Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkem 17 200 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytla částku 10 000 Kč, kterou téhož dne zaslala na jeho bankovní účet. Vedle vrácení jistiny se žalovaný zavázal uhradit také smluvní poplatek ve výši 3 250 Kč, takže celková splatná částka činila 13 250 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 26. 4. 2025, avšak žalovaný podle tvrzení žalobkyně do podání návrhu neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, představujících tři písemné upomínky odeslané dne 3. 5. 2025, 10. 5. 2025 a 17. 5. 2025, každou v částce 500 Kč. Současně uplatnila právo na zákonný úrok z prodlení od prodlení žalovaného. Nad rámec částky 14 750 Kč představované jistinou, poplatkem a náklady upomínek se žalobkyně domáhala také smluvní pokuty sjednané ve smlouvě ve výši 0,10 % denně z částky 10 000 Kč za období od 27. 4. 2025 do 27. 5. 2026, kterou vyčíslila na 3 950 Kč. Svůj nárok opírala o tvrzení, že smlouva byla platně uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek, žalovanému byly peněžní prostředky skutečně poskytnuty a žalovaný svůj dluh přes výzvy řádně a včas nesplnil.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Jak vyplývá ze smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, byla sjednána smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč s tím, že pokud by ji žalovaný vrátil do 26. 4. 2025 jednalo by se o bezúročnou zápůjčku. Pro případ pozdějšího vrácení byl sjednán poplatek 3 250 Kč. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě uvedené smlouvy částku 10 000 Kč. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný danou zápůjčku nevrátil. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2026 a podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala ve lhůtě tří dnů. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně na výzvu soudu doložila listiny v podobě tabulkových záznamů z počítačového systému, podle kterých žalovaný neměl být v insolvenci a exekuci a dále měl pobírat příjmy v únoru 2025 ve výši 14 000 Kč a v březnu 2025 ve výši 59 700 Kč.4. Podle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Podle ustanovení § 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.9. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice doplnila, že žalovaný měl uvést, že má příjmy jako OSVČ v oboru povrchová úprava a zušlechťování kovů trvajícím více než 5 let, kdy jeho čistý měsíční příjem činí 60 000 Kč. Nicméně tuto skutečnost žádným relevantním způsobem neověřila ze spolehlivých zdrojů. Předložené interní tabulky přitom soud považoval za zcela neprůkazné. Navíc i z žalobkyní zjištěných údajů vyplýval zjevný rozpor mezi deklarovanými příjmy žalovaného (60 000 Kč) a údajně zjištěnými příjmy (průměrně 36 850 Kč). Nad rámec toho je zřejmé, že se žalobkyně vážným způsobem nezabývala dalšími případnými závazky žalovaného či jeho výdaji. Nic přitom žalobkyni nebránilo vyžádat si od žalovaného relevantní podklady (daňové přiznání, výpisy z účtů, výpisy NRKI, apod.) Z doložených listin je tedy zřejmé, že žalobkyně se otázkou úvěruschopnosti důsledně (tj. nikoliv jen formálně či povrchně) nezabývala a údaje uváděné žalovaným dále neověřila ze spolehlivých zdrojů. Soud tedy došel k závěru, že uzavřená smlouva je podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.13. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Soud dále žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 14. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 5. 2. 2026 byla žalovanému zaslána výzva k plnění ve lhůtě 3 dnů, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. S přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku tak dne 14. 2. 2026 nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádném z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když jejich úspěch či neúspěch byl až na nepatrnou část (50,94 % x 49,06 % s příslušenstvím k vyhlášení rozsudku) v zásadě stejný.