21 Cdo 3003/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3003/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 2. 2007 Spisová značka:21 Cdo 3003/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3003.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3003/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. K., proti žalované D. a.s., zastoupené advokátem, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 8/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2005, č. j. 16 Co 36/2005-474, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.                                              O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby  bylo žalované uloženo zaplatit mu na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 7. 1997 do 31. 1. 2000 částku 491.160,- Kč s úrokem z prodlení, který vyčíslil, a aby mu žalovaná počínaje únorem 2000 platila měsíčně 15.893,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že u právního předchůdce žalované pracoval jako dělník s motorovou pilou a že dne 11. 11. 1982 u něj byla zjištěna nemoc z povolání – neuropatie n. mediani. Po tomto zjištění mu žalovaná (její právní předchůdce) platila veškeré nároky z odškodnění za nemoc z povolání. Žalobce byl z důvodu nemoci z povolání postupně žalovanou přeřazován na jiné, méně placené, práce a ke dni 12. 1. 1993 ukončil svůj pracovní poměr dohodou. Dopisem ze dne 6. 8. 1997 mu žalovaná sdělila, že mu od měsíce srpna roku 1997 nebude vyplácet náhradu za ztrátu na výdělku, neboť dospěla k názoru, že „již nesplňuje podmínky pro toto odškodnění“. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 23. 5. 2000, č.j. 14 C 8/98-233, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 367.556,- Kč s úrokem z prodlení, který vyčíslil, co do částky „123.604,- Kč s příslušenstvím“ žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 45.887,50 Kč k rukám advokátky a „na účet Okresního soudu v Šumperku“ soudní poplatek 14.704,- Kč; zároveň zastavil řízení o uložení povinnosti žalované platit žalobci rentu 15.893,- Kč měsíčně počínaje únorem 2000, neboť v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět. Vycházeje z toho, že žalobce pracoval u žalované (jejího právního předchůdce) za podmínek, za nichž vzniká nemoc z vibrace (neuropatie n. mediani), a že bylo prokázáno, že touto nemocí také onemocněl, zabýval se již jen výpočtem náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu žalobcem uplatněnou. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 1. 2001, č.j. 16 Co 405/2000-251, rozsudek soudu prvního stupně v „napadené části“ (ve výrocích, jimiž bylo žalobě vyhověno, rozhodnuto o nákladech řízení a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že ze skutečností zjištěných soudem prvního stupně nelze jednoznačně učinit závěr o tom, „že důvodem skončení pracovního poměru mezi účastníky byla choroba z povolání, jak to udělal okresní soud“. Uložil proto soudu prvního stupně, aby zjistil, zda byl pracovní poměr žalobce rozvázán v souvislosti s nemocí z povolání či z jiného důvodu, a aby v návaznosti na to vypočetl případnou náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 3. 4. 2003, č.j. 14 C 8/98-370, ve znění usnesení ze dne 3. 4. 2003, č.j. 14 C 8/98-376, uložil žalované zaplatit žalobci 284.039,- Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslil, co do částky „83.517,- Kč s příslušenstvím“ žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 56.251,- Kč k rukám advokátky, státu „na účet“ Okresního soudu v Šumperku 4.823,- Kč a „na účet Okresního soudu v Šumperku“ soudní poplatek 11.360,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit státu „na účet“ Okresního soudu v Šumperku 1.327,- Kč. Po doplnění dokazovaní (zejména provedením důkazu znaleckým posudkem) dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, že důvodem rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 12. 1. 1993 byl špatný zdravotní stav žalobce jako důsledek uvedené nemoci z povolání. Dovodil, že žalobci „i po rozvázání pracovního poměru dohodou bez udání důvodu náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovního poměru v dosavadní výši, v jaké mu vznikl nárok ještě za trvání pracovního poměru účastníků“. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 12. 2003, č.j. 16 Co 179/2003-394, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jako správný posoudil závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v původní výši, tj. „bez zřetele ke změnám v jeho výdělkových poměrech, k nimž došlo následkem rozvázání pracovního poměru“. Vytkl však soudu prvního stupně použití nesprávného nařízení vlády pro výpočet průměrného výdělku, početní chyby a vadné rozhodnutí o nákladech řízení. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 4. 11. 2004, č.j. 14 C 8/98-457, ve znění usnesení ze dne 25. 11. 2004, č.j. 14 C 8/98-464, uložil žalované zaplatit žalobci 342.052,- Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslil, co do 25.497,- Kč žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 112.565,- Kč k rukám advokátky, státu „na účet ČR - Okresního soudu v Šumperku“ 7.949,- Kč a „na účet ČR - Okresního soudu v Šumperku“ soudní poplatek 13.690,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit státu „na účet ČR - Okresního soudu v Šumperku“ na náhradě nákladů řízení 1.351,- Kč. Po provedeném řízení zjistil výdělek žalobce před vznikem škody ve výši 4.136,- Kč „čistých“ měsíčně a výdělek před rozvázáním pracovního poměru jako pravděpodobný čistý měsíční výdělek ve výši 2.738,- Kč. Oba tyto výdělky valorizoval podle příslušných valorizačních nařízení vlády a vypočetl náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, č.j. 16 Co 36/2005-474, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek potvrdil, ve výrocích o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 77.870,- Kč k rukám advokátky a České republice - Okresnímu soudu v Šumperku 3.510,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Šumperku na nákladech řízení 1.351,- Kč; zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 14.459,- Kč k rukám advokátky. Nesouhlasil s námitkou žalované, že  příčinná souvislost mezi nemocemi z povolání a vzniklou škodou byla přerušena, protože žalobce může pracovat a může se rekvalifikovat. I když totiž žalobce „přinejmenším částečně“ může pracovat a je schopen i rekvalifikace, nic to nemění na tom, že dvě nemoci z povolání, kterými trpí, mu znemožňují výkon původní práce u žalované, za niž dosahoval vyšší výdělek, než po zjištění nemocí z povolání. Naopak zdůraznil, že, „pobírá-li zaměstnanec náhradu za ztrátu na výdělku podle ust. § 195 zákoníku práce, neboť pro onemocnění chorobou z povolání musel být převeden na jinou méně placenou práci, nelze v tom, že rozvázal pracovní poměr z důvodů nesouvisejících s chorobou z povolání, spatřovat skutečnost, která by sama o sobě měla za následek přerušení příčinné souvislosti mezi škodou (ztrátou na výdělku) a nemocí z povolání“. Dovodil, že je možné přihlédnout jen k těm skutečnostem, které existovaly v době vzniku škody; to platí i o skutečnostech, které mohly kauzální vztah mezi nemocí z povolání jako příčinou a škodou jako následkem přerušit a tímto způsobem vyloučit vznik odpovědnosti za škodu při nemocech z povolání. Jestliže byly všechny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu splněny, nemohou být skutečnosti, které nastaly v pozdější době, důvodem zániku odpovědnostního vztahu „pro tzv. přerušení příčinné souvislosti mezi škodou a nemocí z povolání“. Jelikož zdravotní stav žalobce nedoznal změny, rozvázáním pracovního poměru uvedeným způsobem se okolnosti, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělk