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti žalované: Vězeňská služba, Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, se sídlem Soudní 988/1, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 6 A 65/202447, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 6 A 65/202447, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku městského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2024, č. j. VS113253/ČJ2024800232. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí speciálního pedagoga žalované ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. VS 113253/Čj2024800232, o uložení kázeňského trestu. [2] Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel shledám vinným, že dne 16. 6. 2023 od 9:45 do 10:45 hodin během urologického vyšetření v civilním zdravotnickém zařízení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze vyzvedl v nestřeženém okamžiku tam specifikovaný mobilní telefon zn. Pelitt Steel, černé barvy (dále jen „mobilní telefon“), ukrytý na toaletě, který zde po předchozí domluvě umístila jeho družka L. W., ten následně u sebe ukryl, pronesl do objektu žalované a ukryl ho na přesně nezjištěném místě. Tímto žalobce porušil § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 169/1999 Sb.“). Stěžovateli byl uložen kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 10 dnů nepodmíněně, a vedle toho mu byl uložen kázeňský trest propadnutí věci (mobilního telefonu). [3] V žalobě stěžovatel namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť správní orgány dostatečně nezjistily skutečný stav věci. Správní orgány dle stěžovatele především nesprávně posoudily otázku existence či neexistence předchozí dohody stěžovatele s por. Mgr. T. B. Stěžovatel mimo jiné poukázal na časovou prodlevu mezi sepsáním úředního záznamu o kázeňském přestupku ze dne 26. 1. 2024, sepsáním záznamu ze dne 23. 6. 2023 a výzvou k vydání mobilního telefonu, k níž došlo dne 28. 6. 2023. Vzhledem k časté komunikaci, která probíhala mezi ním, L. W. a por. Mgr. T. B. je zřejmé, že stěžovatel byl v pozici informátora a existovala zde dohoda o jeho přemístění do jiné věznice. Dále stěžovatel upozornil na nesprávný postup správních orgánů v souvislosti s uložením kázeňského trestu a na neúplnou spisovou dokumentaci. [4] Městský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Námitce nesprávného nebo neúplného zjištění skutkového stavu správními orgány městský soud nevyhověl. V této souvislosti uvedl, že protiprávní jednání stěžovatele bylo prokázáno vícero důkazními prostředky, které nevykazovaly žádné rozpory. [5] Novou skutkovou verzi, tedy, že stěžovatel jednal s vědomím pověřeného orgánu žalované (zaměstnance oddělení prevence a stížností žalované), stěžovatel předestřel až po zahájení kázeňského řízení, přibližně až po půl roce od šetření GIBS a žalované, přestože mu nic nebránilo v tom, aby ji sdělil přímo příslušníkům GIBS. Častá komunikace mezi stěžovatelem a por. Mgr. T. B. byla vysvětlena tím, že stěžovatel měl ve věznici postavení informátora a L. W. byla prostředníkem. Ze stěžovatelem předložených důkazních prostředků však nevyplývá, že by por. Mgr. T. B. měl o jeho plánu s mobilním telefonem povědomí. Časová prodleva několika dní mezi oznámením o držení mobilního telefonu stěžovatelem a jeho vydáním a mezi oznámením o držení mobilního telefonu a zahájením kázeňského řízení, byla dle městského soudu logicky vysvětlena, přičemž tyto důvody mají oporu ve správním spisu. [6] Trest celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 10 dnů nepodmíněně městský soud shledal přiměřený závažnosti spáchaného kázeňského přestupku; na tom nic nemění skutečnost, že správní orgány nepřesně zohlednily výpis odměn a pochval a nesprávně přičetly stěžovateli k tíži jeden zahlazený kázeňský trest. Ani námitku nekompletnosti správního spisu neshledal městský soud důvodnou. Spis byl veden