4 Ads 226/2025 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 226/2025- 43 - text 4 Ads 226/2025-49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: ASG service s.r.o., IČO: 292 79 992, se sídlem Orlí 482/3, Brno, zast. JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem, se sídlem Květná 171/11, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, č. j. MPSV-2024/238237-421/1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2025, č. j. 62 Ad 1/2025-61, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2025, č. j. 62 Ad 1/2025-61, se zrušuje. II. Rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně ze dne 11. 10. 2024, č. j. BMA-T-234/2024, a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne ze dne 9. 1. 2025, č. j. MPSV-2024/238237-421/1, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o žalobě a řízení o kasačních stížnostech celkem 41.218 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Filipa Mochnáče, advokáta. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně ze dne 11. 10. 2024, č. j. BMA-T-234/2024. Rozhodnutím úřadu práce byla žalobci podle § 78a odst. 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, uložena povinnost vrátit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce (dále též „příspěvek“) za 4. čtvrtletí roku 2022 ve výši 816.969 Kč. [2] Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Konstatoval, že žalovaný přistoupil k určité korekci odůvodnění úřadu práce, protože připustil pochybení spočívající v absenci reakce na žalobcovy námitky. Veškeré žalobcovy námitky však byly řádně vypořádány v odvolacím řízení. Zásada dvojinstančnosti řízení tím nebyla porušena. Rozhodnutí žalovaného proto vadou nepřezkoumatelnosti netrpí. [3] Pokud byly naplněny podmínky podle § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti, o čemž mezi stranami není sporu, pak jediným zákonným ustanovením upravujícím pravidla pro výpočet neoprávněně získaného příspěvku je § 78a odst. 8 písm. d) zákona o zaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že úřad práce žalobci příspěvek v požadované výši vyplatil a teprve následnou kontrolou zjistil, že byl z důvodu nesprávně uvedených údajů vyplacen neoprávněně, neměl jinou možnost než vydat rozhodnutí o povinnosti vrátit příspěvek ve výši nevynaložených nákladů, neboť ke dni podání žádosti žalobci nevznikly mzdové náklady, k nimž by byl vázán nárok na příspěvek. Dotčené pravidlo se tedy z logiky věci vztahuje nejen na situace, kdy úřad práce rozhodne o neposkytnutí příspěvku, nýbrž také na situace, kdy příspěvek poskytne a následnou kontrolou zjistí, že nebyl poskytnut oprávněně. [4] Příspěvek byl poskytnut na základě žádosti, v níž žalobce prohlásil, že nejpozději ke dni doručení žádosti byla částka určená k výplatám zúčtována a vyplacena, stejně jako odvody. Teprve následnou kontrolou bylo zjištěno, že tomu tak nebylo. Tím se nyní posuzovaná věc skutkově odlišuje od věci posuzované Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 1 Ads 306/2024, jelikož žalobce nemohl nabýt žádné právní jistoty o splnění podmínek pro přiznání příspěvku, kterou by bylo třeba chránit. [5] K námitce nesprávné (nezákonné) aplikace § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti krajský soud zdůraznil, že správní soudy vyvození důsledků nesplnění podmínky skutečně vynaložených nákladů a vyplacených mezd konstantně nepovažují za přepjatý formalismus. S poukazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2024, č. j. 8 Ads 156/2022-47, a ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 Ads 83/2014-46, proto nelze citované ustanovení neaplikovat jen proto, že žalobce v žádosti deklarované výdaje po podání žádosti nakonec „přeci jen“ uhradil. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že krajský soud nevypořádal jeho argumentaci, že aplikace § 78a odst. 8 ZOZ na danou věc byla nesprávná. V této souvislosti poukázal na rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2009, č. j. 8 Afs 73/2007–111, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, a závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005–44. [7] Stěžovatel dále namítl porušení zásad legality a dvojinstančnosti správního řízení. Odůvodnění rozhodnutí úřadu práce neobsahovalo žádné úvahy, obsahovalo pouze shrnutí průběhu řízení a citaci zákonných ustanovení. Nijak se nevypořádávalo s námitkami stěžovatele. Tyto nedostatky ostatně sám žalovaný výslovně připustil. Rozhodnutí úřadu práce tedy bylo v rozporu s požadavky stanovenými v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozhodnutí žalovaného nepředstavovalo pouhé upřesnění a doplnění odůvodnění v menším rozsahu, nýbrž kompletní překrytí materiálně zcela absentujícího odůvodnění rozhodnutí úřadu práce. V žádném případě nelze hovořit o tom, že by bylo v souladu s právními předpisy, jak to pro jeho dílčí úpravy či doplnění odůvodnění vyžaduje rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 As 10/2012–48. Žalovaný měl proto zrušit rozhodnutí úřadu práce. Se závěrem krajského soudu, že v kombinaci rozhodnutí správních orgánů byly všechny stěžovatelovy námitky řádně vypořádány, stěžovatel nesouhlasí. [8] Ad absurdum by správnímu orgánu prvního stupně fakticky postačilo, pokud by se svým výrokem „trefil“ do právního názoru odvolacího správního orgánu. Své rozhodnutí by nemusel nijak odůvodňovat. Postačilo by pak odůvodnění odvolacího orgánu. Takový způsob vedení správního řízení je ovšem nepřípustný, neboť upírá účastníkům správního řízení možnost relevantním způsobem sporovat závěry správních orgánů. Takový postup je v rozporu se zásadou dvojinstančnosti správního řízení a zásadou legality. Řízení před správními orgány tak bylo stiženo závažnou vadou, pro kterou mělo být rozhodnutí žalovaného zrušeno. [9] Správní orgány a krajský soud nesprávně aplikovaly § 78a odst. 8 zákona o zaměstnanosti na posuzovanou věc. Aplikován měl být § 78a odst. 10 téhož zákona, který upravuje instrument následné kontroly. Na základě tohoto ustanovení je vždy rozhodováno zpětně, proto má být přihlíženo také k tomu, co materiálně nastalo od okamžiku předchozího vyhovění žádosti. Ustanovení tak má sloužit především k nápravě případů, kdy byl příspěvek vyplacen v rozporu se svým účelem. K jeho aplikaci však nemůže být přistupováno v případech, kdy je na základě následných zjištění úřadu práce zřejmé, že vyplacený příspěvek svůj účel naplnil, byť za existence drobného procesního pochybení. [10] Podmínky § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti nebyly naplněny. Příspěvek, resp. jeho část, mohl být stěžovateli poskytnut na základě nesprávných údajů, neboť v rámci své žádosti o poskytnutí příspěvku mohl uvést nepřesnou informaci, že předmětné náklady na zaměstnance již byly k okamžiku podání žádosti vyplaceny. To však neznamená, že by příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši. I přes toto pochybení byly nakonec řádově jednotky dní po podání žádosti stěžovatelem v tvrzené výši uhrazeny náklady na zdravotně postižené zaměstnance. Fakticky tak došlo k úplnému naplnění účelu vypláceného příspěvku. Příspěvek tak byl stěžovateli fakticky vyplacen oprávněně a ve správné výši. [11] Z gramatického výkladu § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti vyplývá, že se pro jeho aplikaci vyžaduje kumulativní splnění dvou rozdílných podmínek. Jedná se o poskytnutí příspěvku na základě nesprávných údajů a současně neprávem nebo v nesprávné výši. Při aplikaci tohoto ustanovení má být zohledňováno, co nastalo v období po poskytnutí příspěvku na základě nesprávných údajů. Každé poskytnutí příspěvku na základě nesprávných údajů nemusí vždy automaticky znamenat poskytnutí neprávem nebo v nesprávné výši, a tedy splnění obou zákonných podmínek k postupu podle § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti. Musí být zjištěno současně také poskytnutí neprávem nebo v nesprávné výši. Stěžovatel náklady následně skutečně vynaložil na stanovený účel. V situaci, kdy úřad práce po více než roce a půl zvažoval postup podle § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti, nemohlo být vyhodnoceno, že příspěvek obdržel neprávem nebo v nesprávné výši. [12] Správní orgány a krajský soud nesprávně směšují neoprávněné vyplacení příspěvku a vyplacení na základě nesprávných údajů. Zcela pak absentuje úvaha, zda příspěvek současně byl stěžovateli poskytnut neprávem nebo v nesprávné výši, jak to vyžaduje § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti. Přístup správních orgánů a krajského soudu je přepjatým formalismem a opomenutím smyslu a účelu právní normy. To vedlo ke zjevně nespravedlivému