21 Cdo 2621/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2621/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2621/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2621.2020.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo Zastavení exekuce Vlastnictví Stát Lidská práva Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 219/2000 Sb. § 13 odst. 3 předpisu č. 219/2000 Sb. § 41 předpisu č. 219/2000 Sb. § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. § 268 odst. 3 předpisu č. 120/2001 Sb. § 66 předpisu č. 40/2009 Sb. ve znění do 31.12.2022 čl. 11 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2621/2020-251 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněného TRINITY BANK a. s., se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Celetná č. 969/40, IČO 25307835, zastoupeného Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská č. 1115/16, proti povinné České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží č. 390/42, pro 6 658 861,04 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 55 EXE 1183/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2020, č. j. 51 Co 44/2020-124, takto: I. V dovolacím řízení se pokračuje. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2020, č. j. 51 Co 44/2020 -124, se mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. října 2019, č. j. 55 EXE 1183/2019 -72, se mění tak, že návrh povinné na zastavení exekuce se zamítá. III. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. ledna 2020, č. j. 55 EXE 1183/2019-99, se zrušuje. Odůvodnění: 1. Návrhem doručeným soudní exekutorce dne 2. 8. 2019 se povinná domáhala zastavení a odkladu exekuce vedené na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 7. 2019, č. j. 55 EXE 1183/2019-54, soudní exekutorkou Mgr. Pavlou Fučíkovou, Exekutorský úřad Ostrava, se sídlem v Ostravě, Slévárenská č. 410, pod sp. zn. 24 EX 450/19, podle pravomocného a vykonatelného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 6. 2017, č. j. 10 C 263/2016-48, jímž byl k uspokojení pohledávky oprávněného za dlužníkem TVARPROFIL s. r. o. ve výši 6 658 861,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 36 % p. a. z částky 5 488 000 Kč od 1. 10. 2016 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 36 % p. a. z částky 154 215,26 Kč od 1. 10. 2016 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 36 % p. a. z částky 4 000 Kč od 1. 10. 2016 do zaplacení, podle smlouvy o úvěru reg. č. 111002320900US ze dne 9. 12. 2011, nařízen soudní prodej zástavy (v té době ve vlastnictví zástavního dlužníka R. L.), a to pozemku parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, pozemku parc. č. XY – orná půda, pozemku parc. č. XY – trvalý travní porost, vše v katastrálním území a obci XY, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY (nyní na LV č. XY) [dále jen „předmětné nemovitosti“]. Návrh zdůvodnila zejména tím, že předmětné nemovitosti nabyla na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2018, č. j. 33 T 6/2017-1882, kterým byl předchozímu vlastníku předmětných nemovitostí R. L., ve vztahu k němuž tento rozsudek nabyl právní moci dne 19. 6. 2018, uložen podle § 66 odst. 1 a 3 trestního zákoníku trest propadnutí majetku, a to v rozsahu zahrnujícím předmětné nemovitosti, že podle § 41 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZMČR“), pokud stát nabyl majetek způsobem uvedeným v ustanovení § 13, tj. také rozhodnutím příslušného orgánu, dluhy předchozího vlastníka na stát nepřecházejí a zástavní práva k majetku, který stát takto nabyl, okamžikem přechodu na stát zanikají, a že tedy zástavní právo váznoucí na předmětných nemovitostech ve prospěch oprávněného ze zákona zaniklo dnem přechodu vlastnického práva na stát, tzn. dnem právní moci rozsudku, tedy dnem 19. 6. 2018. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 9. 10. 