Novela Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) od 2009-01-01: co se mění

§ 12 Výklad některých pojmů (1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán. (2) Policejními orgány se rozumějí útvary Policie České republiky a v republiky. V řízení o trestných činech policistů útvar Ministerstva vnitra pro inspekční činnost. a zaměstnanců zařazených v Policii České republiky má postavení policejního orgánu Inspekce Policie České republiky. Stejné postavení mají v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil pověřené orgány Vojenské policie, v řízení o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky pověřené orgány této služby, v řízení o trestných činech příslušníků Bezpečnostní informační služby pověřené orgány Bezpečnostní informační služby a v řízení o trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace. Tím není dotčeno oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm. b). Postavení policejních orgánů mají i pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných porušením celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů a služeb, a dále porušením právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropských společenství, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky, a v případech porušení předpisů daňových, jsou-li celní orgány správcem daně podle zvláštních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem úkonům trestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu. (3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky (dále jen „nejvyšší soud“). (4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze. (5) Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i obvodní státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou působností, kde tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí se tím i městský státní zástupce v Praze. (6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek. (7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený. (8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný. (9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci. (10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování. (11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. (12) Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. HLAVA DRUHÁ Oddíl první

§ 36 Nutná obhajoba (1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu (§ 116 odst. 2), b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo c) jde-li o řízení proti uprchlému. (2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. (3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení. (4) Obviněný musí mít obhájce též a) v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému, b) má-li se vyjádřit k tomu, zda se vzdává práva na uplatnění zásady speciality v řízení po vydání z cizího státu (§ 389 odst. 2, § 406 odst. 3), c) v řízení o vydání do cizího státu (§ 394 odst. 3), nebo o předání do jiného členského státu Evropské unie, d) v řízení o dalším předání do jiného členského státu Evropské unie [§ 421 odst. 2 písm. a)], e) v řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí (§ 452 odst. 2, § 455 odst. 2) a rozhodnutí, v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, kterým byl uložen peněžitý trest nebo pokuta (§ 460r odst. 2), pokuta, a v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o propadnutí nebo zabrání majetku, nebo f) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.

§ 55 Protokol (1) Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu provádějícího úkon, b) místo, čas a předmět úkonu, c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, obhájců a zmocněnců, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného čísla, d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení; pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné protokolace, e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob, f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu. (2) Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto osob, orgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně všechna potřebná opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále neutajují. neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob uvedených v § 102a. (3) V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a odpovědi na ně; také se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska účelu a provádění konfrontace důležité. V protokolu sepsaném o rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány podezřelému, obviněnému nebo svědkovi, doba a podmínky jejich pozorování a jejich vyjádření; o rekognici prováděné v přípravném řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu sepsaném o vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených. (4) V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá. (5) Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.

§ 62 Doručování (1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím držitele poštovní licence provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce nebo obce. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu. Doručují-li písemnost soud nebo státní zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu. (2) Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.

§ 69 Příkaz k zatčení (1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen. (2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává. (3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného. (4) Policejní orgán, který obviněného na podkladě základě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin hodin, dodat nejbližšímu věcně příslušnému soudu. Nemá-li nejbližší věcně příslušný soud úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení v dané věci, prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, je policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, povinen dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal; není-li to výjimečně možné vzhledem ke značné vzdálenosti místa zatčení od sídla soudu, jehož soudce příkaz vydal, musí být obviněný dodán nejpozději do 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. vydal. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (5) Soudce, jemuž byl obviněný dodán, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy mu byl obviněný dodán. Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný soudce, informuje o jeho výsledku soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému oznámeno rozhodnutí do 24 hodin od doby, kdy byl dodán soudu nebo soudci provádějícímu jeho výslech, musí být obviněný propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný. (6) V řízení před soudem rozhodne o vazbě zatčeného soudce. (7) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby policejní orgány.

§ 79d Zajištění nemovitosti (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že nemovitost je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové nemovitosti. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění nemovitosti je přípustná stížnost. (2) V usnesení o zajištění nemovitosti se zakáže vlastníkovi nemovitosti, aby nakládal s nemovitostí uvedenou v usnesení; zejména se mu zakáže, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil a uloží se mu, aby soudu předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní nebo jiné právo, s poučením, že jinak vlastník nemovitosti odpovídá za škodu tím způsobenou. Opis usnesení o zajištění zašle orgán uvedený v odstavci 1 příslušnému katastrálnímu úřadu, a pokud to není zřejmé z usnesení, oznámí mu jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a trvalý nebo jiný pobyt vlastníka nemovitosti, a pokud zajištění nepostihne veškerý majetek vlastníka nemovitosti, označí nemovitost, jíž se zajištění týká. úřadu. Státní zástupce zašle příslušnému katastrálnímu úřadu opis rozhodnutí o zrušení zajištění nemovitosti podle odstavce 1. (3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán provede v případě nutnosti ohledání nemovitosti a jejího příslušenství; o době a místě ohledání uvědomí vlastníka nemovitosti nebo osobu, která s ním žije ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovitosti práva. Vlastník nemovitosti nebo osoba s ním žijící ve společné domácnosti, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti práva, jsou povinni prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství umožnit. (4) Pravomocné usnesení o zajištění nemovitosti doručí orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo; dále je doručí finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu se nemovitost nachází a v jejichž obvodu má vlastník nemovitosti trvalý nebo jiný pobyt. Rozhodl-li o zajištění nemovitosti předseda senátu, pravomocné usnesení o zajištění nemovitosti se vyvěsí na úřední desce soudu, v přípravném řízení se vhodným způsobem uveřejní u příslušného státního zastupitelství. O nabytí právní moci tohoto usnesení vyrozumí orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1, příslušný katastrální úřad. (5) Vklad vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti podle zvláštního právního předpisu lze po vyrozumění příslušného katastrálního úřadu podle odstavce 2 provést jen s předchozím souhlasem orgánu, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Návrh na vklad práva týkajícího se zajištěné nemovitosti podaný podle zvláštního právního předpisu před vydáním usnesení o jejím zajištění, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, pozbývá své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o zajištění této nemovitosti. (6) Práva třetích osob k zajištěné nemovitosti lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu. Se zajištěnou nemovitostí lze v rámci výkonu rozhodnutí nakládat jen po předchozím souhlasu soudce a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu. (7) Jestliže zajištění nemovitosti pro účely trestního řízení již není nutné, nebo zajištění nemovitosti není nutné ve stanoveném rozsahu, orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Prot Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. (8) Vlastník nemovitosti, která byla zajištěna, má právo kdykoli žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O

§ 79e Zajištění jiné majetkové hodnoty (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jiná majetková hodnota, než která je uvedena v § 78 až 79d, je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové majetkové hodnoty. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění jiné majetkové hodnoty je přípustná stížnost. (2) V usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty se zakáže jejímu majiteli, aby nakládal s majetkovou hodnotou uvedenou v usnesení a aby po oznámení usnesení převedl jinou majetkovou hodnotu na někoho jiného nebo ji zatížil. V usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty lze omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou majetkovou hodnotou, je-li to zapotřebí pro účely zajištění. Dále se majiteli jiné majetkové hodnoty uloží, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k jiné majetkové hodnotě předkupní nebo jiné právo, s poučením, že jinak majitel jiné majetkové hodnoty odpovídá za škodu tím způsobenou. V usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty se její majitel vyzve k vydání všech listin, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné jiné majetkové hodnotě, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Tyto listiny se sepíší a složí do úschovy soudu. (3) Usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty oznámí orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1, rovněž dlužníku majitele jiné majetkové hodnoty a uloží mu, aby místo plnění majiteli jiné majetkové hodnoty složil předmět plnění do úschovy soudu nebo na místo určené orgánem činným v trestním řízení uvedeným v odstavci 1. Složením předmětu plnění do úschovy soudu nebo na určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty se dlužníku oznámí dříve než jejímu majiteli. (4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1, vyrozumí o tomto rozhodnutí bezodkladně orgán, který podle zvláštních právních předpisů vede evidenci vlastníků nebo držitelů jiné majetkové hodnoty, která byla zajištěna, a územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu má majitel jiné majetkové hodnoty trvalý nebo jiný pobyt; pokud má majitel jiné majetkové hodnoty takový pobyt v cizině, vyrozumí o zajištění jiné majetkové hodnoty územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu se zajištěná jiná majetková hodnota nachází. Příslušný orgán činný v trestním řízení zároveň tyto orgány vyzve, aby, pokud zjistí, že se se zajištěnou jinou majetkovou hodnotou nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámily. (5) Je-li k převodu nebo k zřízení práva k zajištěné jiné majetkové hodnotě nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po vyrozumění provedeném podle odstavce 4 takový zápis provést jen s předchozím souhlasem orgánu, který o zajištění podle odstavce 1 rozhodl. Se zajištěnou jinou majetkovou hodnotou lze v rámci výkonu rozhodnutí nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu. (6) Práva třetích osob k zajištěné jiné majetkové hodnotě lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu. (7) Na zrušení nebo omezení zajištění jiné majetkové hodnoty se obdobně užije § 79d odst. 7 a 8. (8) Postup při správě zajištěné jiné majetkové hodnoty stanoví zvláštní prá jin

§ 81a Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků Na postup při vrácení peněžních prostředků na účtu, zaknihovaných cenných papírů, nemovitosti a jiné majetkové hodnoty, které byly zajištěny podle § 79a až 79e a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79f, a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81. Oddíl čtvrtý

§ 83c Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek (1) Policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. (2) Stejně tak Policejní orgán dále může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že se v nich nachází osoba, a) na kterou byl vydán příkaz k zatčení nebo příkaz k předvedení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody osoby tam se zdržující. svobody, b) kterou je třeba předvést pro účely trestního řízení, nebo c) kterou je třeba zadržet pro účely vydání nebo předání do jiného státu. (3) Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby.

§ 105 Přibrání znalce (1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu znalce. senátu. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, pokud je je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla. (2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné vyjádření vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci není podjatá. (3) Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodů, které stanoví zvláštní zákon. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku. (4) Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba přibrat znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o prohlídku a pitvu mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela. (5) O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.

§ 142 Oprávněné osoby (1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného. (2) Proti usnesení o vazbě a vazbě, o ochranném léčení a o zabezpečovací detenci mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.

§ 146a Rozhodování o stížnosti proti rozhodnutím o zajištění osob a majetku a o uložení pořádkové pokuty (1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce a) rozhodl o dalším trvání vazby (§ 73b odst. 2), b) zajistil peněžní prostředky na účtu u banky, nebo u spořitelního a úvěrního družstva nebo jiné instituce, která vede účet pro jiného, rozhodl o blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního pronájmu, rozhodl o omezení takového zajištění nebo blokace, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění nebo blokace (§ 79a odst. 1, 3, 4 a § 79b), c) zajistil zaknihované cenné papíry, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení zajištění zaknihovaných cenných papírů (§ 79c odst. 4), d) zajistil nemovitost, rozhodl o omezení zajištění nemovitosti, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79d odst. 1, 7 a 8), e) zajistil jinou majetkovou hodnotu, rozhodl o omezení zajištění jiné majetkové hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79e odst. 1 a 7), f) zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79f), g) vydal příkaz k zajištění majetku v jiném členském státě Evropské unie, rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku nacházejícího se na území České republiky, anebo rozhodl o omezení takového zajištění (§ 460b, 460f a § 460h odst. 2), h) zajistil majetek obviněného k zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl o omezení zajištění (§ 47 a § 48 odst. 2), i) zajistil majetek obviněného (§ 347), nebo j) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1), nebo k) rozhodl o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§ 81b odst. 1), rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal. (2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 66 odst. 1, § 79a odst. 1 a 3, § 79b, § 79c odst. 4, § 79d odst. 1 a 7, § 79e odst. 1 a 7 nebo § 79f rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.

§ 158e Použití agenta (1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení, pro trestný čin přijímání úplatku podle § 160 trestního zákona, pro trestný čin podplácení podle § 161 trestního zákona, pro trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 162 trestního zákona nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky, oprávněn použít agenta. (2) Agentem je příslušník Policie České republiky plnící úkoly uložené mu řídícím policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním skutečného účelu své činnosti. Je-li to k použití agenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů, b) provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba zvláštní oprávnění, povolení či registrace, c) zastírat příslušnost k Policii České republiky. (3) Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout Policii České republiky bez odkladu potřebnou součinnost při plnění oprávnění uvedených pod písmeny a) až c). v odstavci 2. (4) Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní zástupce, podávající návrh, činný. V povolení musí být uveden účel použití a doba, po kterou bude agent použit, a údaje umožňující identifikaci agenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení dosavadní činnosti agenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i opakovaně. (5) Ke sledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 a k provedení předstíraného převodu podle § 158c agent nepotřebuje další povolení. (6) Agent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným osobám způsobována újma na jejich právech. právech nad míru nezbytně nutnou. Jiné povinnosti podle zvláštního zákona upravujícího postavení příslušníků Policie České republiky nemá. (7) Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánu vyžadovat údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití agenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je povinen pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, posuzovat, a pominou-li důvody pro použití agenta, dá policejnímu orgánu pokyn k bezodkladnému ukončení činnosti agenta. Policejní orgán je povinen předložit státnímu zástupci záznam o výsledku použití agenta. (8) Agent může plnit své úkoly i na území jiného státu. O jeho vyslání do zahraničí po předchozím souhlasu příslušných orgánů státu, na jehož území má působit, a na základě povolení soudce uvedeného v odstavci 4 rozhoduje policejní prezident, pokud nestanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak; v ostatním platí ustanovení odstavců 1 až 7.

§ 161 Vyšetřování (1) Vyšetřováním se označuje úsek trestního stíhání před podáním obžaloby, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání, včetně schválení narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby. (2) Nestanoví-li zákon jinak, vyšetřování koná služba kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky v útvarech stanovených zvláštním zákonem; ministr vnitra může pověřit vyšetřováním i jiné konají útvary Policie České republiky a stanovit jejich působnost. republiky. (3) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníky Bezpečnostní informační služby a příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace koná státní zástupce; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování; ustanovení o souhlasu státního zástupce, který je třeba k provedení úkonu policejním orgánem, se neužijí. Při vyšetřování trestných činů příslušníků Policie České republiky, příslušníků Bezpečnostní informační služby a příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace může státní zástupce požádat orgány uvedené v § 12 odst. 2 v rámci jejich působnosti o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazu nebo provádění úkonu vyšetřování, o předvedení osoby nebo za podmínek § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Tento orgán je povinen státnímu zástupci urychleně vyhovět. (4) Za splnění podmínek § 20 odst. 1 koná státní zástupce vyšetřování podle odstavce 3 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České republiky, příslušníky Bezpečnostní informační služby nebo příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace; ustanovení § 23 tím není dotčeno. (5) Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných činech spáchaných na této lodi; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování. (6) Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány.

§ 178 (1) Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci nebo ochrannou výchovu anebo zabrání věci, má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky. (2) Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též samostatně.

§ 179b (1) Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy deváté. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo neopakovatelné úkony. (2) Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný (§ 33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. Pokud si podezřelý, který nebude propuštěn ze zadržení, ale bude předán s návrhem na potrestání soudu k provedení zjednodušeného řízení (§ 314b odst. 1, 2), ve stanovené lhůtě obhájce nezvolí, je třeba mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody zadržení, ustanovit (§ 38). O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv. (3) Podezřelého ze spáchání trestného činu je třeba vyslechnout a nejpozději na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu orgán konající zkrácené přípravné řízení učiní záznam do protokolu. Opis záznamu doručí podezřelému a jeho obhájci; policejní orgán zašle opis záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při výslechu podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného. (4) Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán obdržel trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání. sdělil podezřelému, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován (§ 179b odst. 3).

§ 200 (1) Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by veřejné projednání věci ohrozilo utajované informace chráněné zvláštním zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení. Vystupuje-li před soudem osoba uvedená v § 102a odst. 1 bez utajení totožnosti nebo podoby, veřejnost se vyloučí vždy. (2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně. (3) O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením, které veřejně vyhlásí.

§ 239 Ochranné léčení léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci (1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení léčení, o zabezpečovací detenci nebo o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty vyhradil podle § 230 odst. 2, může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce. (2) Proti rozhodnutí o ochranném léčení léčení, o zabezpečovací detenci a o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 351 Výkon ochranného léčení a zabezpečovací detence (1) Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu zdravotnickému zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu odnětí svobody. (2) Je-li osoba, u níž bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečná pro své okolí, zařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do zdravotnického zařízení; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí. (3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby zařídil jeho dopravení do zdravotnického zařízení. (4) Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu, který ochranné léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se ochranné léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení. (5) K nařízení výkonu ochranného léčení předseda senátu pro potřeby zdravotnického zařízení připojí znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu odsouzeného, pokud v průběhu trestního řízení byly opatřeny.

§ 351a Změna způsobu výkonu ochranného léčení (1) O změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává; proti tomuto tento soud rozhoduje na návrh zdravotnického zařízení nebo státního zástupce i o změně ústavního ochranného léčení na zabezpečovací detenci. (2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 353 Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení O (1) Jakmile bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění z ochranného léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává; návrh na ukončení ochranného léčení podle § 72 odst. 6 trestního zákona podá zdravotnické zařízení, jakmile zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout. Nebude-li ochranné léčení vykonáno tak, aby do dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z ochranného léčení nebo o jeho ukončení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva měsíce před uplynutím lhůty dvou let od počátku výkonu ochranného léčení návrh na jeho prodloužení. V návrhu na propuštění z ochranného léčení, na jeho ukončení nebo v návrhu na prodloužení ochranného léčení zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení a uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na případné uložení dohledu nad chováním osoby, na níž je vykonáváno ochranné léčení. O tom je třeba zdravotnické zařízení poučit. (2) O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení rozhodne na návrh státního zástupce, obviněného nebo zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu, návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává. (3) Proti tomuto rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 375 Obecná ustanovení (1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje jen tehdy, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak. (2) Podle této hlavy se postupuje i v řízení o dožádáních mezinárodního trestního soudu ustanoveného na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo mezinárodního trestního tribunálu ustanoveného rozhodnutím Rady bezpečnosti Organizace spojených národů vydaným podle kapitoly VII Charty Organizace spojených národů, kterým je Česká republika vázána, (dále jen „tribunál“), pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 376, 377 a § 432 odst. 1 se neužijí. (3) Na řízení a rozhodování o předání osoby mezinárodnímu trestnímu soudu nebo tribunálu se přiměřeně použije postup podle druhého oddílu této hlavy o vydávání, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 392, § 393 odst. 1 písm. b) až j) a odst. 2 a § 399 odst. 2 se neužijí. (4) Na řízení a rozhodování o průvozu osoby územím České republiky pro účely řízení před mezinárodním trestním soudem nebo tribunálem nebo pro účely výkonu trestu uloženého mezinárodním trestním soudem nebo tribunálem se přiměřeně použije postup podle čtvrtého oddílu této hlavy, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. (5) Na výkon rozhodnutí mezinárodního trestního soudu nebo tribunálu se přiměřeně použije postup podle sedmého oddílu této hlavy o uznávání a výkonu cizozemských rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Takovým rozhodnutím se rozumí i rozhodnutí mezinárodního trestního soudu nebo tribunálu o restituci majetku nebo odškodnění obětí. Trestnost činu podle právního řádu České republiky (§ 449) se nevyžaduje. Ustanovení § 450 odst. 1 písm. d) až g) a § 451 odst. 1 se nepoužijí.

§ 378 Ochrana a použití informací (1) Na poskytování informací orgány České republiky o jejich postupu podle ustanovení této hlavy se užije ustanovení § 8a přiměřeně. (2) Orgány České republiky nezveřejní ani neposkytnou bez výslovného souhlasu příslušného orgánu cizího státu informace nebo důkazy získané od něj na základě žádosti přijaté nebo zaslané podle ustanovení této hlavy anebo v souvislosti s ní, ani je nepoužijí pro jiné účely, než pro které byly zaslány anebo vyžádány, jestliže je k tomu zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, anebo jestliže informace nebo důkazy byly poskytnuty pouze pod podmínkou dodržení těchto omezení.

