6 As 286/2018 — Nejvyšší správní soud

51 A 36/2020- 35 - text  9 51A 36/2020 č. j. 51 A 36/2020 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: P. J. bytem X zastoupeného advokátem JUDr. Stanislavem Machkem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I. E.ON Distribuce, a. s. sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, 370 01 České Budějovice II. M. J. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2020, č. j. KUJCK 41314/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ nebo též „zdejší soud“) byla dne 26. 6. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2020, č. j. KUJCK 41314/2020, kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne 2. 10. 2019, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se výrok I. až po vymezení účastníků řízení nahrazuje textem: „Žádost vyvlastňovaných o zrušení omezení vlastnického práva k pozemku p. č. X v k. ú. X v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 2417-13-141-1/2015 ze dne 1. 10. 2015, dle rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu čj. X ze dne 27. 9. 2017 a rozhodnutí odvolacího orgánu čj. KUJCK 23467/2018 ze dne 19. 2. 2018, se zamítá.“ Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl vyvlastňovací úřad k žádosti žalobce, osoby zúčastněné II. (M. J.) a D. J. o zrušení vyvlastnění nařízeného rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu č. j. X ze dne 27. 9. 2017 a rozhodnutím odvolacího správního orgánu č. j. KUJCK 23467/2018 ze dne 19. 2. 2018, na základě nichž byla omezena vlastnická práva vyvlastňovaných k pozemku parc. č. X v k. ú. X zřízením služebnosti inženýrské sítě za účelem provedení stavby SO 503 – přeložka VTL plynovodu v km 136,1 – 138,3, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 2417 – 13 – 141 – 1/2015 ze dne 1. 10. 2015 a zajištění jejího provozu a údržby ve prospěch vyvlastnitele. 2. Žalobce v žalobě nejprve popsal dějový průběh celé věci a poté uvedl žalobní body. Žalobce namítal, že postup osoby zúčastněné na řízení I. (dále jen „vyvlastnitel“) a následně žalovaného vedl ke vzniku právních nejistot a porušování zásady zákonnosti, neboť nebylo zajištěno, aby všichni účastníci řízení dodržovali zákony a lhůty v zákonech stanovené. Žalobce zdůrazňoval, že žalovaný potvrdil, že vyvlastnitel nesplnil lhůtu stanovenou v § 26 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“) a náhradu za vyvlastnění poskytl opožděně. Žalobce brojil proti tvrzení žalovaného, který zastával názor, že lhůta pro podání žádosti vyvlastňovaného v případě nesplnění lhůty dle § 26 odst. 1 zákona o vyvlastnění končí dnem, kdy vyvlastňovaný přijal opožděné plnění, k čemuž dále žalovaný podotkl, že jiný výklad by vedl ke stavu právní nejistoty. Žalobce takový výklad žalovaného shledal absurdním, neboť by tak mohlo ze strany vyvlastnitele docházet k překračování lhůt o řadu dní a vyvlastňovaný by nestihl reagovat. 3. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho vyjádřením k odvolání a rovněž popíral, že by telefonicky komunikoval s vyvlastnitelem, přestože se žalovaný o takový údajný hovor v odůvodnění napadeného rozhodnutí opakovaně opíral. Žalobce při nahlédnutí do správního spisu zjistil, že obsahuje ručně napsaný záznam pracovnice vyvlastnitele, který však neprokazuje uskutečnění jakéhokoli telefonického hovoru mezi ním a vyvlastnitelem, považuje proto tento záznam za pouhé tvrzení úřednice vytvořené ex post ve snaze zakrýt nesprávný úřední postup, dle žalobce se tudíž nejedná o relevantní důkaz. 4. Argumentaci žalovaného založenou na tvrzeném prodlení žalobce jako věřitele dle § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) žalobce rovněž rozporoval. Skutečnost, že obrana žalobce k tvrzení o prodlení dle § 1975 občanského zákoníku nebyla žalovaným nijak vypořádána, označil žalobce za důvod zakládající nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce uvedl, že se ho vyvlastnitel ohledně úhrady náhrady za vyvlastnění nepokusil kontaktovat a dozvěděl se o této skutečnosti prvně teprve při oznámení soudu o složení náhrady do soudní úschovy dne 2. 1. 