Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 135 336 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 1. 8. 2023 uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o poskytování účetně-poradenských služeb, podle níž se zavázal poskytovat tyto služby nejen uvedené společnosti jako objednateli, ale rovněž jejím smluvním partnerům určeným objednatelem. Jedním z takto určených smluvních partnerů měla být žalovaná, jíž žalobce podle pokynů , jméno FO, , člena představenstva společnosti , právnická osoba, ., fakticky poskytoval účetní a poradenské služby. Žalobce zdůraznil, že společnosti , právnická osoba, . a žalovaná jsou personálně propojeny osobou jejich skutečné majitelky , jméno FO, . Žalovaná sedm takto vystavených faktur bez výhrad uhradila, neuhradila však fakturu č. 2024/004 na částku 72 727 Kč a fakturu č. 2024/005 na částku 62 609 Kč. Žalobce z předchozího způsobu spolupráce a opakovaných plateb dovozoval, že mezi účastníky existoval právní vztah zakládající povinnost žalované zaplatit za služby, které jí byly poskytnuty. Podle žalobce nebylo představitelné, aby žalovaná předchozí faktury opakovaně hradila, aniž by k tomu existoval právní důvod. V průběhu jednání žalobce začal tvrdit, že mezi , jméno FO, , jednajícím za žalovanou, a , jméno FO, existovala dohoda, na jejímž základě byl , jméno FO, oprávněn určit, že žalobce může fakturovat spol. , Jméno žalované, . K prokázání této dohody mezi statutárním orgánem žalované a , jméno FO, žalobce navrhl výslech , jméno FO, a , jméno FO, a dále svědecký výslech , jméno FO, , asistentky , jméno FO, , která měla být přítomna udělování konkrétních pokynů , jméno FO, žalobci.2. Žalovaná naopak navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení. Uplatněný nárok v celém rozsahu popřela a namítla především nedostatek své pasivní věcné legitimace. Uvedla, že smlouva o poskytování účetně-poradenských služeb ze dne 1. 8. 2023 byla uzavřena výhradně mezi žalobcem a společností , právnická osoba, ., nikoliv mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce podle ní netvrdil ani neprokázal existenci právního vztahu mezi účastníky, rozsah a výsledek činnosti vykonané pro žalovanou ani dohodu o ceně, kterou by se žalovaná zavázala hradit. Samotná skutečnost, že společnosti , právnická osoba, . a žalovaná mají společného akcionáře, podle žalované jejich právní osobnost ani závazkové vztahy nespojuje. Podle žalované lze smlouvu v části týkající se služeb poskytovaných smluvním partnerům objednatele nanejvýš posoudit jako smlouvu ve prospěch třetí osoby. Takové ujednání však třetí osobě zakládá právo přijmout sjednané plnění, nikoliv povinnost zaplatit zhotoviteli jeho cenu. Povinnost k úhradě odměny podle obsahu smlouvy tížila společnost , právnická osoba, . jako objednatele. Žalovaná připustila, že žalobce pro ni mohl určité činnosti vykonávat a že dříve vystavené faktury uhradila, popřela však, že by z těchto skutečností bez dalšího vyplývala její povinnost zaplatit žalované částky.3. Při jednání žalovaná zdůraznila, že , jméno FO, byl členem statutárního orgánu společnosti , právnická osoba, ., nikoliv statutárním orgánem ani zástupcem žalované. Jednoznačně proto popřela, že by byl oprávněn žalovanou zastupovat nebo zavazovat a že by jeho pokyn k rozdělení fakturace mohl založit povinnost žalované k úhradě. Tvrzení žalobce o existenci dohody mezi , jméno FO, a , jméno FO, , na jejímž základě měl , jméno FO, žalovanou zavazovat, popřela, žalobu navrhla zamítnout.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že ze smlouvy o poskytování účetně-poradenských služeb ze dne 1. 8. 2023, včetně jejího dodatku č. , hodnota, , soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako objednatelem a žalobcem , tituly před jménem, , jméno FO, jako zhotovitelem. Žalovaná , Jméno žalované, . nebyla smluvní stranou této smlouvy. Žalobce se zavázal poskytovat vymezené účetní a poradenské služby nejen objednateli, ale rovněž smluvním partnerům určeným objednatelem. Objednatel se naproti tomu zavázal zaplatit žalobci za řádně poskytnuté služby sjednanou odměnu. Podle článku IV. smlouvy měla být odměna hrazena měsíčně na základě faktury se splatností patnácti dnů, přičemž její výše byla upravena v dodatku č. , hodnota, . Ze smlouvy tedy vyplynulo, že povinnost k zaplacení odměny žalobci nesla společnost , právnická osoba, . jako objednatel. Smlouva neobsahovala ujednání, podle něhož by cenu služeb měli žalobci hradit přímo určení smluvní partneři objednatele, ani závazek žalované zaplatit žalobci sjednanou odměnu (viz Smlouva o poskytování účetně-poradenských služeb ze dne 1. 8. 2023 včetně dodatku č. , hodnota, ).5. Z provedených faktur a připojených dokladů o bankovních transakcích soud zjistil, že žalobce vystavil společnosti , právnická osoba, . fakturu č. 2023/010 na částku 63 636 Kč za účetní služby poskytnuté v říjnu 2023, přičemž tato faktura byla společností , právnická osoba, . uhrazena. Žalované , Jméno žalované, . žalobce vystavil faktury č. 2023/008, 2023/009, 2023/011, 2023/012, 2024/001, 2024/002 a 2024/003, které žalovaná uhradila, jak vyplynulo z připojených dokladů o příchozích bankovních platbách. Dále žalobce vystavil žalované fakturu č. 2024/004 na částku 72 727 Kč za duben 2024 a fakturu č. 2024/005 na částku 62 609 Kč za květen 2024; odměna vyúčtovaná těmito dvěma fakturami žalobci uhrazena nebyla a tvoří předmět tohoto řízení (viz faktura č. 2023/010 na částku 63 636 Kč za říjen 2023 vystavená společnosti , právnická osoba, . včetně detailu bankovní transakce, faktura č. 2024/005 na částku 62 609 Kč vystavená společnosti , Jméno žalované, . za květen 2024, faktura č. 2024/004 na částku 72 727 Kč vystavená společnosti , Jméno žalované, . za duben 2024, faktura č. 2023/008 včetně detailu příchozí platby, faktura č. 2023/009 včetně detailu příchozí platby, faktura č. 2023/011 včetně detailu příchozí platby, faktura č. 2023/012 včetně detailu příchozí platby, faktura č. 2024/001 včetně detailu příchozí platby, faktura č. 2024/002 včetně detailu příchozí platby, faktura č. 2024/003 včetně detailu příchozí platby).6. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že jejím jediným členem představenstva, oprávněným společnost samostatně zastupovat ve všech záležitostech, byl , jméno FO, , zatímco jedinou akcionářkou společnosti byla , jméno FO, .7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované , Jméno žalované, . soud zjistil, že jejím jediným členem představenstva, oprávněným společnost samostatně zastupovat ve všech záležitostech, byl , jméno FO, . , jméno FO, , narozený v roce 1987, byl členem dozorčí rady žalované. Nejednalo se přitom o , jméno FO, , narozeného v roce 1964, který zastupuje společnost , právnická osoba, .8. Z částečných výpisů z evidence skutečných majitelů soud zjistil, že skutečnou majitelkou obou společností byla , jméno FO, . Ve společnosti , právnická osoba, . měla přímou účast odpovídající 100% podílu na hlasovacích právech, zatímco v žalované , Jméno žalované, . její přímá účast odpovídala 80% podílu na hlasovacích právech.9. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že žalobce poskytoval účetní služby společnostem , právnická osoba, ., , Jméno žalované, . a , právnická osoba, , přičemž přibližně 70 % jeho činnosti připadalo na společnost , právnická osoba, . Svědek uvedl, že o tom, na kterou z uvedených společností bude konkrétní faktura vystavena, rozhodoval žalobce sám podle rozsahu vykonané činnosti a podle toho, co bylo v dané době daňově výhodnější. Současně však uvedl, že fakturace na jednotlivé společnosti vycházela z jeho vlastního uvážení či doporučení, zejména s ohledem na jejich daňovou situaci. K rozhodné otázce svědek výslovně vypověděl, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou nebyla uzavřena ústní ani písemná dohoda, podle níž by společnost , právnická osoba, . nebo , jméno FO, byli oprávněni určit, že žalobce bude služby poskytované na základě smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, . fakturovat přímo žalované (viz svědecký výslech , jméno FO, ).10. Skutkově tak lze shrnout, že žalobce uzavřel dne 1. 8. 2023 smlouvu o poskytování účetně-poradenských služeb se společností , právnická osoba, ., nikoli se žalovanou, přičemž podle této smlouvy mohl poskytovat sjednané služby také smluvním partnerům určeným objednatelem, avšak k úhradě sjednané odměny se zavázala společnost , právnická osoba, . jako objednatel. Smlouva neobsahovala závazek žalované hradit žalobci odměnu za poskytnuté služby. Žalobce vystavil společnosti , právnická osoba, . jednu fakturu, která byla uhrazena, a žalované vystavil sedm faktur, jež žalovaná rovněž uhradila; následně jí vystavil fakturu č. 2024/004 na částku 72 727 Kč a fakturu č. 2024/005 na částku 62 609 Kč, které již uhrazeny nebyly. Společnosti , právnická osoba, . a , Jméno žalované, . byly samostatnými právnickými osobami s odlišnými statutárními orgány, neboť za společnost , právnická osoba, . byl oprávněn samostatně jednat , jméno FO, a za žalovanou , jméno FO, , přičemž obě společnosti byly personálně propojeny osobou jejich skutečné majitelky , jméno FO, . Žalobce poskytoval účetní služby jak společnosti , právnická osoba, ., tak žalované a dalším subjektům, přičemž o rozdělení fakturace mezi jednotlivé společnosti se rozhodovalo zejména s ohledem na rozsah činnosti a jejich daňovou situaci. Nebylo však prokázáno, že by mezi , jméno FO, , jednajícím za žalovanou, a , jméno FO, existovala ústní či písemná dohoda nebo zmocnění, na jejichž základě by byl , jméno FO, oprávněn zavázat žalovanou (jinak řečeno na základě níž by mohl ze zmocnění žalované určovat žalobci, že má účtovat přímo žalované) k úhradě služeb poskytovaných podle smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, .11. Právní zástupce žalobce se podáním doručeným soudu dne 6. 8. 2026 v 7:58 hod. omluvil z jednání a požádal o jeho odročení z důvodu zdravotní indispozice. Soud žádosti nevyhověl. Z lékařského potvrzení vystaveného již dne 31. 7. 2026 vyplývalo, že zdravotní indispozice má trvat od 3. 8. do 7. 8. 2026, právní zástupce žalobce však neuvedl žádný důvod, pro který nemohl žádost soudu oznámit dříve než v den jednání. Šlo navíc již o čtvrtou žádost tohoto zástupce o odročení jednání ze zdravotních důvodů a nebyly uvedeny konkrétní okolnosti vylučující zajištění substitučního zastoupení. Soud proto neshledal důležitý důvod k odročení ve smyslu § 119 odst. 1 o. s. ř. a jednání provedl. Důvody tohoto postupu soud právnímu zástupci žalobce sdělil přípisem ze dne 6. 8. 2026.Právní hodnocení12. Soud posoudil smlouvu o poskytování účetně-poradenských služeb ze dne 1. 8. 2023 podle jejího obsahu jako příkazní smlouvu ve smyslu § 2430 a násl. občanského zákoníku. Žalobce se touto smlouvou zavázal průběžně obstarávat pro společnost , právnická osoba, . a jí určené smluvní partnery účetní a poradenské záležitosti, zejména poskytovat poradenství v oblasti účetnictví, daňové evidence, fakturace a daňových přiznání. Předmětem závazku byla soustavná činnost žalobce vykonávaná podle podkladů a pokynů objednatele, nikoli vytvoření a předání konkrétního individualizovaného výsledku. Tomuto závěru odpovídá rovněž sjednání pravidelné měsíční odměny za poskytované služby. Skutečnost, že účastníci označili smlouvu jako smlouvu uzavřenou podle § 2586 a násl. občanského zákoníku a užívali v ní označení „objednatel“ a „zhotovitel“, není pro její právní posouzení rozhodující, neboť právní jednání je třeba posuzovat podle jeho obsahu.13. Podle § 1759 občanského zákoníku smlouva zavazuje její strany, vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně. Účastníky posuzované smlouvy byli výlučně žalobce a společnost , právnická osoba, . Žalovaná smluvní stranou této smlouvy nebyla a ve smlouvě neučinila žádný projev vůle, kterým by se zavázala hradit žalobci odměnu za poskytované služby. Ze smlouvy naopak výslovně vyplývá, že povinnost zaplatit žalobci sjednanou odměnu převzala společnost , právnická osoba, . jako objednatel. Odměna měla být hrazena měsíčně na základě faktury se splatností patnácti dnů a její výše byla sjednána v dodatku č. , hodnota, ke smlouvě. Na tomto závěru nic nemění ujednání, podle něhož měl žalobce poskytovat účetní a poradenské služby vedle společnosti , právnická osoba, . také jejím smluvním partnerům určeným objednatelem. Toto ujednání rozšiřovalo okruh osob, v jejichž prospěch měla být sjednaná činnost vykonávána, nikoli však okruh osob povinných zaplatit žalobci odměnu. Ve vztahu k určeným smluvním partnerům odpovídalo toto ujednání konstrukci smlouvy ve prospěch třetí osoby podle § 1767 občanského zákoníku. Třetí osobě může takové ujednání založit právo přijmout plnění, případně požadovat jeho poskytnutí, bez dalšího jí však nezakládá povinnost zaplatit poskytovateli služeb sjednanou odměnu.14. Žalobce mohl nedostatek smluvního vztahu se žalovanou překlenout prokázáním jiného samostatného právního důvodu, z něhož by vyplývalo, že žalovaná převzala povinnost zaplatit jeho odměnu, případně že společnost , právnická osoba, . nebo , jméno FO, byli oprávněni takovou platební povinnost jménem žalované založit. Žalobce v tomto směru tvrdil, že mezi , jméno FO, , oprávněným jednat za žalovanou, a , jméno FO, , oprávněným jednat za společnost , právnická osoba, ., existovala dohoda, na jejímž základě mohl , jméno FO, za žalovanou určit, že žalobce bude služby poskytované podle předmětné smlouvy fakturovat přímo žalované. Právě k prokázání tohoto rozhodného tvrzení žalobce navrhl výslech , jméno FO, .15. Svědek , jméno FO, však tvrzení žalobce nepotvrdil. Výslovně vypověděl, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou nebyla uzavřena žádná ústní ani písemná dohoda, podle níž by společnost , právnická osoba, . nebo svědek byli oprávněni určit, že žalobce bude služby poskytované podle smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, . fakturovat přímo žalované. Z jeho výpovědi rovněž nevyplynulo, že by , jméno FO, udělil svědkovi plnou moc nebo jiné oprávnění jednat za žalovanou a zavazovat ji vůči žalobci. Z výpovědi svědka dále vyplynulo, že o tom, na kterou z dotčených společností bude konkrétní faktura vystavena, rozhodoval žalobce sám, a to podle rozsahu vykonané činnosti a podle toho, co bylo v dané době daňově nejvýhodnější. Jestliže podle svědka určoval odběratele uvedeného na faktuře sám žalobce, nelze z pouhého vystavení faktur na žalovanou dovodit, že tak žalobce činil na základě pokynu osoby oprávněné žalovanou zavázat. I kdyby bylo prokázáno, že žalobci opravdu pokyny uděloval , jméno FO, , jako statutární orgán , právnická osoba, ., jak se intenzivně žalobce snažil tvrdit, nebylo prokázáno, že , jméno FO, k tomu byl zmocněn žalovanou. To byla skutečnost, kterou by musel svědek , jméno FO, potvrdit, aby žalobce byl úspěšný. Soud proto nevyslýchal pro nerozhodnost ani navrženou svědkyni , jméno FO, , asistentku , jméno FO, , která měla dosvědčit pouze pokyny udělované , jméno FO, žalobci, nikoliv však samotnou dohodu mezi žalovanou a , jméno FO, , statutárním orgánem , právnická osoba, . Z výpisů z obchodního rejstříku bylo přitom zjištěno, že , jméno FO, , narozený v roce 1964, byl jediným členem představenstva společnosti , právnická osoba, . a byl oprávněn samostatně zastupovat tuto společnost. Nebyl však členem statutárního orgánu žalované. Za žalovanou byl oprávněn samostatně jednat její jediný člen představenstva , jméno FO, . Žalobce navrhl také výslech , jméno FO, . , jméno FO, je však jediným členem představenstva žalované, a proto jej v tomto řízení nelze vyslechnout jako svědka (§ 126 odst. 4 o. s. ř.). Jeho výslech by mohl být proveden pouze jako výslech účastníka podle § 131 o. s. ř.; žalovaná s jeho výslechem nesouhlasila. Zákonné podmínky pro provedení tohoto důkazu proto nebyly splněny. Soud tak shrnuje, že svědek , jméno FO, nemohl žalovanou zavazovat již z titulu své funkce ve společnosti , právnická osoba, . a jiné oprávnění k jednání za žalovanou v řízení prokázáno nebylo.16. Ani majetkové a personální propojení obou společností prostřednictvím , jméno FO, neodůvodňuje závěr, že závazek jedné společnosti byl současně závazkem společnosti druhé. Společnosti , právnická osoba, . a , Jméno žalované, . jsou samostatnými právnickými osobami s vlastní právní osobností, vlastním majetkem a odlišnými statutárními orgány. Skutečnost, že , jméno FO, byla skutečnou majitelkou obou společností, přičemž ve společnosti , právnická osoba, . měla přímou účast odpovídající 100% podílu na hlasovacích právech a v žalované přímou účast odpovídající 80% podílu, proto sama o sobě nezakládala oprávnění statutárního orgánu jedné společnosti jednat za druhou společnost ani nepřenášela povinnost k úhradě smluvní odměny ze společnosti , právnická osoba, . na žalovanou.17. Soud nepřehlédl, že žalovaná v minulosti uhradila sedm faktur vystavených žalobcem přímo na její obchodní firmu. Tato okolnost prokazuje, že žalovaná jednotlivé takto vyúčtované částky v minulosti zaplatila. Sama o sobě však neprokazuje, že