Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě byla žalované dne , datum, poskytnuta částka 12 000 Kč se splatností ke dni 21. 3. 2025. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu navýšenou o smluvní úrok 360 Kč a poplatek za úvěr 4 320 Kč, avšak ke dni splatnosti ničeho neuhradila. Následně byla dne 24. 3. 2025 uzavřena další smlouva o úvěru č. , anonymizováno, za účelem prodloužení splatnosti do 23. 4. 2025, přičemž ani k tomuto datu žalovaná svůj dluh nesplnila. Žalobkyně tvrdila, že na ni byla pohledávka postoupena postupně smlouvami ze dne 20. 7. 2025 (z , právnická osoba, na , právnická osoba, ) a ze dne 24. 7. 2025 (z , právnická osoba, na , právnická osoba, ), přičemž žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. Uváděla, že žalovaná neuhradila ke dni podání žaloby žádnou část jistiny ani příslušenství. Kromě jistiny a sjednaných poplatků se žalobkyně domáhala rovněž zaplacení nákladů spojených s prodlením v celkové výši 3 556 Kč, sestávajících z jednorázového poplatku 700 Kč, nákladů za upomínky 1 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč za období od 23. 4. 2025 do 20. 7. 2025 ve výši 1 056 Kč. Současně uplatnila i právo na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, žalovaná byla řádně informována a její závazek vrátit poskytnuté prostředky včas splněn nebyl. Navrhla proto, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím a náklady řízení.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, bylo prokázáno, že touto se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Splatnost byla sjednána dne 21. 3. 2025, úrok činil 36,5 % p. a., úroky celkem 360 Kč, poplatek za úvěr 4 320 Kč s tím, že žalovaná měla uhradit celkem 14 340 Kč. Roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) činila 773,59 %. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, bylo dále prokázáno, že touto si strany sjednaly prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru, kdy datum splatnosti bylo sjednáno dne 23. 4. 2025, úrok činil 36,5 % p. a., úroky celkem 360 Kč, poplatek za úvěr 4 320 Kč s tím, že žalovaná měla uhradit celkem 16 680 Kč. Roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) činila 5395,58 %. Čerpání úvěru bylo prokázáno potvrzením o platbě ze dne 19. 2. 2025 ve výši 12 000 Kč. Žalovaná však dlužné částky ve stanoveném termínu nevrátila, jak vyplývá z negativního tvrzení žalobkyně. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla následně postupně postoupena na žalobkyni, jak bylo doloženo Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 uzavřené mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2025 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní. Žalovaná byla k vrácení peněžních prostředků prokazatelně vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání dopisu. Její odeslání bylo prokázáno podacím lístkem ze dne 30. 7. 2025.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, včetně poplatků, kdy roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) činila 773,59 %, resp. 5 395,58 %. Mimo to byla ve smlouvě adhezního typu sjednána celá řada sankcí v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatků za SMS a e-maily a náklady spojené s vymáháním, kdy z jejich povahy je zřejmé, že jejich vážně míněným účelem nemůže upomínání žalované, ale umělé navýšení pohledávky za žalovanou. Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně navyšovaných částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná.13. Vztah účastníků je tedy nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 12 000 Kč, kdy tuto dle tvrzení žalobkyně dosud neuhradila. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení v uvedené výši. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právních předpisů, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 12. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 30. 7. 2025 zaslala žalované doporučeně poštou výzvu k plnění. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění 7 dnů od odeslání. Dne 12. 8. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.14. Soud dále výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jako neplatného právního jednání. Proto další nároky žalobkyně spočívající ve zbývajících úrocích, poplatcích, stejně jako smluvní pokuty zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 533,74 Kč, přičemž tato částka představuje 18,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,44 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,56 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 012 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 236 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.