2019. K tvrzení žalovaného o zaslání poštovní poukázky žalobce zopakoval, že ji neobdržel a označil údajný 3x se opakující způsob předání náhrady poštovní poukázkou za krajně podezřelý. 5. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného o opožděnosti žádosti o zrušení vyvlastnění. Žalobce namítal, že zákon o vyvlastnění neposkytuje žádnou lhůtu pro podání uvedené žádosti. O údajném doručování náhrady vyvlastnitelem nebyl žalobce nijak informován, a proto považuje za irelevantní, jestliže žalovaný shledává žádost žalobce za podanou opožděně, konkrétně 4 měsíce po uložení náhrady za vyvlastnění do soudní úschovy. Žalobce namítal, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, jímž mu bylo oznámeno uložení náhrady do soudní úschovy, mu bylo doručeno dne 2. 1. 2019 a již dne 11. 1. 2019 podal žádost o zrušení vyvlastnění z důvodu nesplnění lhůt dle § 26 odst. 1 zákona o vyvlastnění. Své jednání tak žalobce považoval za rychlé. Závěrem podotkl, že podle jemu známých informací již není dotčený pozemek parc. č. X v k. ú. X zapotřebí pro realizaci stavebního objektu, neboť došlo k přeplánování trasy plynovodu. Vyvlastnění tak označil za bezpředmětné. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný v podrobnostech odkazoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu a uvedl, že setrvává na svém názoru, že nelze vyhovět žádosti o zrušení vyvlastnění, pokud žalobce přijal náhradu za vyvlastnění stanovenou rozhodnutím o vyvlastnění, byť se jednalo o plnění opožděné. Žalovaný označil za absurdní, aby bylo možné úspěšně žádat o zrušení vyvlastnění bez časového omezení, takové situace by obecně vyvlastnitele sankcionovaly zcela nepřiměřeným způsobem. Žalovaný nesouhlasil s námitkami žalobce tvrdícími, že se v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal s argumentací žalobce formulovanou ve vyjádření k odvolání. Dále žalovaný podotkl, že ze správního spisu lze zjistit, že žalobce nepřijal náhradu za vyvlastnění prokazatelně zaslanou vyvlastnitelem prostřednictvím poštovní poukázky. Žalovaný nepovažoval za významný okamžik, kdy se žalobce dověděl o složení náhrady do soudní úschovy. Žalovaný podotkl, že domníval-li se žalobce, že je vyvlastnitel v prodlení se splněním uložené povinnosti zaplatit náhradu za vyvlastnění, mohl o zrušení vyvlastnění žádat ode dne 4. 6. 2018. Žalobce podal žádost o zrušení vyvlastnění až dne 6. 3. 2019, žalovaný tak vyhodnotil žádost žalobce za opožděnou. III. Obsah správních spisů 7. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že dne 15. 1. 2019 obdržel vyvlastňovací úřad návrh žalobce na zrušení vyvlastnění, v němž žalobce uvedl, že rozhodnutí o omezení vlastnického práva č. j. X bylo vydáno dne 27. 9. 2017 a nabylo právní moci dne 4. 3. 2018, přičemž ani po uplynutí 60 + 30 dnů, tedy do dne 4. 6. 2018 vyvlastnitel žalobce jako vyvlastňovaného nekontaktoval. Dne 25. 2. 2019 vyvlastňovací úřad žalobci sdělil, že žádost o zahájení řízení o zrušení vyvlastnění nemůže být úspěšná, neboť nebyla podána všemi vlastníky předmětného pozemku, což opíral o § 44 odst. 2 správního řádu. V reakci na to obdržel vyvlastňovací úřad dne 6. 3. 2019 připojení se k návrhu žalobce na zrušení vyvlastnění od zbylých podílových spoluvlastnic pozemku parc. č. X, a tak došlo k zahájení vyvlastňovacího řízení. Vyvlastňovací úřad vyzval vyvlastnitele pod č. j. X dne 28. 3. 2019 k předložení veškerých listin a dokladů prokazujících, že ve lhůtě 60 + 30 dnů byla vyvlastňovanému vyplacena náhrada. Vyvlastnitel předložil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích o přijetí finančních prostředků do soudní úschovy za účelem splnění závazku, neboť byl příjemce v prodlení s přijetím platby náhrady za vyvlastnění, přičemž se jednalo o tři obsahově shodná usnesení ze dne 2. 11. 2018 a příjemci částek byli spoluvlastníci projednávaného pozemku včetně žalobce. Vyvlastnitel dále uvedl, že se pokoušel o zaslání předmětných plateb celkem 3x, a to dne 17. 4. 2018, 29. 5. 2018 a 13. 7. 2018, avšak částky zůstaly vždy nevyzvednuty a vrátily se zpět, proto bylo přistoupeno k využití soudní úschovy. 8. Dne 16. 5. 2019 vyzval vyvlastňovací úřad vyvlastňované včetně žalobce k seznámení se s podkl