§ 380 Převzetí a předávání osob a věcí (1) Osobu vydávanou nebo předávanou z cizího státu na základě žádosti podle této hlavy nebo osobu, na kterou byl soudem České republiky vydán zatýkací rozkaz (§ 384), evropský zatýkací rozkaz (§ 405), příkaz k zatčení (§ 69) nebo příkaz k dodání do výkonu trestu (§ 321 odst. 3) a která je z cizího státu vyhošťována či jinak předávána podle práva tohoto cizího státu, převezme od orgánů cizího státu Policie České republiky. Osobu, která byla takto převzata, Tuto osobu předá Policie České republiky nejbližší vazební věznici nebo jiné věznici, věznici nebo soudu, pokud není v ustanoveních této hlavy stanoveno jinak. dosud nebylo rozhodnuto o její vazbě (§ 69 odst. 4, § 387 odst. 1). O umístění této osoby do věznice informuje věznice, která ji převzala, bez odkladu příslušný soud a státního zástupce, který vykonává ve věznici dozor. (2) Osobu vydávanou nebo předávanou do cizího státu na základě žádosti podané podle ustanovení této hlavy převezme Policie České republiky od vazební věznice nebo věznice a předá ji orgánům cizího státu. (3) Průvoz osoby územím České republiky podle § 422 až 424 provede Policie České republiky. (4) Policie České republiky provede rovněž předání nebo vrácení věci podle § 441 a převzetí nebo vrácení věci předané z cizího státu na žádost orgánů České republiky, pokud věc není možné nebo vhodné zaslat poštou, jakož i průvoz věci územím České republiky na žádost orgánů cizího státu. (5) Osoby, které se podle ustanovení této hlavy předávají orgánům cizího státu anebo které se od orgánů cizího státu přebírají, nemusí být vybaveny pro účely překročení státních hranic cestovními doklady.

§ 387 (1) Obviněného, jehož cizí stát vydal, převezmou policejní orgány převezme Policie České republiky a dodají dodá jej bez odkladu soudu, jehož předseda senátu zatýkací rozkaz vydal. Jestliže je obviněný vydáván na základě zatýkacích rozkazů více soudů, odevzdá se soudu určenému Ministerstvem spravedlnosti. Je-li pro účely dodání obviněného příslušnému soudu zapotřebí požádat jiný než vydávající cizí stát o umožnění průvozu obviněného jeho územím, žádost o povolení průvozu zasílá příslušnému orgánu takového státu Ministerstvo spravedlnosti. (2) Nejde-li o vydání k výkonu trestu, předseda senátu je povinen obviněného do 24 hodin od odevzdání vyslechnout a rozhodnout o vazbě. Na řízení o vzetí do vazby se přiměřeně užijí ustanovení § 67 až 74. (3) Doba strávená převozem obviněného do České republiky se nezapočítává do lhůt podle § 71; tato doba se však započte do délky výkonu trestu vykonávaného v České republice.

§ 389 Zásada speciality (1) Obviněný může být stíhán jen pro trestné činy, pro které byl vydán, ledaže a) po svém propuštění z vazby anebo výkonu trestu odnětí svobody se zdržuje na území České republiky více než 45 dní, přestože ho mohl opustit, b) opustil území České republiky a dobrovolně se vrátil zpět anebo byl na území České republiky dopraven z třetího státu zákonným způsobem, c) dožádaný stát se vzdal uplatnění zásady speciality anebo udělil dodatečný souhlas k trestnímu stíhání pro další trestné činy, nebo d) se v řízení o jeho vydání výslovně vzdal práva na uplatnění zásady speciality všeobecně nebo ke konkrétním trestným činům spáchaným před jeho vydáním. (2) Jestliže se vydaná osoba nevzdala uplatnění zásady speciality podle odstavce 1 písm. d) a pokud to připouští vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo to připouští právo dožádaného státu, soud, který vydal zatýkací rozkaz, takovouto osobu vyslechne za přítomnosti jejího obhájce a poučí ji o možnosti vzdát se práva na uplatnění zásady speciality, jakož i o důsledcích tohoto prohlášení. Do protokolu soud uvede trestné činy, kterých se toto prohlášení týká, a to jejich zákonným pojmenováním, číselným označením a popisem skutku tak, aby nemohly být zaměněny s jiným trestným činem. (3) Za dodatečný souhlas podle odstavce 1 písm. c) se považuje rovněž žádost dožádaného státu o převzetí trestního stíhání vydané osoby pro trestné činy spáchané na jeho území před jejím vydáním. To platí i ohledně trestního oznámení podaného dožádaným státem. (4) Na podání žádosti o dodatečný souhlas dožádaného státu s trestním stíháním pro jiný trestný čin, než který byl předmětem původní žádosti o vydání, se přiměřeně použijí § 383 a 384. (5) Do doby, než dožádaný stát vydá dodatečný souhlas se stíháním pro další trestné činy, lze v řízení o těchto trestných činech provádět jen neodkladné nebo neopakovatelné úkony. (6) Odstavce 1 až 4 se přiměřeně použijí rovněž na výkon trestu odnětí svobody, který byl vydané osobě uložen soudem České republiky před jejím vydáním a který nebyl předmětem původní žádosti o vydání.

§ 393 Nepřípustnost vydání (1) Vydání osoby do cizího státu je nepřípustné, jestliže a) jde o státního občana České republiky, b) jde o osobu, které bylo byla v České republice přiznáno postavení azylanta, udělena mezinárodní ochrana, v rozsahu ochrany poskytnuté této osobě zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, c) trestní stíhání nebo výkon trestu odnětí svobody jsou podle právního řádu České republiky promlčeny, d) trestní stíhání je nepřípustné v důsledku udělení milosti či amnestie, e) trestný čin, pro který se vydání žádá, má výlučně politický anebo vojenský charakter, f) trestný čin spočívá v porušení daňových, celních, devizových předpisů anebo v porušení jiných finančních práv státu, není-li zaručena vzájemnost, g) trestný čin byl spáchán na území České republiky, republiky nebo se v České republice proti vyžádané osobě vede trestní řízení pro týž skutek, kromě případů, kdy s ohledem na zvláštní okolnosti spáchání trestného činu je třeba dát přednost provedení trestního stíhání v dožadujícím státě z důvodů náležitého zjištění skutkového stavu a z důvodů týkajících se výměry trestu anebo jeho výkonu, h) za trestný čin, pro který se vydání žádá, je možné v dožadujícím státě uložit trest smrti, kromě případu, kdy dožadující stát zaručí, že trest smrti nebude uložen, i) dožadující stát žádá o vydání k vykonání trestu smrti, anebo j) vyžádaná osoba nebyla za trestný čin podle právního řádu České republiky v době jeho spáchání trestně odpovědná anebo jsou dány jiné důvody vylučující její trestní odpovědnost. (2) Má-li být odpovědnost, k) je důvodná obava, že by trestní řízení v dožadujícím státě neodpovídalo zásadám článků 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, anebo trest odnětí svobody uložený nebo předpokládaný v dožadujícím státě by nebyl vykonán v souladu s požadavky článku 3 této Úmluvy, l) je důvodná obava, že vyžádaná osoba vydána by v dožadujícím státě byla vystavena pronásledování z důvodu svého původu, rasy, náboženství, příslušnosti k určité národnostní nebo jiné skupině, státního občanství nebo pro své politické názory, nebo že by se zhoršilo její postavení v trestním řízení anebo při výkonu trestu odnětí svobody, m) vydáním do státu, jenž dožadujícího státu by osoba byla vzhledem ke svému věku a osobním poměrům při zohlednění závažnosti trestného činu, ze kterého je smluvní stranou Úmluvy k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 mezi vládami obviněna, zřejmě nepřiměřeně postižena, n) trestný čin, pro který se o vydání žádá, není trestným činem podléhajícím vydání (§ 392), o) trestní stíhání pro týž skutek vedené proti vyžádané osobě v některém z cizích států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno nebo skončilo jiným rozhodnutím se stejným účinkem, jestliže takové rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, k důvodům nepřípustnosti vydání podle odstavce 1 písm. c) a d) jestliže trest, pokud byl vyžádané osobě uložen, byl již vykonán, nebo p) trestní stíhání pro týž skutek vedené proti vyžádané osobě v České republice skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo státního zástupce pravomocně zastaveno nebo skončilo jiným rozhodnutím se nepřihlíží. stejným účinkem, jestliže takové rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.

