21 Cdo 1239/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1239/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 11. 2025 Spisová značka:21 Cdo 1239/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1239.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spolek (o. z.) Člen Pracovněprávní vztahy Pracovní poměr Výpověď z pracovního poměru Stanovy Přípustnost dovolání Sport Dotčené předpisy:§ 52 písm. f) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.11.2022 § 243 o. z. ve znění do 04.01.2023 § 258 o. z. ve znění do 04.01.2023 § 259 o. z. ve znění do 04.01.2023 § 243e o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1239/2024-157 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Michalem Dittrichem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická č. 1232/3, proti žalované Fotbalové asociaci České republiky, se sídlem v Praze 6, Atletická č. 2474/8, IČO 00406741, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 220/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2023, č. j. 62 Co 195/2023-115, opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2023, č. j. 62 Co 195/2023-131, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu ze dne 11. října 2023, č. j. 62 Co 195/2023-115, a usnesení městského soudu ze dne 6. prosince 2023, č. j. 62 Co 195/2023-131, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 19. 7. 2022 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru doručené mu žalovanou dne 21. 3. 2022, z důvodu podle § 52 písm. f) zákoníku práce s odůvodněním, že žalobce nadále nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce. Žalobce považuje výpověď za neplatnou, žalované dopisem ze dne 26. 4. 2022 oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, neboť si není vědom, že by nějaké požadavky pro řádný výkon práce u žalované nesplňoval, a ve výpovědi navíc není specifikováno, jaké konkrétní požadavky nesplňuje. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobce se svým jednáním, jež bylo popsáno v rozhodnutí Odvolací komise, na které žalovaná ve výpovědi odkazovala, dopustil porušení požadavků kladených na zaměstnance vnitřními předpisy Fotbalové asociace České republiky (dále též jen „FAČR“), a to etickým kodexem, Criminal Compliance Programem a Stanovami. Podle žalované nemůže být žalobce nadále považován za osobu s dostatečným morálním kreditem, který je pro výkon jeho práce požadován, a skutečnost, že žalobci byl udělen trest zákazu účasti na jakýchkoli aktivitách žalované na dobu 4 let, představuje další překážku pro to, aby žalobce nadále u žalované v pracovním poměru mohl působit. 3. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 4 C 220/2022-89, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 16. 12. 2014 na pozici vedoucího sekretáře Řídící komise FAČR pro Čechy a současně byl do 15. 3. 2022 členem žalované jako spolku. Pracovní náplň žalobce spočívala, mimo jiné, v delegování rozhodčích a delegátů na utkání, sestavování nominační listiny, zajišťování činnosti rozhodčích a disciplinární komise. Dne 21. 1. 2022 vydala Etická komise žalované rozhodnutí, kterým shledala žalobce vinným ze spáchání disciplinárních přečinů souvisejících s korupcí a uložila mu trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s žalovanou na dobu 4 let a peněžitou pokutu. K odvolání žalobce rozhodla o uložení shodného trestu i Odvolací komise žalované. Žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí Odvolací komise žalobce nepodal. Členství žalobce k žalované zaniklo ke dni 15. 3. 2022 pro nezaplacení členského poplatku. Dne 21. 3. 2022 byla žalovanou za přítomnosti dvou svědků předána výpověď z pracovního poměru, kterou žalobce odmítl převzít a která byla odůvodněna odkazem na § 52 písm. f) zákoníku práce s tím, že byl žalobce potrestán rozhodnutím Odvolací komise žalované za disciplinární přečiny zákazem účasti na všech aktivitách spojených s FAČR a z toho důvodu nemůže vykonávat svou práci jako vedoucí sekretář Řídící komise pro Čechy, neboť jeho práce je úzce spojena s aktivitami FAČR. Dle výpovědi tak žalobce nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce dle pracovní smlouvy. 4. Soud prvního stupně uvedl, že požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce, mohou vyplývat z pracovní smlouvy, organizačního řádu, vnitropodnikové směrnice, popřípadě z pracovních příkazů vedoucího zaměstnance, nebo může jít o požadavky, které jsou pro výkon určité práce všeobecně známé. Soud dále uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce rozhodnutí Odvolací komise nenapadl, je třeba je považovat za závazné. Podle soudu prvního stupně se žalobce dopustil jednání, která jsou přímo zakázána Etickým kodexem žalované a Criminal Compliance Programem žalované, tedy vnitřními předpisy, které jsou závazné nejen pro členy žalované, ale rovněž pro všechny její zaměstnance. I kdyby však nebyl zákaz korupce obsažen ve vnitřních předpisech žalované, jde podle soudu o požadavky, které jsou pro výkon práce související s organizováním fotbalových zápasů všeobecně známé a jsou z hlediska řádného výkonu této práce zcela oprávněné. Soud prvního stupně dále shledal, že výpovědní důvod byl specifikován řádně, tedy tak, že žalobci muselo být zřejmé, z jakého důvodu je mu dána výpověď, neboť skutky, kterých se dopustil, byly jednoznačně popsány ve výpovědi ve spojení s rozhodnutím Odvolací komise žalované, na které bylo ve výpovědi odkazováno. Žalobce byl navíc již při podpisu pracovní smlouvy seznámen s vnitřními předpisy žalované, které uvedená jednání výslovně zakazují, a žalobci tak muselo být zřejmé, o které požadavky ve výpovědi jde. 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 62 Co 195/2023-115, opraveným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. 62 Co 195/2023-131, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru je neplatná (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním hodnocením. Uvedl, že předmětné rozhodnutí Odvolací komise žalované nebylo způsobilé přivodit naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. f) zákoníku práce, který žalovaná ve výpovědi z pracovního poměru užila, neboť rozhodnutí orgánu spolku je závazné pouze pro členy spolku a podle odvolacího soudu je třeba rozlišit linii spolkovou a linii pracovněprávní. Uvedl, že pracovní poměr mezi účastníky, založený pracovní smlouvou ze dne 16. 12. 2014, je základní pracovněprávní vztah podle § 3 zákoníku práce, který podléhá režimu zákoníku práce a dalších pracovněprávních předpisů, a rozhodnutí orgánu spolku nemohou do jeho obsahu jakkoli zasahovat. Uvedené rozhodnutí Odvolací komise je podle odvolacího soudu pro žalobce závazné pouze jako pro člena spolku, když „úhrnný trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s činností Fotbalové asociace České republiky na dobu 4 let“ je žalobce povinen respektovat pouze jako člen spolku, protože jako člen spolku není oprávněn plně vykonávat svá práva, která mu jako členu spolku přísluší, což však nijak nenarušuje a nemůže narušit pracovní poměr žalobce, jenž lze změnit pouze způsobem předpokládaným zákoníkem práce. Odvolací soud proto uzavřel, že byť je žalovaná zaměstnavatelem žalobce, tak postavení její Odvolací komise není v rovině pracovněprávní, ale v rovině spolkové a žalovaná jako spolek není oprávněna svým rozhodnutím jakkoli zasahovat do pracovního poměru žalobce. 7. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu výroku I a akcesorického výroku II dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle ní napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které v rozhodování dovolacího so