20 Cdo 2809/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2809/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 2. 2026 Spisová značka:20 Cdo 2809/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.2809.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Dokazování Zákonný soudce Dotčené předpisy:§ 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. § 119 odst. 3 o. s. ř. § 235h odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 978/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2809/2025-2279 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce Mgr. Radoslava Lavičky, se sídlem v Olomouci, Hodolanská č. 413/32, insolvenčního správce dlužnice MORA-TOP s. r. o., se sídlem v Uničově, Šumperská č. 1349, identifikační číslo osoby 25869001, zastoupeného JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka č. 1447/10, proti žalovanému 2) P. J., zastoupenému Mgr. Bořivojem Líbalem, advokátem se sídlem v Praze, Pobřežní č. 394/12, o zaplacení částky ve výši 17 085 109,33 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost žalovaného 2), vedené u Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 156/2014, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. července 2025, č. j. 5 Cmo 48/2025-2234, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 62 423,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Čejny, advokáta se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka č. 1447/10. Odůvodnění: Žalobce se žalobou ze dne 28. července 2014 domáhal po žalovaném 2) a dalších žalovaných (řízení o těchto dalších nárocích žalobce již byla pravomocně skončena), aby společně a nerozdílně uhradili částku 29 207 062,52 Kč s příslušenstvím jako škodu, kterou měli žalovaní (jakožto jednatelé společnosti MORA-TOP s. r. o., se sídlem v Uničově, Šumperská č. 1349, identifikační číslo osoby 25869001) způsobit uvedené společnosti jednáním rozporným s péčí řádného hospodáře. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě- pobočka v Olomouci (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. února 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-804, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 11. února 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-840 (dále též jen „zmatečný rozsudek KS“), ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“) ze dne 22. června 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1121, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 29. srpna 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1129 (dále též jen „zmatečný rozsudek VS“), byla žalovanému 2) a M. K. uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 17 085 109,33 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Proti uvedeným rozsudkům podal žalovaný žalobu pro zmatečnost (dále též jen „první žaloba pro zmatečnost“). Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. ledna 2020, č. j. 23 Cm 156/2014-1616, žalobu pro zmatečnost zamítl. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného 2) usnesením ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 5 Cmo 62/2020-1669 (dále též jen „rozhodnutí o zmatečnosti“), napadené usnesení změnil tak, že zrušil zmatečný rozsudek KS a zmatečný rozsudek VS v rozsahu, v jakém byly žalovanému 2) uloženy povinnosti, pro zmatečnostní vadu v podobě nesprávně obsazeného soudu. Uvedená vada byla podle odvolacího soudu založena tím, že k přidělení žaloby do oddělení 23 Cm u Krajského soudu v Ostravě došlo na základě aplikace Ministerstva spravedlnosti České republiky ISVKS, která v souladu s rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2014 přidělovala společenstevní věci v působnosti pobočky v Olomouci mezi dva senáty poměrnou kolovací metodou (při poměru 4/10 a 6/10), avšak konkrétní klíč k přidělování byl znám toliko dodavateli aplikace a ke dni 28. červenci 2014, kdy žaloba napadla, nebyl zanesen do rozvrhu práce soudu prvního stupně. Nebylo proto možné zajistit, aby u každé věci nejpozději v den, kdy soudu došla, bylo bez využití rejstříků nebo jiných evidenčních pomůcek soudu nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží, čímž nebylo zajištěno právo žalovaného 2) na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Ostravě- pobočka v Olomouci za výše popsané situace rozsudkem ze dne 16. května 2022, č. j. 23 Cm 156/2014-1893 (dále též jen „napadený rozsudek KS“), uložil žalovanému 2) zaplatit žalobci (společně a nerozdílně s již dříve zavázaným žalovaným M. K. na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. února 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-804, ve znění opravného usnesení ze dne 11. února 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-840, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. června 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1121, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1129), částku ve výši 17 085 109,33 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky II. a III.), o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.) a o poplatkové povinnosti (výrok V.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. dubna 2023, č. j. 4 Cmo 127/2022-2006 (dále též jen „napadený rozsudek VS“), výrokem I. potvrdil napadený rozsudek KS a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalovaný 2) podal dne 27. června 2023 žalobu pro zmatečnost (dále též jen „druhá žaloba pro zmatečnost“), kterou se domáhal zrušení napadeného rozsudku KS a napadeného rozsudku VS. Zmatečnost napadených rozhodnutí spatřoval v tom, že ani po vydání rozhodnutí o zmatečnosti nebyla ze strany soudu prvního stupně odstraněna zmatečnostní vada, jelikož řízení pokračovalo ve stejném soudním oddělení, a nadále tak nedošlo k projednání a rozhodnutí věci zákonným soudcem. Uvedená vada podle žalovaného 2) nemohla být napravena rozhodnutím předsedy Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2021 ani výměnou samosoudce v oddělení 23 Cm. Další zmatečnostní vadu představuje podle žalovaného 2) procesní postup soudkyně Mgr. Kristýny Hájkové, která ve smyslu §§ 235h a 119 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), sdělila pouze obsah přednesů a důkazů provedených v původním zmatečném řízení, ačkoli měla důkazy s přihlédnutím k §§ 122 a 123 o. s. ř. znovu provést a sama vyhodnotit. Bylo-li totiž předchozí řízení stiženo zmatečností, nelze žádné výsledky dosavadního řízení použít jako podklad pro rozhodování v dalším průběhu řízení. Uvedeným postupem měla být žalovanému 2) odňata možnost jednat před soudem. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. prosince 2024, č. j. 23 Cm 156/2014-2192, druhou žalobu pro zmatečnost zamítl a uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že z rozhodnutí o zmatečnosti vyplývalo, že rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě ke dni 28. červenci 2014 neobsahoval ustanovení, na jehož základě by bylo možné určit, do kterého z více tehdy specializovaných soudních oddělení by měla daná věc napadnout. Tamní rozvrh práce pro rok 2014 však svěřoval předsedovi uvedeného soudu pravomoc v určitých případech rozhodnout, do kterého soudního oddělení bude určitá věc přidělena a v jednom z těchto případů stanovoval, že věci přidělené kolovací metodou podle dosavadních rozvrhů práce se jeho rozhodnutím přidělují k vyřízení těm senátům či samosoudcům, kterým byly přiděleny kolovací metodou. Uvedeným způsobem bylo postupováno a předseda Krajského soudu v Ostravě přidělil věc do soudního oddělení 23 Cm, ve kterém původně působil soudce JUDr. Ing. Michal Hocko, Ph.D., po jehož přeložení k jinému soudu vyřizovala nevyřízené věci soudkyně Mgr. Kristýna Hájková. Podle soudu prvního stupně tak k přidělení věci nedošlo na základě libovůle a Mgr. Kristýna Hájková se na základě rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Ostravě stala zákonným soudcem v předmětné věci. Jde-li o námitku odnětí možnosti žalovaného 2) jednat před soudem, soud prvního stupně zvažoval, zda skutečnosti, které založily zmatečnostní vadu ve fázi řízení, jenž předcházela vydání zmatečných rozhodnutí, mohly ovlivnit průběh procesu a dokazování. Dovodil, že soudce JUDr. Ing. Michal Hocko, Ph.D., byl v danou dobu jedním ze dvou soudců prvního stupně specializovaných na společenstevní agendu, přičemž možnost účelového přidělení dané věci byla prakticky vyloučena, protože konkrétní klíč k přidělování věcí do senátů