1 As 32/2012 — Nejvyšší správní soud

51 A 7/2023- 65 - text  19 51 A 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D, ve věci žalobců: a) X, bytem X b) X bytem X c) Obora Pekárkův Mlýn, a. s. sídlem Klisinec 9, Hrazany zastoupeni advokátem JUDr. Jiřím Gajdarusem sídlem Synkovská 1327/6, Praha 6 - Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti I) X bytem X II) ArcheVia s. r. o. sídlem Komárkova 1195/21, Praha 4 III) X X IV) obec Hrazany sídlem Hrazánky 7 zastoupena advokátem JUDr. Lubošem Průšou sídlem třída Národní svobody 32/11, Písek o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2023, č. j. KUJCK 21772/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Dne 8. 6. 2018 vydal silniční správní úřad Městský úřad Milevsko rozhodnutí č. j. MM 20341/2018, kterým rozhodl o pevných překážkách na uvedené komunikaci – pevných plotových dílech, vysázených stromků do tělesa komunikace a uměle (účelově) vytvořených příkopů takto: „ I. nařizuje společnosti Obora Pekárkův mlýn, a.s., IČO 28075072, se sídlem K. 9, H., ve lhůtě 20 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, odstranit nepovolené pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace, která se nachází na pozemcích parc. č. XA v k. ú. XA a parc. č. XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH v k. ú. XB. Pevnou překážku tvoří na hranici obory na cestě směr K. zábrana z kulatiny (kmeny stromů) průměru 15–20 cm vč. 2x Kari sítě průměr drátu 6 mm velikost ok 15 x 15 cm. Pevnou překážku na hranici obory směr K. tvoří zábrana z Kari sítě průměr drátu 6 mm velikost ok 15 x 15 cm. II. nařizuje vlastníkům pozemků, kterými jsou J.M., nar. X, bytem P. (dříve N. M.) 406, Č. a M. M., nar. X, bytem P. (dříve N.M.) 406, Č., ve lhůtě 20 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, odstranit nepovolené pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace, která se nachází na pozemcích parc. č. XA v k. ú. XA a parc. č. XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH v k. ú. XB. Pevné překážky tvoří stromky výšky cca 2,5 m na parc. č. XA v k. ú. XA a parc. č. XB v k. ú. XB, vysázené do tělesa komunikace a také příkop v tělese komunikace (zaznamenáno v protokolu ze dne 4.11.2011, který je přílohou č. j. MM 06735/2017 ze dne 24.02.2017, kde je tento uveden jako propad v komunikaci v místě mostku) na parc. č. XF v k. ú. XB. Pevné překážky zcela vylučují obecné užívání předmětné veřejně přístupné účelové komunikace.“ 2. Na základě odvolání žalobců změnil žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu výroky prvostupňového rozhodnutí a žádost zamítl. 3. Žalobu obce Hrazany (zde osoba zúčastněná na řízení IV) krajský soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 50 A 78/2019-97, zamítl, neboť se ztotožnil s tehdejším posouzením žalovaného, že se v daném místě veřejně přístupná účelová komunikace nenachází, neboť není naplněn jeden ze znaků takové komunikace, a to existence nutné komunikační potřeby. 4. Rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č. j. 10 As 99/2022-56, Nejvyšší správní soud rozsudek zdejšího soudu zrušil, stejně tak zrušil i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (dále také jako „zrušující rozsudek“). Nejvyšší správní soud uvedl, že žalovaný i krajský soud nesprávně dospěly k závěru o nenaplnění nutné komunikační potřeby. Jako alternativní cestu Nejvyšší správní soud odmítl cestu po silnici III. třídy č. 102/42 v úseku z Klisince na křižovatku se silnicí II. třídy č. 102 vedoucí do obce Kovářov, neboť tato cesta může být co do naplnění nutné komunikační potřeby alternativou pro motorová vozidla, nikoli však pro pěší a cyklisty, a to s ohledem na délku cesty a (ne)bezpečnost (oproti lesní cestě). Nejvyšší správní soud dále uvedl, že pokud snad již sporná komunikace v prostoru neexistuje, a to z důvodu jejího protiprávního zahrazení, nelze brát takovou námitku v potaz. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že posuzoval pouze znak nutné komunikační potřeby, nikoli zbývající definiční znaky veřejně přístupné komunikace. Uzavřel, že „[v] dalším řízení, neobjeví-li se žádné nové důkazy (např. jiná, skutečně plnohodnotná alternativní cesta, stejně bezpečná i pro chodce a cyklisty), žalovaný odvolání proti rozhodnutí městského úřadu zamítne a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdí.“ 5. Žalovaný v dalším řízení k námitkám žalobců provedl dne 4. 10. 2022 místní šetření se závěrem, že zde není žádná jiná alternativní cesta. Jelikož shledal žalovaný všechny definiční znaky veřejné účelové komunikace naplněnými, postupoval v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Žalovaný postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, změnil prvostupňové rozhodnutí co do označení hlavních účastníků řízení, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 6. Včasnou žalobou podanou krajskému soudu dne 7. 3. 2023 žalobci navrhují, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Na prvním místě žalobci s odkazem na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu poukazují na to, že Nejvyšší správní soud se zabýval pouze naplněním znaku nutné komunikační potřeby a není proto pravda, že zbylé definiční znaky nemohly být v řízení před žalovaným přezkoumány. K tomu mají žalobci za to, že alternativní cesta byla v řízení prokázána, je však na jejím vlastníkovi obci Hrazany, aby tuto cestu udržoval a odstranil z ní překážky, které jejímu řádnému užívání brání. 8. Druhým okruhem námitek žalobci namítají nepřezkoumatelnost prvostupňového správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Silniční správní úřad se dle žalobců nevypořádal s jejich námitkami, neuvedl, proč je jejich argumentace nesprávná a nereagoval na všechny myslitelné aspekty vznesených námitek. Tuto vadu nenapravil ani žalovaný. 9. Dle žalobců nebylo prokázáno naplnění ani jednoho z definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace tak, jak ji popisuje judikatura správních soudů. 10. Následně žalobci popisují teoreticko-právní východiska k deklaratorním řízením v kontextu závěru č. 118 zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 5. 10. 2012; § 142 správního řádu a vztahu tohoto typu řízení k řízení spornému podle § 141 správního řádu. Žalobci zde poukazují na rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne 26. 9. 2007, č. j. MM 32167/2017 OŽP/Ka, o uznání obory, které dle jejich názoru odpovídá subsidiaritě a preventivnímu charakteru řízení o určení právního vztahu. Podpůrně poukazují i na závěr č. 167 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu a správnímu trestání ze dne 18. ledna 2019 – vztah řízení o určení právního vztahu podle ustanovení § 142 správního řádu a řízení podle ustanovení § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). 11. Třetím okruhem žalobních námitek brojí žalobci proti nedostatečnému důkaznímu projednání věci. Zde se žalobci vrací k naplnění znaku veřejně přístupné účelové komunikace dle § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a odkazují na rozhodnutí o uznání obory, kterým došlo k vytvoření fakticky a právně uzavřeného prostoru obory. „Oplocení Obory Pekárkův mlýn netvořilo v době vydání dotčeného rozhodnutí odborem životního prostředí pevnou překážku dle ustanovení § 29 odst. 3 ZoPK a s danou skutečností, tj. nakolik mělo či mohlo být územní rozhodnutí stavebního úřadu a následně rozhodnutí odboru životního prostředí právně napadeno, se správní orgány ani soudy zákonným způsobem nevypořádaly.“ Žalobci poukazují na neexistenci komunikace v terénu a to, že jediné ověření existence cesty v terénu proběhlo při místním šetření před 12 lety dne 4. 11. 2011. Nebylo tak vycházeno ze skutkového stavu ke dni rozhodování správního orgánu. Žalobci poukazují i na to, že na základě tohoto místního šetření bylo rozhodnutím Městského úřadu Milevsko ze dne 12. 1. 2012, č. j. MM 00972/2012 OD/ZN, pravomocně rozhodnuto, že sporná komunikace procházející oborou není veřejně přístupnou účelovou komunikací. Žalobci rovněž poukazují na to, že i z výroku samotného rozhodnutí silničního správního úřadu plyne, že se na místě samém již komunikace nenachází (viz povinnost pokácet stromy, zasypat příkopy,…). To vnímají žalobci jako faktický pokyn k novému vybudování komunikace. 12. Čtvrtým okruhem žalobních námitek se žalobci zabývají otázkou lesní cesty vs. účelové komunikace se závěrem, že se zde účelová komunikace nemůže nacházet. „Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, tvoří lesní zpevněné cesty pozemky určené k plnění funkcí l