3 As 60/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 112/2014- 19 - text Pokračování - 6 - 10A 112/2014 10A 112/2014 - 19 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Český fond nemovitostí s.r.o., IČO 280 79 370, sídlem České Budějovice, Pražská tř. 563/99, zast. JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalované České obchodní inspekci, sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 7. 2014 č.j. ČOI 70429/14/O100/2000/14/Ad/Št, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 5. 9. 2014 doručena žaloba proti rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 24. 7. 2014 č.j. ČOI 70429/14/O100/2000/14/Ad/Št, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského a Vysočiny ze dne 10. 6. 2014 č.j. ČOI 60273/14/2000/R0136/ZOS/Bö, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000 Kč za správní delikt dle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále též zákon o ochraně spotřebitele), kterého se žalobce dopustil porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik zakotveného v ust. § 4 odst. 3 téhož zákona tím, že ve vztahu ke spotřebitelům užil klamavou obchodní praktiku ve smyslu vymezení ust. § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo částečně změněno v textaci výroku tohoto rozhodnutí, když z něj byla žalovanou vypuštěna pasáž, jež měla být součástí odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, která spočívá v nesprávném právním posouzení věci, kdy žalobce svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ust. § § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce kontaktoval koncové spotřebitele nabídkou vlastních služeb, avšak tato nabídka neobsahovala nepravdivé informace spočívající ve sdělení nepravdivého údaje o provedení zápisu exekuce. Tato informace uvedená ve sdělení žalobce není informací nepravdivou, neboť oslovení spotřebitelé měli na svých nemovitostech zřízeno zástavní právo z rozhodnutí správce daně, které je dle žalobce exekucí. Uvedený závěr žalobce podpořil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. 30Cdo 1078/2014, kde se Nejvyšší soud v obdobném případě zabýval charakterem soudcovského zástavního práva. Předmětné zástavní právo je v katastru nemovitostí nadále zapsáno a žalobce je v této souvislosti přesvědčen, že tento zápis je výkonem rozhodnutí, když svým charakterem odpovídá exekuci. Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla projednávanou žalobu zamítnout, a to s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V dané věci se jedná o zřízení zástavního práva ve smyslu ust. § 170 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též daňový řád), kterým správce daně zřídil zástavní právo k nemovitosti, aby tím zajistil úhradu daní. Pokud by se jednalo o exekuci, byla by tato skutečnost zapsána v katastru nemovitostí, což není. V dané věci nebyla na vlastníky nemovitostí žádná exekuce uvalena. K žalobcem odkazovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu žalovaná uvedla, že tento na projednávanou věc nedopadá, neboť se vztahuje k soudcovskému zástavnímu právu, které nelze zaměňovat se zástavním právem založeným rozhodnutím správního orgánu. Občanský soudní řád obsahuje taxativní výčet způsobů výkonu rozhodnutí, kam však zřízení zástavního práva z rozhodnutí správního orgánu nepatří. Zástavní právo zřízené správním orgánem má především charakter zajišťovací, na rozdíl od soudcovského zástavního práva, existenci vykonatelné pohledávky tudíž nepředpokládá a nelze tudíž hovořit o výkonu rozhodnutí. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorát Jihočeský a Vysočina ze dne 10. 6. 