Občiansky súdny poriadok

(1) Odvolací soud projedná věc v mezích odvolacích návrhů (§ 183 odst. 3 a 4). Přitom přihlíží k vadám řízení před soudem prvé stolice jen potud, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(2) Soud není omezen na projednání v mezích odvolacích návrhů ve věcech, v nichž lze zahájit řízení z úřední povinnosti, a porušením předpisů by utrpěly újmu osoby, které jsou pod zvláštní ochranou zákona.

(1) Odvolací soud rozhodne zpravidla rozsudkem ve věci samé, a to tak, že rozsudek soudu prvé stolice potvrdí nebo změní.

(2) Ve svém rozsudku může se odvolací soud odvolat i na skutkový stav zjištěný soudem prvé stolice.

(1) Odvolací soud může usnesením zrušit rozsudek soudu prvé stolice a vrátit mu věc k dalšímu řízení a k rozhodnutí, zejména jestliže se soud prvé stolice v podstatných bodech nezabýval skutkovým stavem věci.

(2) Odvolací soud může takto postupovat též tehdy, zjistí-li vady řízení uvedené v § 184 a jestliže by jejich odstranění vyžadovalo neúměrné doplnění řízení; vyžaduje-li to povaha věci, může zrušit i řízení před soudem prvé stolice.

(3) Soud prvé stolice je vázán právním názorem odvolacího soudu.

(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvé stolice platí i pro řízení odvolací.

(2) Změní-li soud druhé stolice rozsudek soudu stolice prvé, rozhodne též o nákladech předcházejícího řízení; zruší-li rozsudek, popřípadě i řízení před soudem prvé stolice, uloží tomuto soudu, aby v novém rozhodnutí rozhodl i o nákladech opravného řízení.

Odvolatel může vzít odvolání zpět do vynesení rozhodnutí odvolacího soudu. Co do účinnosti vzetí odvolání zpět platí přiměřeně ustanovení §§ 73 a 76.

Odvolací soud může doručit rozhodnutí přítomným účastníkům přímo; jinak doručí rozhodnutí odvolacího soudu soud prvé stolice, jemuž odvolací soud spisy vrátí.

Proti usnesení soudu prvé stolice je přípustná stížnost, jde-li o usnesení, jímž je soud vázán (§ 166).

(1) Stížnost není přípustná proti usnesením dožádaného nebo pověřeného soudce; je však přípustná, pokud ji zákon nevylučuje, proti usnesení dožadujícího nebo pověřujícího soudu, který rozhodl o ohrazení postižené osoby.

(2) Stížnost proti usnesením dožádaného soudu, pokud ji zákon nevylučuje, je přípustná, jde-li o právní pomoc žádanou cizozemským soudem (úřadem).

Stížnost není přípustná proti rozhodnutí:

a) jímž byl vyloučen soudce (§ 22);

b) jímž bylo vráceno podání s pokyny a poučením k odstranění vad podání (§ 45);

c) jímž byla postoupena věc pro nepříslušnost soudu po slyšení účastníka (§ 56 odst. 1);

d) jímž byl zamítnut návrh na vyloučení veřejnosti (§§ 63, 68);

e) jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu (§ 72), anebo jímž byla nebo nebyla přiznána účinnost projevu účastníka o vzetí návrhu zpět (§ 73), uznání nebo vzdání se nároku (§ 74), anebo jímž byl nebo nebyl schválen soudní smír (§§ 40, 75);

f) jímž byla prodloužena lhůta nebo zamítnut návrh na její prodloužení (§ 84);

g) jímž bylo povoleno navrácení v předešlý stav (§ 86);

h) jímž bylo rozhodnuto o svědečném (§ 107) anebo o nárocích třetích osob na náhradu (§ 115 odst. 2, § 120 odst. 2);

ch) jímž bylo povoleno zajištění důkazu (§ 123);

i) jímž bylo uloženo složení zálohy na náklady (§ 128).

Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy, pokud z jiných ustanovení neplyne něco jiného a pokud to povaha věci připouští.

(1) Soud prvé stolice může sám vyhovět stížnosti, napadá-li se stížností usnesení, z něhož nenabyla dosud práv osoba jiná než stěžovatel, anebo jde-li o usnesení, jímž byla stanovena povinnost zaplatit soudní poplatek, uložena pokuta nebo nařízeno předvedení.

(2) Nemíní-li soud prvé stolice vyhovět stížnosti nebo napadá-li se stížností i jiné usnesení než usnesení uvedené v odstavci 1, vykoná předseda senátu šetření, pokud je uzná podle obsahu stížnosti za nutné, a předloží stížnost spolu se spisy soudu druhé stolice.

(1) Soud druhé stolice rozhodne o stížnosti usnesením zpravidla bez ústního jednání.

