Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 35 167,49 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobkyně smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, na nichž vyplnila požadované osobní, kontaktní a ekonomické údaje. Žalovaná byl identifikována prostřednictvím služby BankID a její příjmy byly ověřeny prostřednictvím služby přístupu k informacím o platebním účtu. Smlouva byla uzavřena elektronicky v klientském profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovaná odsouhlasila formulář SECCI a následně návrh smlouvy prostřednictvím volby „Podepisuji“; smlouva a formulář SECCI jí poté byly zaslány na uvedenou e-mailovou adresu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované podle své interní metodiky a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále konkrétně též v evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registrech hledaných a politicky exponovaných osob, katastru nemovitostí, sankčních seznamech a dalších registrech. Na základě takto získaných údajů dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalobkyně žalované postupně vyplatila na její bankovní účet úvěrové prostředky v celkové výši 32 400 Kč v období od , datum, do , datum, . Žalovaná si měla současně zvolit volitelnou službu „Presto“. Podle smlouvy byla žalovaná povinna vedle jistiny hradit poplatek za vyplacení jednotlivých tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,866 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni celkem 32 400 Kč, z níž žalobkyně započetla 14 009,30 Kč na jistinu, 404,96 Kč na poplatek za vyplacení tranší úvěru, 1 200,23 Kč na poplatek za službu „Presto“, 313,44 Kč na úrok z prodlení a 16 472,07 Kč na smluvní úrok v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu dne , datum, vypověděla s okamžitou účinností a celý dluh se stal splatným dne , datum, . Žalovaná částka 35 167,49 Kč sestává z částky 34 578,20 Kč, tvořené nesplacenou jistinou 18 390,70 Kč, poplatkem za vyplacení tranší 254,87 Kč, smluvním úrokem 15 482,86 Kč a neuhrazenou částí poplatku za službu „Presto“ ve výši 449,77 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 589,29 Kč. Žalobkyně žádá rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 19 095,34 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyni celou poskytnutou jistinu vrátila. Žalovaná především namítla neplatnost ujednání o smluvních úrocích a dalších nákladech úvěru pro jejich nepřiměřenost, rozpor s dobrými mravy a lichevní povahu. Při uzavření smlouvy jí nebylo vysvětlena výše úroků, RPSN, poplatků ani důsledky prodlení. Sjednaná výše RPSN a smluvního úroku několikanásobně převyšovala obvyklé sazby spotřebitelských úvěrů a je v rozporu s dobrými mravy. Poukazovala zejména na RPSN ve výši 1 231,89 % a na pevnou úrokovou sazbu ve výši 0,866 % denně. Jde o nepřiměřené, resp. lichevní ujednání. Žalovaná odkázala na § 1796 o.z. a judikaturu týkající se nepřiměřených úroků a rozporu smluvních ujednání s dobrými mravy. Žalovaná se opakovaně pokoušela věc vyřešit mimosoudně. Žádala žalobkyni a osoby jednající při vymáhání pohledávky o sdělení kalkulace dluhu, jeho podrobné vyúčtování a vysvětlení, z jakých položek požadovaná částka sestává. Bylo jí však pouze sdělováno, jakou částku má zaplatit a na jaký bankovní účet, aniž by jí byla poskytnuta požadovaná kalkulace. Opakovaně se pokoušela sjednat splátkový kalendář a telefonicky kontaktovat osoby pověřené vymáháním, avšak bez výsledku.3. Soud věc projednal a rozhodl dne , datum, v nepřítomnosti strany žalující v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně se, ač prostřednictvím svého právního zástupce řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila a o odročení jednání nepožádala. Soud na tomto místě konstatuje, že skutečnost, že svou neúčastí u jednání žalobkyně pozbyla možnosti případného poučení soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., kterého se má dostat účastníku zásadně při nařízeném jednání spolu s poučením o následcích nevyhovění takové výzvě, není důvodem pro odročení jednání a opětovnému předvolání žalobce.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti:5. Z výpisu služby BankID a z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost žalované byla dne , datum, ověřena prostřednictvím služby BankID společnosti , právnická osoba, . Výpis obsahuje jméno a příjmení žalované, datum narození, rodné číslo, kontaktní údaje a další identifikační údaje. Z autorizace ověření totožnosti soud dále zjistil, že s žalovanou byl spojen bankovní účet č. , č. účtu, .6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla elektronicky uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a , Jméno žalované, jako klientkou dne , datum, . Podle smlouvy se jednalo o bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného a opakovaného čerpání. Ve smlouvě byl uveden schválený kreditní rámec ve výši 18 700 Kč, konec doby jeho platnosti dne , datum, , pevná úroková sazba 0,866 % denně, RPSN ve výši 1 231,89 % a poplatek za vyplacení každé tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. První denní splátka měla být splatná dne , datum, . Smlouva obsahuje nejednotné údaje o výši kreditního rámce, v článku II odst. 1 smlouvy je uvedena částka 10 000 Kč, zatímco v článku VI téže smlouvy byl jako schválený kreditní rámec uveden údaj 18 700 Kč. Formulář standardních informací o spotřebitelském úvěru uvádí jako celkovou výši spotřebitelského úvěru, odpovídající výši kreditního rámce, částku 10 000 Kč. Není sporu o tom, že žalobkyně žalované postupně vyplatila celkem 32 400 Kč. Úvěr měl být splácen v pravidelných denních splátkách, jejichž výše měla být určována podle všeobecných obchodních podmínek. Denní splátka se měla skládat ze splátky jistiny, smluvního úroku a poplatků. Smluvní úrok měl být vypočítáván každodenně z nesplacené jistiny, snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dnů. Poplatek za vyplacení tranše měl činit 1,99 % z každé tranše a měl být splácen rovnoměrně v denních splátkách do konce doby platnosti kreditního rámce.7. Z všeobecných obchodních podmínek platných od , datum, soud zjistil, že denní splátka měla být vypočítána tak, aby při jejím pravidelném hrazení došlo ke splacení úvěru 29. den po skončení platnosti kreditního rámce. Podmínky obsahují vzorce pro výpočet denní splátky jistiny, úroku a poplatků. Úrok měl být denně počítán z nesplacené jistiny sazbou sjednanou ve smlouvě. V posuzovaném případě šlo o sazbu 0,866 % denně. Ze všeobecných obchodních podmínek soud dále zjistil, že platby klienta, který nebyl v prodlení, měly být použity na úhradu již vypočtených denních splátek podle data jejich splatnosti, od nejstarší po nejnovější, a v rámci každé takové splátky nejprve na úrok, následně na poplatky a teprve poté na jistinu. Pokud byl klient v prodlení, měly být úhrady použity podle data splatnosti závazků a u závazků se stejným datem splatnosti v pořadí určené náklady, jistina, smluvní úrok, úrok z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokuta.8. Z formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že spotřebiteli byla sdělena pevná úroková sazba 0,866 % denně a RPSN ve výši 1 231,89 %. Celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit, nebyla vyjádřena konkrétní peněžní částkou, ale pouze jako součet aktuálně čerpané jistiny, denního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a případně sjednaných doplňkových služeb. Formulář dále uvádí poplatek za poskytnutí tranše a poplatky za volitelné služby, neobsahuje údaj o sjednání služby „Presto“ u každé jednotlivé tranše.9. Z informací pro spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně na reprezentativním příkladu uvedla, že při čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč, denním úroku 0,866 %, době trvání 569 dní a řádném denním splácení spotřebitel celkem vrátí 47 412 Kč a RPSN činí 1 178,28 %. Při splácení v doporučených měsíčních úhradách měl spotřebitel z úvěru 10 000 Kč vrátit 47 411,64 Kč a RPSN měla činit 1 328,24 %. Při řádném splácení bez prodlení a bez volitelných služeb měla částka hrazená spotřebitelem dosahovat přibližně 4,74násobku poskytnuté jistiny. Z uvedené listiny soud rovněž zjistil, že žalobkyně deklarovala, že pro posouzení úvěruschopnosti vyžaduje doklad o příjmech, doklad o výdajích a informace o výdajích spotřebitele rozdělené na půjčky, bydlení, mandatorní a ostatní výdaje. Jako důsledky prodlení byly uvedeny náklady ve výši 35 Kč denně, zpoplatněné upomínky po 105 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně a zákonný úrok z prodlení; smluvní úrok měl být placen i za dobu prodlení, nejdéle však do jeho 90. dne.10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, deset plateb, a to 5 000 Kč dne , datum, , 1 000 Kč dne , datum, , 4 000 Kč dne , datum, , 5 000 Kč dne , datum, , 1 000 Kč dne , datum, , dvakrát 1 000 Kč dne , datum, , 5 700 Kč dne , datum, , 7 700 Kč dne , datum, a 1 000 Kč dne , datum, . Celkem tak žalobkyně žalované vyplatila 32 400 Kč. Platby byly označeny variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Tato listina ve spojení s ověřením bankovního účtu prokazuje poskytnutí úvěrových prostředků žalované v celkové výši 32 400 Kč. Přehled vyplacených transakcí však neobsahuje údaje o okamžiku schválení jednotlivých žádostí o čerpání ani o okamžiku připsání peněz na účet žalované. Z této listiny nelze zjistit, zda byly jednotlivé tranše vyplaceny do tří minut od jejich schválení, tedy zda byla u některé nebo u všech tranší skutečně poskytnuta služba „Presto“. Ze smlouvy a všeobecných obchodních podmínek přitom soud zjistil, že služba „Presto“ byla označena jako volitelná jednorázová služba spočívající v expresním vyplacení tranše do tří minut od schválení úvěru nebo žádosti o další tranši. Cena byla sjednána částkou 165 Kč za každou tranši bez ohledu na její výši. Poplatek měl být splácen rovnoměrně v rámci denních splátek do konce platnosti kreditního rámce. Pokud by nebyly peněžní prostředky vyplaceny do tří minut, měl být poplatek spotřebiteli odpuštěn za předpokladu, že věřitele o opožděném vyplacení neprodleně informuje.11. Z listiny označené jako předpis denních splátek soud zjistil, že obsahuje rozpis splátek od , datum, do , datum, , přičemž každá denní splátka činila 44,21 Kč a skládala se z postupně rostoucí splátky jistiny, postupně klesajícího smluvního úroku a poplatku 0,49 Kč. Na počátku splátkového období činila splátka jistiny 0,42 Kč, úrok 43,30 Kč a poplatek 0,49 Kč; ke konci období činila splátka jistiny 43,34 Kč, úrok 0,38 Kč a poplatek 0,49 Kč. Tento předpis však vychází zjevně pouze z počátečního čerpání ve výši 5 000 Kč, neboť denní úrok 43,30 Kč odpovídá sazbě 0,866 % z částky 5 000 Kč. Nezachycuje další tranše poskytnuté žalované, následné změny nesplacené jistiny ani její skutečné úhrady.12. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně evidovala u žalované dva členy společně hospodařící domácnosti, oba s příjmem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 5 000 Kč, na bydlení ve výši 15 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč. Žalovaná podle výpisu uvedla čistý měsíční příjem 20 000 Kč, zatímco žalobkyně jako ověřený čistý měsíční příjem zaznamenala 30 965 Kč. Výpis dále uváděl vypočtené minimální výdaje 8 705 Kč, rezervu 500 Kč, disponibilní příjem 5 000 Kč a výsledek posouzení jako úspěšný.13. Z obecné metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že podle deklarovaného postupu žalobkyně měly být porovnávány příjmy a výdaje spotřebitele, přičemž u příjmů měla být použita nižší z částek uvedených spotřebitelem a doložených žalobkyní. U výdajů měla být naopak použita vyšší hodnota ze skutečných údajů uvedených spotřebitelem a minimálních výdajů vypočtených podle metodiky. Úvěr měl být poskytnut pouze tehdy, pokud disponibilní příjem dosahoval částky nutné ke splácení požadovaného úvěru. Žádost měla být zamítnuta, pokud byl disponibilní příjem nižší než jedna dvanáctina jistiny zvýšená o měsíční úrok z celé jistiny. Z provedených důkazů nevyplývá, z jaké částky žalobkyně toto kritérium v případě žalované vypočítala, jakou částku považovala za měsíční úrok při denní sazbě 0,866 % a jak zohlednila další poplatky spojené s úvěrem.14. Z e-mailu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila, že nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti, a smlouvu vypověděla s okamžitou platností. V e-mailu uvedla celkový dluh ve výši 36 967,49 Kč včetně úroků z prodlení a smluvních pokut a vyzvala žalovanou k jeho okamžitému zaplacení. E-mail neobsahuje specifikaci částky na jistinu, smluvní úrok, poplatky, úrok z prodlení a smluvní pokutu ani výpočet jednotlivých položek.15. Ze smlouvy a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit při prodlení klienta trvajícím alespoň 91 dní, avšak před zesplatněním měla klienta vyzvat k úhradě dlužných splátek a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů. Listina označená jako e-mail o výpovědi prokazuje pouze oznámení učiněné v den tvrzeného dosažení 91 dnů prodlení. Mezi předloženými důkazy nebyla obsažena předchozí výzva poskytující žalované nejméně třicetidenní lhůtu k úhradě před zesplatněním úvěru.16. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 35 167,49 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 10 454 Kč ve lhůtě tří dnů. Ve výzvě bylo uvedeno, že po sečtení všech nákladů a sankcí zbývá k zaplacení částka 35 167,49 Kč. Výzva neobsahuje rozpis dluhu. Oproti e-mailu ze dne , datum, je požadovaná částka nižší o 1 800 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že dne , datum, byla prostřednictvím služby DopisOnline podána doporučená zásilka adresovaná žalované na adresu , adresa, .17. Z e-mailové komunikace předložené žalovanou bylo zjištěno a prokázáno, že žalovaná se snažila o mimosoudní vyřešení věci před podáním žaloby a žádala žalobkyni o vyčíslení a specifikaci. tvrzeného dluhu. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, soud z nich při svém rozhodování nevycházel a proto tyto v odůvodnění svého rozhodnutí nehodnotí.18. Soud posoudil právní vztah účastnic jako závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně při jejím uzavření a plnění jednala v rámci své podnikatelské činnosti jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů, žalovaná smlouva uzavřel jako spotřebitel.19. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.20. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 1813 odst. 1 o.z. jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. 2 o.z. se zneužívající povaha ujednání posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.22. Podle § 1815 o.z. se ke zneužívajícímu ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“25. Soud dospěl na základě účastnických tvrzení a po provedeném dokazování k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že prokázáno, že žalovaná dne , datum, elektronicky uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a že žalobkyně jí v deseti tranších poskytla celkem 32 400 Kč. Dále bylo prokázáno, že smluvní dokumentace obsahovala pevnou úrokovou sazbu 0,866 % denně, RPSN 1 231,89 %, poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % a možnost volitelné služby „Presto“ za 165 Kč za každou expresně vyplacenou tranši. Z provedeného dokazování však soud nemá za prokázané, že žalované podle smlouvy vznikl nárok na čerpání částky 32 400 Kč, smluvní dokumentace totiž uvádí kreditní rámec 10 000 Kč, resp. 18 700 Kč, dále nebylo prokázáno sjednání a poskytnutí služby „Presto“ u jednotlivých tranší, tedy není prokázán nárok žalobkyně na cenu této služby v celkové výši 1 650 Kč; dostatečně není tvrzen, tím méně prokázán, ani přesný průběh započítávání úhrad žalované. Předložený předpis denních splátek zachycuje pouze modelový vývoj prvotně čerpané částky 5 000 Kč a neplyne z něj další čerpání úvěrových prostředků, ani úhrady. Ukončení úvěrové smlouvy a předžalobní výzva uvádí pouze výslednou dlužnou částku, avšak neobsahují její rozpis ani přezkoumatelný výpočet. Z provedených důkazů nelze vzít za zjištěné, jak žalobkyně dospěla k žalované nesplacené jistině, smluvnímu úroku, poplatkům a smluvní pokutě a již proto žalobě nelze vyhovět.26. Pokud se jedná o řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, když splnění této povinnosti je zákonným předpokladem platnosti smlouvy a soud je povinen k případné neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlédnout i bez návrhu, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně zaznamenala jako ověřený čistý měsíční příjem žalované částku 30 965 Kč. Současně evidovala dva členy společně hospodařící domácnosti, oba s příjmem, měsíční výdaje žalované na půjčky ve výši 5 000 Kč, na bydlení ve výši 15 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 2 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč. Celkové uvedené měsíční výdaje tak činily 27 000 Kč. Přesto byl ve výpisu bez bližšího vysvětlení uveden disponibilní příjem žalované ve výši 5 000 Kč a hodnocení její úvěruschopnosti jako úspěšné. Pokud by žalobkyně vycházela z příjmu uvedeného žalovanou ve výši 20 000 Kč a z výdajů 27 000 Kč, byly by výdaje žalované o 7 000 Kč vyšší než její příjem. Ani při použití žalobkyní tvrzeného ověřeného příjmu 30 965 Kč nedosahuje rozdíl mezi příjmem a výdaji částky 5 000 Kč, nýbrž pouze 3 965 Kč. Není zřejmé, jak žalobkyně při deklarovaném příjmu 20 000 Kč a uvedených výdajích 27 000 Kč dospěla k disponibilnímu příjmu 5 000 Kč a k závěru, že žalovaná je schopna úvěr včetně úroku ve výši 0,866 % denně a dalších poplatků splácet. Za této situace nelze dospět k závěru o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a již z tohoto důvodu je smlouva neplatná, což má za následek vznik povinnosti žalované vrátit žalobkyni toliko pouze skutečně čerpané peněžní prostředky a naopak neexistenci nároku na smluvní úrok a poplatky sjednané v neplatné smlouvě. Mezi účastnicemi je přitom nesporné, že žalobkyně žalované poskytla celkem 32 400 Kč a že žalovaná před zahájením řízení zaplatila žalobkyni rovněž celkem 32 400 Kč, tedy žalobkyně nemůže po žalované ničeho dalšího požadovat.27. Soud dodává, že i v případě, že by nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žaloba nemůže být úspěšná, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně vzniku a výše jednotlivých žalobou uplatněných pohledávek. Žalobkyně tvrdila, že z částky 32 400 Kč uhrazené žalovanou započetla pouze 14 009,30 Kč na jistinu, 404,96 Kč na poplatek za vyplacení tranší, 1 200,23 Kč na službu „Presto“, 313,44 Kč na úrok z prodlení a 16 472,07 Kč na smluvní úrok, z předložených důkazů však nelze zjistit, jak k výši jednotlivých částek dospěla a jak dospěla k započítání jednotlivých pohledávek. Předpis denních splátek zachycuje první položku při jistině 5 000 Kč denní úrok 43,30 Kč, jenž odpovídá sazbě 0,866 % z částky 5 000 Kč, plyne z něho tedy čerpání původní částky 5 000 Kč, nikoliv dalších devět tranší, skutečné úhrady žalované ani změny nesplacené jistiny.28. Žalobkyně dále žádá doplatek poplatku za vyplacení tranší ve výši 254,87 Kč s tím, že již uhrazená část tohoto poplatku činí 404,96 Kč, celkový žalobkyní účtovaný poplatek by tak činil 659,83 Kč. Podle smlouvy však poplatek činil 1,99 % z každé vyplacené tranše. Z celkově vyplacené částky 32 400 Kč odpovídá sazbě 1,99 % částka 644,76 Kč. Žalobkyní tvrzený celkový poplatek byl tedy o 15,07 Kč vyšší. Žalobkyně nepředložila rozpis jednotlivých poplatků podle každé tranše, jejich splatnosti ani úhrad.29. Jde-li o službu Presto, ze smlouvy a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že služba Presto představovala volitelnou jednorázovou službu spočívající ve vyplacení tranše do tří minut od jejího schválení, cena činila 165 Kč za každou tranši a při deseti tranších tak žalobkyní účtovaná celková částka 1 650 Kč početně odpovídá desetinásobku této ceny. Žalobkyně však neprokázala, že službu Presto aktivovala u každé z deseti tranší a že by jednotlivé tranše byly vyplaceny do tří minut. Soud nemá za prokázané, že tato služba byla poskytnuta.30. K požadavku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku soud konstatuje, že žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 15 482,86 Kč s tím, že z plateb žalované již na smluvní úrok započetla 16 472,07 Kč. Celkově tak žalobkyní účtovaný smluvní úrok činil 31 954,93 Kč. Žalobkyně však nepředložila výpočet, z jaké nesplacené jistiny byl úrok v jednotlivých dnech počítán, jak byl výpočet ovlivněn dalšími čerpáními a platbami žalované, za jaké přesné období byl úrok účtován a zda byl účtován také po zesplatnění úvěru. Bez znalosti vývoje výše jistiny nelze možné ověřit ani výši úroku, ani správnost částky, kterou žalobkyně z plateb žalované na úrok započetla. Výpověď smlouvy ze dne , datum, uváděla pouze celkový dluh 36 967,49 Kč. Předžalobní výzva ze dne , datum, uváděla celkovou částku 35 167,49 Kč. Rozdíl 1 800 Kč mezi oběma částkami nebyl v žádné z listin vysvětlen a ani jedna listina neobsahuje rozpis jistiny, úroku, poplatků a sankcí.31. Za prokázaný soud nemá ani nárok na smluvní pokutu ve výši 589,29 Kč. Žalobkyně nepředložila denní výpočet smluvní pokuty, z něhož by bylo možné zjistit, z jaké konkrétní splatné částky byla pokuta v jednotlivých dnech počítána a jak byly při jejím výpočtu zohledněny úhrady žalované.32. Žalobkyně neprokázala ani splnění smluvních podmínek zesplatnění. Podle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek měla před zesplatněním vyzvat žalovanou k úhradě dlužných splátek a poskytnout jí lhůtu alespoň 30 dnů. E-mail ze dne , datum, však pouze oznámil okamžitou výpověď smlouvy v den, kdy měla být nejstarší splátka 91 dní po splatnosti. Předchozí výzva poskytující žalované nejméně třicetidenní lhůtu před zesplatněním předložena nebyla.33. Za situace, kdy žaloba nebyla důvodná co do jistiny, nelze přiznat ani požadovaný úrok z prodlení.34. Nad rámec uvedeného soud posoudil ujednání o smluvním úroku ve výši 0,866 % denně pak soud posoudil jako neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,866 % denně z nesplacené jistiny. Při prostém přepočtu tato sazba odpovídá 316,09 % ročně. Ve smlouvě byla současně uvedena RPSN ve výši 1 231,89 %. Z informací pro spotřebitele vyplynulo, že při modelovém úvěru 10 000 Kč, bez prodlení a bez volitelných služeb, měl spotřebitel celkem vrátit přibližně 47 412 Kč. Celkové plnění spotřebitele tedy mělo již při řádném splácení dosahovat přibližně 4,74násobku částky, kterou obdržel. Soud při posouzení nepřiměřenosti nevycházel pouze z matematického porovnání procentních sazeb, ale zohlednil okolnosti případu v jejich souhrnu. Žalobkyně byla profesionálním poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela v postavení spotřebitele distančním způsobem na základě formulářových podmínek připravených žalobkyní. Žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit sazbu úroku ani mechanismus započítávání plateb, podle něhož byla její platba přednostně použita na úrok a poplatky a teprve následně na jistinu. Praktickým důsledkem tohoto mechanismu je, že ačkoli žalovaná uhradila částku 32 400 Kč, tedy částku odpovídající celému objemu poskytnutých peněžních prostředků, žalobkyně podle svého tvrzení započetla na jistinu pouze 14 009,30 Kč a požadovala po žalované dalších 35 167,49 Kč s příslušenstvím. Celkové plnění požadované po žalované by tak přesahovalo částku 67 000 Kč, přestože jí bylo poskytnuto pouze 32 400 Kč. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní okolnosti, které by takto vysokou cenu úvěru ospravedlňovaly. Smluvní volnost stran je omezena zákazem ujednání odporujících dobrým mravům a pravidly ochrany spotřebitele. Žalobkyně sama tvrdila, že žalovaná měla ověřený čistý měsíční příjem 30 965 Kč, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí a její úvěruschopnost byla vyhodnocena jako úspěšná. Tato tvrzení neodůvodňují mimořádně vysokou rizikovou přirážku. Žalobkyně nevysvětlila, jaké konkrétní riziko spojené právě s osobou žalované vyžadovalo sjednání úroku odpovídajícího více než 316 % ročně. Soud proto uzavírá, že ujednání o smluvním úroku ve výši 0,866 % denně se se zřetelem k povaze spotřebitelského vztahu, formulářovému způsobu uzavření smlouvy, výši RPSN, dalším poplatkům, způsobu započítávání plateb a hospodářskému dopadu na žalovanou zjevně příčí dobrým mravům, podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 občanského zákoníku je proto neplatné a žalobkyni z něj právo na smluvní úrok nevzniklo. Ani z provedených důkazů přitom neplyne, že by žalovaná před uzavřením smlouvy mohla zjistit celkovou částku, kterou bude muset při postupném čerpání skutečně zaplatit, neboť smlouva odkazuje na proměnlivý údaj dostupný v klientské sekci. Soud proto k předmětnému ujednání nepřihlížel rovněž ve smyslu podle § 1813 a § 1815 o.z.36. Žalovaná dále namítala neplatnost smlouvy podle § 1796 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“ Z provedených důkazů vyplývá hrubý nepoměr mezi poskytnutou jistinou a celkovým plněním, které měla žalovaná podle smlouvy zaplatit. Nebylo však na druhé straně zjištěno, že by žalovaná při uzavření smlouvy jednala v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a že by žalobkyně takového stavu vědomě zneužila. Proto k závěru o lichevní povaze smlouvy o věru ve smyslu ust. § 1796 o.z. dospět nelze.37. Pokud soud založil své závěry na neunesení břemene tvrzení a důkazního, nutno uv=st, že žalobkyně se neúčastí u jednání konaného dne , datum, zbavila možnosti poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby svá rozhodná tvrzení doplnila a označila důkazy k jejich prokázání. Toto poučení se účastníků může dostat zásadně u nařízeného jednání. Omluvená neúčast žalobkyně u výše uvedeného jednání pak není důvodem, aby soud, za účelem poskytnutí poučení ve smyslu výše uvedeného ustanovení, jednání odročil. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně konkrétní výše žalovaného nároku. Neprokázala výši nesplacené jistiny, správnost výpočtu smluvního úroku, vznik a výši poplatku za vyplacení tranší, sjednání a poskytnutí služby „Presto“, správnost smluvní pokuty ani existenci splatné pohledávky, z níž požadovala zákonný úrok z prodlení. Soud má za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla v deseti tranších úvěrové prostředky ve výši celkem 32 400 Kč a že žalovaná žalobkyni před podáním žaloby zaplatila rovněž celkem 32 400 Kč. Žalovaná tak vrátila celou skutečně poskytnutou jistinu. Z výše rozvedených důvodů pak soud nemohl žalobě vyhovět a rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění jejího práva vůči procesně neúspěšné žalobkyni. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena, soud proto postupoval podle § 151 odst. 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. se úkonem pro účely paušální náhrady rozumí zejména písemné podání nebo návrh ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem, a to za každé započaté dvě hodiny. Podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky činí v případech neuvedených v jejích § 2 odst. 1 a 2 paušální náhrada 300 Kč za každý úkon. Nejvyšší soud však v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že za procesní úkony učiněné od , datum, náleží účastníku, který není zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon. Přiznání pouze 300 Kč za úkon by vedlo k bezdůvodnému rozlišování mezi zastoupenými a nezastoupenými účastníky. Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. je proto pro úkony učiněné od , datum, neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a vzniklou mezeru je třeba vyplnit analogickou aplikací § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.39. Soud považoval za účelně učiněný jeden písemný úkon žalované doručený soudu dne , datum, , který zahrnoval odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření žalované k žalobě a odvolání proti výroku platebního rozkazu o náhradě nákladů řízení. Ačkoli podání obsahovalo několik procesních projevů, žalovaná je mohla účelně učinit společně v jediném podání; soud je proto pro účely náhrady nákladů řízení hodnotil jako jeden úkon. Protože byl tento úkon učiněn před , datum, , náleží za něj žalované paušální náhrada ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dále soud přiznal žalované náhradu za její písemné vyjádření k žalobě ze dne , datum, , za přípravu účasti na jednání konaném dne , datum, a za účast na tomto jednání, za přípravu účasti na jednání konaném dne , datum, a za účast na tomto jednání a konečně za přípravu účasti na jednání konaném dne , datum, a za účast na tomto jednání. Jednalo se celkem o sedm úkonů učiněných po , datum, , za každý z nichž žalované podle závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 náleží paušální náhrada ve výši 450 Kč. Celkem náleží žalované na náhradě nákladů řízení částka 3 450 Kč. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.