21 Cdo 2114/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2114/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2114/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2114.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odporová žaloba Popření pohledávky Rozvrhové jednání Koncentrace řízení Zástavní právo Uznání dluhu Dotčené předpisy:§ 267a odst. 1 o. s. ř. § 337e o. s. ř. § 336f odst. 1-4 o. s. ř. § 336p odst. 1, 2 o. s. ř. § 336q odst. 1-3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 671/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2114/2025-212 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti žalované M. S., zastoupené Mgr. Michalem Průžkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrské náměstí č. 1186/1, o odporové žalobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 58/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2025, č. j. 72 Co 410/2024-131, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Soni Bernardové, advokátky se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou dne 22. 5. 2023 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalované vyplývající ze smlouvy o půjčce, uplatněná jako pohledávka zajištěná zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví povinného J. H., tj. pozemku parc. č. XY – ostatní plocha, pozemku parc. č. XY – trvalý travní porost a pozemku parc. č. XY – ostatní plocha; zapsaným na LV č. XY pro obec XY, k. ú. XY, Katastrální úřad pro Jihočeský kraj - Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“), dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne 24. 7. 2002 s právními účinky vkladu ke dni 12. 12. 2002 zapsaným v evidenci katastru nemovitostí pod č. j. XY, v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 484/10, není po právu, její výše je 0 Kč, nepatří do žádné skupiny a nemá žádné pořadí. Popření pravosti uvedené pohledávky odůvodnila tím, že nebyl prokázán vznik zajištěné pohledávky, že i v případě, že pohledávka vznikla, následně zanikla, a to patrně splněním, že nárok na vrácení jistiny zanikl ujednaným nahrazením novým závazkem vrátit úrok, který však není zajištěn zástavním právem, dále že uznání dluhu nemá obligatorní náležitosti, že tvrzená pohledávka je již více než 13 let promlčena, když splatnost pohledávky nastala dne 31. 12. 2006, a že je promlčeno i zástavní právo; namítla také pravost a správnost předloženého dodatku k zástavní smlouvě. Popření výše uvedené pohledávky odůvodnila tím, že stanovení výše pohledávky je neurčité, že žalovaná neuvedla původ uplatňované částky, z jakých jistin či úroků sestává a zda na ni již bylo něčeho plněno, dále že pokud by žalovaná uplatňovala jakoukoliv část pohledávky z titulu úroků, nelze k této přihlédnout. Popření pořadí uvedené pohledávky odůvodnila tím, že jestliže je pohledávka (včetně nároku z titulu zástavního práva) nevymahatelná, ať už z důvodu jejího zániku (neexistence) nebo promlčení (naturální obligace), nejsou dány právní důvody pro zařazení pohledávky do skupiny ani pro určení jejího pořadí. Pohledávka proto dle názoru žalobkyně nepatří do žádné skupiny a nemá žádné pořadí. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nemůže souhlasit s tvrzením žalobkyně, že se domáhá uplatnění již zaniklé pohledávky, neboť nesplacením dluhu J. H. na ni přešla vlastnická práva k nemovitostem, tuto skutečnost uznává i J. H., nedošlo pouze k faktickému „administrativnímu převodu nemovitostí“, to ovšem nemůže zvrátit skutečnost, že nemovitosti přešly do jejího vlastnictví. Namítla, že žalobkyně podala žalobu pouze jako nástroj obstrukce. Následně procesní obranu upravila tak, že vlastnické právo žalované k nemovitostem nebylo zavkladováno, nebylo uznáno ani v jiných řízeních, a pohledávka z půjčky tedy nebyla zamýšleným způsobem uspokojena a nadále trvá. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 11 C 58/2023-83, žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I) a zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok II). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že J. H. (dále jen „povinný“) žalované půjčku nevrátil, žalovaná má tak stále za povinným pohledávku z titulu vrácení půjčky, neboť pohledávka platně vznikla, kupní smlouva k nemovitostem je absolutně neplatná dle § 39 a § 169 písm. e) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), povinnost platit úroky byla sjednána vedle povinnosti vrátit jistinu půjčky, a dluh tak nezanikl. K zajištění pohledávky sjednali žalovaná a povinný zástavní právo k nemovitostem ve prospěch žalované, to bylo vloženo do katastru nemovitostí a platně vzniklo. V době sjednání zástavního práva k nemovitostem nebylo k půjčce žádné příslušenství sjednáno, pohledávka žalované z titulu úroku z půjčky ve výši 20 % ročně z částky 500 000 Kč od 1. 1. 2007 do zaplacení proto není zajištěna zástavním právem k nemovitostem a nemůže být v rámci rozvrhu výtěžku zpeněžení nemovitostí v exekuci uspokojována. Prohlášení povinného v dodatku k zástavní smlouvě ze dne 18. 12. 2006 má všechny náležitosti uznání dluhu, „od uznání dluhu dne 18. 12. 2006 tedy běžela dle § 110 odst. 1 obč. zák. stran jistiny půjčky nová desetiletá promlčecí doba, která dle § 122 dost. 2 obč. zák. skončila dne 18. 12. 2016, resp. dle § 122 odst. 3 obč. zák. skončila dne 19. 12. 2016, když dne 18. 12. 2016 byla neděle, a od 20. 12. 2016 je tak pohledávka žalované z titulu vrácení jistiny půjčky promlčená.“ Zástavní právo mohlo být žalovanou prvně realizováno dne 1. 1. 2007, dle § 100 odst. 2 obč. zák. se zástavní právo nemohlo promlčet dříve než zajištěná pohledávka, zástavní právo se tak promlčelo dne 20. 12. 2016 spolu s promlčením pohledávky z titulu vrácení jistiny půjčky. 4. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, č. j. 72 Co 410/2024-131, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I), ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka vznikla a dosud nezanikla, že je však zcela promlčena a že je promlčeno i zástavní právo. Ve vztahu k odvolací námitce žalované (předložení dalších uznávacích prohlášení dlužníka) uvedl, že pro rozhodnutí o odporové žalobě podané v této věci nemohou mít význam žalovanou dokládaná další uznání dluhu ze strany povinného, když tato byla učiněna po skončení rozvrhového jednání dne 5. 4. 2023, s nímž se pro podání odporové žaloby pojí účinek tzv. koncentrace řízení, kdy se při projednání odporové žaloby a při rozhodnutí ve věci nepřihlíží k jiným skutečnostem, než které byly uvedeny při rozvrhovém jednání. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva týkající se právního posouzení koncentrace řízení ve vztahu k žalované, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka nebyla ve vztahu k osobě v procesním postavení žalované v řízení o odpůrčí (správně odporové – pozn. dovolacího soudu) žalobě řešena. Nesprávné právní posouzení věci dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího soudu, že pro rozhodnutí o odporové žalobě nemohou mít význam žalovanou dokládaná další uznání dluhu ze strany povinného, když tato byla učiněna po skončení rozvrhového jednání dne 5. 4. 2023, že k uznání dluhu ze dne 27. 8. 2024 se nepřihlíží, že vůči žalované se v řízení o odpůrčí žalobě uplatní koncentrace řízení okamžikem skončení rozvrhového jednání, že pohledávka je promlčena, a že zástavní právo žalované je promlčeno. Má za to, že pohledávku včas a řádně přihlásila a že vůči žalované, která vystupuje jako věřitel přihlášené pohledávky, se uplatní koncentrace pro přihlášení pohledávky podle § 336f občanského soudního řádu, neboť koncentrace řízení k okamžiku skončení rozvrhového jednání se vztahuje k účastníku, který popírá přihlášenou pohledávku věřitele (zde k žalobkyni),