Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vyklizení a odevzdání bytové jednotky č. , číslo, v domě č.p. , číslo, , postaveném na pozemku parc.č. St. , číslo, , v katastrálním území a obci , název, , zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb (dále jen „předmětný byt“) s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu, přičemž dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o zřízení služebnosti bytu, na základě níž byla ve prospěch žalovaného zřízena osobní služebnost doživotního a bezplatného užívání bytu pro vlastní potřebu žalovaného a potřebu jeho domácnosti (dále jen „služebnost“), přičemž žalovaný se zavázal za zřízení služebnosti zaplatit žalobkyni úplatu v celkové výši 350 000 Kč, a to ve sjednaných splátkách ve výši 50 000 Kč splatné do 31. 12. 2022, ve výši 80 000 Kč splatné do 31. 12. 2023, ve výši 80 000 Kč splatné do 31. 12. 2024, ve výši 80 000 Kč splatné do 31. 12. 2025 a ve výši 60 000 Kč splatné do 31. 12. 2026, když ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit v případě prodlení žalovaného s úhradou. Žalovaný byl v prodlení s úhradou úplatu od samého počátku, ke dni 1. 9. 2023 uhradil celkem částku 76 212 Kč, dne 31. 1. 2025 částku 120 000 Kč, dne 25. 2. 2025 částku 10 000 Kč. Žalovaný tak ke dni 25. 2. 2025 uhradil z částky, která byla splatná do 31. 12. 2024 v celkové výši 210 000 Kč, pouze částku 206 212 Kč. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného s úhradou splátek upozornila žalobkyně žalovaného na splatnost splátky ve výši 80 000 Kč ke dni 31. 12. 2025 s tím, že v případě prodlení žalovaného využije žalobkyně práva odstoupit od smlouvy. Žalovaný ke dni splatnosti 31. 12. 2025 uhradil pouze částku 67 681 Kč. Žalobkyně tak využila svého práva a od smlouvy dne 1. 1. 2026 odstoupila, přičemž vyzvala žalovaného k vyklizení předmětného bytu a jeho předání žalobkyni do 31. 1. 2026. Žalovaný dosud předmětný byt nevyklidil a žalobkyni nepředal.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítl, že ke dni 7. 7. 2023 uhradil na úplatu za zřízení služebnosti částku 85 575 Kč, dne 8. 8. 2023 částku 45 000 Kč, dne 31. 1. 2025 částku 120 000 Kč, dne 25. 2. 2025 částku 10 000 Kč, dne 29. 12. 2025 částku 67 681 Kč a dále mu vznikla pohledávka za žalobkyní ve výši 9 162 Kč představující nedoplatek za spotřebu vody v letech 2024, 2025. Celkem tak dosud uhradil částku 337 418 Kč, ačkoliv ke dni 31. 12. 2025 byl povinen uhradit na úplatu ve splátkách celkem částku 290 000 Kč. Pokud se jednalo o nedoplatek z vyúčtování spotřeby vody ve výši 9 162 Kč uvedl, že smlouva o spotřebě vody byla uzavřena s ním jakožto odběratelem ve vztahu k celému objektu č.p. , číslo, v k.ú. , město, , přičemž spotřeba vody v bytových jednotkách, jejichž je žalobkyně vlastníkem, představovala právě částku 9 162 Kč, kterou žalobkyně žalovanému dosud neuhradila, neboť se neoprávněně domáhala vyúčtování spotřeby. Ke dni , datum, došlo k přepisu odběratele vody na SVJ. Částka 45 000 Kč představuje pohledávku žalovaného za žalobkyní, kdy mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dohoda, na základě níž žalobkyně měla z důvodu úhrady energií žalovaným spotřebovaných v bytové jednotce sousedící s předmětným bytem, hradit žalovanému část nájemného, které obdržela od osob, jimž tuto bytovou jednotku sousedící s bytovou jednotku žalovaného, pronajímala. Sousedící bytová jednotka byla pronajata jednak , jméno a příjmení, , který hradil nejprve nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně, poté ve výši 17 000 Kč měsíčně, a dále , jméno FO, , která hradila žalobkyni nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně. Částku měsíčního nájemného nad 8 000 Kč měla žalobkyně započítat na základě jimi uzavřené dohody v ústní formě na úplatu žalovaného za zřízení služebnosti. V souvislosti s nájemním vztahem uzavřeným žalobkyní s , jméno a příjmení, trvajícím 5 měsíců, tak měla žalobkyně započítat na úplatu za zřízení služebnosti částku 45 000 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému postupovala šikanózním způsobem, když mu nejprve zakázala parkovat s vozidlem na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, vyzvala ho k vyklizení boudy u domu, kterou žalovaný užíval k uskladnění věcí, požadovala po žalovaném platby, které je žalobkyně povinna hradit jakožto vlastník předmětného bytu. Odstoupení od smlouvy tak žalovaný považoval za neplatné, když ke dni odstoupení uhradil veškeré splátky dle smlouvy o zřízení služebnosti, na těchto měl dokonce přeplatek.3. Žalobkyně v replice ze dne 9. 4. 2026 uvedla, že platba žalovaného ke dni 7. 7. 2023 byla žalovaným uhrazena postupně a k tomuto dni činila částku 85 575 Kč. Z této částky pak byla odečtena částka, kterou žalovaný dlužil na vodném, přičemž ke dni 1. 9. 2023 tak na úplatu žalovaný zaplatil částku 76 212 Kč, přičemž přehled plateb žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalobkyně popřela, že by se žalovaným uzavřela dohodu, na základě níž by mu vznikla za žalobkyní pohledávka ve výši 45 000 Kč, o čemž svědčí i žalovaným podepsaný přehled plateb. Pokud se jedná o nedoplatek vyúčtování vodného vystavený společností Chevak a.s., žalobkyně z první faktury splatné , datum, započetla e-mailem ze dne 5. 10. 2025 proti pohledávce žalovaného za žalobkyní v částkách 1 408 Kč a 4 480 Kč pohledávku žalobkyně za žalovaným z titulu úplaty za zřízení služebnosti. V případě faktury společnosti Chevak a.s. splatné dne , datum, žalovaný dosud žalobkyni nepředložil vyúčtování, z něhož by byla zřejmá výše pohledávky žalovaného, navíc ke dni 31. 12. 2025 nedoplatek z faktury žalovaný neuhradil, tento byl uhrazen až dne 7. 1. 2026. Žalovaný tedy dosud nespecifikoval výši pohledávky představující vodné a stočné z této druhé faktury. Žalovaný se svým vozidlem parkuje nyní bezplatně bezprostředně před budovou, kde se předmětný byt nachází. V předchozím období žalovaný bezplatně a bez právního titulu parkoval na dvoře domu, přičemž dne 14. 8. 2025 vlastníci pozemku uzavřeli s ohledem na špatný stav pozemku dohodu o užívání společné věci, na základě níž mohou dvůr využívat k parkování pouze vlastníci bytových jednotek a členové jejich rodiny. Dvě dřevěné kolny nacházející se na dvoře žalovaný užíval bez právního titulu, dne , datum, vlastníci pozemku uzavřeli dodatek k dohodě o užívání společné věci, na základě něhož mohou kolny využívat pouze vlastníci bytových jednotek a členové jejich rodiny. Žalovaný byl následně vyzván k vyklizení kolny a k tomu, aby dvůr již nevyužíval k parkování svého vozidla. Platby dle evidenčního listu žalovaný hradí dle své úvahy a tyto žalobkyně po žalovaném nikterak nevymáhá.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu, stejně jako dalších tří bytových jednotek v budově č.p. , číslo, postavené na pozemku parc.č. St. , číslo, , v obci a katastrálním území , název, , přičemž na předmětném bytu vázne věcné břemeno služebnosti doživotního bezplatného užívání ve prospěch žalovaného (výpis z katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , číslo, pro obec a k.ú. , název, , vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb). Žalobkyně jako povinná ze služebnosti uzavřela se žalovaným jako oprávněným ze služebnosti dne , datum, úplatnou smlouvu o zřízení služebnosti, na základě níž byla zřízena ve prospěch žalovaného služebnost doživotního a bezplatného užívání předmětného bytu, za úplatu v celkové výši 350 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni ve splátkách ve výši 50 000 Kč, splatné do 31. 12. 2022, ve výši 80 000 Kč, splatné do 31. 12. 2023, ve výši 80 000 Kč, splatné do 31. 12. 2024, ve výši 80 000 Kč, splatné do 31. 12. 2025 a ve výši 60 000 Kč, splatné do 31. 12. 2026, přičemž v čl. III. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě řádného nesplacení některé ze splátek (smlouva o zřízení služebnosti bytu ze dne , datum, ). Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit náklady na zachování a opravy předmětného bytu.5. Žalovaný na úplatu za zřízení služebnosti ke dni 5. 7. 2023 uhradil celkem částku 61 575 Kč, ke dni 7. 7. 2023 celkem částku 85 575 Kč (prohlášení stran ze dne 5. 7. 2023 a ze dne 7. 7. 2023 na čl. 57 spisu). Žalovaný podepsal přehled úhrad na smlouvu o zřízení služebnosti, z něhož vyplývá, že ke dni 1. 9. 2023 byly z úplaty žalovaným uhrazené odečteny částky představující pohledávky žalobkyně za vodné za rok 2022 v částkách 5 064 Kč, 3 587 Kč, 356 Kč a 356 Kč, s tím, že strany vycházejí z toho, že ke dni 1. 9. 2023 byla žalovaným uhrazena na úplatu částka 76 212 Kč (přehled úhrad na čl. 56 spisu). Žalovaný na úplatu za zřízení služebnosti dále uhradil dne 31. 1. 2025 částku 120 000 Kč, dne 25. 2. 2025 částku 10 000 Kč, dne 29. 12. 2025 částku 67 681 Kč (detaily pohybů na účtu , č. účtu, ).6. Žalobkyně a , jméno FO, jakožto spoluvlastnice pozemku parc.č. St. , číslo, v k.ú. , město, uzavřely dne , datum, dohodu o užívání společné věci – pozemku parc.č. St. , číslo, , v níž si ujednaly, že na pozemku mohou parkovat pouze spoluvlastníci pozemku či jejich rodinní příslušníci (dohoda o užívání společné věci ze dne , datum, ). V dodatku k dohodě o užívání společné věci uzavřeném spoluvlastnicemi pozemku parc.č. St. , číslo, dne , datum, spoluvlastnice pozemku sjednaly, že 4 dřevěné kolny nacházející se na pozemku jsou oprávněny využívat pouze spoluvlastnice či jejich rodinní příslušníci (dodatek k dohodě o užívání společné věci ze dne , datum, ). Výzvou ze dne 14. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k přeparkování jeho vozidla z pozemku parc.č. St. , číslo, s ohledem na uzavřenou dohodu o užívání společné věci (e-mail ze dne 14. 8. 2025). Výzvou ze dne 23. 9. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení věcí z jím užívané kolny s ohledem na uzavřený dodatek k dohodě o užívání společné věci (e-mail ze dne 23. 9. 2025).7. V e-mailu ze dne 5. 10. 2025 žalobkyně uvedla, že žalovaný k tomuto dni uhradil na úplatě za zřízení služebnosti celkem částku 206 212 Kč, ačkoliv do 31. 12. 2024 měl povinnost uhradit částku 210 000 Kč, nedoplatek tak činí částku 3 788 Kč. Proti pohledávce žalovaného z titulu nedoplatku za spotřebu vody v roce 2024 v celkové výši 5 889 Kč započetla pohledávku žalobkyně za žalovaným z titulu nedoplatku na úplatě za zřízení služebnosti co do částky 3 788 Kč, co do částky 2 101 Kč započetla pohledávku žalobkyně představující úrok z prodlení v celkové výši 8 039 Kč dle specifikace zaslané žalovanému (e-mail ze dne 5. 10. 2025, specifikace úroku z prodlení na čl. 8). Vzhledem k tomu, že tuto e-mailovou zprávu žalovaný k důkazu taktéž předložil, dostala se tato e-mailová zpráva nepochybně do dispozice žalovaného. V e-mailové zprávě ze dne 5. 11. 2025, která se taktéž dostala do dispoziční sféry žalovaného, neboť ji k důkazu předložil i žalovaný, žalobkyně poukázala na vznik SVJ a plánovaný přepis smlouvy o dodávce vody na SVJ, zároveň upozornila žalovaného na povinnost uhradit ve lhůtě do 31. 12. 2025 splátku ve výši 80 000 Kč na úplatu za zřízení služebnosti s tím, že pokud tato částka nebude uhrazena, využije žalobkyně práva od smlouvy odstoupit. Žalobkyně uvedla, že v případě úhrady částky v plné výši, promine žalovanému úroky z prodlení za prodlení s úhradou v předcházejícím období. Zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě plateb do fondu oprav dle evidenčního listu (e-mail ze dne 5. 11. 2025). Dne 11. 11. 2025 byl společností Marketa-Remone s.r.o. vystaven evidenční list platný od , datum, , dle něhož žalobkyně byla povinna hradit měsíčně platbu do fondu oprav ve výši 1 274 Kč, fond pojištění v částce 150 Kč, poplatek za správu ve výši 410 Kč, zálohu na studenou vodu ve výši 1 000 Kč, zálohovou platbu za osvětlení ve výši 80 Kč, platbu za internet ve výši 80 Kč, poplatek za odvoz odpadu ve výši 200 Kč (evidenční list platný od , datum, ). Žalovaný na tyto platby hradí měsíčně částku 680 Kč, a to 500 Kč jako zálohu na vodné, částku 100 Kč za odvoz odpadu a částku 80 Kč jako zálohu za spotřebu elektřiny ve společných prostorách, když zálohové platby za studenou vodu a odvoz odpadu považuje za nepřiměřeně vysoké, ostatní platby je povinen hradit vlastník předmětného bytu.8. E-mailem ze dne 1. 1. 2026, který se prokazatelně dostal do dispoziční sféry žalovaného, neboť tento e-mail byl předložen k důkazu taktéž žalovaným, žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení služebnosti v souladu se smluvním ujednáním z důvodu, že žalovaný ke dni 31. 12. 2025 neuhradil žalobkyni splátku na úplatu ve výši 80 000 Kč, když dne 31. 12. 2025 plnil pouze částečně platbou ve výši 67 681 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení předmětného bytu ve lhůtě do 31. 1. 2026 (e-mail ze dne 6. 1. 2026). V e-mailové korespondenci ze dne 4. 1. 2026 žalobkyně namítla neplatnost zápočtu pohledávky žalovaného za spotřebu vody v roce 2025 s odůvodněním, že žalovaný tuto pohledávku nevyčíslil, nepředložil žalobkyni vyúčtování vodného ani fakturu vystavenou společností Chevak a.s. (e-mail ze dne 4. 1. 2026). V e-mailu ze dne 6. 1. 