Krajský soud v Českých Budějovicích 53 A 9/2017 – Přestupky proti občanskému soužití

Dne 28. 7. 2017 obdržel nadepsaný soud žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne 6. 4. 2017, čj. MM 12654/2017 OVV/KH, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Toho se měl žalobce dopustit tím, že v době od 28. 12. 2016 do 6. 2. 2017 přidával hanlivé příspěvky na sociální sítě na adresách specifikovaných v napadeném rozhodnutí s texty: „podvodník, zloděj, viděli jste nahé fotky J. M?...“, čímž úmyslně ublížil na cti J. M., narozenému X, bytem P. X, M., tím, že ho urazil.

Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, jako důvod označil skutečnost, že správní orgán nevzal v potaz svolení ke sdílení příspěvků od J. M. žalobci jím udělené. Za důkaz žalobce označil protokol z jednání. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, které sám v žalobě parafrázoval jako: „že v rámci určitého chování ve společnosti nemůže být přípustné, aby někdo někoho veřejně pomlouval či veřejně urážel na cti či pomluvy, a urážky o něm šířil dál, a to nejen pro to, že osoby nějaké osobní spory“.

Žalovaný správní orgán je přesvědčen, že žaloba není důvodná, navrhl její zamítnutí a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V rámci odvolací řízení se žalovaný zabýval všemi námitkami, trvá na svém postoji v tom smyslu, že není možné řešit osobní spory pomluvami a nebýt za to odpovědný. Tyto lze řešit u soudu prostřednictvím občanskoprávních sporů, nikoli svévolně. Protokolem z jednání se žalovaný zabýval a na svém rozhodnutí trvá, neboť uražený na cti J. M. žádal žalobce, aby pomluvy ze sociální sítě odstranil, ten to však neučinil. Žalovaný se domnívá, že prvostupňový správní orgán zjistil bez důvodných pochybností skutečný stav věci a nepřekročil meze správního uvážení, nikterak procesně nepochybil, pročež bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.

Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Z úředního záznamu a z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 3. 1. 2017 se podává, že dne 3. 1. 2017 se na obvodní oddělení Policie ČR v Táboře osobně dostavil J. M., nar. X, bytem P. X (dále též „svědek“), aby podal výpověď ve věci urážení a diskreditace své osoby v internetovém prostředí. Vysvětlení bylo učiněno na uvedeném útvaru při příjmu oznámení za účelem objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jeho pachatele. Svědek do vysvětlení uvedl, že byl počátkem měsíce srpna 2016 kontaktován žalobcem prostřednictvím webového systému (sociální sítě) Facebook, aby přidával příspěvky na jeho facebookovou stránku, za což mu byla přislíbena provize. Z počátku probíhala spolupráce bez problémů. Okolo 25. 12. 2016 se svědek a žalobce nepohodli, neboť žalobce změnil svědkovi přístupové heslo na jeho účet v aplikaci Instagram (youtubericz_sk). Poté svědek obdržel nějaké finanční prostředky, o něž se měl rovným dílem podělit se žalobcem. Svědek žalobci odmítl jeho část vyplatit, dokud mu nevrátí přístup k účtu na Instagram. Poté, co žalobce svědkovi přístup k předmětnému účtu vrátil, byly mu svědkem zaslány finanční prostředky, čímž svědek považoval věc za vyřízenou. Zhruba za tři dny začal žalobce na svých stránkách publikovat fotografie svědka stažené z jeho uživatelských účtů doplněné o označení jako podvodník, zloděj apod., kopie některých svědek doložil. Svědek si jako student příležitostně vydělává prostřednictvím internetu, uvedené považuje za útok vůči sobě, neboť takové jednání žalobce poškozuje jeho zájmy a budoucí výdělky. Svědek žalobce kontaktoval, aby svého jednání zanechal, avšak bezvýsledně. Svědek požaduje, aby věc byla řešena, resp. aby žalobce příspěvky smazal a další nepřidával.

Dne 12. 1. 2017 byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena písemnost označená jako „Oznámení přestupku“ na osobu žalobce pro podezření z přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) přestupkového zákona. Přestupku se měl žalobce dopustit shora popsaným jednáním.

Písemností ze dne 17. 1. 2017 byl svědek ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu poučen o možnosti podat návrh na projednání shora označeného přestupku.

Podáním označeným jako „Návrh na projednání přestupku“ požádala zákonná zástupkyně svědka J. M. o projednání přestupku urážky na cti, kterého se měl dopustit žalobce shora popsaným jednáním. K návrhu jsou doloženy listiny k prokázání tvrzených skutečností, mj. vytištěné komentáře zveřejňované na účtu youtubericz.sk, celkem v počtu 24 listů (dále též jako „fotodokumentace“).

Písemností označenou jako „Sdělení podezření a předvolání“ ze dne 8. 2. 2017, doručenou žalobci dne 23. 2. 2017, mu bylo oznámeno zahájení přestupkového řízení, resp. podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití; současně byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den 2. 3. 2017. Žalobce byl náležitě poučen. O uvedeném byl řádně vyrozuměn zákonný zástupce žalobce a příslušný OSPOD. K podání svědecké výpovědi byl na ústní jednání předvolán také svědek J. M.

Ústní projednání přestupku se uskutečnilo dne 20. 3. 2017, o změně termínu byli účastníci řádně a včas informováni. Z protokolu se podává, že jednání se zúčastnil, žalobce, svědek J. M., navrhovatelka (matka svědka) L. N. a pracovník OSPOD. Zákonná zástupkyně (matka žalobce) se, ač předvolána, nedostavila.

Žalobce se přes výzvu ke smírnému řešení odmítl omluvit. Do protokolu uvedl, že se svědkem Malým byli domluveni na spolupráci, svědek slíbil přidávat komentáře na stránku na Facebooku (dále také jako „stránky“). Nějaký člověk jim posílal peníze na účet žalobce, svědek je pak nechával posílat na svůj účet a žalobci nevyplatil domluvenou částku. Z tohoto důvodu začal žalobce vkládat na stránky příspěvky takového obsahu, jak je uvedeno v předvolání. K předložené fotodokumentaci žalobce uvedl, že příspěvky na listech označených číslicemi 1, 3-6, 8, 10-13 a 1622 umístil on, příspěvek uvedený na listu 9 nikoli, ten vkládal administrátor. Svědek M. žalobci výslovně dovolil, aby tam příspěvky takového obsahu vkládal. Na podporu svého tvrzení žalobce přiložil kopii z konverzace mezi žalobcem a svědkem na Facebooku, kde svědek reaguje větou: „Myslíš, že mi to vadí? Dělej si to klidně dál, pokud ti to vydělá peníze“. Žalobce uvedl, že svědek M. si přivlastnil jeho stránku YouTubeřiCZ/SK, na které spolupracovali od léta. Žalobce přiznává, že žádost od svědka M. ze dne 3. 1. 2017, aby předmětné příspěvky smazal a další nepřidával, na jeho stránku přišla, někdo si ji přečetl, ne však žalobce, který tedy o této žádosti nevěděl. Je ochoten se zveřejňováním příspěvků přestat, pokud bude předmětná webová stránky zrušena či pokud se se svědkem domluví na finanční částce. Webová stránka X nepatří žalobci.

Svědek J. M. vypověděl, že se žalobcem měli na starost facebookovou stránku, žalobci byl jeho facebookový profil Facebookem zablokován, pročež požádal svědka, aby za něj dával na stránku reklamní příspěvky s tím, že by se dělili o zisk. To trvalo zhruba od srpna 2016, za tu dobu si ještě žalobce založil instagramový účet související s facebookovou stránkou, na který měli mít přístup oba. Zhruba o Vánocích si žalobce na instagramovém účtu změnil heslo a tím svědka zablokoval. Svědek a žalobce se následně domluvili, že žalobce svědkovi přístup odblokuje a svědek mu za to pošle domluvenou finanční částku 8 388 Kč. Částka byla žalobci zaslána a on přístup svědka na instagramový účet obnovil. K hanlivým příspěvkům zveřejňovaným žalobcem svědek uvádí, že dne 28. 12. 2016 mu skutečně na osobní profil napsal, ať v tom klidně pokračuje, nicméně dne 3. 1. 2017 jej požádal, aby toho zanechal. Kopie uvedené konverzace je součástí spisového materiálu. Žalobce však v předmětném jednání pokračoval, což svědek může doložit kopií facebookové komunikace se stránkou, kde se hanlivé příspěvky nacházejí. Svědek uvádí, že žalobce o nic neokradl, dlužnou částku sjednanou za opětovné zpřístupnění instagramového účtu mu poslal dne 27. 12. 2016. Skutečnost, že také webová stránka X patří žalobci, svědek nemůže prokázat, ale vyskytovaly se na ní podobné narážky, což ho vede k názoru, že skutečně patří žalobci.

