6 As 73/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 22/2016- 49 - text Pokračování - 11 - 51A 22/2016 51 A 22/2016 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce R.V., bytem X, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2016, č. j. KUJCK 56940/2016, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 28. 4. 2016, č. j. KUJCK 56940/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 30. 12. 2015, zn. 6389/15 Ha, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2016, zn. 6389-1/15 Ha, podle kterého se žalobce dopustil správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Skutkovou podstatu uvedeného správního deliktu žalobce naplnil tím, že dne 11. 8. 2015 v době nejméně od 7:15 hod. do 7:40 hod. v rozporu s povinností stanovenou v § 10 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích jako provozovatel motorového vozidla tovární značky AUDI A6, RZ ..., nezajistil, aby při užití tohoto vozidla v ulici Hroznová před domem č. p. 5 v Českých Budějovicích, byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Vozidlo žalobce bylo ponecháno na místě označeném dopravní značkou IP 12 „Vyhrazené parkoviště“, doplněnou dodatkovou tabulí E13 s nápisem „Pro držitele abonentních a rezidentních karet“, aniž by na vozidle byla na viditelném místě umístěna příslušná parkovací karta. Toto jednání bylo v rozporu s § 4 písm. c) v souběhu s § 27 odst. 1 písm. o) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobci byla podle § 125f odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a stanovena povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1.000 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 22. 6. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce předně namítá, že prvostupňový správní orgán zahájil řízení o správním deliktu provozovatele vozidla v rozporu s § 125f odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť žalobce správnímu orgánu sdělil totožnost řidiče, kterým byl pan L. Prvostupňový správní orgán zaslal udané osobě pouze výzvu k podání vysvětlení a poté, co tato osoba nereagovala, zahájil správní řízení s žalobcem. Měl-li prvostupňový správní orgán za to, že označení osoby řidiče není pravdivá, měl s žalobcem vést správní řízení pro porušení povinnosti podle § 10 odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán prvního stupně podle žalobce neučinil veškeré možné kroky ke zjištění pachatele přestupku (opakované předvolání k podání vysvětlení, ukládání pořádkových pokut). S ohledem na trestní povahu řízení o správním deliktu je žalobce přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť ve věci nebylo nařízeno ústní jednání, k čemuž žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2015, č. j. 15 A 14/2015 – 35, ve kterém tento soud uvedl, že i v řízení o správních deliktech je nutné konat ústní jednání. K obdobnému závěru došel i Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 29. 4. 2015, č. j. 30 A 56/2014 – 35, a zejména Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 139/2015 – 30. Žalobce má za to, že za daného stavu mělo být alespoň prováděno dokazování za jeho osobní přítomnosti, k čemuž namítá porušení § 51 odst. 2 správního řádu, neboť o provádění dokazování mimo ústní jednání nebyl vyrozuměn. Tímto postupem správní orgán podle žalobce porušil zásadu bezprostřednosti (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2015, č. j. 57 A 51/2014 – 34). Poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu považuje žalobce za nedostatečné. Žalobce rovněž alternativně namítá, že ve správním spise není založen protokol o provedeném dokazování, z čehož usuzuje, že dokazování nebylo vůbec prováděno, byť podle § 50 ve spojení s § 51 správního řádu provedeno být mělo. Uplatňování objektivní odpovědnosti nelze vnímat tak, že není zapotřebí nic dokazovat. Žalobce dále namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, neboť nepovažuje za prokázané, že by řidič vozidla skutečně vozidlo odstavil na místě, kde k tomu nebyl oprávněn. Tato skutečnost