4 As 2/2026 — Nejvyšší správní soud

4 As 2/2026- 35 - text 4 As 2/2026-39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci navrhovatelky: České přístavy, a.s., IČ 45274592, se sídlem Jankovcova 1627/16a, Praha 7, proti odpůrci: Úřad městské části Praha 7, se sídlem U Průhonu 1338/38, Praha 7, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. MČ P7 022896a/2024/ODO/Hal, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2025, č. j. 5 A 47/202559, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Navrhovatelce se vrací soudní poplatek za podání kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Navrhovatelka se návrhem domáhala zrušení opatření obecné povahy ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. MČ P7 022896a/2024/ODO/Hal, kterým odpůrce na základě § 77 odst. 1 písm. c) a § 78 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, stanovil místní úpravu provozu na pozemní komunikaci spočívající v instalaci svislého dopravního značení, osazení „balisety“ a umístění 6 kusů antiparkovacích sloupků a jednoho kusu sklopného antiparkovacího sloupku na stezce pro chodce v místech napojení na místní komunikaci Varhulíkové, Praha 7 (dále jen „napadené opatření“). [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 2. 7. 2025, č. j. 5 A 47/202519, návrh odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatelky. [3] Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka kasační stížnost, jíž Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, č. j. 4 As 155/202533 (dále jen „zrušující rozsudek“), zrušil usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační soud konstatoval, že městský soud pochybil, pokud navrhovatelku nevyzval podle § 37 odst. 5 s. ř. s. k tomu, aby doplnila svůj návrh o plausibilní tvrzení o zásahu do její právní sféry, ke kterému mělo dojít v důsledku vydání napadeného opatření. [4] Ve věci městský soud znovu rozhodl usnesením ze dne 19. 12. 2025, č. j. 5 A 47/202559, jímž opět návrh odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť dospěl ke stejnému závěru, že navrhovatelka nebyla aktivně procesně legitimovaná k jeho podání. II. Obsah kasační stížnosti [5] Proti tomuto usnesení městského soudu podala navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) včasnou blanketní kasační stížnost. V jejím doplnění učiněném v měsíční lhůtě stanovené ve výzvě soudu navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení i napadené opatření, eventuálně, aby zrušil jen napadené usnesení a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti namítla, že městský soud se odklonil od ustálené rozhodovací praxe v obdobných věcech. V této souvislosti odkázala na judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá požadavek na předvídatelnost soudního rozhodování, který spočívá v důvodném očekávání, že obecné soudy budou rozhodovat v případech srovnatelných po skutkové a právní stránce v konečném důsledku stejně. Aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení napadeného opatření byla podle stěžovatelky dána z důvodu, že napadeným opatřením dojde k ovlivnění možnosti výjezdu z přístavu Holešovice, což může mít negativní dopad na její vlastnické právo i právo na podnikání. Nelze tedy souhlasit se závěrem městského soudu, že stěžovatelka z povahy věci nemůže být na své právní sféře napadeným opatřením dotčena, neboť dopravní značení se nenachází přímo v místě výjezdu, nýbrž několik desítek metrů od něj. Stěžovatelka dále v kasační stížnosti odkázala na několik rozsudků, jimiž městský soud rozhodoval o jiných jejích návrzích, ve kterých se domáhala zrušení jiných opatření obecné povahy. Městský soud v těchto řízeních shledal její aktivní procesní legitimaci, přestože v těchto řízeních napadená opatření také neupravovala oblasti v bezprostřední blízkosti přístavu. [7] Městský soud měl podle stěžovatelky posoudit možné dopady napadeného opatření z materiálního hlediska. Účastenství či aktivní legitimace v soudním řízení správním se podle dosavadní rozhodovací činnosti správních soudů odvíjejí od materiální možnosti zásahu do právní sféry, nikoliv od polohopisného vztahu. Rozhodující je tak existence potenciálního zásahu, nikoliv blízkost posuzovaných míst. Jestliže tedy městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2025, č. j. 3 As 103/202551, rozhodl v příkrém rozporu s touto judikaturou, měla by být daná věc předložena rozšířenému senátu. [8] Dále podle stěžovatelky městský soud bagatelizoval tvrzené dopady napadeného opatření s argumentem, že cyklostezka je v místě již vybudována a cyklisté či chodci ji využívali již před vydáním napadeného opatření. Stěžovatelka nevyvrací, že cyklostezka existovala již před vydáním napadeného opatření, avšak do doby jeho vydání nebyla známa existence parku, v němž cyklostezka vede. V důsledku regulace se cyklistická infrastruktura formalizuje a například propíše i do navigační aplikace, čímž dojde ke zvýšení frekvence jejího užívání. Realizací napadeného opatření dochází ke zvýšení bezpečnosti provozu na dané cyklostezce, což způsobí další zatraktivnění využití této trasy, přičemž toto zvýšení využití uvedené cyklotrasy navýší i dopravu v místě křížení stezky výjezdem z přístavu Holešovice. [9] Dále stěžovatelka namítla, že městský soud opomněl další aspekty zakládající její aktivní procesní legitimaci. Napadeným opatřením dochází ke stanovení zcela nové, originární úpravy provozu v dotčeném území. Stěžovatelka odkázala na judikaturu, z níž vyplývá, že v případě vydání opatření obecné povahy, které zavádí ucelenou úpravu, musí soud přiznat plnou soudní ochranu. Tyto závěry však městský soud nerespektoval. Při stanovení zcela nové úpravy provozu je vyžadováno komplexní a kompletní vyřešení všech aspektů silničního provozu. Nepřichází proto v úvahu, aby se v rámci jednoho opatření obecné povahy řešila izolovaně cyklistická doprava a dalšími opatřeními ochrana chodců či dopravní obslužnost přístavu. Právě úprava dopravní situace nekomplexním řešením, které odporuje principu uceleného dopravního systému, zakládá aktivní procesní legitimaci stěžovatelky. Stěžovatelka také připomenula, že na základě napadeného opatření došlo k odstranění svodidla, které sloužilo k zabezpečení výjezdu z veřejného přístavu stěžovatelky. Tím se však městský soud v napadeném usnesení nijak nezabýval. [10] Nakonec stěžovatelka upozornila na skutečnost, že vedle sebe paralelně existují dvě totožná opatření obecné povahy, a to nyní napadené opatření ze dne 23. 4. 2024 a opatření obecné povahy ze dne 9. 5. 2024, které bylo předmětem přezkumu v řízení u městského soudu sp. zn. 3 A 51/2025 a v řízení o kasační stížnosti sp. zn. 3 As 103/2025. Opatření se liší pouze v tom, že opatření ze dne 9. 5. 2024 obsahuje vypořádání námitek, které stěžovatelka uplatnila v řízení o vydání napadeného opatření. Podle stěžovatelky tak vznikl nezákonný stav, neboť existují dvě opatření obecné povahy, která regulují totožný okruh vztahů, což je v rozporu se zásadou ne bis in idem a překážkou rei administratae. Městský soud však tento nezákonný stav zcela ignoroval a řešil pouze otázku aktivní procesní legitimace. [11] Odpůrce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení kasační stížnosti [12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [13] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro zjevnou neoprávněnost navrhovatele. Jeli kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí návrhu, přichází z povahy věci v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). [14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou týkající se legitimního očekávání stěžovatelky na meritorní projednání návrhu na zrušení napadeného opatření ze strany městského soudu. [15] Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že předvídatelnost soudního rozhodování