20 Cdo 1358/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1358/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2020 Spisová značka:20 Cdo 1358/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1358.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 40 odst. 4 písm. d) předpisu č. 13/1997Sb. § 40 odst. 4 písm. a) předpisu č. 13/1997Sb. § 134 o. s. ř. § 135 o. s. ř. § 65 předpisu č. 150/2002Sb. § 149 odst. 1 předpisu č. 500/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1358/2020-394 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby 42196451, proti povinnému A. K., narozenému XY, bytem XY, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 EXE 876/2015, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2019, č. j. 23 Co 254/2019-362, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2019, č. j. 23 Co 254/2019-362, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Svitavách rozhodl usnesením ze dne 6. 6. 2019, č. j. 7 EXE 876/2015-270, tak, že zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Olmy. Exekučním titulem je správní rozhodnutí silničního správního úřadu – Obecního úřadu Březinky ze dne 14. 11. 2014, č. j. 145/2012-Vyk-5. Tento příslušný silniční správní úřad uložil podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v tehdy platném znění, povinnému odstranit zábrany na jeho pozemku, který má charakter veřejně přístupné účelové komunikace, a opětovně ho zprůjezdnit. Povinný podal návrh na zastavení exekuce dne 18. 12. 2017 poté, co jeho dva předchozí návrhy byly zamítnuty. Okresní soud provedl ohledání místa dne 16. 5. 2019 a pořídil z něj fotodokumentaci. Povinný tvrdil, že provedl dodatečné úpravy a práce v dotčeném úseku komunikace a že současný stav odpovídá stavu předchozímu. Připojil závazné stanovisko ke stavu veřejné účelové komunikace Městského úřadu Moravská Třebová, odboru dopravy, ze dne 27. 2. 2019, č. j. MUMT 07475/2019/OD2, v němž městský úřad sdělil, že přerušený úsek veřejné účelové komunikace byl uveden do sjízdného stavu, silniční správní úřad pokládá opravu cesty za přiměřenou a nedoporučuje užívání veřejné účelové komunikace pro svoz dřeva těžkou technikou. Okresní soud uzavřel, že novým ohledáním na místě samém s přihlédnutím k fotografiím pořízeným před zneprůjezdněním komunikace a fotografiím pořízeným při posledním ohledání bylo zjištěno, že oproti původnímu stavu je v předmětných místech účelová komunikace nadále nezpevněná a rozměklá. Úsek lesní cesty před a za posuzovaným místem má částečně provozní zpevnění drceným kamenivem. Na dvou místech (kde v minulosti byly vybudovány umělé překážky – valy) je původní zpevnění odstraněno, je nahrnuto na straně cesty, částečně do příkopu. Nově navezený materiál není zpevněný a v souvislosti s uměle vytvořenou překážkou v příkopu (jezírkem) dochází k podmáčení této části komunikace. Navíc prostor v dolní části původně zbudovaného valu je zúžen, těsně navazuje na uměle vybudované jezírko (původní kolej cesty je na hraně uměle vybudovaného jezírka) a znemožňuje užívání lesní techniky oprávněným jako v době před zásahem povinného. Původně otevřený příkop byl povinným přehrazen zemním valem a betonovými pražci a rozšířen směrem k původní trase cesty. Soud proto důvod k zastavení exekuce neshledal, neboť povinný komunikaci do původního stavu neuvedl. 2. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil (výrok I.), oprávněnému uložil nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. Igoru Olmovi, Exekutorský úřad ve Svitavách, náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok II.), dále mu uložil nahradit povinnému náklady řízení před okresním soudem ve výši 3 602 Kč (výrok III.) a náklady odvolacího řízení ve výši 3 111,70 Kč (výrok IV.). Vyšel ze zjištění, že v souzené věci je exekučním titulem správní rozhodnutí silničního správního úřadu – Obecního úřadu Březinky. Dále zohlednil, že povinný předložil závazné stanovisko Městského úřadu Moravská Třebová, odboru dopravy, který je v současné době jako obecní úřad s rozšířenou působností příslušným silničním správním úřadem podle § 40 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 40 odst. 4 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 265/2015 Sb., účinného od 31. 12. 2015. Tento úkon správního orgánu je veřejnou listinou podle § 134 o. s. ř. S ohledem na povahu veřejné listiny, kdy soud nehodnotí její správnost, nýbrž jen pravost (jež nebyla účastníky řízení zpochybňována), a s ohledem na to, že mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost správního aktu, uzavřel, že povinný svoji povinnost uloženou mu správním orgánem splnil; proto rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a exekuci zastavil. 3. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech řízení vzniklých v souvislosti se zastavením exekuce. Z procesního hlediska shledal zavinění na straně oprávněného, který zpochybňoval splnění povinnosti povinným. Přitom rozhodl jen o nákladech řízení vzniklých v souvislosti s podáním posledního návrhu na zastavení exekuce ze dne 18. 12. 2018; uvedl, že za předcházející řízení o zastavení exekuce povinnému náklady nepřísluší, neboť v těchto řízeních nebyl úspěšný. 4. Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že odvolací soud opřel svůj závěr o zastavení exekuce o pozměněné stanovisko orgánu státní správy, které pouze rozdílně hodnotí stav účelové komunikace v březnu 2019, tj. před ohledáním místa samého soudem prvního stupně dne 16. 5. 2019, kdy podle soudu povinný neprokázal, že uvedl komunikaci do původního stavu. Odvolací soud se tak odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. 20 Cdo 1639/2017-138, v němž Nejvyšší soud uvedl, že exekuční titul přesně stanoví, které překážky má povinný odstranit, zároveň povinnému ukládá opětovně veřejnou účelovou komunikaci zprůjezdnit. Splnění této povinnosti nelze chápat jinak, než že z komunikace budou nejen odstraněny překážky, ale především bude uvedena do takového stavu, v jakém se nacházela před umístěním těchto překážek (tedy ve stavu skutečně umožňujícím průjezd vozidel). 5. Oprávněný dále zdůraznil, že Městský úřad Moravská Třebová není orgánem, který by byl zákonem zmocněn k provádění dohledu nad splněním povinnosti vyplývající z pravomocného rozhodnutí; z žádného právního předpisu ani ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nevyplývá právo silničního správního úřadu vydávat závazná stanoviska o splnění povinnosti povinného. Městský úřad Moravská Třebová vydal závazné stanovisko mimo zákonné zmocnění a v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Posouzení, zda byla splněna povinnost stanovená správním rozhodnutím, jež je předmětem exekuce, je úkolem soudu v exekučním řízení, nikoliv silničního správního úřadu. 6. Pokud jde o náklady řízení, nesouhlasil oprávněný s povinností náklady řízení hradit. Podle jeho názoru se odvolací soud mimo jiné odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1294/09, odkázal i na zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. 20 Cdo 1639/2017-138, s tím, že soudy dvakrát dospěly k závěru, že skutkový stav neodpovídá splnění povinnosti uložené exekučním titulem. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda je soud při dokazování v řízení o návrhu na zastavení exekuce oprávněn k námitce účastníka posoudit správnost obsahu stanoviska správního orgánu, v němž se silniční správní úřad vyjadřuje ke splnění povinnosti stanovené exekučním titulem – správním rozhodnutím silničního správního úřadu. Dovolání je důvodné. 8. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení,