Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že vlastníky v rozsudku blíže specifikované bytové jednotky, spoluvlastnického podílu na garáži a souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemcích v katastrálním území , adresa, jsou ve společném jmění manželů , jméno FO, a , jméno FO, (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 523,50 Kč (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhá určení vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem z důvodu absolutní neplatnosti darovací smlouvy se smlouvou o zřízení služebnosti užívacího práva k nemovitostem ze dne , datum, uzavřené mezi rodiči účastníků jako dárci a původní žalovanou jako obdarovanou.3. Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů, zejména darovací smlouvy se smlouvou o zřízení služebnosti užívacího práva k nemovitostem ze dne , datum, a výpisů z katastru nemovitostí, dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku (body 4. až 6.), přičemž rovněž vysvětlil, proč ostatní navržené listinné důkazy neprovedl (bod 7.).4. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 80 o. s. ř., přičemž vyšel z toho, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tehdy, jestliže by bez něj bylo ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. Od této podmínky odlišil věcnou legitimaci, kterou má v řízení o určení ten, kdo je účastníkem sporného právního vztahu nebo jehož právní sféry se tento vztah týká. Uzavřel, že žalobce nebyl účastníkem darovací smlouvy, sporný právní vztah mezi žalovanou a rodiči účastníků se jeho právní sféry netýká a případné budoucí dědické právo naléhavý právní zájem nezakládá. Vyhovění žalobě by právní postavení žalobce nezměnilo. Pro nedostatek naléhavého právního zájmu a aktivní věcné legitimace proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho naléhavý právní zájem a věcnou legitimaci a vycházel z tvrzení o jeho případném dědickém právu, na němž žalobce svůj právní zájem nezaložil. Tvrdí, že jeho právní zájem vyplývá z povinnosti pečovat o rodiče a souvisí se zdravotním stavem matky a potřebou jejího pobytu na chatě, kterou rodiče rovněž darovali žalované. Vytýká soudu prvního stupně, že při rozhodování o návrhu na přistoupení rodičů do řízení nezkoumal jejich schopnost samostatně jednat a nezabýval se návrhem na ustanovení opatrovníka, přestože poukazoval na , podezřelý výraz, matky a nátlak na oba rodiče. Nesouhlasí ani s tím, že soud prvního stupně nereagoval na návrh na mediaci. Poukazuje na to, že dokazování bylo omezeno na naléhavý právní zájem a nebyly vytvořeny podmínky, aby rodiče mohli relevantně vyjádřit svůj názor.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkami žalobce směřujícími proti procesnímu postupu soudu prvního stupně, konkrétně nepřipuštění rodičů žalobce do řízení a nenařízení prvního setkání se zapsaným mediátorem. Žalobce navrhl přistoupení rodičů jako dalších žalobců, k němuž byl podle § 92 odst. 1 o. s. ř. nezbytný jejich souhlas. Jelikož rodiče žalobce se vstupem do řízení nesouhlasili, soud prvního stupně nemohl jejich přistoupení připustit. Tvrzení žalobce o , podezřelý výraz, matky a nátlaku na oba rodiče samo o sobě neumožňovalo jejich nesouhlas pominout. Rodiče se nestali účastníky řízení, a soud prvního stupně proto neměl důvod jednat s nimi jako s účastníky ani jim v tomto řízení ustanovovat opatrovníka. Potřebu ochrany některého z rodičů pro omezenou schopnost právně jednat nelze řešit ustanovením opatrovníka v řízení, jehož není účastníkem, pouze za účelem nahrazení jeho souhlasu s přistoupením do řízení. V postupu soudu prvního stupně odvolací soud vadu řízení neshledal. Za vadu řízení nepovažoval ani to, že soud prvního stupně nenařídil podle § 100 odst. 2 o. s. ř. první setkání se zapsaným mediátorem. Soud může k tomuto postupu přistoupit, považuje-li jej za účelný a vhodný, účastník však nemá na jeho nařízení procesní nárok. Nenařízení tohoto setkání nemohlo mít vliv na správnost rozhodnutí založeného na nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce.8. Odvolací soud pak shledal správným i právní závěr soudu prvního stupně, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Určovací žaloba může plnit svůj účel tehdy, jestliže odstraňuje ohrožení práva žalobce nebo nejistotu v jeho právním postavení a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. V projednávané věci se však žalobce nedomáhá určení vlastního práva, nýbrž vlastnického práva svých rodičů. Požadované určení proto nemůže změnit jeho právní postavení ani odstranit nejistotu v právním vztahu, jehož je účastníkem (srov. usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Naléhavý právní zájem žalobce nelze dovodit ani z jeho případného budoucího dědického práva. , právnická osoba, rodičů jde pouze o možné budoucí právní nástupnictví, které dosud nenastalo a není ani jisté, zda vůbec nastane. Tato okolnost proto naléhavý právní zájem na požadovaném určení nezakládá (srov. usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dědické právo ostatně vzniká až smrtí zůstavitele. Určovací žalobu dědice ve vztahu k majetku zůstavitele judikatura připouští za podmínek navazujících na již vzniklé dědické právo a průběh pozůstalostního řízení, o takovou situaci však za života rodičů žalobce nejde (srov. rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).9. Na závěru o absenci naléhavého právního zájmu nic nemění ani žalobcem tvrzená povinnost pečovat o rodiče podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť případná vyživovací povinnost mezi předky a potomky nezakládá žalobci právo rozhodovat o majetkových poměrech rodičů ani se vlastním jménem domáhat určení jejich vlastnického práva. Naléhavý právní zájem rovněž nezakládá žalobcem tvrzená souvislost mezi zdravotním stavem matky a možností jejího pobytu na chatě. Žaloba se této chaty netýká a požadované určení vlastnického práva k nemovitostem v katastrálním území , adresa, nemůže uvedenou situaci ovlivnit.10. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, soud prvního stupně se důvodně nezabýval platností darovací smlouvy ani neprováděl důkazy navržené k tvrzenému , podezřelý výraz, matky a nátlaku na dárce. Tyto skutečnosti se vztahují k posouzení platnosti darovací smlouvy a nemohou odstranit nedostatek předpokladů, za nichž se žalobce může požadovaného určení domáhat.11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.