Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 53 557,24 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelským úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti vyplacena částka 25 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uhradit v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 34 148 Kč, jež tvořena kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 103 Kč, úrokovou sazbou ve výši 12,75 %, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč. Poskytnutou zápůjčku, poplatky a pojistné se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 2 817 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil částku v celkové výši 15 900 Kč. Za období od postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni nic neuhradil.2. Soud v dané věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno , datum, . V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalobkyní dne , datum, . Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne , datum, .4. V dané věci soud došel k následujícím skutkovým zjištěním.5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě poplatku za spotřebitelský úvěr ve výši 30 809 Kč. Tento poplatek se skládá z úroku ve výši 24 103 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč (částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 2 143 Kč a částka za flexibilní splácení činí 3 063 Kč). Celková dlužná částka tak činí 59 148 Kč včetně pojištění ve výši 3 339 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 817 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, s tím, že poslední splátka činí 2 808 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil částku ve výši 15 900 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě.6. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ).7. Podle § 547 NOZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč za částku 34 148 Kč. Danou smlouvu o úvěru pokládá soud za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřenosti smluvních ujednání, když žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty na dobu 21 měsíců s úrokem přesahujícím 68 % ročně. I když byl ve smlouvě sjednán úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 24 103 Kč, nelze pak přehlédnout, že dále byly sjednány i poplatky za zpracování spotřebitelského úvěru a poplatky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 706 Kč. Sjednaný úrok spolu s ostatními platbami, které ve své podstatě představují odměnu za poskytnutý úvěr, soud považuje za sjednané v rozporu s dobrými mravy. Tyto náklady soud považuje za skryté úroky a jednání žalobkyně posuzuje jako snahu získat finanční prostředky za poskytnutí úvěru v nadstandartní výši.13. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za takový je třeba považovat úrok převyšující zhruba trojnásobek běžně používané úrokové sazby v daném období. Úroková sazba poskytovaná bankovními institucemi se pohybovala v době uzavření smlouvy okolo 9 % (zdroj ČNB ARAD – 9,45 %). Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.14. S ohledem na skutečnost, že důvod neplatnosti se vztahuje k ujednání o výši poplatků, jež v daném případě jsou skrytými úroky za poskytnutý úvěr a výše úroku tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od nichž by se výše úroků odvíjela v souladu s ust. § 1802 NOZ, má soud za to, že by žalobkyně neměla vůli uzavřít se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru právě bez neplatného ujednání o poplatcích. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je tedy třeba dbát na zvýšenou ochranu práv spotřebitele, který je v daném případě slabší stranou. Smlouvu je tak třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, v nichž se skrývá úrok za poskytnutý úvěr.15. Z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě má soud za prokázané, že žalovaný na svůj závazek uhradil 15 900 Kč. Žalovaný má tak povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 9 100 Kč s titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 NOZ, a to včetně zákonného úroku z prodlení.16. Bylo na žalovaném, aby v dané věci tvrdil a prokazoval, že závazek vůči žalobkyni nevznikl, zanikl, popř. částečně zanikl. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení pasivní a k žalobě se nevyjádřil. Soud tak vyšel z tvrzení a důkazů doložených žalobkyní.17. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 NOZ, dle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V souladu s ust. § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byl-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V daném případě žalobkyně odeslala upomínku žalovanému v rámci oznámeni o postoupení pohledávky dne , datum, . Žalovaný byl dle výzvy povinen uhradit dlužnou částku do 10 dnů od obdržení dopisu, jež byl v souladu s ust. § 573 doručen dne , datum, . Lhůta k dobrovolnému plnění tak uplynula dne , datum, . Od , datum, byl žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto soud přiznal výrokem I. zákonné úroky z prodlení v zákonné výši od tohoto data.18. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, soud nemohl přiznat žalobkyni požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení, zákonný úrok z prodlení od data požadovaného v žalobě a smluvní úrok, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Poměr úspěchu stran soud posuzoval i s ohledem na zamítnuté příslušenství požadovaného nároku.