21 Afs 50/2025 — Nejvyšší správní soud

21 Afs 50/2025- 53 - text  21 Afs 50/2025 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Detrans s. r. o., se sídlem Jelenia 1, 811 05 Bratislava, Slovenská republika, zastoupená JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 6 Af 13/202433, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“), stanovil žalobkyni podle § 182 odst. 5 daňového řádu celkem šesti rozhodnutími vydanými v období od 8. 4. 2022 do 12. 10. 2022 (dále „prvostupňová rozhodnutí“) k náhradě hotové výdaje, které mu vznikly při provádění daňové exekuce. Tyto hotové výdaje správci daně vznikly v rámci exekuce prodejem movitých věcí (konkrétně vrtulníku CABRI G2, rejstříkové značky OKWRW a výrobního čísla 1251) prováděné na základě žádosti o vymáhání daňových pohledávek od dožadujícího orgánu Slovenské republiky (ze dne 13. 1. 2022, ref. č. SK_ e746702022d), která byla nařízena exekučním příkazem ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1841479/22/200180541110699 (dále jen „exekuční příkaz z 10. 3. 2022“). Konkrétně prvostupňová rozhodnutí stanovila výši hotových výdajů na částku (i) 20 882,42 Kč za hangárování vrtulníku v období od 18. 3. 2022 do 30. 6. 2022; (ii) 15 004 Kč za náklady související s přeletem vrtulníku; (iii) 20 211 Kč za náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku k vrtulníku; (vi) 24 986,50 Kč za náklady spojené s provedením konzervace vrtulníku; (v) 18 900,20 Kč za hangárování vrtulníku v období třetího čtvrtletí roku 2022 a (vi) 18 150 Kč za hangárování vrtulníku v období čtvrtého čtvrtletí roku 2022. [2] Proti prvostupňovým rozhodnutím podala žalobkyně odvolání, která žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, č. j. 19310/24/510041453713295 (dále „rozhodnutí žalovaného“), a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 6 Af 13/202433, zamítl. [4] V úvodu svého rozsudku městský soud odkázal na rozsudek ze dne 30. 1. 2025 č. j. 9 Af 9/202441, ve kterém se městský soud zabýval skutkově obdobnou věcí mezi týmiž účastníky řízení a v němž dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Městský soud neshledal důvody se od závěrů vyslovených v odůvodnění tohoto rozsudku odchýlit, a proto z něj do značné míry při odůvodnění projednávané věci vyšel. Rovněž přitom neshledal potřebu doplňovat dokazování žalobkyní navrhovanými důkazy, neboť skutkový stav byl dle jeho názoru náležitě zjištěn. [5] Městský soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že exekuce proti ní byla vedena neoprávněně, a proto nebyla povinna hradit hotové výdaje správce daně. Žalovaný totiž podle městského soudu přesvědčivě odůvodnil, že nedošlo k zastavení exekuce z důvodů dle § 181 odst. 2 písm. a) a e) daňového řádu, resp. z důvodu vyhovění námitce dle § 159 daňového řádu. Exekuce byla prováděna na základě řádného exekučního titulu, který byl součástí správního spisu a ani neuplynula lhůta pro placení daně. Pozdější doručení exekučního příkazu žalobkyni (až dne 9. 11. 2022) nezpůsobovalo dle městského soudu nezákonnost rozhodnutí o její povinnosti uhradit náklady exekuce. [6] Městský soud neshledal důvodnou ani žalobní námitku, dle níž byla exekuce vedena neoprávněně z důvodu jejího pozdějšího zastavení rozhodnutím ze dne 12. 10. 2023, č. j. 7908895/23/200180541051251 (dále jen „rozhodnutí o zastavení exekuce z 12. 10. 2023“). Zopakoval, že v režimu mezinárodní pomoci s vymáháním finančních pohledávek nejsou české dožádané orgány oprávněny žádosti orgánů z cizích států jakkoli posuzovat a odmítnout, vyjma taxativně stanovených důvodů. Správce daně proto postupoval zákonně, pokud na základě žádosti činil úkony potřebné k vymáhání pohledávky. Zákonný byl i postup, jímž správce daně po zpětvzetí žádosti dožadujícím orgánem exekuci zastavil dle § 181 odst. 2 písm. b) daňového řádu. Ke zpětvzetí došlo v důsledku pozbytí účinnosti předběžného opatření, na jehož základě původně slovenské orgány pohledávky vymáhaly. Nejednalo se tudíž o neoprávněné provedení daňové exekuce ve smyslu § 182 odst. 1 daňového řádu. Na tom nic nemění ani odkaz žalobkyně na závěry rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 11. 