Zákoník mezinárodního obchodu

(1) Ke zrušení nájemní smlouvy ujednané na neurčitou dobu je třeba výpovědi.

(2) Nájemní smlouvu lze vypovědět čtvrtletně, nejpozději patnáctého dne měsíce února, května, srpna a listopadu, a to s účinnosti ke konci příslušného kalendářního čtvrtletí; byla-li smlouva vypovězena po uplynutí těchto výpovědních lhůt, nabývá výpověď účinnosti teprve ke konci příštího čtvrtletí.

Za podstatné porušení smlouvy pronajímatelem považuje se předání najaté věci ve stavu nezpůsobilém k užívání smluvenému nebo obvyklému, anebo jestliže se stane věc nezpůsobilou k smluvenému nebo obvyklému užívání později bez souvislosti s porušením povinnosti nájemce.

Za podstatné porušení smlouvy nájemcem se považuje užívání najaté věci způsobem, při němž pronajímateli vzniká značná škoda, nebo jestliže nájemce, ač upomenut, nezaplatil dlužné nájemné ani do splatnosti dalšího nájemného, a je-li tato doba kratší než tři měsíce, nezaplatil-li dlužné nájemné do tří měsíců.

Zničením najaté věci nájemní poměr končí.

Po skončení nájmu je nájemce povinen vrátit najatou věc ve stavu, jaký odpovídá stanovenému způsobu užívání, jinak ve stavu, v jakém ji nájemce převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

(1) Byla-li najatá věc zničena, poškozena nebo opotřebena nad obvyklou míru, odpovídá nájemce za škodu na věci, kterou způsobil sám nebo kterou způsobily osoby, jimž umožnil k věci přístup.

(2) Náhrady lze se domáhat jen do šesti měsíců po vrácení najaté věci, jinak právo zanikne.

O právních vadách najaté věci platí přiměřeně ustanovení § 331 až 333.

(1) Smlouvou o úschově zavazuje se schovatel převzít věc, aby ji bezplatně pro uschovatele opatroval.

(2) Jestliže nevyplývá z předmětu obchodní činnosti schovatele nebo z předchozího hospodářského styku mezi stranami nic jiného, má se za to, že věc svěřená k opatrování je předmětem smlouvy o úschově.

Schovatel je povinen věc převzít bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy a převzatou věc spolu s tím, co k ní přibylo, vydat uschovateli ve smluvené době a v místě, kde měla být opatrována. Požádá-li o to uschovatel, je schovatel povinen věc vrátit i dříve, než uplyne doba úschovy, sám však není oprávněn ji dříve vrátit.

Není-li ujednáno ani z okolností patrno, jak dlouho má být věc v úschově, je schovatel povinen věc uschovateli vydat ihned, jakmile jej o to uschovatel požádá, a schovatel je oprávněn domáhat se toho, aby uschovatel věc převzal v přiměřené lhůtě po tom, kdy jej o převzetí požádal.

Schovatel je oprávněn domáhat se na uschovateli, aby převzal věc ještě před uplynutím smluvené doby uschování, jestliže další plnění jeho povinností by mu způsobilo nepřiměřené obtíže nebo jestliže se vydání věci domáhá třetí osoba.

Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat pečlivě a dbát s přihlédnutím k její povaze a svým možnostem, aby na věci nevznikla škoda.

Uschovatel je povinen nahradit schovateli všechny škody a účelně vynaložené náklady, jež vzniknou schovateli při plnění jeho povinností a kterým nemohl zabránit. Pokud je to možné, je schovatel povinen u mimořádných nákladů, které nemohly strany předvídat při uzavření smlouvy, vyžádat si před jejich vynaložením vyjádření uschovatele. Jestliže uschovatel bez zbytečného prodlení nesdělí nic jiného, má se za to, že s vynaložením nákladů souhlasí.

Vyžadují-li to okolnosti, které strany v době uzavření smlouvy nemohly předvídat, může se schovatel odchýlit od způsobu smluveného opatrování, musí však o tom ihned vyrozumět uschovatele.

