7 Afs 47/2013 — Nejvyšší správní soud

10 Af 21/2014- 24 - text Pokračování - 9 - 10Af 21/2014 10Af 21/2014 - 24 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. F.B., bytem X, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou AK České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. č. 58/16, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 04.03.2014 čj. 5561/14/5000-14303-701514, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného shora uvedeného jednacího čísla, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 08.08.2013 čj. 1558903/13/2201-24804-302426, jímž byla žalobci za zdaňovací období I. čtvrtletí roku 2010 doměřena daň ve výši 384.549 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 69.709 Kč a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobce namítá, že daňová kontrola nebyla řádně zahájena dle ustanovení § 87 daňového řádu. Důvodem vydání dodatečného platebního výměru byla skutečnost, že žalobce neprokázal, že snížil uplatněný nárok na odpočet veškerého majetku, který byl k datu zrušení registrace jeho obchodním majetkem, u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část dle § 74 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty. Dle správce daně žalobce evidoval ke dni 31.12.2005 zásoby ve výši 1.954.101 Kč. Žalobce ovšem neprokázal, že tyto zásoby byly znehodnoceny a vyvezeny na skládku, tedy že tyto zásoby evidované k 31.12.2005 byly částečně vyřazeny z obchodního majetku likvidací v roce 2006 a 2007. Žalobce prokázal pouze prodej části zásob v roce 2009. Správce daně nezpochybnil, že sklad látek byl zasažen záplavami, zpochybnil však, že tyto zásoby byly zlikvidovány a neexistovaly v obchodním majetku ke dni zrušení registrace plátce DPH. Vnitropodnikovou směrnici č. 5 správce daně nepovažoval za důkazní prostředek, který by prokázal likvidaci zásob metrového textilu. Poukázal na rozpor v inventurním soupisu zásob, kdy není prokázáno, že látky byly zlikvidovány na skládce vzhledem k tomu, že vážní lístky neprokazují nic jiného, než že byly vystaveny na společnost VARIACE s.r.o. Správce daně má za to, že bylo prokázáno, že ze zásob evidovaných ve výši 1.954.101 Kč žalobce prodal zásoby ve výši 404.334 Kč. S těmito závěry správce daně žalobce nesouhlasí. Na počátku roku 2006 žalobce zásoby jako neprodejné vyřadil z evidence zásob a tyto nadále evidoval jako odpad. Žalobce prokázal, že prostory, kde byly uskladněny látky, byly zasaženy povodněmi, namočené zboží bylo znehodnoceno. Toto žalobce prokázal fotografiemi a potvrzením o zásahu povodňové vody. Poukázal na to, že skladování zboží v nevyhovujících prostorách vede k vyblednutí barev, nemódnosti zásob a tím pádem i k jejich neprodejnosti, proto je přestal evidovat. Žalobce vypracoval likvidační protokol a neprodejné zásoby takto zlikvidoval, nebylo jeho povinností prokazovat likvidaci zásob jinak než zápisem, který předložil. Doměrek DPH za zásoby, které následně zlikvidoval, nárokoval v letech 2000-2005. Pokud správce daně poukazuje na povinnosti plátce daně snížit nárok na odpočet daně při změně režimu, tak toto je upraveno v § 74 zákona č. 235/2004 Sb. v bodě 6. V tomto ustanovení je zakotveno, že při zrušení registrace plátce je povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je k datu zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. Znamená to tedy, že tato část se týká majetku, který byl v daném čase v obchodním majetku daňového subjektu. Žalobce proto tvrdí, že k tomuto datu žádný obchodní majetek neměl, a proto také žádný nárok na odpočet nesnížil. Vzhledem k tomu, že s ukončením nákupu zboží a přerušením podnikání veškerý majetek zlikvidoval, neměl z čeho snižovat daňový nárok. Základem doměření daně z přidané hodnoty je tvrzení, že žalobce měl k datu zrušení registrace daně z přidané hodnoty obchodní majetek ve finanční hodnotě roku 2005, což odporuje realitě, že zásoby byly znehodnoceny, bylo doloženo. Správce daně se nepokusil stanovit aktuální hodnotu tvrzených zásob ke dni doměření daně, zcela prokazatelně nedošlo k prodeji zboží. Jen znalecký posudek by mohl určit časovou hodnotu zboží s ohledem na míru opotřebení, zničení, zastaralost a nemódnost zboží, pokud správce daně rozporuje likvidaci zásob. Žalobce k dispozici žádný obchodní majetek, který by byl reálně uplatnitelný na trhu, neměl, žádné tržby z kvalitních zásob neinkasoval a jestliže oddaloval odvoz zboží na skládku, nelze činit závěr o tom, že by ke dni zdanitelného plnění měl obchodní majetek, který by DPH podléhal. Žalobce má za to, že se žalovaný nevypořádal s prokazatelně existujícími důkazními prostředky, zejména s inventurním soupisem zásob ke dni 31.12.2008 a k 31.12.2009, ke skladu zásob za rok 2009, fakturou č. 1/2009, č. 2/2009, stvrzenek o úhradě a výdajovými pokladními lístky. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Daňová kontrola byla řádně zahájena, což vyplývá z protokolu ze dne 10.11.2011. Žalobce k datu 31.12.2002, ve kterém došlo k povodním (srpen 2002) vykázal stav zásob ve výši 418.367 Kč, ovšem k datu 31.12.2005, kdy přestal zásoby zboží pro údajné znehodnocení jako zboží evidovat, vykázal zásoby ve výši 1.954.101 Kč. Z daňových přiznání od roku 2002 vyplývá, že zásoby zboží byly pořízeny převážně až v roce 2003 a 2004, proto nemohly být znehodnoceny povodněmi z roku 2002. Žalobce uvedl, že přistoupil k likvidaci z hygienických důvodů a že většina zásob byla v letech 2006 až 2007 postupně zlikvidována vyvezením na skládku. O tom byly sepsány likvidační protokoly, což je v rozporu s jeho vyjádřením ze dne 31.10.2012 i odvoláním, kde žalobce tvrdí, že likvidace veškerého zboží evidovaného k 31.12.2005 proběhla až v roce 2009, což bylo doloženo likvidačními protokoly ze dne 02.03.2009 a 11.03.2009 a 3 kusy vážních lístků, na nichž je však jako předávající uvedena společnost VARIACE spol. s.r.o. Žalobce uváděl, že k likvidaci metráže textilu poškozenou během povodní přistoupil z hygienických důvodů. Předložená „Směrnice k vyřazení poškozené metráže“ po povodních je však datována dnem 20.12.2005, tedy až o 3 roky po této živelné události, přičemž podle jeho pozdějšího tvrzení mělo dojít k likvidaci až v březnu 2009. Tato časová neshoda činí jeho tvrzení nevěrohodným. Kromě toho žalobce měnil svá tvrzení týkajících se období, ve kterém měly být zásoby zlikvidovány. Nejprve uváděl, že stalo se tak v roce 2006 a v roce 2007 a následně předložil doklady o likvidaci zásob až v roce 2009. Správce daně i žalovaný postupovali dle § 74 odst. 1 a § 7 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobce neprokázal, že zásoby látek v hodnotě 1.549.737 Kč byly vyřazeny ze zásob a že došlo k jejich fyzické likvidaci z důvodu jejich znehodnocení. Tedy neprokázal, že v souladu s § 74 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty snížil uplatněný nárok na odpočet daně u veškerého majetku, který byl k datu zrušení registrace plátce DPH jeho obchodním majetkem, u kterého uplatnil nárok na odpočet daně. Žalovaný má za to, že žalobce pořídil největší objem zásob zboží v letech 2003 a 2004 a už na konci roku 2005 a na počátku roku 2006 označil toto zboží jako neprodejné a evidoval ho jako odpad. Žalobce tedy vykázal zboží jako neprodejné, údajně z dlouhodobého skladování, tj. vybledlé a nemódní pořízené jen 1 až 2 roky předtím, neboť starší zásoby měl dle jeho tvrzení znehodnocené povodní v roce 2002. Proto je nutno považovat tvrzení o neprodejnosti zásob zboží pro jejich znehodnocení dlouhým skladováním za účelové. Dále žalovaný poznamenává, že z předložených faktur vydaných společností Růžov a.s., Borovany, která prováděla likvidaci textilního odpadu, vyplývá, že dodavatelem textilního odpadu na skládku nebyl žalobce, ale společnost VARIACE spol. s.r.o. v likvidaci. K uvedeným fakturám byly kromě vážních lístků doloženy i průvodky odpadů, čestné prohlášení, dodací listy, ze kterých vyplývá, že dodavatelem odpadů je společnost VARIACE spol. s.r.o., což její jednatel Mgr. F.B. potvrdil svým podpisem. Úhrada za skládku dodaného textilního odpadu činí 5.624 Kč včetně DPH a byla uhrazena hotově společností Růžov a.s. Borovany. Žalobce tvrdí, že textilním odpadem, který v březnu roku 2009 dodal k likvidaci společnosti Růžov a.s., Borovany, byly znehodnocené zásoby zboží evidované k 31.12.2005. Tyto výdaje za skládku odpadu nezahrnul do výdajů souvisejících s jeho podnikatelskou činností za zdaňovací období 2009. Žalobce předložil kopii potvrzení ze dne 28.08.2002, ve které je uvedeno, že dům v ulici Tylova 23, České Budějovice byl zasažen zátopovou vodou při povodních v srpnu 2002. Správce daně z živnostenského rejstříku zjistil, že sídlo a provozovna na této adrese měla společnost VARIACE spol. s.r.o., p