21 Cdo 2954/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2954/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2021 Spisová značka:21 Cdo 2954/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2954.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Neplatnost právního jednání (o. z.) Neplatnost právního úkonu Smlouva nepojmenovaná (inominátní) Dotčené předpisy:§ 545 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 553 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 555 odst. 1 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 556 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 1746 o. z. ve znění do 31.12.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2954/2020-1653 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně H. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova č. 10/9, proti žalovanému D.I. SEVEN, a. s. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Mikulandská č. 119/10, IČO 63077337, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, dohody o narovnání a zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 C 110/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. června 2020 č. j. 61 Co 80/2020-1624, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-jih dne 27. 3. 2017 domáhala, aby bylo určeno, že „dohoda o narovnání ze dne 6. 3. 2017 uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná“, že „zástavní smlouva ze dne 6. 3. 2017 uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná“ a že „rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného obsažené v dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne 6. 3. 2017 je neplatné“. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 10. 2004 se zavázala vykonávat pro žalovaného práci uklízečky, že ujednaným místem výkonu práce byla obec Chlumčany, kde práci pro žalovaného vykonávala „pro smluvního partnera žalovaného, kterým je společnost LASSELSBERGER, s. r. o., mající v Chlumčanech výrobní závod“, že výše uvedená právní jednání ze dne 6. 3. 2017 jsou všechna absolutně neplatná, neboť žalobkyně byla „k podpisu výše uvedených právních jednání ze strany žalovaného a jeho pracovníků donucena“, žalovaný na ni vyvinul dne 6. 3. 2017 psychický nátlak, bylo jí tvrzeno, že měla žalovanému způsobit jakousi blíže nespecifikovanou škodu, jejíž výši nebyl žalovaný schopen přesně vyčíslit, ale odhadl ji na částku 1 500 000 Kč, žalobkyni bylo tvrzeno, že jí způsobená škoda měla spočívat v žalovaným tvrzeném podvodném jednání, kdy žalobkyně měla údajně podepisovat dohody o pracovních činnostech a pracovní smlouvy za reálně neexistující osoby, žalobkyně měla též falšovat výpisy z rejstříku trestů a právní jednání jakýchsi neexistujících osob, které žalovaný nijak neupřesnil, a dále si měla nechat žalovaným vyplácet plnění za neodvedenou práci těchto neexistujících osob v celkové výši přibližně 1 500 000 Kč. Žalobkyni nebyla tvrzená škoda, která měla žalovanému vzniknout v letech 2004–2017, nijak doložena ani vysvětlena, žalobkyně rovněž nebyla žalovaným informována o tom, že i pokud by nároky uplatňované žalovaným byly důvodné, jedná se z velké části o nároky, které jsou již promlčeny. Žalobkyni byly návrhy výše uvedených právních jednání předloženy v podobě již předem žalovaným připravené, žalovaný požadoval, aby je žalobkyně podepsala ihned, a uvedl, že žádné změny v předložených návrzích nejsou možné. Žalovaný za značného psychického nátlaku vyvíjeného na žalobkyni sdělil žalobkyni, že pokud okamžitě předmětná právní jednání nepodepíše, bude to mít pro ni za následek trestní stíhání a následné odsouzení. Žalobkyni nebylo žalovaným umožněno uskutečnit ani telefonický hovor, aby se mohla případně poradit s blízkými osobami či právním zástupcem, byla ze strany zaměstnanců žalovaného držena v izolaci, a to pravděpodobně se záměrem, aby neexistovali žádní svědci tohoto jednání. Žalobkyně si nebyla vědoma žádného jednání, které by žalovaný mohl hodnotit jako jednání podvodné, ani toho, že by byla žalovanému způsobila nebo vůbec mohla způsobit škodu, natož pak ve výši tvrzené žalovaným, avšak vzhledem k dlouhotrvajícímu psychickému nátlaku zaměstnanců