podle žalobce plyne pouze z úředního záznamu, který podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, publ. pod č. 1856/2009 Sb. NSS, nemůže sám o sobě sloužit jako důkaz. Rovněž tak z fotodokumentace ve správním spise neplyne, že by na vozidle nebyla umístěna příslušná parkovací karta (není jasně vidět za čelní sklo vozidla). S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2016, č. j. 30 A 80/2015 – 43, žalobce uvádí, že fotografie, na kterých není jednoznačně zachyceno protiprávní jednání, nelze ke stanovení viny použít. Závěrem žalobce namítá protiústavnost skutkové podstaty správního deliktu provozovatele vozidla, neboť § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu stanovuje provozovateli vozidla nesplnitelnou povinnost. Není objektivně v možnostech provozovatele zajistit, aby osoba řidiče dodržovala povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Žalobce je přesvědčen, že mu nemůže být k tíži, že řádně proškolená osoba nedodrží pravidla silničního provozu. Stejně jako vlastník střelné zbraně není odpovědný za její zneužití jinou osobou, které zbraň v souladu se zákonem svěřil, nemůže být ani provozovatel vozidla odpovědný za nedodržení pravidel silničního provozu osobou, které vozidlo svěří. Taková zákonná konstrukce je podle žalobce v rozporu se zásadami soudního trestání, správního trestání a presumpcí neviny. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně poukázal, že žalobce nevyužil možnosti zproštění se odpovědnosti za předmětný správní delikt. Žalovaný má za to, že prvostupňový správní orgán postupoval v souladu s § 125f odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce na výzvu prvostupňového správního orgánu udal jako osobu řidiče pana M. L. Této osobě se prokazatelně nepodařilo doručit předvolání k podání vysvětlení a v centrálním registru obyvatel tato osoba nebyla nalezena. Žalovaný setrval na závěrech napadeného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že správní orgán měl dostatek podkladů k zahájení řízení se žalobcem a skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Žalovaný rovněž poukázal na průběh odstranění technického prostředku k zabránění odjetí vozidla, ke kterému se dostavil sám žalobce, Ze správního spisu krajský soud zjistil pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Podle úředního záznamu ze dne 11. 8. 2015 prováděla hlídka Městské policie České Budějovice kontrolní činnost v ulici Hroznová u č. p. 5, České Budějovice, přičemž v čase 7:15 hod. zde nalezla odstavené vozidlo žalobce v rozporu s právními předpisy, na které umístila technický prostředek k zabránění odjetí vozidla. V 7:40 hod. byla hlídka městské policie na místo přivolána žalobcem za účelem odstranění nasazeného technického prostředku. Žalobce hlídce městské policie uvedl, že chce věc předat správnímu orgánu; bylo sepsáno oznámení o dopravním přestupku, které žalobce odmítl podepsat a jakkoli se k němu vyjádřit. Uvedené skutečnosti korespondují s ručně sepsaným oznámením o přestupku a následně vyhotoveným oznámením ze dne 27. 8. 2015. Ve správním spise je založeno 7 černobílých fotografií ze dne 11. 8. 2015 pořízených v čase 7:19 hod. až 7:22 hod. Na těchto fotografiích je zachyceno odstavené vozidlo žalobce. Výzvou ze dne 10. 9. 2015 byl žalobce vyzván k úhradě finanční částky 300 Kč a byl poučen o možnosti sdělit totožnost řidiče. Předvoláním ze dne 14. 10. 2015 byl žalobce předvolán k podání vysvětlení. Dne 2. 11. 2015 obdržel prvostupňový správní orgán sdělení obecného zmocněnce žalobce, společnosti FLEET Control, s. r. o., kterým se žalobce omluvil z podání vysvětlení s tím, že vozidlo řídil pan M. L., nar. X, bytem 1. M.16, O. Vzhledem k tomu, že tuto osobu považoval žalobce za osobu blízkou, rozhodl se podání výpovědi odepřít. Prvostupňový správní orgán dne 4. 11. 2015 předvolal osobu M. L. k podání vysvětlení. Doručovaná písemnost byla poskytovatelem poštovních služeb vrácena, neboť adresát byl na dané adrese neznámý. Podle ověření obyvatele v registru obyvatel ze dne 3