Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalované téhož poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Před uzavřením smlouvy došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované, a to ověřením úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS, NRKI, v insolvenčním rejstříku a vyhodnocením dokladů a informací od žalované. K vyplacení úvěru došlo dne , datum, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 78,57 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 7 835 Kč, splatnost prvé splátky byla stanovena k , datum, . Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 960 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr do zesplatnění částku 28 670 Kč a po zesplatnění, ke kterému došlo ke dni 15. 9. 2025 částku 1 000 Kč, celkově tedy uhradila částku 29 670 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyni tak vzniklo v souladu s čl. , číslo, smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů až do případného zesplatnění úvěru, v daném případě žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, neboť se žalovaná ocitla v prodlení s třetí, čtvrtou a pátou splátkou. Žalobkyně zesplatnila ke dni 15. 9. 2025, o čemž byla žalovaná dopisem informována. Žalobkyně dále nárokovala v souladu s čl. , číslo, smlouvy částku 4 x 200 Kč jakožto náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením za 4 splátky s nimiž se žalovaná ocitla v prodlení, konkrétně prvé, třetí, čtvrté a páté splátky. Žalobkyně dále nárokuje s odkazem na čl. , číslo, smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, neboť bylo dále ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni tuto pokutu. V čl. , číslo, smlouvy bylo rovněž ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně požadovala tedy zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 112 143,95 Kč sestávající z částky 98 951,81 Kč, představující částku dlužné původní jistiny a částky 14 192,14 Kč, což představuje úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru; smluvní pokutu v částce 1 497 Kč (3 x 499 Kč), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty ve výši 28 342,28 Kč (0,1 % denně z částky 113 143,95 Kč od 17. 9. 2025 do 8. 12. 2025 v částce 9 390,62 Kč a ve výši 0,1 % denně z částky 112 143,95 Kč od 9. 12. 2025 do dne vyhotovení žaloby, tedy 26. 5. 2026); úhrady za pojištění schopnosti splácet za 4. splátku, tedy 960 Kč; úrok ve výši 78,57 % ročně z původní dlužné jistiny 98 951,81 Kč od 17. 9. 2025 do 10. 10. 2025 ve výši 4 956,72 Kč, úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 98 951,81 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 9. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že uznává, že od žalobkyně obdržela finanční prostředky a je připravena uhradit doposud nesplacenou jistinu úvěru. V rozsahu žalobkyní požadovaných úroků, smluvních pokut a dalších sankcí nároky žalobkyně neuznala, uvedla, že je považuje za nepřiměřené a odporující ochraně spotřebitele. Navrhovala zamítnutí žaloby v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu.3. Dne 3. 8. 2026 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby, kdy žalobkyně uvedla, že ponižuje nominální úrokovou sazbu z původních 78,57 % ročně na 8,16 % ročně, když po přepočtu požaduje částku 98 951,81 Kč představující zbývající jistinu, částku 1 473 Kč představující zbývající úroky, částku 1 497 Kč představující smluvní pokutu, částku 800 Kč představující náklady za vymáhání a částku 960 Kč představující smluvní pojištění. Dále žalobkyně uváděla, že původně požadovala zaplacení smluvní pokuty v částce 28 342,28 Kč představující smluvní pokutu z částky 100 424,81 Kč ve výši 0,1 % denně od 17. 9. 2025 do 8. 12. 2025 vypočtené v částce 8 335,26 Kč a dále z částky 99 424,81 Kč od 9. 12. 2025 do 26. 5. 2026 vypočtené v částce 16 802,79 Kč, celkem tedy 25 138,05 Kč, smluvní pokutu tedy ponížila o částku 3 204,23 Kč. Dále žalobkyně vzala zpět žalobu co do úroku ve výši 70,41 % ročně z částky 98 951,81 Kč od 17. 9. 2025 do 10. 10. 2025. Zpětvzetí žaloby pak specifikovala tak, že žalobu bere částečně zpět co do částky ve výši 12 719,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 719,00 Kč od 17.09.2025 do 08.12.2025, ve výši 11,5 % ročně z částky 12 719,00 Kč od 09.12.2025 do zaplacení, dále bere žalobu zpět co do částky ve výši 3 204,23 Kč, a dále co do úroku ve výši 70,41 % ročně z částky 98 951,81 Kč od 17.09.2025 do 10. 10. 2025. O tomto částečném zpětvzetí rozhodnuto v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a řízení bylo v této části zastaveno, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.4. V rámci soudem nařízeného jednání byl z žalobkyní doložených listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně, neboť ověřila příjem žalované, jak plyne z doložených výplatnic, a to kolem 24 500 Kč měsíčně. Žalovaná měla uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou u , právnická osoba, . Náklady na bydlení žalovaná uvedla v částce 4 621 Kč, dále bylo počítáno s životním minimem ve výši 4 860 Kč. Volné zdroje byly ve výši 14 019 Kč. Z výpisu z registru NRKI a z výpisu z registru SOLUS bylo prokázáno, že tyto byly s negativními příznaky. Na základě toho žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponuje dostatečnými finančními prostředky a že bude možné jí úvěr poskytnout, když splátku stanovenou částkou 7 835 Kč mohla žalovaná splácet. Z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, . Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, splnění této povinnosti je zřejmé z dokladu o vyplacení úvěru z bankovního účtu žalobkyně na číslo účtu žalované, kdy toto číslo se shoduje s žalobkyní poskytnutým výpisem z účtu žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 7 835 Kč, tato částka zahrnovala pojištění schopnosti splácet v částce 960 Kč měsíčně, kdy mezi účastníky bylo pojištění ujednáno, jak plyne z přihlášky k pojištění ve spojení s přílohou , číslo, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o úvěru je dále zřejmé, že žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 330 000 Kč, mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 78,57 % ročně a RPSN činila 114,05 %. Ze smluvních ujednání soud zjistil, že v čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dále bylo zjištěno, že v čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy byla pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy je sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení. V čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy je zakotveno právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky o 65 dnů. V čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Uhrazení částky 29 670 Kč žalovanou nebylo sporné. Odeslání předžalobní výzvy je prokázáno z poštovním doručovatelem potvrzeného podacího archu ze dne 7. 5. 2026.5. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ovšem smlouvu vyhodnotil jako smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatnou. Ponížení úrokové sazby stran žalobkyně v tomto směru není rozhodné. Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Zabýval se také otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 OZ ve spojení s § 1802 OZ, tedy oddělit případnou neplatnou část ohledně úroku od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Po celkovém zhodnocení, které bude osvětleno níže, však dospěl k závěru, že tento postup není na místě, neboť jak již bylo uvedeno výše, uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně a je nutno přihlédnout rovněž k jejímu celému obsahu. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 78,57 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně necelých 10 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 78,57 % ročně, dosahuje tento mnohonásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 OZ absolutně neplatné. Skutečnost, že žalobkyně uváděla, že od 91. dne požaduje pouze úrok 11,50 % ročně vzhledem ke konstatované neplatnosti není rozhodná. Dále je třeba uvést, že podstatný přesah úrokové sazby může být sice v některých případech odůvodněn rizikovostí daného obchodu, k rizikovosti však žalobkyně nic netvrdila a dle názoru soudu ani z ničeho nevyplývá. Dále, nelze rovněž opomenout skutečnost, že ve smlouvě byla stanovena RSPN na 114,05 %. Ve smlouvě bylo ujednáno právo žalobkyně pro případ prodlení žalované s placením splátek alespoň 65 dnů zesplatnit úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalované má. V článku , číslo, smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou, přičemž je rovněž ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do ,,Nové jistiny úvěru“, celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na částku 396 000 Kč. Za situace, že pak smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyní, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Pro úplnost soud dodává, že ke shodnému právnímu názoru týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, kdy právě tato skutečnost vedla k posouzení smluv jako neplatných, dospěl v rozsudcích Krajský soud v Plzni, např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, nebo ve věci s č. j. 25 Co 360/2020-84, které se týkaly skutkově obdobných sporů a zdejší soud nemá důvod se od právních závěrů vyslovených Krajským soudem v Plzni odchylovat.6. Vzhledem k závěru uvedenému shora, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi žalobkyní vyplacenou částkou a částkou uhrazenou stran žalované (100 000 – 29 670 Kč) a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne stanovené v předžalobní výzvě, kterou lze považovat ve spojení s dokladem o jejím odeslání za prokazatelné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy od 13. 5. 2026. Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila částku 29 670 Kč, byla tato částka z žalobkyní poskytnuté částky 100 000 Kč odečtena a soud přiznal ve výroku II. tohoto rozsudku žalobkyni nárok právě co do rozdílu těchto částek, tedy 70 330 Kč, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně ode dne 13. 5. 2026. Proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku IO. tohoto rozsudku.7. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků (po částečném zpětvzetí žaloby) nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem III. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byl s přihlédnutím k příslušenství pohledávky poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř totožný, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.