— Nejvyšší správní soud

10 A 14/2015- 38 - text Pokračování - 5 - 10A 14/2015 10A 14/2015 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Jihočeská stavební spol. s.r.o., se sídlem J. Š. Baara 1722/72, České Budějovice zastoupeného JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce Opava, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 12. 2014 čj. 4572/1.30/14 - 3, t a k t o : Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Odůvodnění: Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu čj. 13803/5.30/14/14.3 ze dne 12. 9. 2014, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání dvou správních deliktů na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce a byla mu uložena za tyto správní delikty pokuta ve výši 40.000 Kč. Dne 26. 3. 2014 na stavbě na silnici I/22 mezi obcemi Lidmovice a Skočice, okres Strakonice, nezajistil volné hrany výkopu proti pádu z výšky do strojního výkopu, hlubokého cca 3m, ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) bodu I., nařízení vlády č. 591/2006 Sb., a nesplnil tak povinnost uloženou mu ustanovením § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., a dále se měl dle rozhodnutí dopustit správního deliktu nesplněním povinností týkajících se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, neboť nezajistil technickou konstrukcí stěny hloubeného výkopu o hloubce cca 3 m proti sesunutí. Žalobce namítá, že podle nařízení vlády č. 591/2006 Sb., splnění povinností stanovených v příloze č. 3. část III. bod 2 se vztahuje na práci ve výkopech, které jsou jednak v zastavěném území nebo na veřejném prostranství nebo v uzavřených objektech. Přestože se v rozhodnutí uvádí, že výkop byl žalobcem realizován na pozemní komunikaci, tedy na veřejném prostranství, ačkoliv z fotografií, které jsou součástí spisu, vyplývá, že žalobce výkop nerealizoval ani v zastavěném území, ani na veřejném prostranství, ani v uzavřeném objektu. Přestože je ve smlouvě o dílo citováno, že práce bude probíhat na pozemní komunikaci, byl výkop realizován žalobcem mimo pozemní komunikaci, na pozemku, který není veřejným prostranstvím tak, jak veřejné prostranství je definováno v zákoně č. 128/2000 Sb., a to v § 34, kde se uvádí, že veřejná prostranství jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení. Žalobce má za to, že prostor, kde se realizoval předmětný výkop, není veřejným prostranstvím, neboť neslouží každému bez omezení, nýbrž jen a pouze vlastníku předmětnému pozemku. Proto žalobce předmětný správní delikt nespáchal. Dále žalobce namítá, že učinil vše, aby zajistil bezpečnost svých pracovníků i ostatních osob na pracovišti. Bylo prokázáno, že stanovil postup provádění prací, nikoliv ovšem písemně. Zaměstnanci byli seznámeni s použitím ochranných opatření při provádění těchto prací, proto splnil podmínku § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb. Přesto postupem zaměstnanců došlo k jeho porušení. Výkop byl vykopán a opětovně zasypán stejného dne, proto nehrozilo zřícení třetích osob do výkopu. Žalobce má za to, že vzhledem k jeho finanční situaci je sankce nepřiměřeně vysoká, přestože činí 4 % z maximální výše sankce. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť námitky žalobce jsou téměř totožné s jeho argumentací uvedenou v odvolání. Žalovaný nesouhlasí se žalobcem, že výkop byl realizován mimo pozemní komunikaci. Příkop byl nejen formálně, jak vyplývá ze smlouvy o dílo i ostatních dokladů založených ve spise, nýbrž prakticky hlouben na veřejném prostranství. Ze smlouvy o dílo vyplývá, že předmětem práce, kvůli které bylo nutno výkop vyhloubit, je oprava silnice, konkrétně se jedná o opravu propustků. Propustky jsou součástí silnice, která je dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. veřejným prostranstvím. Z fotografické dokumentace je zřejmo, že propustek se nachází pod komunikací a k jeho opravě bylo nutné vyhloubit výkop, aby byl umožněn přístup k propustku. Zem byla hloubena na komunikaci i pod ní, tedy na silničním pozemku, což dokazuje, že se výkop nacházel na veřejném prostranství a žalobce stíhala povinnost jej zajistit. Žalovaný připustil, že část zeminy je uložena na sousedním pozemku, ale vzhledem k tomu, že byl výkop hlouben na komunikaci, nezabývaly se správní orgány otázkou, zda-li sousední pozemek plní funkci veřejného prostranství, jelikož na něm byla uložena pouze část zeminy. Jestliže byl výkop hlouben na části komunikace a nezbytně přilehlém pozemku k ní, byl s ohledem na absenci zajištění volně přístupný třetím osobám, kterým nebránila žádná překážka, aby do výkopu vstoupily. V řízení bylo prokázáno spáchání správních deliktů. Uložená pokuta nevybočuje z mezí správního uvážení a byla i odůvodněna přezkoumatelným způsobem. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: U žalobce byla dne 26. 3. 2014 na stavbě „příčné uložení kanalizace pod komunikací pro odvod povrchové vody na silnici I/22 mezi obcemi Lidmovice a Skočice“ zahájena kontrola, předmětem které bylo dodržování povinností vymezených v § 3 zákona o inspekci se zaměřením na kontrolu povinností vyplývajících z pracovně právních předpisů. Kontrolou bylo zjištěno, že žalobce dne 30. 12. 2013 uzavřel smlouvu o dílo s Reno Šumava a.s. jako objednatelem na realizaci stavebních prací za účelem opravy propustků, svodidla, likvidaci zvýšených ostrůvků na silnici I/22“. Dne 26. 3. 2014 žalobce prováděl překop poloviny silnice mezi uvedenými obcemi. V místě byla svedena doprava na jednu stranu silnice, na které nebyly stavební práce prováděny. Na staveništi vykonávali zaměstnanci žalobce práce spojené s uložením kanalizace pod komunikaci pro odvod povrchové vody. Pracovník žalobce F.V. jako řidič kolového bagru JCB 3CX se pohyboval ve vzdálenosti cca 0,75m od okraje nezapaženého strojního výkopu hlubokého až 3m. Okraj výkopu nebyl zajištěn proti pádu osob z výšky. Pouze ve vzdálenosti cca 0,25 m od okraje výkopu byla umístěna červenobílá páska, která má pouze varovný signál, neplní funkci ochrany proti pádu. Proto bylo shledáno ze strany inspektora porušení § 5 odst. 1 písm. c) a § 2 zákona č. 309/2006 Sb., provedeného § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb., neboť žalobce nepřijal vhodná technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců do hloubky. Výkopy na veřejných prostranstvích, což je i silnice, měly být zakryty nebo zajištěny zábradlím ve vzdálenosti větší než 1,5 m od hrany výkopu. Dále bylo při kontrole zjištěno, že v nezabezpečeném, strojem hloubeném výkopu na staveništi se pohybovali další dva zaměstnanci žalobce, přestože stěny výkopu nebyly zajištěny proti sesunutí. Proto inspektor konstatoval porušení § 3 odst. 3 zákona č. 309/2006 Sb. provedeného § 3 odst. 1 písm. b) bod I., nařízení vlády č. 591/2006 Sb., upřesněného přílohou č. 3, část V bod 4, neboť žalobce nepřijal vhodná technická a organizační opatření k zabránění případného sesutí stěny výkopu, v němž se jeho pracovníci pohybovali. Prvostupňový správní orgán vydal dne 1. 4. 2014 příkaz, jímž byl žalobce uznán vinným ze správního deliktu nesplnění povinností týkajících se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, jestliže na uvedené stavbě nezajistil volné hrany výkopu proti pádu z výšky do strojního výkopu hlubokého cca 3 m a dále se dopustil správního deliktu nesplnění povinností týkající se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, jestliže nezajistil technickou konstrukcí stěny hloubeného výkopu v hloubce cca 3 m proti sesunutí, když ve výkopu pracovali zaměstnanci, kteří byli ohroženi padající zeminou. Žalobce proti tomuto příkazu podal odpor, ve kterém namítal, že nesouhlasí s výší uložené pokuty, která je pro něj likvidační a dále argumentoval polohou hran výkopu, kdy stěny sestupovaly pozvolně, nebyly pod úhlem devadesát stupňů. Dle žalobce nebylo možné realizovat bezpečnostní opatření, jelikož by došlo k celkovému přerušení provozu na předmětné komunikaci. Dne 6. 8. 2014 žalobce při ústním jednání uvedl, že v době kontroly jeho zaměstnanci osazovali potrubní vedení, kdy strojník bagru vizuálně kontroloval stav výkopu. Výkop byl téhož dne rovněž zasypán. Pro stavbu nebyl vypracován žádný organizační ani technologický postup. Uvedený postup žalobce stanovuje pouze pro větší stavby. Pažení bylo domluveno na 27. 3. 2014, rozhodného dne byly na místě stavby hranoly a stavební prkna, ze kterých mohli zaměstnanci zábranu vytvořit. Žádná kolektivní ani osobní ochrana proti pádu