Schovatel nemůže věc bez souhlasu uschovatele užívat ani přenechat k užívání třetí osobě. Dal-li uschovatel k užívání věci schovateli dodatečně souhlas, mění se smlouva o úschově ve smlouvu o výpůjčce.

Svěří-li schovatel opatrování věci jiné osobě bez souhlasu uschovatele, odpovídá stejně, jako by věc opatroval sám. Odporuje-li uschování věci u jiné osoby ujednání stran nebo účelu smlouvy, který byl schovateli znám při uzavření smlouvy, odpovídá schovatel podle ustanovení § 232.

Smlouvou o skladování zavazuje se skladovatel převzít věc, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to odměnu (skladné).

(1) Skladovatel je povinen vydat uloženou věc v tomtéž stavu, v jakém ji převzal, spolu s tím, co k ní přibylo.

(2) Skladovatel neodpovídá za škodu na věci, byla-li způsobena

a) ukladatelem nebo vlastníkem věci,

b) vadou nebo přirozenou povahou uložené věci,

c) vadným obalem, na který skladovatel při převzetí věci ukladatele upozornil; neupozornil-li jej, neodpovídá skladovatel za škodu jen tehdy, nemohl-li takové upozornění učinit proto, že vadnost obalu nebyla seznatelná.

(3) Skladovatel není zproštěn odpovědnosti podle odstavce 2, pokud mohl škodu odvrátit při vynaložení odborné péče.

(1) Skladné se platí při skončení skladování věci; trvá-li skladování věci déle než půl roku, platí se skladné pololetně pozadu. Skladné kryje také úhradu nákladů spojených se skladováním, nezahrnuje však náklady pojištění, pokud je skladovatel povinen podle smlouvy dát věc pojistit.

(2) Je-li smlouva ujednána na určitou dobu, může ukladatel věc vyzvednout ještě před jejím uplynutím, musí však před tím zaplatit skladné připadající na celou smluvenou dobu.

Není-li uvedena lhůta, na kterou se sjednává smlouva o skladování, má se za to, že věc má být uskladněna po dobu neurčitou. V tomto případě platnost smlouvy končí vyzvednutím věci ukladatelem.

Skladovatel je povinen uložit uskladněné věci odděleně s označením, že jde o věci ukladatele. Ukladatel má právo kontrolovat stav uskladněné věci a brát z ní vzorky.

Jestliže věci nebyly vyzvednuty po skončení ujednané doby, nebo jde-li o uskladnění na dobu neurčitou a ukladatel dluží skladné za dobu nejméně jednoho roku, nebo hrozí-li vznik podstatné škody na uložených věcech, může skladovatel po předchozím upozornění ukladatele a po marném poskytnutí přiměřené lhůty k vyzvednutí uložené věci prodat podle ustanovení § 369 a 370.

Skladovatel má k zajištění svých nároků ze smlouvy o skladování zákonné zástavní právo na věcech u něho uložených.

Smlouvou o svěření věci třetí osobě zavazují se dvě nebo více osob (ukladatelé) svěřit věc, o niž je mezi nimi spor, osobě třetí a ta se vůči nim zavazuje, že vydá věc osobě, v jejíž prospěch bude spor vyřešen.

Uplyne-li doba přiměřená k vyřešení sporu, je ten, u něhož je věc uložena, oprávněn po předběžném upozornění ukladatelů, popřípadě ukladatele, v jehož prospěch byl spor vyřešen, uložit věc do úschovy úředního orgánu k tomu příslušného na účet osoby oprávněné požadovat vydání věci.

Hrozí-li vznik podstatné škody na uložené věci, může osoba, u níž je věc uložena, věc prodat podle § 370.

Osoba, u níž je věc uložena, má nárok na odměnu, jen pokud byla výslovně sjednána.

Pokud z ustanovení § 470 až 473 nevyplývá nic jiného, řídí se práva a povinnosti stran podle předpisů o smlouvě o uskladnění, byla-li sjednána za uložení věci odměna, jinak podle předpisů o smlouvě o úschově.

