21 Cdo 2044/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2044/2023 citace  Název judikátu:Zohlednění Covid odměny v průměrném výdělku Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2044/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2044.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Plat Odměna Dotčené předpisy:§ 134 předpisu č. 262/2006 Sb. § 224 odst. 2 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 353 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2044/2023-115 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. L., zastoupené JUDr. Dominikem Brůhou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Hartigova č. 1107/54, proti žalované Zdravotnické záchranné službě Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, Hradecká č. 1690/2a, IČO 48145122, zastoupené JUDr. Romanem Rožnovským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída č. 1620/30, o 31 956 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 260/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2023, č. j. 25 Co 196/2022-87, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 16. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 956 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částek a za dobu, jež specifikovala. Žalobu zdůvodnila tím, že je u žalované v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2003 a že v roce 2020 jí žalovaná na základě usnesení vlády České republiky č. 518 ze dne 7. 5. 2020 přiznala tzv. Covid odměnu ve výši 99 353 Kč (správně 99 323 Kč – pozn. dovolacího soudu), která jí byla vyplacena ve výplatě platu za měsíc červen 2020. Tato odměna je složkou platu a měla být povinně zahrnuta do výpočtu průměrného výdělku podle § 351 a násl. zákoníku práce, žalovaná však tuto odměnu vyloučila z dosaženého výdělku pro účely výpočtu průměrného výdělku a tím neoprávněně krátila žalobkyni na platových právech a právu na náhradu platu, a to konkrétně na úseku náhrad za dovolenou a zákonných příplatcích k platu stanovených zákoníkem práce procentem z průměrného výdělku, to vše v následujících dvou kalendářních čtvrtletích po vyplacení mimořádné odměny. Rozdíl ve vyplacených částkách na dlužných platových nárocích a náhradě platu činí za měsíce červenec 2020 až prosinec 2020 celkem 31 956 Kč. 2. Žalovaná se bránila námitkou, že na základě usnesení vlády České republiky č. 518 ze dne 7. 5. 2020 jí byl rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví č. OKP/32/1102/2020 ze dne 12. 6. 2020 přidělen jednorázový neinvestiční finanční příspěvek určený na odměny pro zaměstnance žalované, kteří se podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními vydanými vládou České republiky a mimořádnými opatřeními vydanými Ministerstvem zdravotnictví v době řešení epidemie Covid-19 na území Královéhradeckého kraje za období 1. 3. 2020 – 31. 5. 2020. Nedílnou součástí rozhodnutí byly i povinnosti příjemce příspěvku a podmínky jeho zúčtování, které bylo třeba dodržet. Rozhodnutí mimo jiné v bodě 5 přímo určilo, že odměny bude poskytovatel zdravotnické záchranné služby vyplácet v souladu s § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Z rozhodnutí podle názoru žalované jednoznačně vyplývá, že jakákoliv odchylka od stanovených podmínek přidělení dotace na odměny zaměstnancům žalované je z povahy věci nepřípustná, neboť by tak byl založen právní důvod porušení rozpočtové kázně ze strany žalované podle příslušných ustanovení zákona č. 218/2000 Sb., zejména jeho ustanovení § 44. 3. Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 14 C 260/2021-53, žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 27 744,89 Kč k rukám advokáta JUDr. Dominika Brůhy, Ph.D. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně od 1. 1. 2008 vykonávala pro žalovanou práci zdravotní záchranářky a že za vykonanou práci jí byl vyplácen plat. Na této pozici se žalobkyně v období od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020 podílela na plnění úkolů, které souvisely s řešením epidemie nemoci Covid-19. Ministerstvo zdravotnictví dne 12. 6. 2020 rozhodlo o odměně pro zaměstnance žalované, odměna byla účelově určena pro zaměstnance, kteří se podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními vydanými vládou České republiky a mimořádnými opatřeními vydanými Ministerstvem zdravotnictví v době řešení epidemie Covid-19 na území Královéhradeckého kraje za období 1. 3. 2020 – 31. 5. 2020. Za úspěšné splnění mimořádného pracovního úkolu v souvislosti s první vlnou nemoci Covid-19 byla žalobkyni v měsíci červnu 2020 vyplacena odměna ve výši 99 323 Kč. S odkazem na rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, která je nenárokovou (fakultativní) složkou platu zaměstnance, se v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou, soud prvního stupně uzavřel, že vyplacená odměna se v posuzovaném případě stala součástí platu žalobkyně a že „při výpočtu průměrného výdělku bylo nutno zahrnout i odměnu vyplacenou žalobkyni v měsíci červnu 2020 ve smyslu ustanovení § 351 a násl. zákoníku práce“. Jestliže tak žalovaná neučinila, došlo tím k bezdůvodnému snížení výše průměrného výdělku pro předmětná rozhodná období a žalobkyni byl v období měsíců července 2020 až prosince 2020 vyplacen nižší plat, než jí po právu náležel. Námitce žalované, že byla vázána výslovným pokynem Ministerstva zdravotnictví, soud prvního stupně nepřisvědčil s odůvodněním, že ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce na projednávanou věc nedopadá, neboť žalobkyni byla vyplacena odměna v souvislosti s pravidelným výkonem práce záchranářky, kdy v rámci pracovního poměru plnila mimořádné úkoly v souvislosti s řešením epidemie nemoci Covid-19, nejednalo se tedy o případy uvedené v citovaném ustanovení, jež dopadá na případy, kdy je odměna vyplácena jednorázově v mimořádných případech a odměna zpravidla nebývá bezprostředně navázána na plnění pracovních úkolů dle pracovní smlouvy. 4. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. 25 Co 196/2022-87, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 8 040 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 958 Kč k rukám advokáta JUDr. Romana Rožnovského. Odvolací soud právní posouzení soudu prvního stupně shledal chybným v tom, že „ponechal stranou své pozornosti“ tu část rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 7. 5. 2020 (správně ze dne 12. 6. 2020; datum 7. 5. 2020 se vztahuje k usnesení vlády č. 518 – pozn. dovolacího soudu), č. OKP/32/1102/2020, kde je žalované výslovně uloženo, aby odměny vyplácela oprávněným zaměstnancům v souladu s § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Dospěl k závěru, že žalovaná neměla žádný manévrovací prostor k tomu, aby smysl a účel poskytnutého příspěvku vyhodnotila při samotné výplatě odměny jednotlivým oprávněným zaměstnancům odlišně od jednoznačně stanoveného pokynu poskytovatele. V opačném případě by se dostala do pro ni neřešitelné situace, kdy by výplatou odměny oprávněným zaměstnancům jako mimořádné odměny podle § 134 zákoníku práce porušila rozpočtovou kázeň a vystavila by se riziku odvodu do státního rozpočtu. Názor, že závazná povaha rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví pro žalovanou jako příjemce jednorázového neinvestičního finančního příspěvku se netýká právních poměrů žalobkyně, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že by to znamenalo mimo jiné nepřípustnou asymetrii, kdy ve vztahu mezi Ministerstvem zdravotnictví a žalovanou by byl příspěvek poskytnut za účelem výplaty odměn oprávněným zaměstnancům podle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, zatímco ve vztahu mezi žalovanou a žalobkyní by se mělo naopak jednat o výplatu mimořádné odměny podle § 134 zákoníku práce. Zdůraznil celoplošný záběr předmětné odměny, poskytnuté všem oprávněným zaměstnancům bez rozdílu, kdy se nepracovalo s hodnotícími hledisky předvídanými v ustanovení § 134 zákoníku práce a zcela zásadní a vlastně jedinou úlohu měla velikost pracovního úvazku toho kterého oprávněného zaměstnance v rozhodné