— Nejvyšší správní soud

10 Af 6/2016- 36 - text Pokračování - 3 - 10Af 6/2016 10Af 6/2016 - 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Lihovar Lžín, spol. s r.o. se sídlem V Dírné – Lžín 57, okres Tábor, zast. Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem v Českých Budějovicích, Zahradní 314/8, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2015, čj. 53250-4/2015-900000-304.2, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou dne 4. 1. 2016 Městskému soudu v Praze postoupenou dne 13. 1. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2015 čj. 53250-4/2015-900000-304.2, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj o uložení sankce za správní delikt a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se uvádí, že žalobce byl postižen pro správní delikt za porušení zákona o povinném značení lihu. Ustanovení § 62 odst. 1 písm. l) a § 62 odst. 2 písm. c) bod 2 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, odporuje v žalobě vyjmenovaným právům stanovených v Listině základních práv a svobod a Dodatkovému protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, protože paušalizuje závažnost protiprávního jednání, což znemožňuje přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu. Ke kontrolním páskám se uvádí, že ty jsou vydávány pro různé objemy lihovin a různé množství alkoholu, vždy v balení v určitém množství kontrolních pásek. Provozovatel zařízení pak musí převzít poměrně velké množství těchto pásek i tehdy, je-li produkce poměrně malá. Při nevrácení většího množství nepoužitých pásek, byť o pouhý den uvedené ustanovení neumožňuje uložit nižší pokutu, než v řádech statisíců či milionů korun, která může být pro provozovatele likvidační. Toho si je žalovaný vědom, a potvrdil pokutu na spodní hranici zákonné sazby. Je to známo i Ministerstvu financí, které již učinily kroky k odstranění problémů uvedených v žalobě. Podle názoru žalobce je pro soud dán prostor předložit věc Ústavnímu soudu. Uložená pokuta je pro žalobce likvidační a může jej donutit ukončit podnikatelskou činnost. Poukazuje se na zisk získaný z prodeje alkoholu státem, který je dvojnásobný oproti výrobci. Žalobce nemá žádné finanční rezervy. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že je při svém rozhodování vázán platnými a účinnými právními předpisy, není oprávněn posuzovat ústavnost zákonných ustanovení. Ani případná budoucí změna zákona o povinném značení lihu tak, jak ji popisuje žalobce, nemůže mít vliv na napadené rozhodnutí. Při ukládání pokuty bylo přihlédnuto ke všem relevantním okolnostem, které mohly mít vliv na výši uložené pokuty. Liberační důvody podle zákona o povinném značení lihu shledány nebyly. Ze spisů celních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Celní úřad pro Jihočeský kraj zahájil dne 4. 3. 2014 správní řízení ve věci podezření z porušení právní povinnosti dané § 39 odst. 2 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 3. 12. 2013 odebral kontrolní pásky ke značení lihu konkrétního kódu. Lhůta pro vrácení nepoužité kontrolní pásky činí 9 měsíců ode dne převzetí. Nepoužité pásky v množství 406 kusů žalobce vrátil po této lhůtě dne 24. 11. 2014. Řízení bylo zahájeno dále pro porušení téže povinnosti, kdy žalobce odebral dne 15. 1. 2014 kontrolní pásky označeného kódu v počtu 262 kusů a 345 kusů, přičemž nepoužité kontrolní pásky vrátil po uvedené zákonem stanovené lhůtě dne 24. 11. 2014. V záležitosti kontrolních pásek převzatých dne 15. 1. 2014 byl vydán příkaz, jímž byl žalobce postižen pro správní delikt, proti kterému žalobce podal odpor. V něm poukázal na rozdělení kompetencí mezi dvěma jednateli, poukázal na závažné zdravotní onemocnění jednoho z nich, kdy druhý z jednatelů neměl přístup do trezoru, v němž kontrolní pásky byly uloženy. Pásky byly okamžitě po zjištění opomenutí celnímu úřadu vráceny. Opožděné vrácení kontrolních pásek bylo vyvoláno hospitalizací jednoho z jednatelů. Zaplacení pokuty může mít pro žalobce likvidační důsledky. Obě zahájená řízení o uložení sankce za opožděné vrácení kontrolních pásek byla spojena ke společnému projednání. Dne 5. 3. 2015 se uskutečnilo ústní jednání, při kterém jednatel žalobce vysvětlil důvody opožděného vrácení kontrolních pásek shodně s tím, co bylo uvedeno v odporu proti příkazu a v protokolu se podává výčet důkazů, které celní orgán provedl. Jednatel žalobce k věci uvedl, že pásky vrátili z vlastní iniciativy a nemohlo dojít k jejich zneužití. K nedodržení lhůty došlo pro závažné zdravotní problémy jednatele společnosti. Uvažovaná sankce je neadekvátní ke společenské nebezpečnosti a státem chráněnému zájmu. Případná pokuta jeví se žalobci jako likvidační. Ekonomickou situaci žalobce dokládá finanční analýza. Dne 3. 9. 2015 vydal Celní úřad pro Jihočeský kraj rozhodnutí, jímž byl žalobce postižen pro správní delikt, kdy ve lhůtě stanovené zákonem nevrátil celnímu úřadu kontrolní pásky v počtu 406 kusů, dále z dalšího odběru kontrolních pásek nebylo vráceno 262 kusů a konečně bylo opožděně vráceno 345 kusů kontrolních pásek. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 228.000 Kč a současně stanovena povinnost nahradit náklady řízení. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce nedodržel povinnost podle § 39 odst. 2 zákona o povinném značení lihu vrátit nepoužité kontrolní pásky nejpozději ve lhůtě 9 měsíců ode dne jejich převzetí. Protože jedná se o objektivní odpovědnost, nebylo zkoumáno naplnění subjektivní stránky správního deliktu a míra zavinění. Podmínky pro aplikaci § 71 odst. 1 zákona o vyvinění nebyly splněny. Nebylo zjištěno, že žalobce vynaložil veškeré úsilí, aby porušení zákonné povinnosti zabránil. Výše pokuty je § 62 odst. 2 písm. c) bod 1 zákona upravena tak, že za projednávaný správní delikt uloží se pokuta od částky odpovídající spotřební dani z lihu, kterou by byla právnická nebo podnikající fyzická osoba povinna uhradit, pokud by uvedla do volného daňového oběhu líh označený kontrolní páskou, kterou v rozporu s § 39 odst. 1 a 2 nebo 3 nevrátila, do desetinásobku této částky. Rozpětí proto činí 228.000 Kč až 2.280.000 Kč. Při ukládání sankce bylo vycházeno ze závažnosti a rozsahu následků, které mohou uložením sankce nastat, a pokuta byla uložena na spodní hranici zákonné sazby. Žalovaný v odvolání zopakoval důvody, které mu bránily vrátit včas nepoužité kontrolní pásky, poukázal na to, že došlo k přecenění závažnosti a rozsahu následků, které porušením právní povinnosti mohly nastat. Zdůraznil, že uložená pokuta je pro žalobce likvidační a nepřiměřená a svou ekonomickou situaci v odvolání odůvodnil. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že z právní úpravy jednoznačně vyplývá, že subjekt, který odebral kontrolní pásky, je povinen nespotřebované kontrolní pásky vrátit ve stanovené devíti měsíční lhůtě. Nerespektování této povinnosti je správním deliktem. Povinnost kontrolní pásky vrátit bezprostředně souvisí s předmětem činnosti žalobce, a proto patří mezi jeho zákonné povinnosti. Liberační důvody podle § 71 odst. 1 zákona se zřetelem k tomu, co žalobcem bylo tvrzeno, shledány nebyly. Povinnost podle § 39 odst. 2 zákona sleduje prevenci zneužití kontrolních pásek ke značení mimobilančního lihu, kdy líh obecně tíží vysoká spotřební daň a nakládání s lihem je z pohledu státu vysoce daňově rizikovou činností. Proto jsou nároky na kontrolu stanoveny přísně. Skutečnost, že kontrolní pásky byly vráceny, lze zohlednit při rozhodování o výši uložené pokuty, nikoli však při hodnocení naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu. Pokuta byla uložena v nejnižší možné výši. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souzené záležitosti není mezi účastníky na sporu, že žalobce nevrátil nepoužité kontrolní pásky ve lhůtě stanovené zákonem. Tuto lhůtu upravuje § 39 odst. 2 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, v novelizovaném znění a ukládá držiteli kontrolních pásek vrátit nepoužitou kontrolní pásku správci daně nejpozději do 9 měsíců ode dne jejího převzetí. Za porušení povinností podle tohoto zákona jsou v části šesté upraveny správní delikty. Deliktů na úseku držení kontrolních pásek se týká § 62. Právnická osoba se jako držitel dopustí mimo jiné správního deliktu podle § 62 odst. 1 písm. l) tím, že v rozporu s § 39 odst. 1, 2 nebo 3 nevrátí kontrolní pásky. Právě tohoto správního deliktu se žalobce dopustil tím, že ve lhůtě 9 měsíců v konkrétních případech kontrolní pásky nevrátil. Postih za tento správní delikt j