§ 394 Předběžné šetření (1) Státní zástupce krajského státního zastupitelství, jemuž Ministerstvo spravedlnosti nebo Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo žádost cizího státu o vydání nebo který se dozvěděl o trestném činu, pro který by cizí stát mohl žádat o vydání, provede předběžné šetření. Předběžné šetření je zahájeno zadržením osoby podle § 395 nebo vyžádáním potřebných zpráv. Účelem předběžného šetření je zejména zjistit, zda vydání osoby do cizího státu nebrání skutečnosti uvedené v § 393 odst. 1. 393. (2) Předběžné šetření je zahájeno zadržením osoby Postup podle § 395 nebo vyžádáním potřebných zpráv. (3) V řízení odstavce 1 se neuplatní, nejsou-li známy dostatečné informace o vydání musí osoba, a) osobě, o jejíž vydání jde, mít obhájce. (4) se žádá nebo může být žádáno, b) existenci odsuzujícího rozsudku, zatýkacího rozkazu nebo jiného rozhodnutí se stejným účinkem vydaném v cizím státě na osobu, o jejíž vydání se žádá nebo může být žádáno, c) skutku, pro který se vydání žádá nebo pro který může být o vydání žádáno, včetně uvedení doby a místa jeho spáchání a jeho právní kvalifikace, včetně horní hranice trestu, který za tento čin může být v cizím státě uložen, nebo výše trestu, který za tento čin byl v cizím státě uložen. (3) Státní zástupce takovou osobu vyslechne a seznámí ji s obsahem žádosti o důvodem vydání, pokud tak již neučinil v průběhu zadržení podle § 395 odst. 1. Jestliže tato osoba uvádí okolnosti vyvracející podezření a nabízí o nich důkazy, které mohou být bez značných průtahů provedeny, vztahuje se předběžné šetření i na ně. (5) Ministerstvo spravedlnosti na podnět státního zástupce, případně i bez tohoto podnětu, vrátí (4) Státní zástupce ukončí předběžné šetření, pokud a) cizí stát, který by mohl žádat o vydání, přes opakované výzvy nedoručil žádost o vydání orgánu státu, který o vydání požádal, jestliže a) osoba, o jejíž vydání bylo žádáno, zemřela, vydání, b) osoba, o jejíž vydání bylo žádáno, se žádá, zemřela, c) osoba, o jejíž vydání se žádá, není podle právního řádu České republiky vzhledem ke svému věku trestně odpovědná, c) d) osobu, o jejíž vydání bylo žádáno, se žádá, nelze zadržet, d) zadržet pro imunitu či výsadu vyplývající ze zákona nebo mezinárodního práva, e) osoba, o jejíž vydání bylo žádáno, se žádá, se zdržuje mimo území České republiky nebo místo jejího pobytu není známo, e) f) nebyl dán souhlas podle § 389 odst. 1 písm. c) a d), nebo f) g) ve vyžadujícím státě došlo k promlčení trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody. (6) svobody, nebo h) vyžadující stát vzal zpět žádost o vydání či jiným způsobem informoval, že o vydání osoby již nemá zájem. (5) Předběžné šetření je ukončeno také podáním návrhu podle § 397 odst. 1 nebo vrácením žádosti návrhu podle § 398 odst. 1. (6) O ukončení předběžného šetření podle odstavce 5. 4 státní zástupce neprodleně vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti a obhájce.

§ 395 Zadržení (1) Je-li dán důvod vazby, předběžné vazby podle § 396 odst. 1 a jsou-li známy informace uvedené v § 394 odst. 2, může státní zástupce nebo na s jeho příkaz souhlasem policejní orgán zadržet osobu, o jejíž vydání jde. Policejní orgán je oprávněn zadržení takové osoby provést i bez předchozího příkazu souhlasu státního zástupce, jestliže věc nesnese odkladu a příkaz souhlas státního zástupce nelze předem opatřit. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do předběžné vazby (§ 396 odst. 1). vazby. Návrh musí být podán tak, aby zadržená osoba mohla být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdána soudu, jinak musí být propuštěna na svobodu. (2) Policejní Státní zástupce nebo policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení. Zadrženou osobu je rovněž povinen poučí již v průběhu zadržení poučit o možnosti zkráceného vydávacího řízení souhlasit se svým vydáním do cizího státu a jeho podmínkách. o podmínkách a následcích vyslovení takového souhlasu, včetně toho, že s vyslovením souhlasu s vydáním je spojeno vzdání se uplatnění zásady speciality. Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též právo požadovat, aby obhájce byl přítomen výslechu při jejím zadržení, ledaže je obhájce ve lhůtě v protokolu uvedené nedosažitelný. O těchto právech je třeba podezřelého poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. (3) Nenařídí-li státní zástupce na podkladě dalšího šetření propuštění takové osoby ze zadržení, je povinen ji nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdat krajskému soudu s návrhem na vzetí do předběžné vazby (§ 396 odst. 1).

§ 396 Předběžná vazba (1) Jestliže zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, o jejíž vydání jde, může předseda senátu krajského soudu soudu, v jehož obvodu má tato osoba pobyt nebo byla zadržena, na návrh státního zástupce provádějícího předběžné šetření a po podání návrhu na rozhodnutí podle § 397 odst. 1 i bez takového návrhu rozhodnout o jejím vzetí do předběžné vazby. Proti rozhodnutí o vzetí do předběžné vazby (dále jen „předběžná vazba“). je přípustná stížnost. Na rozhodování o zadržené osobě se přiměřeně užije ustanovení § 77 odst. 2. (2) K rozhodnutí podle odstavce Na rozhodování o propuštění z předběžné vazby a její nahrazení zárukou, dohledem, slibem nebo peněžitou zárukou se přiměřeně užijí ustanovení § 72 odst. 1 je příslušný krajský soud, v jehož obvodu osoba, věta první, § 72 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 3 a 4, § 73, 73a, § 73b odst. 3, § 74 s tím, že kde tato ustanovení hovoří o přípravném řízení, rozumí se tím předběžné šetření. (3) Osoba, o jejíž vydání jde, má pobyt nebo byla zadržena. (3) Před rozhodnutím o vazbě musí předseda senátu krajského soudu osobu, o jejíž vydání jde, vyslechnout. Tato osoba má právo požadovat, aby při jejím výslechu byl přítomen obhájce. Lhůty uvedené v hlavě čtvrté, v nichž je třeba rozhodnout o vazbě zadržené osoby a této osobě rozhodnutí o vazbě oznámit, se obdobně vztahují i na řízení o být ihned propuštěna z předběžné vazbě a vydávací vazbě (§ 397 odst. 3). (4) Jestliže byla osoba, o jejíž vydání jde, vzata do předběžné vazby anebo do vydávací vazby (§ 397 odst. 3), na styk s obhájcem, advokátem a na její korespondenci se přiměřeně použijí předpisy o výkonu vazby. (5) Státní zástupce příslušného krajského státního zastupitelství rozhodne na návrh osoby, o jejíž vydání jde, nebo i bez návrhu o jejím propuštění z vazby, pominou-li důvody, pro které tato osoba byla podle odstavce 1 vzata do vazby, pokud dosud nebylo rozhodnuto o přípustnosti vydání do cizího státu podle § 397. O propuštění takové osoby z vazby rozhodne též tehdy, jestliže předběžné šetření bylo zahájeno bez žádosti cizího státu o vydání a tato žádost nebyla České republice doručena do 40 dnů ode dne vzetí do předběžné vazby. Propuštění z předběžné vazby v takovém případě nevylučuje nové vzetí do předběžné vazby, pokud je žádost o vydání je doručena dodatečně. (6) Na řízení o žádosti osoby o propuštění z předběžné nebo vydávací vazby (§ 397 odst. 3) se přiměřeně použijí ustanovení § 72 odst. 2, § 73, 73a a § 73b odst. 3. (7) Proti usnesení, jímž bylo podle odstavce 1 rozhodnuto o vzetí do vazby, a proti usnesení, jímž podle odstavce 5 byla osoba, o jejíž vydání jde, propuštěna z vazby, nebo jímž byla její žádost o propuštění z vazby zamítnuta, lze podat stížnost, jež má s výjimkou rozhodnutí o vzetí do vazby odkladný účinek.