Smlouvou o dílo zavazuje se ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), k jeho provedení a objednatel k zaplacení sjednané odměny.

Zhotovitel díla je povinen na svůj náklad a na své nebezpečí provést dílo a obstarat i prostředky potřebné k jeho provedení. Při provádění díla postupuje samostatně a není co do způsobu výkonu díla vázán příkazy objednatele, ledaže se k jejich plnění výslovně zavázal.

Za věci převzaté od objednatele k zpracování odpovídá zhotovitel díla jako skladovatel. Při jejich zpracování je povinen postupovat s odbornou péčí a s provedeným dílem vrátit objednateli věci, které mu zbyly po dokončení díla.

Opatřil-li zhotovitel díla část věcí zpracovaných při provádění díla, má stran těchto věcí, pokud se staly součástí díla, postavení prodávajícího. V pochybnostech má se za to, že kupní cena těchto věcí je zahrnuta v odměně za zhotovení díla.

Zhotovitel díla, i nedokončeného, stává se jeho vlastníkem, jestliže hodnota jeho provádění spolu s hodnotou věcí zhotovitelových, které byly zpracovány, je stejná nebo vyšší, než hodnota zpracovaných věcí, které náležely objednateli díla. Zhotovitel díla stává se vlastníkem také tehdy, má-li dílo povahu věci určené podle druhu.

Nestal-li se podle ustanovení § 479 vlastníkem zpracováním vzniklé věci zhotovitel díla, nabývá zpracováním vlastnického práva objednatel díla.

(1) Nabyl-li zpracováním vlastnického práva zhotovitel díla a splnění závazku se neuskuteční nebo závazek zanikne pro nemožnost plnění, a to z důvodů, za něž zhotovitel díla neodpovídá, nemůže se objednatel díla domáhat náhrady za zpracované věci, které předal k zpracování. Nárok z bezdůvodného obohacení není tím dotčen.

(2) Zmaří-li se splnění smlouvy z důvodů, za něž odpovídá zhotovitel díla, je zhotovitel díla povinen poskytnout objednateli peněžitou náhradu za jeho zpracované věci nebo vrátit mu totéž množství věcí téhož druhu.

(1) Nabyl-li zpracováním vlastnické právo objednatel díla a zmaří-li se dílo z důvodů, za něž odpovídá zhotovitel díla, může objednatel díla buď požadovat vydání zpracováním vzniklé věci, nebo tuto věc odmítnout a požadovat náhradu svých věcí použitých k zpracování.

(2) Při vydání zpracováním vzniklé věci objednateli, přísluší zhotoviteli díla nároky podle předpisů o bezdůvodném obohacení. Odmítne-li objednatel díla věc vzniklou zpracováním, má objednatel díla vůči zhotoviteli díla nárok na peněžitou náhradu svých věcí použitých při zpracování nebo na vrácení téhož množství věcí téhož druhu.

Nabyl-li vlastnického práva objednatel díla a dojde-li k zmaření díla z důvodů, za něž zhotovitel díla neodpovídá, může objednatel díla požadovat pouze vydání zpracováním vzniklé věci, je však zhotoviteli díla povinen uhradit hodnotu jeho věcí použitých k zpracování.

Zhotovitel díla není povinen provést dílo osobně, pokud ze smlouvy nebo z povahy díla nevyplývá něco jiného.

(1) Není-li výše odměny stanovena smlouvou, má zhotovitel díla nárok na odměnu přiměřenou.

(2) Zhotoviteli díla vzniká nárok na odměnu při odevzdání celého díla.

(3) Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je zhotovitel oprávněn domáhat se již během provádění díla přiměřené části odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům.

Zhotovitel díla je povinen objednatele upozornit bez odkladu na zřejmě nevhodnou povahu věcí předaných k zpracování nebo pokynů daných mu objednatelem k provádění díla. Zhotovitel díla, který tyto povinnosti splní, neodpovídá za vady díla, které vznikly v důsledku nevhodnosti věcí nebo pokynů, a má nárok na odměnu, i když se dílo z uvedených příčin nezdaří; odměna však se sníží o to, co zhotovitel ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu.