Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 48 894,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši 22 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 1 116 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 960 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 2 921 Kč do 14. 5. 2025, přičemž první splátka byla splatná dne 14. 4. 2024. Celkem měl žalovaný vrátit 40 894 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však nehradil řádně a včas jednotlivé splátky, pouze dne 15. 3. 2024 uhradil 3 000 Kč, zbývající částka uhrazena nebyla. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl pod hrozbou žaloby marně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje dosud neuhrazenou jistinu ve výši 20 495,54 Kč, úrok ve výši 969,17 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 931 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 821,16 Kč, inkasní poplatek ve výši 3 677,14 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč, kapitalizovaný úrok od 15. 5. 2025 do 24. 11. 2025 ve výši 1 674,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 15. 5. 2025 do 24. 11. 2025 ve výši 2 872,18 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 20 495,54 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 464,71 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 5. 8. 2026. Žalovaný se, ačkoli byl řádně předvolán, k soudnímu jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.6. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně přílohy č., hodnota, -předpisu splátek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si sjednali dohodu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem dohody. Strany si sjednaly povinnost žalovaného zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v částce 1 116 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 3 038 Kč a inkasní poplatek v částce 3 960 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 2 921 Kč měsíčně s tím, že splátky byly dohodnuty v rozmezí 14 měsíců, splatnost první splátky nastala měsíc po uzavření smlouvy. tj. dne 14. 4. 2024. Žalovaný se celkem zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně 40 894 Kč, z toho náklady úvěru činily 18 894 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně. Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Listina byla podepsána oběma smluvními stranami.7. Z čestného prohlášení žadatele o úvěr a sdílení domácnosti s 1 nebo více osobami soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nemovitosti, jež je ve vlastnictví bratra a na nákladech na bydlení hradí 3 500 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy ze dne 14. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný uzavřel pracovní smlouvu se zaměstnavatelem , právnická osoba, na pracovní pozici , Anonymizováno, . Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Z výplatních pásek za měsíce prosinec 2023, leden 2024 a únor 2024 soud zjistil, že žalovaný měl v prosinci 2023 příjem ve výši 28 184 Kč, v lednu 2024 ve výši 33 097 Kč a v únoru 2024 ve výši 31 460 Kč. Žalovanému nebyly poskytnuty žádné prémie a neměl srážky ze mzdy.8. Z hotovostního inkasa soud zjistil, že žalovaný dne 15. 3. 2024 uhradil 3 000 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl písemně informován o postoupení pohledávky na žalobkyni10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 9. 3. 2026 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby upomínán k úhradě dluhu do 24. 3. 2026.11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.15. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalovanému předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.18. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020 č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).19. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně byla na jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, aby uvedla všechna tvrzení a označila všechny důkazy k tomu, zda a jak její právní předchůdkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně, přičemž zároveň přiložila pracovní smlouvu žalovaného, výplatní pásky žalovaného za 3 předcházející měsíce a prohlášení o jeho bytových podmínkách. Z těchto přiložených listin plyne, že žalovaný je zaměstnán s příjmem přibližně ve výši 30 000 Kč měsíčně. Náklady na bydlení žalovaného měly být 3 500 Kč měsíčně. Tato výše nákladů na bydlení je však ve velmi nízké výši, nadto nebyly navrženy ani předloženy žádné důkazy, které by potvrzovaly jejich pravdivost. Jiné výdaje žalovaného nebyly uvedeny, přičemž je obvyklé, že alespoň nějaké náklady na stravu, ošacení, telefon, internet či volnočasové aktivity má většina osob. Dále nebylo uvedeno, zda má žalovaný nějakou vyživovací povinnost či zda již má nějaké závazky, nebyl znám ani jeho zůstatek na bankovních účtech. Celková výše výdajů žalovaného ve výši 3 500 Kč se proto jeví jako vysoce nepravděpodobnou. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně souvisejících ujednání.20. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla celkem 22 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 3 000 Kč. Rozdíl ve výši 19 000 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo v řízení prokázáno.21. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 9. 3. 2026. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do 24. 3. 2026. Počínaje dnem 25. 3. 2026 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku v tomto období činila 11,5 % ročně.22. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 19 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 25. 3. 2026 do zaplacení. Lhůta k plnění je určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.24. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 527 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona. Splatnost soudního poplatku je určena v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.