žalovaná převzala obecnou a do budoucna trvající povinnost hradit žalobci veškerou odměnu za služby poskytované na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, .18. Žalobce netvrdil, že by jednotlivým dříve uhrazeným fakturám předcházelo samostatné objednání služeb žalovanou, nabídka žalobce k uzavření samostatné smlouvy se žalovanou ani její přijetí žalovanou. Netvrdil ani, že by žalovaná s žalobcem sjednala pravidlo, podle něhož by byla povinna hradit všechny faktury, které jí žalobce v budoucnu vystaví. Jeho tvrzení se omezilo na závěr, že z dřívějších plateb taková povinnost musí vyplývat. Takový závěr však není opodstatněný. Vzhledem k obsahu písemné smlouvy, podle níž byla k úhradě odměny zavázána společnost , právnická osoba, ., jsou dřívější úhrady žalované slučitelné i s plněním žalované za závazek společnosti , právnická osoba, . Uhrazením jednotlivých faktur žalovaná mohla splnit konkrétní dříve vyúčtovaný dluh, aniž by tím převzala dluhy budoucí nebo se zavázala k úhradě odměny ze smlouvy, jejíž stranou nebyla.19. Při výkladu právního jednání lze přihlížet také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku (§ 556 odst. 2 občanského zákoníku); z pouhé opakované úhrady jednotlivých faktur však lze dovozovat vznik smluvní povinnosti pro budoucí období jen tehdy, je-li prokázáno, že obě strany takovým platbám přisuzovaly význam přijetí nabídky nebo sjednání pravidla pro další fakturaci. Takové skutečnosti žalobce netvrdil ani neprokázal. Naopak z výpovědi , jméno FO, vyplynulo, že žalobce sám rozhodoval, které společnosti konkrétní fakturu vystaví, zejména s ohledem na rozsah činnosti a daňovou situaci jednotlivých společností.20. Z dřívějších plateb proto nelze dovodit, že žalovaná byla povinna uhradit i faktury č. 2024/004 a č. 2024/005. Jejich jednostranné vystavení žalobcem žalované nemohlo bez jejího dalšího právního jednání změnit písemně sjednané rozdělení platební povinnosti mezi žalobcem a společností , právnická osoba, .21. Poskytování služeb žalované proto nebylo plněním bez právního důvodu, nýbrž realizací smluvního závazku žalobce vůči společnosti , právnická osoba, . Jestliže smluvní strany sjednaly, že žalobce bude vykonávat činnost rovněž ve prospěch třetích osob určených společností , právnická osoba, ., nelze jen z toho, že určité plnění přijala žalovaná, dovodit její bezdůvodné obohacení na úkor žalobce. Vypořádání nároku na sjednanou odměnu se zásadně odehrává mezi stranami smlouvy, na jejímž základě bylo plněno, tedy mezi žalobcem a společností , právnická osoba, .22. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence samostatného právního důvodu, na jehož základě by žalovaná byla povinna uhradit částky vyúčtované fakturami č. 2024/004 a č. 2024/005. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, převzetí platební povinnosti žalovanou ani existence dohody či zmocnění, které by opravňovaly společnost , právnická osoba, . nebo , jméno FO, založit jménem žalované její platební povinnost. Svědecký výslech , jméno FO, , který měl tvrzenou dohodu mezi ním a , jméno FO, prokázat, její existenci nepotvrdil.23. Žalovaná tak nebyla v tomto sporu pasivně věcně legitimována. Tím soud nezpochybňuje, že žalobce mohl tvrzené účetní a poradenské služby skutečně poskytnout ani že mu za řádně poskytnuté služby může náležet odměna. Podle obsahu prokázaného smluvního ujednání však povinnost k její úhradě převzala společnost , právnická osoba, . jako smluvní partner žalobce, nikoli žalovaná. Nebyl-li prokázán žádný další právní důvod zakládající platební povinnost žalované, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.Náklady řízení24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 289,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 135336 sestávající z částky 6 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 24. 2. 2025, z částky 6 540 Kč za podaný odpor dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 2. 2025, z částky 6 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 3. 2025, z částky 6 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 11. 2025 a z částky 6 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 8. 2026 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 950 Kč ve výši 7 339,50 Kč.