Ze závěrečné zprávy Policie ČR, obvodní oddělení Milevsko ze dne 23. 1. 2017 se podává, že dne 5. 1. 2016 podal žalobce na oddělení Policie ČR v Táboře oznámení o neuhrazení částky 8 300 Kč svědkem J. M. za reklamy užívané v internetovém prostředí. Dne 14. 1. 2017 žalobce na obvodním oddělení Policie ČR v Milevsku, kam byla věc postoupena, doložil písemné podklady. Téhož dne podal ve věci vysvětlení svědek J. M., také doložil podklady. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že mezi žalobcem a svědkem byla uzavřena ústní dohoda o dělení zisku z propagace reklamních příspěvků. Svědek M. do výpovědi uvedl, že zisk za období od 1. 12. do 15. 12. 2016, zprvu nerozdělil podle dohody, následně byl vyzván žalobcem o uhrazení 8 388 Kč. Dále bylo zjištěno, že mezi svědkem a žalobcem byla uzavřena smlouva o dílo ve věci převodu instagramového účtu za totožnou částku. Dlužnou částku uhradil svědek M. žalobci dne 27. 12. 2016, což doložil. Ve věci nebylo spatřeno naplnění žádné podstaty trestného činu, přestupku či správního deliktu.

Ze správního spisu se podává, že s podklady pro vydání správního rozhodnutí se svědek M. v doprovodu zákonného zástupce seznámil dne 29. 3. 2017, žalobce dne 3. 4. 2017, zákonný zástupce žalobce (matka) možnosti seznámit se s podklady nevyužil, zaměstnankyně OSPODu tak učinila.

Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu byl žalobce uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, kterého se dopustil tím, že v době od 28. 12. 2016 do 6. 2. 2017 přidával hanlivé příspěvky na sociální sítě na adresách http://www.facebook.com/YouTuberi-CZSK-616665535175825/ http://www.instagram.com/youtubericz.sk/ s texty: „podvodník, zloděj, viděli jste nahé fotky J. M.?...“, čímž úmyslně ublížil na cti J. M., nar. X, bytem P. X, M. tím, že ho urazil. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a náhrada nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal dne 12. 5. 2017 odvolání, do něhož uvedl, že vytýkané příspěvky skutečně na facebookových stránkách sdílel, ovšem pouze z toho důvodu, že k tomu měl od svědka M. svolení. Jelikož svědek M. začal na facebookové stránce sdílet stejný obsah urážlivého typu, ze kterého je žalobce obviněn, domnívá se, že by se mělo vynést nové rozhodnutí, spor znovu otevřít a řešit urážlivé příspěvky ze strany svědka M. na osobu žalobce.

Svědek M. se ve stanovené lhůtě k odvolání vyjádřil, když uvedl, že žalobci sice dne 28. 12. 2016 poslal zprávu ve znění: „Dělej si to klidně dál, pokud ti to něco přinese“, ale dne 3. 1. 2017 na stránce, kde se příspěvky vyskytovaly, žalobce vyzval, aby svého jednání zanechal. Na to mu žalobce odpověděl: „Pravda bolí“ a příspěvky i nadále umisťoval. Svědek M. popřel, že by přidával podobně urážlivý obsah vůči osobě žalobce.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím. Žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně v daném řízení o výše uvedeném přestupku provedl řádné dokazování, na základě kterého zjistil přesný a skutečný stav věci a prokázal zavinění žalobce. Žalovaný dospěl k závěru, že obsahem správního spisu je jednoznačně prokázáno jednání žalobce, kterým došlo k přestupku proti občanskému soužití jeho úmyslným narušením. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobce se ani po žádosti svědka M. nezdržel tohoto jednání. Žalobce se ke svému jednání v průběhu řízení doznal. Institut svolení poškozeného není dle žalovaného v přestupkovém zákoně platný. K námitce, že i svědek M. zveřejňoval urážlivé příspěvky, se žalovaný nemůže vyjádřit, neboť toto není předmětem řízení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

Žaloba je důvodná.

Soud přijal žalobcovu námitku vytýkající správnímu orgánu, že nevzal v potaz svolení ke sdílení příspěvků od svědka J. M., které svědek žalobci udělil.

Zákon o přestupcích ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, resp. ke dni vydání napadeného rozhodnutí stanovuje několik okolností vylučujících protiprávnost, kdy ke spáchání přestupku vůbec nedojde, protože chybí příslušné pojmové znaky deliktu. Tento zákon výslovně upravuje tři okolnosti vylučující protiprávnost, a to v ustanovení § 2 odst. 2 pod písm. a) nutnou obranu a pod písm. b) krajní nouzi a dále v ustanovení § 6 jednání na příkaz.

Ostatní okolnosti vylučující protiprávnost jsou na základě analogie legis vyvozovány z dalších zákonů. Analogie je v tomto případě připuštěna, i když se obecně ve správním právu trestním nepřipouští, neboť stejně jako v trestním právu nesmí být analogie použita k tíži pachatele. V tomto případě je její použití ku prospěchu pachatele, protože okolnosti vylučující protiprávnost naopak zužují trestnost některých jednání. Za tyto okolnosti jsou dále považovány: oprávněné použití zbraně, svolení poškozeného, výkon práv a povinností a dovolené riziko. Tyto okolnosti jsou kromě výkonu práv a povinností upraveny v trestním zákoníku, jehož úpravu lze prostřednictvím analogie legis podpůrně užít i pro přestupkové řízení.

Svolení poškozeného je upraveno v ustanovení § 30 trestního zákoníku, který stanovuje, že trestný čin nespáchá osoba, která jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy jsou dotčeny a o kterých je oprávněna rozhodovat. Ze zákonné definice vyplývá, že svolení může být dáno pouze ke konkrétnímu zájmu jednotlivce, nikoliv určité skupiny lidí a tato osoba musí být oprávněna s tímto zájmem disponovat. Článkem 1 Listiny základních práv a svobod (dále též „LZPS“) je stanoveno, že základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Významné je slovo nezadatelné, na jehož základě se ani sám jednotlivec nemůže těchto práv sám vzdát, a tudíž nemůže s nimi disponovat. Tímto jsou jednotlivci chráněni i sami proti sobě. Mezi tato práva patří dle hlavy druhé, oddílu prvního, čl. 5 až 16 LZPS např. i lidský život a zdraví, a proto nikdo nemůže dát souhlas k poškození svého zdraví či ke svému usmrcení. Takový souhlas nemá žádnou právní relevanci, tj. je neplatný a jedná se o úkon pouze zdánlivý, jež nepůsobí žádné účinky a právní následky a pachatel je tak za svůj čin plně odpovědný. Výjimkou z toho je souhlas k lékařskému zákroku, který se však nevztahuje na euthanasii. Podmínkou rovněž je, aby souhlas byl udělen předem, a to výslovně, srozumitelně a určitě. Souhlas je akceptován i tehdy, pokud byl dán po spáchání činu, jestliže pachatel mohl před jeho spácháním předpokládat, že by oprávněná osoba tento souhlas udělila. Svolení poškozeného vylučuje trestnost jen u některých trestných činů, a to tehdy, jestliže obecný zájem na ochraně vztahů či zájmů je podmíněn zájmem chráněné osoby, který je v její výhradní dispozici, a teprve od vztahu dotčeného jednotlivce k chráněnému zájmu se odvíjí zájem společenský. Jestliže zájem společnosti na ochraně vztahu převažuje nad zájmem osoby činem dotčené, nezbavuje její souhlas k činu takovéto jednání protiprávnosti, a tím trestnosti.

