6 As 211/2017 — Nejvyšší správní soud

61 A 40/2021- 135 - text  19 61 A 40/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobce: M. P., narozený dne X bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusem se sídlem Žižkova třída 183/33, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I) OMEGA & partners, s. r. o., IČO 25177028 se sídlem Jana Růžičky 1143/11, 148 00 Praha 4 zastoupené advokátem Mgr. Ondřejem Trnkou, LL. M. se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice II) EG.D, a. s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno III) CETIN, a. s., IČO 04084063 se sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 IV) Teplárna České Budějovice, a. s., IČO 60826835 se sídlem Novohradská 398/32, 370 01 České Budějovice V) Ing. Arch. J. K., narozený dne X bytem X VI) J. H., narozená dne X bytem X VII) M. M., narozený dne X bytem X VIII) M. V., narozený dne X bytem X IX) F. S., narozený dne X bytem X X) K. H., narozená dne X bytem X osoby zúčastněné na řízení V) – X) zastoupeny Mgr. Jaroslavem Hanusem advokátem se sídlem Žižkova tř. 183/33, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. OREG/94471/2021/vano, čj. KUJCK 105606/2021, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. OREG/94471/2021/vano, čj. KUJCK 105606/2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Osoba zúčastněná na řízení I) – dále jen „stavebník“ – podala dne 8. 1. 2021 žádost o vydání stavebního povolení pro stavbu Bytového domu X (dále jen „bytový dům“) na parcelních plochách č. XA, XB a XC v katastrálním území X, se 33 byty, jedním podzemním a šesti nadzemními podlažími. Podzemní garáž měla mít 31 parkovacích stání. 2. Rozhodnutím ze dne 11. 6. 2021, čj. SU/71/2021-18, Magistrát města České Budějovice (dále jen „stavební úřad“) výrokem I. podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), povolil stavbu vymezenou jako „Novostavba bytového domu 1. PP - 6. NP, 33 bytů v ulici X a X“ na pozemku parc. č. XA, XB a XC. Popsal ji jako stavbu pro bydlení o půdorysu 46,700 m × 12,725 m a výšce 18,050 m s jedním podzemním a šesti nadzemními podlažími. V novostavbě je navržen vnitřní parkovací systém. Výrokem II. stanovil podmínky pro provedení stavby. Výrokem III. stanovil podmínky pro užívání stavby. V samostatné části odůvodnění se zabýval námitkami účastníků. 3. Odvolání žalobce a dalších účastníků správního řízení žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a stavební povolení potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 29. 12. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 5. Předně uvedl, že krajský soud rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, čj. 51 A 4/2021-159, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2020, čj. KUJCK 131316/2020, o odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nyní napadené rozhodnutí (resp. stavební povolení), které je rozhodnutím o umístění stavby podmíněno, tedy nemá zákonný podklad. To považuje za důvod ke zrušení nejen žalobou napadeného rozhodnutí, nýbrž i stavebního povolení. V tomto kontextu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013, čj. 8 A 64/2010-101, na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2019, čj. 6 As 175/2019-29, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2019, čj. 6 As 211/2017-88. Ze všech citoval pasáže týkající se podmiňujících rozhodnutí a relevance jejich zrušení k podmiňovaným rozhodnutím. Dovozuje z nich, že právě s ohledem na zrušení podmiňujícího rozhodnutí (tj. územního) výše citovaným rozsudkem krajského soudu by mělo automaticky dojít ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. 6. Dále uvedl, že umístění a realizaci nájezdové rampy, zpevněných ploch, záchytného stanoviště a opěrných zdí již déle nelze odůvodňovat rozhodnutím o umístění stavby. Tyto části stavby proto považuje za problematické a bez zákonného podkladu. 7. Stejně tak považuje žalobce za neoprávněné zřídit vjezd do bytového domu na pozemku parc. č. XD na základě pouhé nájemní smlouvy. Jak plyne z výše citovaného rozsudku zdejšího soudu čj. 51 A 4/2021-159, tato smlouva není řádným podkladem prokazujícím právo provést stavbu. Dále ze smlouvy plyne, že je dán souhlas k přímému vjezdu, nikoliv k vybudování příjezdové rampy. Nedoložení řádného souhlasu Statutárního města Českých Budějovic (dále jen „město České Budějovice“) s realizací stavby mělo za následek nesprávné rozhodnutí o umístění stavby, proto nemůže obstát ani navazující stavební povolení potažmo napadené rozhodnutí. 8. Stavebník tedy nemá vypořádaná práva s vlastníky cizích pozemků, na kterých chce stavět, s čímž se žalovaný nedostatečně vypořádal, proto je rozhodnutí žalovaného, jakož i stavební povolení nezákonné a nesprávné. 9. Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce, že správními orgány k účastníkům řízení přistupují, jako by nebyli občany města České Budějovice. Realizace vstupu do domů bez jakéhokoliv oprávnění se jej coby obyvatele města samozřejmě dotýká. Žalovaný sice argumentoval, že se jedná o vstup po (veřejném) chodníku. Žalobce však podotkl, že takový chodník zatím neexistuje. 10. Žalovaný se dále nevypořádal s dotčením zvláště chráněných živočichů novostavbou bytového domu. Dotčení zvláště chráněných druhů nelze vyloučit bez jakýchkoliv důkazů, jak učinil žalovaný. Orgán ochrany přírody a krajiny stavebníkovi nařídil, aby prověřil výskyt těchto druhů v objektu výměníkové stanice a trafostanice. Stavebník tak však neučinil. Je třeba, aby k výskytu zvlášť chráněných druhů bylo vydáno závazné stanovisko. Bez něj nelze přistoupit k demolici výměníkové stanice a trafostanice a realizovat stavební záměr. 11. Žalobce se též neztotožnil s tím, že normy ČSN nebyly závazné, což má dle žalovaného vyplývat z § 3 písm. k) vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, natož že by nebyla závazná norma ČSN 73 4301 [bod 5.4.2.1. písm. a)]. 12. Žalobce také namítl, že nájezdová rampa, resp. stavební záměr nesplňuje požadavky stanovené v § 25 a § 26 vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, týkající se odstupů staveb. Je tomu tak v důsledku absence rozhodnutí o výjimce a nenaplnění požadovaného odstupu staveb. Ostatně i krajský soud ve výše citovaném rozsudku čj. 51 A 4/2021-159 označil za nesporné, že rozhodnutí o výjimce nebylo vydáno ve vztahu k projektované nájezdové rampě a jejím součástem (opěrné zdi). V tomto kontextu opětovně poukázal na absenci pravomocného územního rozhodnutí. 13. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný nevypořádal jeho námitku týkající se stanovení prakticky nesplnitelné podmínky ve výroku II. bodu 21 stavebního povolení. Správní orgány totiž setrvale ignorují strom, který roste mezi plánovanou stavbou a domem X (na pozemku parc. č. XE) a jehož koruna se prakticky opírá o současnou budovu trafostanice/výměníku. Ve správním spise také absentuje důkazy, že plánovanou stavbou nedojde k ovlivnění kořenového systému stávající zeleně, včetně tohoto stromu. 14. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i stavebního úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 15. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve uvedl, že v době vydání napadeného rozhodnutí bylo územní rozhodnutí, které později zrušil krajský soud rozsudkem čj. 51 A 4/2021-159, v právní moci. V době vydání napadeného rozhodnutí tedy byla splněna podmínka pravomocného územního rozhodnutí. Poukázal také na to, že o kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku zdejšího soudu Nejvyšší správní soud dosud nerozhodl (řízení je vedeno pod sp. zn. 10 As 522/2021). Proto navrhl, aby krajský soud řízení přerušil. 16. K samotným žalobním bodům pak žalovaný předeslal, že předmětem řízení byla výhradně stavba bytového domu. Poukázal na úpravu účastenství a okruh otázek projednávaných ve stavebním řízení a uvedl, že žalobcovy námitky v jeho průběhu vesměs překračovaly zákonem stanovený rámec [§ 109 písm. e) stavebního zákona a § 114 odst. 1 stavebního zákona]. Předmětem tohoto řízení nebyly stavby, jež nevyžadují stavební povolení (přípojky, část příjezdové „rampy“), ani stavby, jejichž schvalování je v pravomoci speciálního stavebního úřadu (např. záchytné parkoviště). Stejně tak nebyly předmětem řízení opěrné zdi (ukončující zpevněné plochy při vjezdu do prvního podzemního podlaží, kterých se také týkal jeden ze žalobních bodů). O jejich schválení totiž stavebník nežádal a ostatně