2026 žalovaný uvedl, že ke dni 31. 12. 2025 neexistoval nedoplatek na úplatě za zřízení služebnosti s tím, že žalovaný zasílá v příloze e-mailu fakturu obsahující vyúčtování spotřeby vodného a spotřeba žalobkyně činí 24 m3 (e-mail ze dne 6. 1. 2026).9. Žalovaný jako odběratel uzavřel se společností Chevak a.s. smlouvu o dodávce vody a o odvádění a čištění odpadní vody s účinností od , datum, na dobu neurčitou ve vztahu k odběrnému místu – budově čp. , číslo, v k.ú. a obci , název, (smlouva o dodávce vody a o odvádění a čištění odpadní vody). V období před účinností této smlouvy byla odběratelem vlastnice bytové jednotky v budově čp. , číslo, pí. , jméno FO, . Fakturou číslo , číslo, , vystavenou dne , datum, , splatnou dne , datum, , vyúčtovala společnost Chevak a.s. ve vztahu k odběrnému místu nedoplatek v částce 3 210 Kč, za období od 14. 5. 2024 do 12. 5. 2025, při spotřebě 111 m3, po odpočtu zaplacených záloh v celkové výši 11 000 Kč oproti nákladům za spotřebu v částce 14 210 Kč. Fakturou číslo , číslo, , vystavenou dne , datum, , splatnou dne , datum, , vyúčtovala společnost Chevak a.s. ve vztahu k odběrnému místu nedoplatek v částce 7 212 Kč, za období od 13. 5. 2025 do 6. 11. 2025, při spotřebě 70 m3, po odpočtu zaplacených záloh v celkové výši 2 000 Kč oproti nákladům za spotřebu v částce 9 212 Kč. Mezi stranami bylo nesporné, že s účinností od , datum, byla smlouva o dodávce vody a o odvádění a čištění odpadní vody uzavřena s příslušným SVJ. Dle tvrzení žalovaného k vyúčtování a následnému zaplacení za vodné a stočné mělo dojít po přepočtu dle odběru připadajícího na každého z vlastníků či uživatelů bytových jednotek, když hlavní vodoměr a vodoměr ohledně spotřeby vody na zahradě jsou umístěny ve sklepě, ostatní vodoměry jsou v jednotlivých bytových jednotkách.10. Z emailu ze dne 3. 3. 2026 má soud za prokázané, že p. , jméno a příjmení, užíval bytovou jednotku v domě č.p. , číslo, v k.ú. , město, mj. v období od 5. 7. 2023 do 28. 11. 2023, přičemž hradil nájemné ve výši 17 000 Kč měsíčně (e-mail ze dne 3. 3. 2026).11. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení výslechu , jméno a příjmení, , neboť tvrzení, která měla být výslechem svědka prokázána, a to, že svědek v příslušném období užíval bytovou jednotku v domě čp. , číslo, v k.ú. , město, a hradil žalobkyni za užívání bytové jednotky nájemné ve výši 17 000 Kč, byla ve věci nerozhodná, navíc tyto skutečnosti považuje soud za prokázané z e-mailové korespondence ze dne 3. 3. 2026.12. Žalovaný v řízení neprokázal, tedy neunesl břemeno důkazní, o čemž byl soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen, že mezi stranami byla uzavřena dohoda, na základě níž měla být žalovanému žalobkyní hrazena část nájemného za pronájem sousední bytové jednotky žalobkyní, a že z tohoto titulu měla žalobkyně započítat na úplatu za zřízení služebnosti částku 45 000 Kč. Ve vztahu k tomuto tvrzení žalovaný neoznačil žádné důkazy, vyjma důkazu výslechem , jméno a příjmení, , který však měl prokázat pouze skutečnost, že tuto sousední bytovou jednotku užíval a hradil žalobkyni sjednané nájemné, tedy nikoliv rozhodné tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda tvrzená žalovaným. Ostatně ani v četné e-mailové korespondenci, která mezi stranami probíhala, se žalovaný o žádné takové dohodě nezmiňuje. Navíc nelze předpokládat, že by se žalobkyně zavázala hradit žalovanému částku 9 000 Kč měsíčně za spotřebu energií v bytové jednotce sousedící s předmětným bytem, který žalobkyně využívala k pronájmu třetím osobám. V případě takové dohody by pak nebylo ani logické, aby žalovaný uhradil na úplatu dle jeho tvrzení částku o 47 418 Kč vyšší, než bylo jeho povinností, jak uvádí. Ani z přehledu úhrady ke dni 5. 7. 2023, ke dni 7. 7. 2023 a ke dni 1. 9. 2023, který žalovaný prokazatelně podepsal, nelze uzavření žalovaným tvrzené dohody a zápočtu částky 45 000 Kč dovodit.13. Ve vztahu k přehledu úhrady ke dni 5. 7. 2023, ke dni 7. 7. 2023 a ke dni 1. 9. 2023 (čl. 56 spisu) soud uvádí, že tato listina byla žalovaným podepsána (což žalovaný nezpochybňoval), přičemž soud vzhledem k tomu vychází z vyvratitelné právní domněnky pravosti a správnosti listiny (§ 565 o. z.). Částka zaplacená na úplatu za zřízení služebnosti bytu ke dni 7. 7. 2023 činila 85 575 Kč, následně ke dni 1. 9. 2023 se strany dohodly, že částka žalovaným dosud uhrazená bude snížena o pohledávku žalobkyně za vodné a stočné spotřebované žalovaným v roce 2022 (celkem o částku 9 363 Kč) s tím, že strany budou vycházet z částky 76 212 Kč, kterou žalovaný dosud na úplatu k tomuto dni uhradil. Text uvedený v přehledu úhrady je srozumitelný a tvrzení žalovaného, že měl za to, že s ohledem na použití znaménka plus budou tyto částky, které byly pohledávkami žalobkyně za žalovaným, přičteny k úplatě, je nevěrohodné. Soud nicméně uvádí, že i v případě, že by soud vycházel z částky 85 575 Kč, která byla ke dni 7. 7. 2023 zaplacena žalovaným na úplatu (což žalovaný nezpochybňoval), by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky ve výši 80 000 Kč, splatné ke dni 31. 12. 2025, na níž plnil pouze částečně.14. Ve vztahu k žalovaným tvrzené pohledávce z vyúčtování nedoplatku vodného a stočného fakturou společnosti Chevak a.s., č. , číslo, , splatnou dne , datum, , žalobkyně dle jí vypracované tabulky spotřeby provedla výpočet spotřeby za jí vlastněné bytové jednotky (11 m3, 35 m3) a proti pohledávce žalovaného z tohoto titulu ve výši 5 889 Kč započetla pohledávku žalobkyně z nedoplatku úplaty za zřízení služebnosti splatného ke dni , datum, v částce 3 788 Kč, a pohledávku žalobkyně představující úrok z prodlení za prodlení s úhradou úplaty za zřízení služebnosti dle specifikace zaslané žalovanému (listina čl. 8 spisu), když tento úrok z prodlení činil celkem částku 8 039 Kč. Jednostranný zápočet učinila v e-mailové korespondenci ze dne 5. 10. 2025, která se prokazatelně dostala do dispoziční sféry žalovaného, neboť tuto listinu k důkazu předložil i žalovaný. Soud zároveň uvádí, že i v případě, že by soud vycházel z částky 85 575 Kč, která byla ke dni 7. 7. 2023 zaplacena žalovaným na úplatu, a tudíž by žalobkyně nemohla použít k zápočtu pohledávku z nedoplatku úplaty za zřízení služebnosti splatného ke dni 31. 12. 2024, prokazatelně mohla použít k započtení pohledávku z titulu úroku z prodlení (žalobkyni by vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 44 425 Kč od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 6 552,69 Kč, z částky 124 425 Kč od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025 ve výši 1 268,11 Kč, z částky 4 425 od 1. 2. 2025 do 25. 2. 2025 ve výši 34 Kč).15. Ve vztahu k žalovaným tvrzené pohledávce z vyúčtování nedoplatku vodného a stočného fakturou společnosti Chevak a.s., č. , číslo, , splatnou dne , datum, , žalovaný neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o čemž byl soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poučen, že by žalovaný započetl pohledávku představující náklady na spotřebu vody v roce 2025, které měla nést žalobkyně, v částce 9 162 Kč, a to do doby odstoupení žalobkyně od smlouvy o zřízení služebnosti bytu dne , datum, . Z e-mailové korespondence předložené účastníky vyplývá, že tuto fakturu žalovaný v příloze odeslal žalobkyni až dne 6. 1. 2026, přičemž uvedl, že spotřeba vody v bytových jednotkách žalobkyně činila 24 m3. Takové prohlášení nelze považovat za řádné a úplné vyúčtování, které dle dohody účastníků měl provést žalovaný, jenž byl v tomto období odběratelem ve vztahu k celé budově č.p. , číslo, . Žalovaný zároveň neprokázal, že by učinil jednostranný projev vůle směřující k zápočtu pohledávky ve smyslu ust. § 1982 odst. 1 o. z., ani že by se jednalo o pohledávku dostatečně určitou (tedy přesně vyčíslenou), a splatnou dle ust. § 1987 odst. 1 o. z. Pohledávky nejisté či neurčité přitom nejsou způsobilé k započtení (§ 1987 odst. 2 o. z.).16. Mezi stranami byla dne , datum, uzavřena smlouva o zřízení služebnosti dle ust. § 1257 odst. 1 o. z., dle něhož věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.17. Podle ust. § 1260 odst. 1 o. z., služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.18. Podle ust. § 1258 o. z., služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.19. Podle ust. § 1263 o. z., oprávněná osoba nese náklad na zachování a opravy věci, která je pro služebnost určena. Užívá-li však věci i ten, kdo je služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat, anebo se užívání zdržet.20. Podle ust. § 1297 o. z., je-li zřízena služebnost bytu, má se za to, že byla zřízena jako služebnost užívání.21. Podle ust. § 2001 o. z., od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.22. Podle ust. § 2004 odst. 1 o. z., odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.23. Soud se nejprve zabýval tím, zda ujednání v čl. III. smlouvy o zřízení služebnosti o možnosti žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě řádného nesplacení některé ze sjednaných splátek, je ujednáním platným, a zda tudíž žalobkyně byla oprávněna od smlouvy odstoupit.24. Základní právní zásada reflektovaná v ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z., § 1759 o. z., je založena na principu povinnosti dodržovat smlouvy. Z této zásady pak pramení možnost změny nebo jejího zrušení jen se souhlasem všech stran, nebo z jiných zákonných důvodů. Odstoupit od smlouvy lze jen tehdy, pokud si to strany dohodly, anebo pokud jim toto právo umožňuje zákon. Autonomie vůle, specificky ztělesněná v autonomii smluvní, tj. ve volnosti uzavírání smluv, zahrnuje výběr smluvní strany, skutečnost, zda smluvní vztah bude uzavřen a za jakých okolností, tedy s jakým smluvním obsahem, včetně smluvní úpravy možností zániku takového vztahu, včetně podmínek, za nichž je některá ze smluvní stran (či obě), oprávněna od smlouvy odstoupit. Zákon možnosti smluvní úpravy zásadně nijak neomezuje. Smluvní strany mohou volně upravit odchylně od zákona jak důvody, které již zákonná úprava obsahuje, mohou přidat i důvody další, mohou dokonce jinak upravit i samotné důsledky odstoupení. Na vůli stran je ponecháno, zda např. zákonné důvody zpřísní, anebo naopak zavedou další důvody, ať již svědčící oběma stranám, anebo pouze jedné. Není zároveň vyloučeno sjednání oprávnění od smlouvy odstoupit, které vůbec nemusí mít sankční povahu, jenž je vázáno na objektivní skutečnosti, či ponecháno na vůli pouze jedné ze smluvních stran. Právní normy soukromého práva jsou zásadně dispozitivní, přičemž strany se mohou při úpravě svých práv a povinností od právních norem soukromého práva odchýlit, jestliže to zákon nezakazuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod č. 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 152/2018“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016, uveřejněné pod číslem 10/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 10/2019“, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3172/2020, uveřejněný pod číslem 85/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 85/2021“; srov. též důvodovou zprávu k návrhu občanského zákoníku, sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010 – 2013, dále jen „důvodová zpráva“, s. 583, a v právní teorii např. Eliáš, K.: K pojetí dispozitivního práva v občanském zákoníku. In: Sborník mezinárodní konference XXIII. Karlovarské právnické dny. Praha. Leges, 2015, s. 60, nebo Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek I, § 1-117, Praha: Leges, 2013, s 51 a 52). Ustanovení § 1 odst. 2 o. z. zakazuje ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, vychází z toho, že takový zákaz odchýlení se bude výslovný. V rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dodal, že „samotná skutečnost, že zákon s určitým ujednáním stran výslovně nepočítá, neznamená, že by takové ujednání strany nemohly uzavřít a že by jím neměly být vázány. Pouze tehdy, odporuje-li určité ujednání smyslu a účelu určité právní normy, lze uvažovat o jeho neplatnosti (pakliže to smysl a účel dotčené právní normy vyžaduje).“ Občanský zákoník žádný výslovný (ani implicitní) zákaz smluvních odchylek v rámci právní úpravy podmínek odstoupení od darovací smlouvy nestanoví. Ujednání stran odchylující se od zákonné úpravy odstoupení od darovací smlouvy nelze a priori považovat za ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, či právo týkající se postavení osob. Ve vztahu k úpravě odstoupení od smlouvy je v § 2001 o. z. navíc výslovně stanoveno, že odstoupit od smlouvy lze nejen tehdy, stanoví-li tak zákon, ale též ujednají-li si to strany. Proto též nelze uzavřít, že by smyslem a účelem úpravy odstoupení od smlouvy (§ 2001 a násl. o. z.) bylo bránit jakémukoliv odchylnému ujednání. Zákonodárcem je předpokládáno, že podmínky pro odstoupení od smlouvy mohou být mezi stranami sjednány odlišně od podmínek zákonných. Pokud tedy v předmětné věci bylo v čl. III. smlouvy o zřízení služebnosti bytu sjednáno právo žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě, že žalovaný řádně neuhradí některou ze splátek, neshledává soud toto ujednání rozporné s principem právní jistoty, s dobrými mravy, veřejným ani ústavním pořádkem. Bylo pak na žalovaném, jakožto druhé smluvní straně, aby případně za takových podmínek, které mu byly z návrhu smlouvy zřejmé, k uzavření smlouvy nepřistoupil.25. Žalobkyně účinně odstoupila od smlouvy dne , datum, , kdy se projev vůle dostal do dispoziční sféry žalovaného, z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek, poté, co v e-mailové korespondenci předem upozornila žalovaného na skutečnost, že tohoto smluvního oprávnění využije, pokud žalovaný neuhradí splátku ve výši 80 000 Kč, splatnou ke dni 31. 12. 2025, řádně, tedy v plné výši a včas. Žalovaný přitom na tuto splátku uhradil dne 29. 12. 2025 pouze částku 67 801 Kč. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný se do prodlení s úhradou dostal v případě všech dosud splatných splátek. Na splátku ve výši 50 000 Kč, splatnou ke dni 31. 12. 2022, hradil až dne 5. 7. 2023, kdy součet postupně žalovaným uhrazených plateb k tomuto dni činil 61 575 Kč, následně ke dni 7. 7. 2023 činil součet plateb na úplatu částku 85 575 Kč, tato částka byla se souhlasem žalovaného snížena o pohledávku žalobkyně za žalovaným z titulu nákladů za spotřebu vody v bytové jednotce užívané žalovaným o částku 9 363 Kč, kdy ke dni 1. 9. 2023 bylo vycházeno z částky 76 212 Kč, kterou žalovaný na úplatu uhradil. Ke dni 31. 12. 2023 tak měl žalovaný povinnost uhradit částku 53 788 Kč (rozdíl částky 130 000 Kč a částky 76 212 Kč), žalovaný byl v prodlení s úhradou této částky po celý rok 2024, další splátku splatnou ke dni 31. 12. 2024 ve výši 80 000 Kč ve lhůtě splatnosti taktéž neuhradil, čímž došlo k navýšení částky, s jejímž zaplacením byl v prodlení, na částku 133 788 Kč. Žalovaný až dne 31. 1. 2025 uhradil částku 120 000 Kč a dne 25. 2. 2025 částku 10 000 Kč, a byl tak v prodlení s úhradou částky 3 788 Kč v době od 26. 2. 2025 do dne 5. 10. 2025, kdy žalobkyně započetla tuto pohledávku proti pohledávce žalovaného představující náklady na vodné a stočné v období od 14. 5. 2024 do 12. 5. 2025 vyúčtované fakturou společnosti Chevak, a.s. č. , číslo, . Ke dni 31. 12. 2025 žalovaný uhradil na splátku ve výši 80 000 Kč pouze částku 67 681 Kč, je tak v prodlení s úhradou částky 12 319 Kč. Pokud se jednalo o žalovaným tvrzenou dohodu, na základě níž měla žalobkyně na úplatu započítat částku 45 000 Kč představující část nájemného za pronájem sousedního bytu žalobkyně, žalovaný uzavření této dohody neprokázal, tudíž ani neprokázal, že by z tohoto titulu žalovanému vznikla pohledávka za žalobkyní. Ohledně vyúčtování vodného a stočného za období od 13. 5. 2025 do 6. 11. 2025, fakturou vystavenou společností Chevak a.s., splatnou dne , datum, , žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by pohledávku specifikoval dostatečně určitým způsobem, na základě jím provedeného řádného a úplného vyúčtování dle zaznamenaných hodnot na vodoměrech v jednotlivých bytových jednotkách, a že by tuto pohledávku započetl vůči pohledávce žalobkyně z úplaty za zřízení služebnosti do doby odstoupení od smlouvy žalobkyní dne , datum, . Postup žalobkyně nelze považovat za šikanózní výkon práva nepožívající právní ochrany dle ust. § 8 o. z., neboť z bohaté e-mailové korespondence probíhající mezi stranami je zřejmé, že žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovaného na řádné plnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy, nabízela mu možnosti řešení jeho případně zhoršené platební schopnosti, opakovaně akceptovala pozdní úhradu sjednaných splátek. Skutečnost, že žalovaný v důsledku dohody spoluvlastníků pozemku parc.č. St. , číslo, ze dne , datum, nemohl využívat pozemek (dvůr) k parkování vozidla, není zneužitím práva žalobkyně, nýbrž projevem správy společné věci ve smyslu ust. § 1126 odst. 1 o. z. Smlouva o zřízení služebnosti bytu nezajišťovala žalovanému právo užívat pozemek parc.č. St. , číslo, v k.ú. , název, k parkování vozidla. Sám žalovaný uvedl, že nyní parkuje vozidlo bezprostředně před budovou na ulici, tudíž ani užívání předmětného bytu není žalovanému ztíženo. Shodně dohoda spoluvlastníků pozemku parc.č. St. , číslo, v k.ú. , název, o tom, kdo bude využívat kůlny nacházející se na tomto pozemku, nikterak nezasahuje do výkonu práva osobního užívání předmětného bytu pro potřebu žalovaného, neboť kůlny nebyly vymezeny ve smlouvě o zřízení služebnosti bytu jako příslušenství bytu.26. Ohledně evidenčního listu platného od , datum, soud uvádí, že dle ust. § 1263 o. z., oprávněná osoba nese náklad na zachování a opravy věci představující udržovací náklady. Oprávněná osoba tak nese náklady směřující k zachování věci ve stavu, ve kterém byla v době zřízení služebnosti s přihlédnutím k opotřebení, jakož i potřebám, které má služebnost v konkrétním vztahu naplňovat. Ostatní náklady na údržbu je povinen hradit vlastník. Není-li při zřízení služebnosti dohodnuto jinak, je povinností vlastníka služebného bytu zajistit oprávněnému služby spojené s jeho užíváním, přičemž náklady na tyto služby hradí oprávněný. Přispívat na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, je zásadně vlastník bytové jednotky (§ 1180 odst. 1 o. z.). Z uvedeného je zřejmé, že platby do fondu oprav je povinna hradit žalobkyně, stejně jako fond pojištění a poplatek za správu, zatímco žalovaný jako osoba oprávněná je povinen nést náklady na služby, tedy hradit zálohové platby za dodávku studené vody, osvětlení společných prostor a svoz odpadu. Přestože žalobkyně nesprávně vyzývala žalovaného k úhradě veškerých plateb dle evidenčního listu platného od , datum, , žalovaný řádně nehradil ani zálohové platby na služby, kdy na zálohu za dodávku studené vody ve výši 1 000 Kč hradí částku 500 Kč, za svoz odpadu hradí částku 100 Kč, oproti stanovené platbě ve výši 200 Kč, neboť zálohy považuje za nepřiměřeně vysoké.27. Soud tudíž dospěl k závěru, že žalobkyně využila sjednaného práva odstoupit od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek úplaty za zřízení služebnosti bytu, od smlouvy dne , datum, účinně odstoupila dle ust. § 2001 o. z., čímž došlo dle ust. § 2004 odst. 1 o. z. ke zrušení závazku od počátku. V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že i v případě, že by bylo vycházeno z platby žalovaného na úplatu ke dni 7. 7. 2023 v částce 85 575 Kč, a dále toho, že proti pohledávce žalovaného představující náklady na vodné a stočné v období od 14. 5. 2024 do 12. 5. 2025 vyúčtované fakturou společnosti Chevak, a.s. č. , číslo, v částce 1 408 Kč a 4 481 Kč žalobkyně neplatně započetla pohledávku žalobkyně za žalovaným z titulu nedoplatku úplaty ke dni 5. 10. 2025 (kdy k tomuto závěru soud nedospěl), i tak by žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky splatné dne 31. 12. 2025, na níž plnil pouze částečně.28. V souladu s ust. § 2993 o. z. má každá ze stran právo požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Žalovanému tedy v důsledku zrušení závazku ze smlouvy vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující žalobkyni dosud uhrazenou částku na úplatu za zřízení služebnosti.29. Z důvodu zrušení smlouvy o zřízení služebnosti bytu od počátku žalovaný pozbyl právní titul, na základě něhož by předmětný byt užíval. Žalobkyně tudíž vyzvala žalovaného výzvou ze dne 1. 1. 2026 k vyklizení předmětného bytu ve lhůtě do 31. 1. 2026, což žalovaný dosud neučinil. Podle ust. § 1040 odst. 1 o.z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a této vyhověl, přičemž žalovanému uložil povinnost vyklidit předmětný byt ve lhůtě stanovené v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to patnácti dnů od právní moci rozsudku.30. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny zástupce žalobkyně v celkové výši 6 900 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bod 5 a. t. za úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ve výši 2 300 Kč, úkon spočívající v účasti na jednání soudu dne 20. 5. 2026 v době od 12:10 hod. do 14:50 hod. počítáno za 2 úkony dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně v celkové výši 1 350 Kč za tři úkony poskytnuté právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. za 8 půlhodin ve výši 1 200 Kč, z cestovních výdajů za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalobkyně z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,3 litru NM/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro jízdu v roce 2026 ve výši 5,90 Kč/km a 34,10 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z Praha a zpět, tj. 2 x 175 km dne 20. 5. 2026, tj. celkem za jízdní výdaje 2 698 Kč, dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 2 551 Kč, tj. celkem částky 19 699 Kč, splatné k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.