2020, č. j. 15 Af 7/201838, neboť skutkové a právní okolnosti v dané věci byly odlišné od nynějšího případu. [7] Námitce, že žalobkyně není a v době vydání prvostupňových rozhodnutí nebyla vlastníkem vrtulníku, městský soud rovněž nepřisvědčil. Městský soud se s touto námitkou vypořádal již v jiném svém rozsudku (ze dne 18. 7. 2024, č. j. 11 Af 7/202435), na jehož závěry odkázal. Uvedl, že podle zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen „zákon o civilním letectví“), převod vlastnictví k letadlu zapsanému do leteckého rejstříku nabývá účinnosti dnem zápisu do leteckého rejstříku. K převodu vlastnického práva k vrtulníku na jinou společnost tedy nemohlo dojít pouze předáním na základě kupní smlouvy. Nic na tom nezměnila ani argumentace probíhajícím sporem o vlastnictví vrtulníku před slovenskými soudy. Daňové orgány oprávněně vycházely z údaje v leteckém rejstříku, vzájemná práva a povinnosti mezi žalobkyní a společností BARESJA TRT TECHNOLOGY s.r.o. (na kterou mělo být vlastnické právo převedeno; dále „BARESJA“) pro ně nebyly rozhodné. [8] Konečně městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že skladování vrtulníku mohlo být zajištěno s nižšími náklady. Dostatečným podkladem přezkoumání postupu správce daně je v tomto směru úřední záznam ze dne 11. 3. 2022. Podle něj správce daně oslovil několik konkurenčních subjektů a získal tak možnost porovnat jednotlivé nabídky i představu o obvyklých cenách. Postupoval pak zákonným způsobem, pokud hodnotil nejen nabízenou cenu za uskladnění, ale také veškeré vícenáklady či povinnosti a rizika spojená s jednotlivými nabídkami. Volbu dodavatele, společnosti BLUE SKY SERVICE, s.r.o. (dále jen „BLUE SKY“), učinil v souladu se zásadou hospodárnosti, neboť tím mj. minimalizoval náklady na přelet do místa uskladnění. Měsíční cena uskladnění ve výši 5 000 Kč pak odpovídala obvyklé cenové hladině. Na tom nic nemění ani skutečnost, že společnost LION Helicopters s.r.o. (dále jen „LION Helicopters“) učinila dne 5. 9. 2023 jednateli spol. BARESJA nabídku s nižší cenou. Správci daně totiž uvedená společnost v březnu 2022, kdy vybíral nejvhodnější nabídku, nabídla cenu výrazně vyšší. [9] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost, kterou opřela o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud podle ní věc nesprávně právně posoudil a jeho rozsudek je rovněž nepřezkoumatelný. [10] Podle stěžovatelky byla daňová exekuce vedena neoprávněně. Proto nebylo namístě ukládat jí náhradu hotových výdajů exekuce. Neoprávněnost exekuce stěžovatelka dovozuje v prvé řadě z nesprávného doručování v průběhu řízení. Správce daně jí až do listopadu 2022 zasílal na adresu sídla prostřednictvím provozovatele poštovních služeb pouze listinné zásilky bez řádného poučení o důsledcích nevyzvednutí písemnosti. Za této situace nemohlo dojít k doručení fikcí. Pakliže se stěžovatelce nedařilo písemnosti doručit, měl správce daně povinnost využít dalších možností doručení, např. jejímu jednateli. Stěžovatelka rovněž slovenského správce daně informovala o svém zastoupení zmocněncem (společností ROLICK consult, s.r.o.; dále jen „ROLICK consult“), čehož si musel být český správce daně vědom. [11] Podle stěžovatelky byla exekuce nezákonná od samého počátku. Správce daně nezachoval potřebnou míru pečlivosti, porušení svých povinností si mohl uvědomit a předejít jim. V tomto směru stěžovatelka cituje z odborné literatury, podle níž oprávněnost vedení exekuce odvisí mj. od toho, zda se ze strany správce daně nejednalo o „neodpovědné vedení exekuce“. Městský soud v tomto ohledu dospěl v napadeném rozsudku k nesprávnému závěru. Sám žalovaný přitom v jiných rozhodnutích shledal postup správce daně při provádění daňové exekuce do 9. 11. 2022 (od kdy již byly stěžovatelce písemnosti doručovány řádně) nezákonným a dovozoval z toho příslušné právní důsledky. Stěžovatelka v tomto směru citovala z rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2023, č. j. 18457/23/510041453712140, podle něhož nemohlo dojít k doručení písemností zasílaných správcem daně stěžovatelce fikcí. Proto i následné nařízení a provedení dražby vrtulníku bylo nezákonné. S ohledem na to nemůže obstát závěr městského soudu v napadeném rozsudku, že správce daně postupoval s