21 Cdo 3557/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3557/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2019 Spisová značka:21 Cdo 3557/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3557.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Započtení pohledávky Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 4 předpisu č. 262/2006Sb. § 1982 o. z. § 144a odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. § 147 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 3. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 759/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3557/2019-108 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce R. P., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michaelou Zezulkovou, advokátkou se sídlem ve Valašské Bystřici č. 401, proti žalované CZO TRADE s.r.o., se sídlem v Zašové čp. 100, IČO 27801349, zastoupené Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého č. 2205, o 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 76/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2019 č. j. 16 Co 18/2019-94, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.500,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michaely Zezulkové, advokátky se sídlem ve Valašské Bystřici č. 401. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 20.000,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 16.1.2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1.6.2016 pracoval u žalované jako stavbyvedoucí a že pracovní poměr účastníků skončil ke dni 31.12.2017 na základě výpovědi ze strany žalované z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. c) zák. práce. Žalovaná však dosud žalobci nevyplatila v plné výši odstupné a mzdu za měsíc prosinec 2017. Na „čisté“ mzdě a náhradě za dovolenou činil nárok žalobce 17.505,- Kč a na odstupném 39.250,- Kč, tedy celkem 56.755,- Kč, zatímco žalovaná mu až dne 19.1.2018 (ačkoli výplatní termín byl 15.1.2018) vyplatila na těchto mzdových nárocích pouze 36.755,- Kč. Podle sdělení žalované v dopise ze dne 12.2.2018 byla částka 20.000,- Kč zadržena „do doby vypořádání náhrady škody způsobené zaměstnavateli“. Podle názoru žalobce však není tento postup žalované oprávněný, neboť mu „není známo“, že by žalované způsobil jakoukoli škodu, škoda nebyla žádným způsobem ze strany žalované prokázána a navíc je žalobce pro toto pojistné riziko pojištěn. Žalovaná namítala, že žalobce jí (jako bývalému zaměstnavateli) dluží na náhradě škody celkem 20.376,- Kč. Škoda spočívá v nákladech ve výši 9.650,- Kč za nutné opravy bezpečnostních vložek a překódování zámku z důvodu ztráty univerzálního klíče od vstupní branky, vchodu do budovy a vchodu do kanceláře, který žalobce při skončení pracovního poměru nevrátil a podle jeho sdělení údajně ztratil, a dále v nákladech ve výši 10.726,- Kč za opravu multifunkční tiskárny HP Color Laser Jet CM 2320nf MFP, kterou žalobce poškodil nevhodným zacházením, které mu bylo vytknuto i prokuristkou firmy paní D. Tuto pohledávku na náhradu škody žalovaná započetla na část mzdy žalobce ve výši 20.000,- Kč, takže žalovaná žalobci nic nedluží. Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 26.9.2018 č. j. 19 C 76/2018-66 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.444,- Kč k rukám „právní“ zástupkyně žalobce. Soud prvního stupně shledal „nesporným“, že žalovaná nevyplatila žalobci řádně a včas část mzdy za prosinec 2017 a část odstupného, na které žalobci vznikl nárok v souvislosti s výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, v celkové výši 20.000,- Kč. Jednání žalované, která až po podání žaloby zaslala žalobci přípis o započtení své pohledávky na náhradu škody ve výši 20.000,- Kč vůči nároku žalobce na odstupné a mzdu za prosinec 2017, přitom považoval „za zcela účelové“, neboť „žalovaná uplatňuje vůči žalobci náhradu škody ve výši 20.376,- Kč zcela nedůvodně“. Podle názoru soudu prvního stupně žalobce „nikdy nepřevzal odpovědnost za žádnou tiskárnu písemně ve smyslu ustanovení § 255 zák. práce“ a „listinné důkazy neprokazují, že došlo k poškození tiskárny ve vlastnictví žalované“. Ani písemný protokol ze dne 26.10.2016 o převzetí univerzálního klíče „nelze považovat za písemné potvrzení ve smyslu ustanovení § 255 odst. 1 zák. práce, neboť neobsahuje závazek žalobce nahradit škodu za jeho ztrátu či poškození“. Ke ztrátě klíče došlo v důsledku protiprávního jednání třetí osoby (klíč byl žalobci odcizen neznámým pachatelem), žalobce přitom žádnou pracovněprávní povinnost neporušil, „a tedy za ztrátu klíče neodpovídá a nemůže být zavázán k náhradě škody“. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2.4.2019 č. j. 16 Co 18/2019-94 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.535,- Kč k rukám advokátky Mgr. Michaely Zezulkové. Odvolací soud zdůraznil, že podle právní úpravy účinné od 1.1.2007 je v pracovněprávních vztazích možný zánik závazku započtením, přičemž způsobilé k započtení nejsou mj. pohledávky nejisté nebo neurčité (srov. § 1987 o. z.). V případě pohledávky žalované na náhradu škody z důvodu ztráty univerzálního klíče odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že „předávací protokol ze dne 26.10.2016 zcela postačoval k založení odpovědnostního vztahu žalobce za ztrátu svěřeného univerzálního klíče“. Za daných okolností je ovšem odůvodněn závěr, že žalobce svým jednáním ztrátu (odcizení) klíče neumožnil a že tedy „ke ztrátě (odcizení) univerzálního klíče došlo zcela bez zavinění žalobce“. Pohledávku žalované na náhradu škody způsobenou poškozením tiskárny odvolací soud považoval za pohledávku nejistou, a tudíž nezpůsobilou k započtení. Žalovanou předložený daňový doklad týkající se „údržby a servisu hardware“ vystavený společností XANADU a.s. je podle jeho názoru „zcela nedostatečný k prokázání splnění všech předpokladů odpovědnosti za škodu“. K posouzení důvodnosti této pohledávky by muselo být provedeno rozsáhlé dokazování, které by „nepřiměřeně prodlužovalo řízení o pohledávce uplatněné žalobou“. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako „věcně správný“ potvrdil. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítala, že není správný názor soudů, že v daném případě nelze dovodit zavinění žalobce na poškození tiskárny vzhledem k tomu, že k této multifunkční tiskárně měly přístup i jiné osoby než žalobce. Dovolatelka přitom „považuje za prokázané, že k poškození tiskárny došlo činností žalobce“, a proto vzniklou majetkovou újmu (částku vynaloženou žalovanou na opravu poškozené tiskárny) dala žalobci (jako svému tehdejšímu zaměstnanci) k náhradě, a to ve výši „umožněné“ zákoníkem práce. Vytkla soudům „zjevný přejatý formalismus“ za situace, kdy „je zcela zjevné a v řízení prokázané, že jinak než neodbornou činností a zásahem žalobce k poškození tiskárny, které si vyžádalo finančně náročnou opravu, dojít nemohlo“, neboť „žalobce a jednatel žalované byly dvě osoby, které měly k tiskárně přístup a tuto v rámci svého působení u žalované využívaly“. V této souvislosti „ani nebylo žalované umožněno provedení jí navrhovaných důkazů, a to zejména výslechem jednatele žalované a prokuristky žalované“. V případě škody vzniklé odcizením elektronického kódovatelného klíče se pak žalovaná „řídila nesprávným poučením poskytnutým pojišťovnou“, jestliže náhradu této škody požadovala po žalobci. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolání žalované bylo jako nepřípustné, případně jako zjevně neopodstatněné, odmítnuto, neboť dovolatelka ve svém podání nespecifikuje žádnou právní otázku, nýbrž „pouze licituje nad dle jejího názoru nesprávným hodnocením předložených důkazů a přílišným formalismem“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236