2019, č. j. 55 EXE 1183/2019-72, rozhodl, že exekuce se zastavuje, a uložil oprávněnému povinnost nahradit povinné náklady řízení a soudní exekutorce Mgr. Pavle Fučíkové náklady exekuce, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení. Při posuzování návrhu povinné na zastavení exekuce soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2018, č. j. 33 T 6/2017-1882, bylo (mimo jiné) rozhodnuto tak, že R. L. byl uložen trest propadnutí majetku, konkrétně předmětných nemovitostí, že toto rozhodnutí nabylo právní moci ve vztahu k R. L. dne 19. 6. 2018 a že právní účinky zápisu o přechodu vlastnického práva na povinnou nastaly ke dni 15. 2. 2019 a zápis byl v katastru nemovitostí proveden dne 12. 3. 2019. Soud prvního stupně se ztotožnil s argumentací povinné a její návrh na zastavení exekuce shledal důvodným. Podle názoru soudu prvního stupně v důsledku uložení trestu propadnutí majetku zástavnímu dlužníkovi R. L. došlo dne 19. 6. 2018 k nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem povinnou podle § 13 odst. 1 a 3 ZMČR a podle § 41 ZMČR zástavní právo oprávněného k takovému majetku „zaniklo okamžikem přechodu“. Vzhledem k tomu, že žádný právní předpis neupravuje, že by nemovitá věc „zatížena zástavou“, ať již vzniklou před okamžikem spáchání trestného činu, nebo vzniklou až po jeho spáchání, nemohla být postižena trestem propadnutí majetku, došlo podle názoru soudu prvního stupně k nabytí vlastnického práva povinnou a k zániku zástavního práva oprávněného k tomuto majetku v souladu se zákonem. Soud prvního stupně neshledal žádný rozpor § 41 ZMČR s ústavním pořádkem, proto věc nepředložil ve smyslu § 95 odst. 2 Ústavy České republiky k rozhodnutí Ústavnímu soudu, jak žádal oprávněný. Jednání státu podle mínění soudu prvního stupně nelze považovat za jeho selhání a zneužití práva, když stát nenese odpovědnost za chování osob a páchání trestné činnosti. Soud prvního stupně dodal, že R. L. se dopustil zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) a že v souladu se zákonem byl odsouzen a byl mu uložen trest. V jednání státu tak nelze spatřovat žádnou účelovost, ale akt výkonu veřejné moci, který vychází ze základních funkcí a principů trestního práva. Cílem státu v trestním řízení nebylo a ani nemohlo být učinění zásahu do práv oprávněného. Soud prvního stupně uzavřel, že zánik zástavního práva oprávněného nastal ze zákona a že na straně povinné nelze shledat žádné porušení její povinnosti, na jehož základě by po ní mohla být požadována jakákoliv náhrada, a podle § 268 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu zastavil exekuci z důvodu zániku zástavního práva. 3. Usnesením ze dne 8. 1. 2020, č. j. 55 EXE 1183/2019-99, Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že náklady soudní exekutorky Mgr. Pavly Fučíkové se určují částkou 6 655 Kč a že náklady povinné se určují částkou 300 Kč. 4. K odvolání oprávněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2020, č. j. 51 Co 44/2020-124, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 10. 2019, č. j. 55 EXE 1183/2019-72, a rozhodl, že oprávněný je povinen nahradit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč. Ztotožnil se s argumentací soudu prvního stupně a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1617/2009, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že stát neodpovídá za škodu vzniklou zástavnímu věřiteli z toho důvodu, že rozsudkem trestního soudu dojde k propadnutí věci státu, neboť zde absentují předpoklady plynoucí z ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (výkon práva státu v oblasti trestního práva představovaný plněním úkolů trestního soudnictví a spočívající ve vyslovení propadnutí věci státu nemůže být pojmově považován za protiprávnost). Návrh oprávněného na předložení věci Ústavnímu soudu ke zrušení ustanovení § 41 „odst. 1“ ZMČR neshledal odvolací soud důvodným s tím, že Ústavní soud se tímto ustanovením opakovaně zabýval a nikdy neshledal jeho protiústavnost (odvolací soud odkázal na odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 292/12 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 130/19). Odvolací soud uvedl, že pokud oprávněný dovozuje z ustanovení § 41 „odst. 1“ ZMČR porušení svého vlastnického práva, pak pohledávka ve vztahu k dlužníku zůstává