11 Tdo 831/2025 — Nejvyšší soud

11 Tdo 831/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 9. 2025 Spisová značka:11 Tdo 831/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.831.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 831/2025-270 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2025 o dovolání obviněného Š. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2025, č. j. 14 To 63/2025-215, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 T 2/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného Š. F. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 6. 5. 2025, č. j. 71 T 2/2025-195, tak, že podle § 306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“) se uznává na území České republiky rozsudek Zemského soudu v Drážďanech ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 16 Kls 424 Js 59587/19, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2023, jímž byl obviněný Š. F. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání trestných činů výdělečného překupnictví podle § 259 odst. 1 č. 1 a 4 a § 260 odst. 1 č. 1 německého trestního zákoníku ve čtyřech případech a trestného činu krádeže podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta druhá č. 1 německého trestního zákoníku spáchaných ve vícečinném souběhu podle § 53 německého trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 25 odst. 2 německého trestního zákoníku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, přičemž jeho jednání pod body 1 až 4 by podle českého trestního zákoníku mohlo být posouzeno jako pokračující trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve vícečinném souběhu s přečinem krádeže podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, jež byly spáchány ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Dále bylo citovaným rozsudkem rozhodnuto, že podle § 306 odst. 1 za použití § 124 odst. 5 z. m. j. s. obviněný Š. F. vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců uložený mu rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 16 Kls 424 Js 59587/19, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2023, na území České republiky, a pro jeho výkon se podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou. 2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 6. 2025, č. j. 14 To 63/2025-215, tak, že je podle § 256 tr. řádu per analogiam zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení odvolacího soudu a rovněž rozsudku soudu prvního stupně podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce P. K., advokáta, dovolání, a to jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. 4. V podrobnostech dovolatel namítá, že došlo k nesprávnému hodnocení otázky protiprávního jednání čili porušení právní povinnosti jakožto pojmového znaku trestného činu, tedy došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Dále vytýká, že došlo k nesprávnému hodnocení otázky zavinění jakožto pojmového znaku trestného činu. Má rovněž za to, že ve vztahu k výroku o vině došlo k vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel, jež spočívalo v odepření procesních práv, což zakládá nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení jeho práva na spravedlivý proces. Nesprávnost výroku o vině spatřuje ve skutečnosti, že byl soudem prvního stupně uznán vinným trestným činem překupnictví podle § 259 a § 260 německého trestního zákoníku, ačkoliv česká judikatura takový trestný čin nezná; z tohoto důvodu namítá, že nemohl být uznán vinným trestnými činy uvedenými v rozsudku pod čísly 1. až 5. Výrok o trestu pak považuje za nesprávný z toho důvodu, že podle jeho názoru v případě odsouzení měl být jeho trest odložen podmíněně. V tomto směru zdůrazňuje, že od okamžiku, kdy byl v Drážďanech odsouzen, uplynulo již více než dva roky a čtyři měsíce, přičemž od této doby žije spořádaným životem a žádné trestné činnosti se již nedopustil; pracuje u firmy DB WOOD s.r.o. v Praze, má stálý příjem, více než 20 000 Kč měsíčně, a se svou družkou žije ve společné domácnosti, když může využít i opory rodičů. Z těchto důvodů považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřiměřeně tvrdý. 5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným a napadená rozhodnutí zrušil. 6. K dovolání obviněného se vyjádřil Mgr. Pavel Jež, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to nejprve předběžným vyjádřením ze dne 6. 8. 2025, jež pak doplnil podáním datovaným 14. 8. 2025. Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného konstatuje, že trestní řád podání dovolání v dané situaci neumožňuje, neboť předmětná rozhodnutí ve věci odsouzeného nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu; nejedná se totiž o rozhodnutí, kterým byl obviněný soudem České republiky uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření, nebo kterým bylo upuštěno od potrestání. K tomu odkazuje na ustálené závěry rozhodovací praxe, v prvé řadě na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 11 Tdo 27/2004, publikované pod č. 21/2005 Sb. rozh. tr. (dále například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 11 Tdo 211/2005 a ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 11 Tdo 591/2014 a další) a současně na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 2705/08, ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 107/09, či ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 519/19. 7. Jelikož nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, státní zástupce navrhuje (a současně reviduje svůj původní návrh z vyjádření ze dne 6. 8. 2025), aby Nejvyšší soud dovolání odsouzeného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl, neboť není přípustné. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S projednáním dovolání v neveřejném zasedání souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu. 8. Obě vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Takovým rozhodnutím je: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). 10. Z uvedeného taxativního výčtu by v projednávané věci podle povahy dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zamítnutí odvolání přicházela do úvahy toliko alternativa uvedená v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu ve vztahu k rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Bylo tedy nutné posoudit, zda lze rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky a výkonu trestu odnětí svobody z uznaného cizozemského rozhodnutí, pokládat za rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu za to trest. 11. Nejvyšší soud, ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, konstatuje, že rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodne podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. o uznání cizozemského rozhodnutí a výkonu jím uloženého nepodmín