formálně bezchybně a není důvod pochybovat, že listiny v něm založené představují kompletní dokumentaci. Městský soud poznamenal, že stěžovatel neoznačil důkazy k prokázání toho, že čestné prohlášení L. W. s úředně ověřeným podpisem vůbec existuje. [7] V kasační stížnosti stěžovatel namítá kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Předně konstatuje porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V řízení před městským soudem totiž trval na nařízení jednání ve věci, následně ve věznici obdržel předvolání k jednání, avšak reálně mu nebylo umožněno se jednání osobně zúčastnit. Podle stěžovatele je obvyklou praxí, že v případě předvolání k jednání účastníka řízení, který se nachází ve výkonu trestu, je současně požádáno o eskortu k jednání nebo o zajištění účasti na jednání prostřednictvím videokonference. Účastník řízení se sám nemůže domáhat eskorty, neboť k tomu nemá žádné prostředky. Zástupce stěžovatele při jednání upozornil na to, že nebyl naplněn předpoklad jednání bez účasti stěžovatele; předseda senátu tuto námitku odmítl s tím, že „oni to tak nedělají“. Podle stěžovatele tím bylo porušeno jeho právo osobně se účastnit jednání a řádně se k věci vyjádřit. Sám se přitom na jednání pečlivě připravoval. [8] Stěžovatel dále podotýká, že mu bylo soudem vyčteno, že námitku ohledně jednání s vědomím pověřeného orgánu (zaměstnance oddělení prevence a stížnosti žalované) uplatnil u žalované až po zahájení kázeňského řízení, tedy až po půl roce od šetření GIBS, jakkoliv mu nic nebránilo učinit tuto námitku dříve a přímo vůči GIBS. Městský soud zcela opomněl žalobní námitku, že pokud měl por. Mgr. T. B. skutečně v úmyslu použít výpovědi a důkazy vzniklé na základě domluvy, nemohla v nich být zmínka o předchozí domluvě. Z textových zpráv z července a srpna 2023 vyplývá, že spolupráce mezi stěžovatelem a por. Mgr. T. B. pokračovala, a to mj. také ohledně jeho přemístění do jiné věznice. Tyto zprávy mají prokazovat, že vše probíhalo v souladu s uzavřenou dohodou. [9] Dále stěžovatel namítá, že napadený rozsudek nedostatečně vysvětluje značnou časovou prodlevu mezi uskutečněným vnosem mobilního telefonu do věznice dne 16. 6. 2023, úředním záznamem ze dne 23. 6. 2023 a odevzdáním mobilního telefonu dne 28. 6. 2023. Znovu rovněž namítá, že mu byl spis předložen nekompletní a bez čestných prohlášení L. W. a dalšího svědka. Zástupci stěžovatele byl až dodatečně předložen kompletní spis, který sice obsahuje zmíněná čestná prohlášení, avšak stěžovatel má pochybnosti o tom, že jsou tato prohlášení autentická. K vedení spisové dokumentace dále uvádí, že na kopii spisu nejsou na některých listinách uvedena čísla jednací. Za vadu řízení považuje i to, že nebyly provedeny navržené důkazy a skutkový stav byl zjištěn neúplně. [10] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry městského soudu. Námitka porušení čl. 38 odst. 2 Listiny není dle jejího názoru důvodná, neboť stěžovateli bylo předvolání doručeno, přičemž stěžovatel nevyjádřil vůli se jednání osobně účastnit. Svým postupem se stěžovatel snaží vyvinit, jeho tvrzení jsou však nevěrohodná. V daném případě postupovala žalovaná bez prodlení a řádně zdokumentovala skutkový stav věci. [11] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí městského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [12] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [13] Kasační stížnost je důvodná. [14] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou, podle níž městský soud pochybil, pokud nezajistil osobní účast stěžovatele na ústním jednání. Jestliže by totiž zdejší soud dospěl k závěru, že městský soud ve svém postupu chyboval, a toto pochybení mohlo mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, řešení dalších kasačních námitek by bylo předčasné. [15] Podle čl. 38 odst. 2 Listiny „každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho příto