žalovaného nakonec tlaku žalovaného podlehla a předmětná právní jednání ve stavu značného psychického rozrušení podepsala, a to přesto, že již nebyla objektivně schopna rozpoznat význam ani právní důsledky svého jednání. Uvedená právní jednání jsou pro žalobkyni naprosto nevyvážená, nevýhodná a rovněž jejich obsah svědčí o tom, že k tvrzené škodě na straně žalovaného, za niž by mohla být zaviněně odpovědná žalobkyně, nedošlo a dojít ani nemohlo. „Zcela nesmyslný“ je rovněž termín plnění, v němž se žalobkyně zavázala tvrzenou „škodu“ nahradit, neboť je „zcela nereálné“, aby žalobkyně během 14 dnů od uzavření dohody o narovnání zajistila částku 1,5 mil. Kč, neboť úspory v této výši nemá. Žalobkyni rovněž není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje jakoukoli formu zavinění žalobkyně ve vztahu k výše popsanému jednání, jež mělo vést ke způsobení škody žalovanému. Jednání žalovaného podle názoru žalobkyně naplňuje znaky uvedené v ustanovení § 1796 občanského zákoníku a jako takové je podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatné, a to i s ohledem na ustanovení § 588 občanského zákoníku. Za situace, kdy žalobkyně žalovanému ničeho nedlužila ani dlužit nemohla, je na jednání žalovaného třeba nahlížet jako na jednání odporující dobrým mravům. Přesto, že žalobkyně nároky uplatňované žalovaným neuznává, z opatrnosti namítá jejich promlčení. Dohoda o narovnání je neplatná rovněž proto, že je neurčitá a nesrozumitelná, neboť z jejího obsahu nejenže není zřejmé, v čem měla spočívat škoda způsobená žalobkyní, ale dokonce není ani zřejmé, jakým jednáním žalobkyně mělo k této škodě dojít v konkrétních případech a kdy. Žalovaný namítal, že tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá. Učinil nesporným, že žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 10. 2004 vykonávala pro žalovaného práci na pozici uklízečka, a uvedl, že žalobkyně v rámci pracovního poměru plnila funkci jakési „vedoucí směny“ úklidu v objektu společnosti LASSELSBERGER, s. r. o., v Chlumčanech, že vybírala osoby, které v „její“ směně budou provádět úklid, předkládala žalovanému rejstříky trestů těchto osob, kopie občanských průkazů, čísla účtů, na něž mají být zasílány mzdy, kdy na základě tohoto jednání žalobkyně žalovaný podepisoval dokumenty zakládající pracovní poměr se třetími osobami, případně dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti, že tuto činnost vykonávala žalobkyně pro žalovaného od 1. 11. 2004 do 6. 3. 2017, že žalovaný zjistil, že se žalobkyně po dobu trvání pracovního poměru vůči němu dopouštěla podvodného jednání, když neoprávněně podepisovala dohody o pracovních činnostech, dohody o provedení práce a pracovní smlouvy za reálně neexistující osoby, které měly být dodatečnou pracovní silou pro žalovaného, falšovala výpisy z rejstříků trestů těchto osob a další právní jednání osob, které měly pro žalovaného vykonávat činnost, kterou však nikdy reálně nevykonaly. Žalovaný na základě zfalšovaných dokladů včetně kopií občanských průkazů vytvořených žalobkyní a předávaných žalovanému uzavíral s těmito osobami dohody, na základě nichž měly tyto osoby pro žalovaného vykonávat úklid v objektu v Chlumčanech. Dále žalovaný za tyto osoby odváděl pojistné na sociální a zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a vyplácel těmto osobám mzdy, aniž by tyto osoby reálně pro žalovaného vykonávaly jakoukoli činnost. Žalobkyně si dále nechávala vyplácet finanční plnění (mzdy) ze strany žalovaného za výše uvedené osoby, které nikdy reálně neodvedly práci pro žalovaného, na svůj bankovní účet a účty svých příbuzných či třetích osob. Tímto svým jednáním žalobkyně způsobila žalovanému celkově škodu ve výši 3 565 175 Kč. Žalovaný nabídl žalobkyni řešení spočívající v rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 6. 3. 2017 a řešení vzniklé škody, která ještě ke dni 6. 3. 2017 nebyla v plném rozsahu zjištěna, kdy „k tomuto dni prokazatelná škoda činila 1 500 000 Kč“, uzavřením dohody o narovnání, v rámci které by se žalobkyně zavázala uhradit dosud vyčíslenou škodu žalovanému a zároveň by tento svůj dluh vůči žalovanému zajistila zástavním práve