Pro svolení osoby činem dotčené obecně platí, že musí být projeveno jasně a srozumitelně navenek osobou k tomu způsobilou (schopnou v době udělení souhlasu posoudit význam jednání, k němuž svoluje a jeho následky) a oprávněnou, tedy fyzickou nebo právnickou osobou, jejíchž práv nebo oprávněných zájmů se čin dotýká. Musí být míněno vážně a vydáno dobrovolně (svobodně), musí být dáno před a nejpozději současně s činem. Jakožto projev svobodné vůle je možno svolení odvolat. Proto, aby vyloučilo protiprávnost činu jinak trestného, nesmí být před činem odvoláno. Svolení lze dát jakýmkoliv určitým a srozumitelným způsobem, ať již slovně, tedy ústně nebo písemně, či konkludentně. Dodatečné svolení poškozeného po uskutečněném protiprávním jednání není samo o sobě důvodem vylučujícím protiprávnost. Pouze v případech, kdy jednající osoba vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům důvodně předpokládá, že oprávněná osoba by jí souhlas s činem udělila dodatečně, a tato tak učiní, je protiprávnost, a tím také trestnost takového jednání rovněž vyloučena (tzv. předpokládaný souhlas).

Ze spisového materiálu se podává, že správní orgány vůbec nevzaly v potaz skutečnost, na kterou žalobce opakovaně upozorňoval (protokol o ústním projednání přestupku, námitka uplatněná v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí) a která je pro posouzení přestupku zcela zásadní, tj. tvrzené svolení poškozeného J. M. k jednání žalobce. Žalobce ve správním řízení uvedl, že svědek M. mu dal ke zveřejňování příspěvků výslovný souhlas, což také doložil (viz kopie písemné konverzace mezi žalobcem a svědkem M. na Facebooku). Správní orgány však zcela ignorovaly shora popsanou analogii legis, která jim ukládá užít v daném případě podpůrně úpravu okolností vylučujících protiprávnost kodifikovanou v trestním zákoníku. Správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích konstatovaly, že institut svolení poškozeného je v přestupkovém právu nový (účinnost od 1. 7. 2017), na projednávanou věc se tedy nevztahuje. Z tohoto důvodu prvostupňový správní orgán pro nadbytečnost odmítl posuzovat skutečnost, zda žalobce věděl o tom, že svědek M. svůj souhlas odvolal (str. 3 prvostupňového rozhodnutí). Žalovaný pak v tomto ohledu podpořil stanovisko prvostupňového správního orgánu o tom, že institut svolení poškozeného není v přestupkovém právu zatím platný.

Konstatuje se, že správní orgány se v této otázce mýlí. Skutečnost, že před vydáním napadeného rozhodnutí ještě nenabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „nový přestupkový zákon“), nezbavuje správní orgány povinnosti dovodit za pomoci analogie legis existenci okolností vylučujících protiprávnost z jiných právních předpisů, konkrétně z trestního zákoníku, a následně připustit možnost jejího použití ku prospěchu pachatele. Správní orgány proto musí nejen zjistit, zda osoba činem dotčená, tj. svědek J. M., svolení žalobci skutečně udělila, ale také kdy bylo toto svolení uděleno (před, současně či po činu), zda bylo uděleno jasně a srozumitelně, resp. vážně a dobrovolně, kdy a zda vůbec bylo svědkem M. odvoláno, potažmo, kdy a zda vůbec se tento projev vůle dostal do dispozice žalobce, případně zda žalobce i poté, co se o odvolání souhlasu dozvěděl, v závadném jednání pokračoval.

Vzhledem k prve uvedenému krajský soud podle § 78 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a vady řízení. Věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Postupem podle § 78 odst. 3 s. ř. s. soud současně zrušil prvostupňové rozhodnutí, protože je stiženo stejnou vadou.

Soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 s. ř. s.

Jelikož žalobce byl usnesením nadepsaného soudu ze dne 25. 8. 2017 osvobozen od soudních poplatků a současně v řízení nebyl zastoupen advokátem, není zde prostor k přiznání náhrady nákladů řízení či nákladů na zastoupení.