(2) Považuje-li to soud druhé stolice za potřebné, nařídí slyšení účastníků nebo jiné šetření; bylo-li rozhodnuto v prvé stolici po ústním jednání, může nařídit i ústní jednání.

Pokud neplyne z ustanovení o stížnosti něco jiného, užije se pro stížnost obdobně ustanovení platných pro odvolání.

Pravomocné rozhodnutí ve věci samé lze napadnou návrhem na obnovu řízení:

a) jsou-li tu nové skutečnosti, důkazy nebo pravomocné rozhodnutí soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy), jichž účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení, anebo lze-li provést důkazy nařízené v původním řízení, poněvadž odpadly překážky, které tehdy bránily jejich provedení; z těchto důvodů je obnova řízení přípustná, jen pokud mohly přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci samé;

b) bylo-li rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.

Soudní smír lze napadnou návrhem na obnovu řízení, pokud lze důvody obnovy vztahovat podle povahy věci i na soudní smír.

Obnova řízení je nepřípustná:

a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství nebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;

b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti, v řízení o projednání dědictví, v řízení o soudním umoření listin a v řízení exekučním;

c) je-li možno zrušení nebo změny rozhodnutí dosáhnout bez obnovy řízení, nepočítajíc v to stížnost pro porušení zákona, anebo je-li obnova řízení vyloučena povahou věci.

(1) Návrh na obnovu řízení je nutno podat ve lhůtě tří měsíců.

(2) Lhůta se počítá ode dne právní moci rozhodnutí v původním řízení, popřípadě schválení soudního smíru; dověděl-li se však účastník o důvodu obnovy teprve později, anebo mohl-li jej teprve později uplatnit, počítá se mu lhůta ode dne, kdy se dověděl o důvodu obnovy, anebo kdy jej mohl uplatnit.

(3) Uplynulo-li pět let od doby, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným, popřípadě kdy byl schválen soudní smír, může být návrh na obnovu řízení podán, jen byla-li účastníku nezákonným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Při zmeškání lhůty k podání návrhu na obnovu řízení není přípustné navrácení v předešlý stav.

Návrh na obnovu řízení má vedle všeobecných náležitostí podání obsahovat:

a) označení rozhodnutí nebo soudního smíru, proti němuž směřuje;

b) uvedení zákonného důvodu obnovy;

c) skutečnosti dokazující zachování lhůty k podání návrhu na obnovu řízení;

d) určitý návrh na zrušení napadeného rozhodnutí nebo soudního smíru a na vynesení nového rozhodnutí;

e) skutečnosti a důkazy, odůvodňující návrh na obnovu řízení.

O návrhu na obnovu řízení rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvé stolici.

Návrh na obnovu řízení může podat účastník nebo prokurátor.

(1) Je-li návrh na obnovu řízení podán zřejmě opožděně nebo nezakládá-li se na žádném ze zákonných důvodů, anebo je-li obnova řízení nepřípustná podle § 199, odmítne soud návrh usnesením bez ústního jednání. Stejně rozhodne, zjistí-li teprve při ústním jednání, že tu jsou takové skutečnosti.

(2) Podala-li návrh osoba neoprávněná, odmítne jej soud usnesením po ústním jednání.

(1) Navrhuje-li se obnova řízení pro trestný čin uvedený v § 197 písm. b) nebo pro jiný trestný čin, oznámí soud, pokud ještě trestné řízení nebylo zahájeno, věc prokurátorovi a vyčká výsledku trestního řízení.

(2) Když trestní soud nebo prokurátor oznamuje soudu usnesení, že řízení nebylo zahájeno, nebo že se zastavuje, označí výslovně důvod, proč se tak stalo.

(1) S řízením o návrhu na obnovu lze spojit řízení ve věci samé.

(2) Rozhodl-li soud nejprve o povolení obnovy, může jednat ve věci samé teprve tehdy, když se rozhodnutí o povolení obnovy stalo pravomocným. Povolí-li soud obnovu, zůstává napadené rozhodnutí (soudní smír) nedotčeno, dokud soud nerozhodne znovu ve věci samé.

(1) Jeví-li se z uplatňovaných důvodů obnovy pravděpodobným, že návrh na obnovu řízení bude mít úspěch, může soud na návrh účastníka i bez slyšení odpůrce usnesením nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebo soudního smíru.

(2) Soud může takové své usnesení na návrh zrušit.

(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 není opravného prostředku.

(1) Pro řízení o návrhu na obnovu, počítaje v to opravné prostředky, se jinak užije ustanovení platných pro původní řízení.

(2) Vydržení nebo promlčení práva, které nastalo za řízení nebo po jeho skončení, nelze uplatnit v řízení o obnovu na újmu účastníka, v jehož prospěch byla obnova povolena.

