7 Afs 107/2008 — Nejvyšší správní soud

51 Af 12/2018- 63 - text  16 51 Af 12/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: INTERTOUR, s.r.o. se sídlem Hrnčířská 195, 284 01 Kutná Hora - Karlov zastoupeného JUDr. Janem Tryznou, advokátem se sídlem Botičská 4, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo financí ČR sídlem Letenská 15, P. O. Box 77, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2018 č. j. MF-15151/2018/1203-3, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 27. 7. 2018 č. j. MF-15151/2018/1203-3 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 800 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 14. 9. 2018 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád!) tak, že se rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně ze dne 21. 5. 2013, vydané Úřadem regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad pod č. j. RRRSJ 6338/2013 (dále jen „platební výměr“) mění tak, že částka 21 654,611 Kč uložena za porušení rozpočtové kázně se snižuje na částku 6 496,384 Kč. Součástí žaloby byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 10. 2018 pod č. j. 51 Af 12/2018-43 tak, že návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2018 č. j. MF-15151/2018/1203-3 se odkladný účinek přiznává. 2. Žalobci bylo na základě smlouvy o poskytnutí dotace ze dne 27. 1. 2009 (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“) odsouhlaseno Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad České Budějovice (dále jen „poskytovatel dotace“)poskytnutí účelové dotace maximálně ve výši 21 701 574 Kč na úhradu způsobilých výdajů projektu č. CZ.1.14/3.2.00/03.00707 s názvem „Revitalizace kulturní památky zámku Bystřice nad Úhlavou“ (dále jen „projekt“). Dotace ve výši 21 665 350,84 Kč byla vyplacena žalobci ex-post, vždy po předložení monitorovací zprávy a dané žádosti o platbu. Žalobce se zavázal při realizaci projektu postupovat podle konkrétně stanovených dokumentů. 3. Po ukončení realizace projektu byly provedeny u žalobce dvě fyzické kontroly ex-post. Kontrola označená č. 3 probíhala v období 23. 4. 2012 až 20. 11. 2012, kontrola označená č. 4, pak v období 25. 7. 2012 až 20. 11. 2012. Kontrolní zjištění byla zaznamenána v protokolech o výsledku fyzické kontroly ze dne 21. 12. 2012, protokol o kontrole č. 3 č. j. RRRSJ 16666/2012 a protokol o kontrole č. 4 č. j. RRRSJ 16508/2012. U kontroly č. 3 byl vypracován odborníkem pro památkovou péči Ing. D. M. expertní posudek č. 0300707 ze dne 31. 5. 2012, jehož cílem bylo posouzení kvality a rozsahu prací a dodávek vybavení zámku Bystřice nad Úhlavou. Žalobce nesouhlasil se závěry, které byly uvedeny v protokolech o kontrolních zjištěních a podal proti nim dne 10. 1. 2013 námitky. Ve spise není založeno rozhodnutí o těchto námitkách ve smyslu § 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Námitky byly pak vypořádány v rámci platebního výměru, který byl vydán žalobci na odvod za porušení rozpočtové kázně. 4. Úřad regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad České Budějovice, jako správce daně vydal pod č. j. RRRSJ 6338/2013 dne 21. 5. 2013 platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 21 654,611 Kč, v jehož odůvodnění vypořádal i námitky uplatněné žalobcem dne 10. 1. 2013, které uplatnil proti protokolům o kontrolních zjištěních učiněných v rámci provedených kontrol č. 3 a 4. 5. Kontrolní zjištění č. 3 vytýká žalobci, že z dotace proplatil i výdaje, které nebyly v souladu s principem hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti a nesplňovaly podmínku ceny v čase a místě obvyklé. Žalobce jako příjemce dotace nárokoval k proplacení z dotace položky, které neodpovídaly skutečnosti. Tato zjištění byla kontrolním orgánem klasifikována jako vysoce závažná. Na základě kontrolního zjištění č. 4 bylo žalobci vytknuto, že v rozporu s článkem VI smlouvy o poskytnutí dotace nebyl plně splněn účel, na který byla dotace poskytnuta. Žalobce jako příjemce dotace nenahlásil poskytovateli změny v projektu. Projekt nebyl realizován v souladu se žádostí o podporu projektu a žalobce nenakládal s majetkem získaným z dotace s péčí řádného hospodáře. Dále bylo konstatováno nesplnění povinností stanovených v čl. VII smlouvy o poskytnutí dotace, neboť žalobce neprodleně nepředložil poskytovateli dotace hlášení o pojistné události. 6. Správce daně uložil s ohledem na kontrolní zjištění žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 100 % finančních prostředků, které byly žalobci jako příjemci dotace poskytnuty. Žalobce kategoricky nesouhlasil s uloženým odvodem a podal dne 28. 6. 2013 proti vydanému platebnímu výměru blanketní odvolání, které dne 12. 7. 2013 doplnil o konkrétní skutečnosti, kterými poukazoval na nezákonnost napadeného platebního výměru. O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným dne 7. 2. 2014 pod č. j. MF-84313/2013/12-1204 tak, že odvolání bylo zamítnuto. Žalobce proto podal proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl na základě podané žaloby pod č. j. 10Af 38/2014-142 dne 22. 2. 207 tak, že žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zavázal žalovaného v dalším řízení zhodnotit, zda došlo k porušení článku VII odst. 4 smlouvy o poskytnutí dotace a aby přitom vycházel z obsahu správního spisu. Zároveň uložil žalovanému, aby se podrobně vypořádal s otázkami, které vyvstaly ve vztahu k porušení rozpočtové kázně v souvislosti s porušením článku VII odst. 8 smlouvy o poskytnutí dotace a zároveň, aby odstranil nezákonnost týkající se výše stanoveného odvodu, respektive zohlednil rozsah porušení rozpočtové kázně v souladu se zásadou proporcionality. V dalším řízení byl žalovaný správní orgán závazným právním názorem soudu vázán. 7. Žalovaný správní orgán znovu přezkoumal rozporovaný platební výměr a rozhodl o odvolání žalobce tak, že změnil výčet zjištěných pochybení a snížil výši původně uloženého odvodu za porušení odpočtové kázně tak, že částku 21 654 611 Kč snížil na odvod ve výši 6 496 384 Kč, a to v souladu se zásadou proporcionality. Výhrady krajského soudu byly v novém napadeném rozhodnutí zohledněny a nedostatky rozhodnutí o odvolání byly odstraněny. Věcné argumenty, které nebyly soudem zpochybněny, byly žalovaným přijaty i do nového napadeného rozhodnutí, které žalobce opět napadl žalobou a které je specifikováno v bodě 1 tohoto rozsudku. II. Obsah žaloby 8. Žalobce v prvé řadě shrnul v žalobě dosavadní průběh řízení před Ministerstvem financí. V první žalobní námitce žalobce poukázal na porušení zásady zákazu reformationis in peius. Takový postup je podle žalobce nesprávný, neboť je porušením § 90 odst. 3 správního řádu. To konkrétně spočívá v tom, že pokud šlo o kontrolní zjištění ad 1) z fyzické kontroly č. 4, ministerstvo uvedlo, že mělo dojít k porušení povinností uvedených pod body d) a e), nikoliv však již pod body a) až c). Pokud šlo o kontrolní zjištění ad 4) z fyzické kontroly č. 4, ministerstvo vytklo žalobci a za porušení dotačních podmínek považovalo pouze „nevyhovující stav provedených prací a stav vybavení“, přičemž uznalo, že původně vytýkaná povinnost včas ohlásit pojistnou událost porušena nebyla. Žalobce připustil, že sice výslovně nešlo o změnu rozhodnutí správce daně k tíži žalobce, nicméně šlo o tvrzené porušení dotačních podmínek v neprospěch žalobce, neboť dle rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2014 nyní vytýkané dotační podmínky, tehdy zjevně porušeny nebyly. K tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS č. j. 2 Afs 67/2013-53 ze dne 23. 1. 2014 bod 22. Bylo by totiž v rozporu s tímto principem, pokud by mohl odvolací správní orgán oproti svému předchozímu rozhodnutí zhoršit postavení účastníka řízení poté, kdy ten se úspěšně domohl soudní ochrany a vytýkat mu takové porušení povinnosti, které mu dříve vytýkáno nebylo. 9. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný shledal pouze porušení rozpočtové kázně na základě kontrolních zjištění učiněných při fyzické kontrole č. 4. Při fyzické kontrole č. 3, pak dospěl k závěru, že tvrzená pochybení nelze kvalifikovat jako porušení rozpočtové kázně. V prvé řadě vytýkal správce daně žalobci na základě protokolu č. 4, že neexistovala informační služba s veřejným přístupem k internetu. Žalovaný k tomu uvedl, že žalobce tento konkrétní kontrolní závěr nezpochybnil, což však neodpovídá pravdě. V námitkách proti protokolu z fyzické kontroly č. 4 se žalobce ohradil a konkrétně uvedl, že na webových stránkách je stále aktualizována nabídka akcí