2014 č.j. ČOI 60273/14/2000/R0136/ZOS/Bö byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000 Kč za spáchání správního deliktu dle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Tohoto deliktu se žalobce dopustil porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik stanoveného v § 4 odst. 3 téhož zákona tím, že ve vztahu ke spotřebitelům užil klamavou obchodní praktiku ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Žalobce ve sdělení adresovaném spotřebitelům v rámci nabídky svých služeb nepravdivě uvedl, že na nemovitostech oslovených spotřebitelů došlo k provedení zápisu exekuce, ačkoli k těmto nemovitostem bylo zřízeno pouze zástavní právo k zajištění neuhrazené daně. Žalobce se takového jednání dopustil, ačkoli si i vzhledem ke svému oboru činnosti měl být vědom rozdílu mezi zřízením zástavního práva a exekucí. V důsledku tohoto jednání žalobcem oslovení spotřebitelé neprodleně počali jednat ve snaze zvrátit tvrzenou exekuci, ačkoli k žádné exekuci nebylo ze strany správce daně přistoupeno. Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá skutkový stav věci, kdy správní orgán postavil na jisto jednání žalobce, který svým sdělením adresovaným spotřebitelům jako vlastníkům nemovitostí sděloval skutečnost, že je na těchto jejich nemovitostech vedena exekuce s tím, že jim současně nabízel finanční půjčku k její úhradě. Žalobce tudíž záměrně zaměňoval pojem exekuce s pojmem zástavního práva, které bylo na těchto nemovitostech zřízeno za účelem zajištění úhrady daně. Tímto nepravdivým sdělením žalobce vyvolal v oslovených spotřebitelích důvodné obavy ve vztahu k jejich vlastnictví k předmětným nemovitostem. Na základě nepravdivého údaje o zápisu exekuce spotřebitelé jednali a zjišťovali, jaký je stav jejich exekucí, jednoznačně tudíž byli tímto jednáním žalobce ovlivněni. Pojmové znaky nekalé obchodní praktiky tudíž v daném případě byly naplněny již tím, že spotřebitelé v důsledku této praktiky byli aktivní, ačkoliv by k této aktivitě z jejich strany jinak nedošlo. Výše uložené pokuty byla správním orgánem stanovena s ohledem na úmyslné spáchání daného správního deliktu, neboť žalobce již na základě lustrace katastru nemovitostí musel být seznámen se skutečností, že na předmětných nemovitostech není vedena exekuce, nýbrž pouze zástavní právo, jejichž rozdílnost musela být žalobci z vlastní činnosti známa. Tato okolnost byla správním orgánem vyhodnocena jako přitěžující. Další přitěžující okolností byla shledána skutečnost, dle níž k jednání spotřebitele v důsledku praktik žalobce skutečně došlo, kdy spotřebitelé učinili kroky ke zjištění stavu exekuce. Polehčující okolností byla shledána nečetnost těchto případů a dále to, že se v daném případě nejednalo o opakované jednání žalobce. Z uvedených důvodů správní orgán vyhodnotil delikt žalobce jako středně závažný a uložil mu pokutu přiměřenou této závažnosti. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem podáno odvolání, jehož prostřednictvím namítá nesprávnost závěru správního orgánu, který se mylně domnívá, že zápis zástavního práva není exekucí. V daném případě bylo na nemovitostech spotřebitelů zapsáno omezení vlastnického práva, když toto omezení mělo povahu výkonu rozhodnutí a lze jej dle žalobce nazývat exekucí. Skutečnost, že v příslušné evidenci není u nemovitosti uvedeno „exekuce“ ještě neznamená, že se o exekuci nejedná. O tomto odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 24. 7. 2014 č.j. ČOI 70429/14/O100/2000/14/Ad/Št, kterým bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno s tím, že z výroku rozhodnutí byla vypuštěna pasáž, která dle žalované měla být součástí odůvodnění rozhodnutí. Žalovaný konstatoval jednání správního orgánu prvního stupně správným, když byl dostatečně zjištěn skutkový stav a správní orgán nepochybil ani ve vztahu k právnímu hodnocení dané věci. K odvolacím námitkám žalovaný odkázal na ust. § 176 odst. 1 daňového řádu, které obsahuje taxativní výčet exekučních titulů, jehož součástí není rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva. Vykonatelností tohoto rozhodnutí správce daně tudíž vzniká zástavní právo, nikoli právo na zpeněžení zástavy. Pokud žalobce tvrdí, že spotřebitele toliko informoval o svých službách, pak i toto kontaktování spotřebitele lze dle evropského práva považovat za obchodní rozhodnutí. Žalobce využil nepravdivého údaje k nabízení svých služeb, čímž spotřebitele jednoznačně ovlivnil. Uložená pokuta za správní delikt odpovídá jeho závažnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Stěžejní žalobní námitku představuje tvrzení