4 As 164/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 164/2025- 95 - text 4 As 164/2025-105 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelů: a) Spolek zdravého bydlení Chrudichromy, IČO 088 62 885, se sídlem Chrudichromy 79, b) Za lepší životní prostředí, z. s., IČO 227 17 757, se sídlem Sudice 38, oba zast. Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou, se sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti odpůrci: obec Bořitov, se sídlem Náměstí U Václava 11, Bořitov, zast. JUDr. Petrem Fialou, advokátem, se sídlem Helfertova 2040/13, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Občané Malhostovic za Optimalizovanou D43, z. s., IČO 143 95 673, se sídlem Malhostovice 152, II) Ing. F. G., Ph.D., III) Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Bosonohách z. s., IČO 266 60 407, se sídlem Pražská 469/29, Brno, IV) Jihomoravský kraj, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, zast. JUDr. Petrem Fialou, advokátem, se sídlem Helfertova 2040/13, Brno, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 Územního plánu Bořitov vydaného zastupitelstvem odpůrce dne 19. 6. 2023, o kasačních stížnostech odpůrce a osoby zúčastněné na řízení IV) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2025, č. j. 73 A 3/2024-277, takto: I. Kasační stížnosti odpůrce a osoby zúčastněné na řízení IV) se zamítají. II. Odpůrce je povinen zaplatit každému z navrhovatelů a) a b) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.383 Kč (celkem 8.766 Kč) do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně navrhovatelů a) a b) Mgr. Lenky Kotulkové, advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení IV) je povinna zaplatit každému z navrhovatelů a) a b) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.383 Kč (celkem 8.766 Kč) do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně navrhovatelů a) a b) Mgr. Lenky Kotulkové, advokátky. IV. Osoby zúčastněné na řízení I) až III) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Navrhovatelé a) a b) se společně podaným návrhem ze dne 29. 6. 2024 domáhali zrušení opatření obecné povahy – Změny č. 1 územního plánu Bořitov vydaného zastupitelstvem odpůrce dne 19. 6. 2023 (dále též „změna územního plánu“). Eventuálně požadovali zrušení této změny územního plánu v částech vymezení koridoru dopravní infrastruktury „DS41“ pro silnici I/43 (dále též „koridor DS41“) a vymezení koridoru dopravní infrastruktury „DSÚKB“ pro úrovňovou křižovatku Bořitov (dále též „koridor DSÚKB“), a to včetně všech s nimi souvisejících staveb a opatření. [2] Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zrušil změnu územního plánu v části vymezení koridoru dopravní infrastruktury „DS41“ pro silnici I/43 a v části vymezení koridoru dopravní infrastruktury „DSÚKB“ pro úrovňovou křižovatku Bořitov, a to včetně všech s nimi souvisejících staveb a opatření. [3] Pro účely řízení o kasačních stížnostech odpůrce a osoby zúčastněné na řízení IV) jsou relevantní následující části odůvodnění napadeného rozsudku. [4] K absenci procesu posouzení vlivů na životní prostředí (dále též „SEA“) ve vztahu ke změně územního plánu krajský soud uvedl, že v případě koridoru DS41 se sice jedná o převzetí koridoru komunikace stanovené na úrovni zásad územního rozvoje, ze zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023, ale neplyne, že by v takovém případě automaticky nemělo proběhnout posouzení SEA na úrovni územního plánu v rozsahu stanoveném zákonem, resp. judikaturou. Povinnost provést SEA i na úrovni územního plánu vyplývá z § 19 odst. 2 stavebního zákona a přílohy k tomuto zákonu, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu, která se již obdobnými případy zabývala. Pod § 55 odst. 3 větu třetí ve spojení s § 55a odst. 2 písm. e) stavebního zákona pak lze zahrnout pouze ty změny územního plánu, u nichž nelze rozumně předpokládat, že by mohly mít jiné vlivy na životní prostředí, než které již podléhaly posouzení v nadřazené územně plánovací dokumentaci. [5] Ačkoliv by bylo koncepčnější, pokud by posouzení vlivů celé komunikace 43 mohlo proběhnout v potřebné míře konkrétnosti toliko v jednom vyhodnocení SEA jako celku, Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje z roku 2020 (dále též „AZÚR“) jednoznačně rozděluje úkoly v této oblasti mezi krajskou a obecní úroveň. Sama tak toto možné koncepčnější řešení vyloučila a vyhodnocení SEA v konkrétnější míře ponechala pro posouzení v místním kontextu jednotlivých dotčených obcí. Neobstojí proto argument, že vyhodnocení SEA na úrovni zásad územního rozvoje již vše relevantní posoudilo a není tu cokoliv, co by bylo ještě třeba doplnit. Posouzení SEA se na krajské úrovni dostatečně a komplexně nezabývá konkrétními a specifickými vlivy komunikace 43 na území odpůrce a jeho okolí ve smyslu přílohy stavebního zákona. Vyhodnocení SEA k AZÚR současně identifikuje mnoho dopadů na životní prostředí, které bylo třeba při přijímání územních plánů dotčených obcí zohlednit. Nejedná se tedy o opakované posuzování téhož, neboť z vyhodnocení SEA na krajské úrovni není dostatečně známo konkrétní posouzení všech vlivů koridoru pro komunikaci 43 na Bořitov. [6] Krajský soud shledal, že stanovisko krajského úřadu ani následné koordinované stanovisko neobsahuje dostatečné odůvodnění, proč nebylo nutné provádět vyhodnocení SEA k napadené změně územního plánu. Ve vztahu ke koridoru DS41 je SEA k AZÚR značně obecná a nepojednává o možném ovlivnění všech relevantních složek; AZÚR přitom pro úroveň územního plánování stanoví určité úkoly, jejichž splnění a vliv na životní prostředí nebyl vyhodnocen. Koridor DSÚKB byl ve změně územního plánu vymezen, aniž by byl převzat z AZÚR, a nebyl doposud z hlediska vlivu na životní prostředí nikdy posouzen. Krajský úřad ve svém stanovisku ani následném koordinovaném stanovisku vůbec nepracoval s rozhodnými kritérii vymezenými v příloze č. 8 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“), a těmito se ve vztahu k předmětným koridorům nezabýval. Rovněž neuvedl, kde přesně byl při přípravě změny územního plánu zohledněn požadavek minimalizace vlivů a dopadů koridoru pro komunikaci 43, jak ukládá AZÚR. Pořizovatel a jeho prostřednictvím i odpůrce tento nepřezkoumatelný závěr krajského úřadu převzal, a tím zatížil změnu územního plánu závažnou procesní vadou. [7] Krajský soud dále konstatoval, že nejde o neproporcionální zásah do ústavně garantovaného práva na samosprávu. Zájmy na ochraně životního prostředí, odůvodňující nutnost řádně posoudit, zda provést vyhodnocení SEA, převáží nad právem odpůrce na samosprávu. Zrušení části územního plánu je adekvátním následkem závažného pochybení, ke kterému v posuzované věci došlo. Sám odpůrce totiž při schvalování změny územního plánu v rámci své samosprávy nemohl kvůli chybějícímu odůvodnění, zda provést vyhodnocení SEA, nalézt spravedlivou rovnováhu mezi všemi střetávajícími se zájmy, včetně zájmů environmentálních. [8] K otázce, zda mělo být provedeno hodnocení hlučnosti, krajský soud uvedl, že pokud by mělo proběhnout vyhodnocení SEA, pak by součástí vyhodnocení SEA mělo být i hodnocení hlučnosti coby jednoho z vlivů, které bylo třeba na konkrétnější úrovni územního plánu posoudit. Vzhledem k tomu, že posuzování vlivů záměru na životní prostředí nenahrazuje posuzování vlivů koncepce na životní prostředí, nelze při neprovedení hodnocení hlučnosti argumentovat tím, že podrobnější vyhodnocení jednotlivých záměrů proběhne až při umísťování staveb na podkladě projektové dokumentace. Co se pak týče samotného provedení hodnocení hlučnosti, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES, o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (dále též „směrnice o hodnocení hlučnosti“), jednoznačně stanoví, že pro účely akustického plánování a vymezení hlukových zón lze podle čl. 5 odst. 3 používat i jiné indikátory než „Lden“ a „Lnight“. Není tedy nutné, aby tuzemská právní úprava pro účely zásad územního rozvoje upravovala indikátory a jejich hodnocení shodně se směrnicí o hodnocení a řízení hluku. [9] Krajský soud se neztotožnil se závěrem krajského úřadu v koordinovaném stanovisku ze dne 23. 2. 2023 k návrhu změny územního plánu z hlediska zákona č. 344/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále též „ZPF“), že předmětná komunikace bude vedena ve středu koridoru DS41, a proto v rámci území obce Bořitov nedojde k žádnému záboru ZPF. Smyslem daného koridoru je ohraničit určité území, v jehož (celém) rámci může být v navazujících územně povolovacích procesech umístěna stavba dané komunikace. Kdyby přicházelo v úvahu pouze to, že komunikace 43 povede středem daného koridoru, pozbývalo by smyslu jej vymezovat v širším rozsahu, než jaký je nezbytný k realizaci samotné komunikace. Pokud by