§ 397 Rozhodnutí soudu a vydávací vazba o přípustnosti vydání (1) Po skončení předběžného šetření rozhodne na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání krajský soud, v jehož obvodu má osoba, o jejíž vydání jde, má pobyt nebo byla zadržena, zda je vydání přípustné. Ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) o vrácení věci státnímu zástupci k došetření se nepoužije. (2) Vysloví-li soud, že vydání není přípustné, a osoba, o jejíž vydání jde, Proti tomuto rozhodnutí je ve vazbě, rozhodne zároveň o jejím propuštění, pokud omezení osobní svobody této osoby nevyplývá z jiného zákonného důvodu. (3) Vysloví-li, že vydání je přípustné, vezme osobu, o jejíž vydání jde, do vydávací vazby, pokud tak již neučinil předseda senátu podle § 396 odst. 1. Vazebními důvody podle § 67 není přitom vázán. Pokud se osoba již v době rozhodování podle odstavce 1 nacházela v předběžné vazbě podle § 396 odst. 1, soud rozhodne o přeměně této vazby na vazbu vydávací. přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Byla-li osoba vydána do České republiky z cizího státu, může soud rozhodnout o tom, že vydání je přípustné pouze v případě, že vydávající stát s vydáním do dalšího státu souhlasí. Byla-li tato osoba do České republiky předána na základě evropského zatýkacího rozkazu, může soud rozhodnout o tom, že vydání je přípustné pouze v případě, že předávající stát s vydáním do dalšího státu souhlasí. (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 2 (2) Vysloví-li soud, že vydání není přípustné, a 3 je přípustná stížnost, jež má v případě rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 odkladný účinek. Jde-li o rozhodnutí o propuštění osoby, osoba, o jejíž vydání jde, je v předběžné vazbě, rozhodne zároveň o jejím propuštění z vazby, předběžné vazby. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek; stížnost státního zástupce má odkladný účinek pouze tehdy, byla-li stížnost podána ihned okamžitě po vyhlášení rozhodnutí. (5) (3) Po právní moci rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 nebo 2 předseda senátu krajského soudu předloží věc Ministerstvu spravedlnosti. Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může věc předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání. (6) Předložením věci Nejvyššímu soudu se vydávací vazba přeměňuje na vazbu předběžnou. přezkoumání nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy byla věc Ministerstvu spravedlnosti předložena. (4) Nejvyšší soud po přezkoumání věci postupuje přiměřeně podle odstavců 2, 3 a 5. 1 až 3.

§ 398 Zkrácené vydávací řízení Zjednodušené vydání (1) Jestliže osoba, o jejíž vydání jde, před soudem předsedou senátu za přítomnosti obhájce prohlásí, že souhlasí se svým vydáním do cizího státu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu za čin, který je uveden v zatýkacím rozkazu státu, ustanovení § 393 písm. c) až f) a v žádosti o vydání, n) až p), § 397 a 399 se nepoužijí a státní zástupce předloží věc Ministerstvu spravedlnosti s návrhem, aby ministr spravedlnosti povolil po skončení předběžného šetření podá návrh krajskému soudu uvedenému v § 397 odst. 1 na vzetí této osoby do vydávací vazby nebo na přeměnu předběžné vazby na vazbu vydávací, anebo podá návrh na odložení vydání. Shledá-li státní zástupce, že je dán některý z důvodů nepřípustnosti vydání bez toho, aniž podle § 393 písm. a), b) nebo g) až m), postupuje, jako by předtím soud rozhodl o přípustnosti vydání. osoba souhlas se svým vydáním nevyslovila. (2) Jestliže Pokud osoba, o jejíž vydání jde, vysloví souhlas se svým vydáním vyjádří až v průběhu veřejného zasedání konaného o přípustnosti vydání, státní zástupce vezme svůj návrh podle § 397 odst. 1 zpět a postupuje podle odstavce 1. Návrh může vzít zpět nejpozději do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. (3) Osoba, o jejíž vydání jde, musí být předem před vyslovením souhlasu se svým vydáním poučena předsedou senátu za přítomnosti obhájce o významu souhlasu s vydáním takového souhlasu, zejména o tom, že vydání bude provedeno bez rozhodnutí o přípustnosti a povolení vydání, a rovněž o následcích, které jsou s takovým prohlášením spojeny. ním spojeny, včetně vzdání se uplatnění zásady speciality. Souhlas s vydáním nelze vzít zpět. (4) Má-li ministr Státní zástupce neprodleně prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti pochybnosti vyrozumí cizí stát, který by mohl žádat nebo který žádá o přípustnosti vydání, ačkoliv s ním osoba, o souhlasu osoby, o jejíž vydání jde, vyslovila souhlas, může věc vrátit státnímu zástupci s tím, že je třeba, aby o přípustnosti vydání nejprve rozhodl podle § 397 soud. (5) Jestliže osoba, o jejíž vydání jde, souhlasí s vydáním do cizího státu, státní zástupce po skončení předběžného šetření podá návrh krajskému soudu, v jehož obvodu osoba, o jejíž vydání jde, má pobyt nebo byla zadržena, na vzetí této osoby do vydávací vazby (§ 397 odst. 3). (6) Pro rozhodování o žádostech obviněného o propuštění z vazby je příslušný soud, který rozhodl o vydávací vazbě podle odstavce 5. jejím vydáním.