(3) V novém rozhodnutí ve věci samé rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově.

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních může generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu podat stížnost pro porušení zákona, má-li za to, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.

(2) Pro vady řízení lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, bylo-li rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů nebo alespoň soudů obecných, anebo mohly-li vady řízení mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(3) Stížnost pro porušení zákona nelze podat proti rozhodnutí nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona.

(1) Stížnost pro porušení zákona není vázána lhůtou. Podává se písemně u nejvyššího soudu.

(2) Mimo všeobecné náležitosti podání musí stížnost obsahovat:

a) označení rozhodnutí, proti kterému směřuje;

b) údaj o tom, v čem se spatřuje porušení zákona, s náležitým odůvodněním;

c) určité prohlášení, zda se navrhuje jen výrok, že byl zákon porušen, anebo i zrušení původního rozhodnutí.

(3) Až do rozhodnutí o stížnosti lze měnit její důvody a návrh.

Generální prokurátor i předseda nejvyššího soudu mohou si od kteréhokoli soudu vyžádat spisy, aby mohli posoudit, zda tu jsou důvody k podání stížnosti pro porušení zákona.

Navrhuje-li generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu též zrušení původního rozhodnutí, může nejvyšší soud i z úřední povinnosti před rozhodnutím o stížnosti odložit vykonatelnost původního rozhodnutí.

(1) O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud rozsudkem bez ústního jednání po slyšení generálního prokurátora.

(2) Nejvyšší soud může nařídit potřebné šetření i z úřední povinnosti.

(1) Nejvyšší soud v rozsudku buď vysloví, že byl porušen zákon, anebo stížnosti nevyhoví; byl-li zákon porušen rozhodnutími několika soudů, uvede vždy, které soudy zákon porušily. Rozsudek musí být odůvodněn; nejvyšší soud jej doručí generálnímu prokurátorovi, a je-li to možné, též účastníkům nebo jejich právním nástupcům.

(2) Navrhne-li to před rozhodnutím generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu, který podal stížnost, zruší nejvyšší soud v rozsudku též rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo.

(3) Nerozhodl-li nejvyšší soud o zrušení již podle odstavce 2, může účastník nebo jeho právní nástupce takové zrušení navrhnout do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku (odstavec 1). Návrh se podává u nejvyššího soudu písemným podáním nebo ústně do protokolu. Návrh se pokládá za platně podaný, byl-li podán ve lhůtě u soudu prvé nebo druhé stolice nebo do protokolu u jiného soudu, který není příslušný; byl-li návrh podán u některého z těchto soudů, postoupí jej ihned nejvyššímu soudu. O návrhu na zrušení rozhoduje nejvyšší soud bez ústního jednání.

Zrušil-li nejvyšší soud rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo (§ 215 odst. 2 a 3), uvede ve svém rozhodnutí též, zda a jaká opatření má učinit soud, který zákon porušil. Při novém rozhodnutí jsou soudy vázány právním názorem nejvyššího soudu; v tomto rozhodnutí rozhodnou i o nákladech původního řízení.

Mimo případy, kdy dojde k zrušení původního rozhodnutí nemá rozsudek nejvyššího soudu právní účinek na právní poměry účastníků původního řízení. Právní poměry třetích osob nemohou být dotčeny ani novým rozhodnutím ve věci, ledaže jim porušení zákona bylo nebo muselo být známo.

Návrh na zrušení původního rozhodnutí je nepřípustný:

a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství anebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;

b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti;

c) je-li možno zrušení vadného rozhodnutí dosáhnout bez podání stížnosti pro porušení zákona, nepočítajíc v to obnovu řízení, anebo je-li takový návrh vyloučen povahou věci.

Soud může nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby ještě před rozhodnutím byly prozatímně upraveny poměry účastníků, anebo je-li obava, že by jinak byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen.

Předběžné opatření nařídí soud, u něhož je zahájeno řízení ve věci samé. Nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, nařídí předběžné opatření soud, který by byl k zahájení řízení ve věci samé příslušný.

Řízení podle této hlavy koná bez ústního jednání soud ve stejném obsazení jako ve věci samé; nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, koná řízení soudce.

Předběžné opatření nařídí soud na návrh oprávněného účastníka; jde-li o řízení, které se zahajuje z úřední povinnosti, může soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu.

O nařízení předběžného opatření rozhodne soud po provedení případně nutného šetření, a shledá-li to účelným a připouští-li to povaha věci, i po slyšení účastníků nebo některého z nich. Jestliže je to vhodné a připouští-li to povaha věci, může navrhovateli uložit, aby složil přiměřenou jistotu.