Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 110.000 Kč s příslušenstvím představovaným sjednaným smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 110.000 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta téhož dne, a to zčásti v hotovosti a zčásti bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Účastníci si sjednali, že žalovaný vrátí zapůjčenou částku nejpozději do 5. 10. 2025, přičemž současně byla sjednána povinnost žalovaného hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 5.000 Kč měsíčně. Žalovaný však ve sjednané době ani později poskytnutou zápůjčku nevrátil a neuhradil ani sjednaný smluvní úrok. V důsledku nesplnění dluhu se od 6. 10. 2025 nachází v prodlení. Žalobkyně následně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2026 k úhradě dlužné částky včetně příslušenství. Tato výzva byla žalovanému doručena do datové schránky dne 23. 5. 2026 fikcí doručení. Přesto žalovaný na výzvu nereagoval a svůj dluh vůči žalobkyni ani zčásti neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z provedeného dokazování měl soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 110.000 Kč. Poskytnutí zápůjčky bylo doloženo smlouvou o zápůjčce a potvrzením o provedené platbě. Ze smlouvy dále vyplynulo, že splatnost zápůjčky byla sjednána ke dni 5. 10. 2025 a že si účastníci sjednali smluvní úrok ve výši 5.000 Kč měsíčně. Žalovaný poskytnutou zápůjčku ve sjednané lhůtě nevrátil, přičemž neprokázal ani netvrdil, že by svůj dluh zcela nebo zčásti uhradil. Žalobkyně jej před zahájením soudního řízení vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k dobrovolnému splnění dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2026, která byla žalovanému doručena do datové schránky dne 23. 5. 2026. Ani poté žalovaný dluh neuhradil.Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc k volnému nakládání a vydlužitel se zavazuje po čase vrátit věc stejného druhu. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku vrátí vydlužitel věc stejného druhu po uplynutí dohodnuté doby.V posuzované věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytnutí sjednané peněžní částky žalovanému i sjednaná splatnost dluhu. Protože žalovaný svůj závazek nesplnil, vznikla žalobkyni pohledávka na vrácení zapůjčené částky ve výši 110.000 Kč.Soud dále shledal důvodným i nárok na zaplacení smluvního úroku. Ze smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno, že účastníci sjednali úrok ve výši 5.000 Kč měsíčně. Ke dni podání žaloby činil dlužný smluvní úrok 40.000 Kč, jehož výši žalovaný nijak nezpochybnil.Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil peněžitý dluh řádně a včas, dostal se ode dne následujícího po dni splatnosti, tedy od 6. 10. 2025, do prodlení. Žalobkyni proto vzniklo právo i na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 110.000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení.Na základě shora uvedených skutkových zjištění a právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 516 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110 000 Kč sestávající z částky 5 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 100 Kč ve výši 3 171 Kč. Takto vyčíslené náklady tvoří celkem částku 22 671 Kč, které ale soud s ohledem na vázanost požadavkem žalobce uvedeným v petitu žaloby na výši požadovaných nákladů řízení, omezil na požadovanou částku 21 516 Kč.