§ 399 Povolení a provedení vydání (1) Vydání do cizího státu povoluje ministr spravedlnosti. Může tak učinit jen tehdy, jestliže krajský soud nebo Nejvyšší soud podle § 397 rozhodly, rozhodl, že vydání je přípustné, nejde-li o zkrácené vydávací řízení podle § 398. přípustné. (2) I když soud vysloví, že vydání osoby do cizího státu je přípustné, může ministr spravedlnosti rozhodnout, že vydání osoby nepovolí. Učiní tak zejména, jestliže a) je důvodná obava, že by trestní řízení v dožadujícím státě neodpovídalo zásadám článků 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, anebo trest odnětí svobody uložený nebo předpokládaný v dožadujícím státě by nebyl vykonán v souladu s požadavky článku 3 této Úmluvy, b) je důvodná obava, že vyžádaná osoba by v dožadujícím státě byla vystavena pronásledování z důvodu svého původu, rasy, náboženství, příslušnosti k určité národnostní nebo jiné skupině, státního občanství nebo pro její politické názory anebo že by se zhoršilo její postavení v trestním řízení anebo při výkonu trestu odnětí svobody, anebo c) vydáním do cizího státu by osoba byla vzhledem k jejímu věku a osobním poměrům při zohlednění závažnosti trestného činu, ze kterého je obviněna, zřejmě nepřiměřeně postižena. (3) I když soud vysloví, že vydání osoby do cizího státu je přípustné, ministr spravedlnosti rozhodne, že vydání osoby nepovolí, Vydání nepovolí vždy, jestliže rozhodl o přednosti vykonání evropského zatýkacího rozkazu podle § 420 odst. 3. (3) Rozhodne-li soud podle § 397, že vydání není přípustné, oznámí Ministerstvo spravedlnosti cizímu státu, který žádá o vydání, že vydání nelze povolit. (4) Vydání po jeho povolení a s tím související propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vazby zařídí předseda senátu krajského soudu, který rozhodl o vydávací vazbě. (5) Ministr spravedlnosti nařídí propuštění osoby, ukončí řízení o jejíž vydání jde, z vydávací vazby vydání, nastane-li poté, co mu byla věc předložena podle § 397 odst. 5 3, důvod pro ukončení předběžného šetření podle § 394 odst. 4 písm. b), d), e), g) nebo § 398 odst. 1, a poté, co rozhodl h). (5) Propuštění osoby, jejíž vydání ministr spravedlnosti nepovolil podle odstavce 2 věty první nebo ohledně níž ukončil řízení o tom, že tato osoba vydána nebude. Propuštění zajistí vydání podle odstavce 4, z předběžné vazby nařídí předseda senátu krajského soudu, který ve věci rozhodoval.

§ 400 Odklad Odložení vydání a dočasné předání (2) Ministr spravedlnosti může rozhodnout, že povolí dočasné předání osoby, o jejíž vydání jde, do dožadujícího státu k vykonání nezbytných procesních úkonů trestního řízení. V rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu, jež nesmí být delší než šest měsíců, ve které musí být dočasně předaná osoba vrácena na území České republiky. (3) Lhůtu uvedenou v odstavci 2 je možno po dohodě s příslušným orgánem dožadujícího státu prodloužit. Tohoto prodloužení nesmí být využito k jinému účelu, než pro který bylo původně dočasné předání povoleno. Dočasné předání je možno provést opakovaně. (4) Na dočasné předání osoby, o jejíž vydání jde, se přiměřeně použijí ustanovení § 438 a 439. (5) Jestliže byla v době dočasného předání osoba, o jejíž vydání jde, na území dožadujícího státu pravomocně odsouzena pro trestný čin, pro který bylo vydání povoleno, může ministr spravedlnosti na návrh dožadujícího státu rozhodnout o odkladu jejího návratu na území České republiky do doby, dokud neukončí výkon trestu odnětí svobody na území dožadujícího státu. Tento postup je vyloučen, jestliže trestní stíhání (1) Je-li nezbytná přítomnost osoby, o jejíž vydání jde, v České republice nebylo pravomocně skončeno. (6) Doba, po kterou byla osoba v době dočasného předání ve vazbě v cizím státě, se započítává souvislosti s jiným trestným činem, než který je předmětem žádosti o její vydání do doby výkonu trestu vykonávaného cizího státu, pro účely trestního řízení vedeného v České republice jen v rozsahu, ve kterém nebyla započítána do nebo výkonu trestu pravomocně uloženého na území soudem České republiky, může předseda senátu krajského soudu uvedeného v § 397 odst. 1 rozhodnout o odložení vydání takové osoby do dožadujícího státu. Doba strávená ve výkonu trestu uloženého na území Rozhodnutí o odložení vydání může předseda senátu učinit poté, co ministr spravedlnosti povolil vydání osoby, anebo po vyslovení souhlasu osoby, o jejíž vydání jde, při zjednodušeném vydání (§ 398 odst. 1) až do předání osoby orgánům dožadujícího státu se (§ 400b odst. 3). Při rozhodování o odložení vydání předseda senátu vezme v úvahu zejména závažnost trestného činu, pro který má být osoba vydána, závažnost trestného činu, v souvislosti s nímž je navrhováno odložení vydání, možnost předání či vydání této osoby z dožadujícího státu zpět do doby výkonu trestu vykonávaného České republiky, jakož i možnost dočasného předání osoby do dožadujícího státu. (2) O odložení vydání může předseda senátu rozhodnout na návrh a) Ministerstva spravedlnosti, b) státního zástupce uvedeného v § 394 odst. 1, c) soudu a v přípravném řízení státního zástupce příslušných k vedení trestního řízení v České republice nezapočítává. republice, d) soudu, který pravomocně uložil osobě, o jejíž vydání jde, trest odnětí svobody, nebo e) osoby, o jejíž vydání jde. Pokud návrh na odložení vydání nepodal státní zástupce nebo soud, předseda senátu si před rozhodnutím o odložení vydání vyžádá jejich stanoviska. (3) Je-li osoba v předběžné nebo vydávací vazbě, předseda senátu současně s rozhodnutím o odložení jejího vydání rozhodne o jejím propuštění z takové vazby. (4) Pomine-li důvod odložení vydání, předseda senátu krajského soudu, který o odložení vydání rozhodl, rozhodne o vzetí osoby do vydávací vazby podle § 400b. (5) Předseda senátu krajského soudu, který rozhodl o odložení vydání, ukončí řízení o vydání, nastane-li důvod pro ukončení předběžného šetření podle § 394 odst. 4 písm. b), d), e), g) nebo h). Stejně předseda senátu postupuje, pokud ministr spravedlnosti s ohledem na změnu okolností změnil své rozhodnutí o povolení vydání a vydání nepovolil.

§ 402 Rozšíření vydání na jiný trestný čin (1) Ustanovení tohoto oddílu se přiměřeně užijí na řízení o žádosti cizího státu, jemuž byla určitá osoba vydána, o udělení souhlasu a) ke stíhání pro jiný trestný čin spáchaný před vydáním, než pro který bylo vydání povoleno, b) k vykonání trestu uloženého za jiný trestný čin, než pro který bylo vydání povoleno, nebo c) k vydání třetímu státu k trestnímu stíhání anebo k výkonu trestu odnětí svobody. (2) Příslušnými k řízení jsou orgány, které byly činné ve věci původní žádosti o vydání této osoby do cizího státu. (3) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba, pokud proběhlo zjednodušené vydání, nebo pokud se osoba před soudem v České republice nebo před cizozemským soudem v době po svém vydání vzdala uplatnění zásady speciality. Oddíl třetí

§ 409 Předběžné šetření (1) Účelem předběžného šetření je zjistit, zda jsou tu dány podmínky pro předání na základě evropského zatýkacího rozkazu. (2) Státní zástupce vyžádanou osobu vyslechne, pokud tak již neučinil v rámci zadržení podle § 410, a seznámí ji s obsahem evropského zatýkacího rozkazu, s možností souhlasit s předáním a s důsledky tohoto podmínkami a následky vyslovení takového souhlasu, včetně toho, že s vyslovením souhlasu a dále s možností vzdát předáním je spojeno vzdání se uplatnění zásady speciality podle ustanovení § 406 odst. 1, včetně důsledků vzdání se uplatnění této zásady. speciality. (3) Státní zástupce vrátí ukončí předběžné šetření, pokud a) členský stát, který by mohl žádat o předání, přes opakované výzvy nedoručil evropský zatýkací rozkaz orgánu vyžadujícího státu, jestliže a) rozkaz, b) došlo k úmrtí vyžádané osoby, b) c) vyžádaná osoba není podle právního řádu České republiky vzhledem ke svému věku trestně odpovědná za jednání, pro které je evropský zatýkací rozkaz vydán, c) d) vyžádanou osobu nelze zadržet, d) zadržet pro imunitu či výsadu vyplývající ze zákona nebo mezinárodního práva, e) vyžádaná osoba se zdržuje mimo území České republiky nebo místo jejího pobytu není známo, e) f) evropský zatýkací rozkaz byl doručen po právní moci rozhodnutí o předání vyžádané osoby nebo rozhodnutí o jejím vydání, f) g) nebyl dán souhlas členského státu podle § 421 odst. 1, g) h) nebyl dán souhlas státu, který není členským státem (dále jen „třetí stát“) stát“), podle § 421 odst. 3, nebo h) i) ve vyžadujícím státě došlo k promlčení trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření. opatření, nebo j) vyžadující stát odvolal evropský zatýkací rozkaz či jiným způsobem informoval, že o předání vyžádané osoby již nemá zájem. (4) O vrácení evropského zatýkacího rozkazu Předběžné šetření je ukončeno také podáním návrhu podle § 411. (5) Státní zástupce neprodleně vyrozumí o ukončení předběžného šetření podle odstavce 3 státní zástupce neprodleně vyrozumí příslušný orgán vyžadujícího státu, Policejní prezidium České republiky za účelem provedení nezbytných opatření republiky, obhájce a následně také Ministerstvo spravedlnosti.

§ 413 Zkrácené předávací řízení (1) Vyžádaná osoba může před příslušným soudem předsedou senátu příslušného soudu za přítomnosti obhájce do protokolu prohlásit, že souhlasí se svým předáním do vyžadujícího státu; současně může do protokolu uvést, že státu. (2) Vyžádaná osoba musí být před vyslovením souhlasu se vzdává práva na svým předáním poučena předsedou senátu za přítomnosti obhájce o významu takového souhlasu a o následcích, které jsou s ním spojeny, včetně vzdání se uplatnění zásady speciality podle § 406 odst. 1. O důsledcích tohoto postupu je třeba vyžádanou osobu výslovně poučit. (2) speciality. Souhlas udělený podle odstavce 1 s předáním nelze vzít zpět. (3) Jestliže vyžádaná osoba učiní prohlášení podle odstavce 1, užije se ustanovení § 411 přiměřeně. Soud zamítne předání vyžádané osoby pouze v případech uvedených v § 411 odst. 6 písm. c), d) a e). (4) Rozhodnutí o předání podle odstavce 1 soud vydá do 10 dnů od souhlasného prohlášení vyžádané osoby podle odstavce 1. Pro prodloužení lhůty se užije ustanovení § 411 odst. 12.

§ 414 Dočasné předání do členského státu (1) Byl-li evropský zatýkací rozkaz vydán za účelem trestního stíhání, na podkladě žádosti orgánu vyžadujícího státu příslušný soud na návrh státního zástupce rozhodne o tom, že se vyžádaná osoba dočasně předá do vyžadujícího státu k vykonání nezbytných procesních úkonů trestního řízení. V rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu, jež nesmí být delší než tři měsíce, ve které musí být dočasně předaná osoba vrácena na území České republiky. (2) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 lze po dohodě s příslušným orgánem dožadujícího státu prodloužit. Tohoto prodloužení nesmí být využito k jinému účelu, než pro který bylo původně dočasné předání povoleno. Dočasné předání je možno provést opakovaně. (3) Na dočasné Provedení dočasného předání se přiměřeně použijí ustanovení § 438 a 439. zajišťuje soud uvedený v odstavci 1. (4) Žádost podle odstavce 1 se doručí příslušnému státnímu zastupitelství. Ustanovení § 408 odst. 2 a 3 se zde užije obdobně. (5) Doba, po kterou byla vyžádaná osoba v době dočasného předání ve vazbě v cizím státě, se nezapočítává do lhůt uvedených v § 411 odst. 11 a 12 a § 413 odst. 4.

§ 418 Rozšíření předání na jiný trestný čin a souhlas s předáním nebo vydáním do dalšího státu (1) Ustanovení tohoto oddílu se přiměřeně užijí na řízení o žádosti jiného členského státu, jemuž určitá osoba byla předána, o souhlas, aby ji mohl a) stíhat pro jiný trestný čin spáchaný před předáním, vykonat na ní trest odnětí svobody či ochranné opatření spojené s omezením osobní svobody uložené pro jiný trestný čin než pro ten, pro který bylo povoleno předání na základě evropského zatýkacího rozkazu, b) předat do dalšího členského státu k trestnímu stíhání, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, nebo c) vydat do třetího státu k trestnímu stíhání anebo výkonu trestu odnětí svobody. (2) Příslušný soud rozhodne o žádosti podle odstavce 1 do 30 dnů poté, co mu byla tato žádost doručena. (3) V řízení podle odstavců 1 a 2 nelze užít ustanovení § 413. (4) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba, pokud se osoba před soudem v době před svým předáním nebo po svém předání vzdala uplatnění zásady speciality nebo pokud byla předána ve zkráceném předávacím řízení.

§ 430 Dožádání z ciziny (1) Orgány činné v trestním řízení vykonávají právní pomoc požadovanou orgány cizího státu způsobem upraveným v tomto zákoně, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. (2) K použití důkazů poskytnutých cizímu státu na základě dožádání pro jiný účel, než pro který byly poskytnuty, je zapotřebí výslovného souhlasu státního zástupce nebo soudu, který vyřizoval dožádání cizího státu, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak. Na tuto skutečnost musí být orgán cizího státu upozorněn při poskytnutí těchto důkazů. (3) Na žádost orgánu cizího státu je možné postupovat podle právního předpisu jiného státu, pokud požadovaný postup není v rozporu se zájmy České republiky uvedenými v § 377. (3) (4) Pokud o to orgán cizího státu požádá, je možné svědky a znalce vyslechnout pod přísahou. (4) (5) Přísaha pro svědky zní: „Přísahám na svoji čest, že vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím.“ (5) (6) Přísaha pro znalce zní: „Přísahám na svoji čest, že posudek podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“