21 Cdo 4411/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4411/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2008 Spisová značka:21 Cdo 4411/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4411.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 písm. f) předpisu č. 65/1965Sb. § 128 odst. 1 písm. f) předpisu č. 65/1965Sb. § 157 odst. 2 písm. f) předpisu č. 65/1965Sb. § 229 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 242 odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4411/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně R. M., zastoupené advokátem, proti žalované \"N. s p. v U. H.\", o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 157/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2007 č.j. 49 Co 156/2004-68, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 27.3.2000 žalovaná N. s p. v U. H. sdělila žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně se měla dne 10.2.2000 dostavit k výkonu práce po ukončení další mateřské dovolené, že \"však do dnešního dne tak neučinila a svoji nepřítomnost na pracovišti nijak neomluvila\". Protože se jedná o neomluvenou nepřítomnost na pracovišti, která trvá ode dne 10.2.2000, bylo jednání žalobkyně \"ze strany zaměstnavatele kvalifikováno jako závažné porušení pracovní kázně\". Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 25.7.2000 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že ještě před uplynutím mateřské dovolené dne 18.1.2000 osobně navštívila oddělení práce a mzdy, kde \"informovala pracovnici žalované, že má problémy s umístěním svého dítěte do předškolního zařízení a pokud se jí to nepodaří, že bude mít možnost nastoupit do práce, jakmile se jí podaří zajistit řádnou péči o dítě\". Protože se situace \"do dne ukončení mateřské dovolené nezměnila\", žalobkyně požádala dne 14.2.2000 o \"pokračování mateřské dovolené\"; žalovaná jí nevyhověla a přistoupila k rozvázání pracovního poměru výpovědí. Žalobkyně považuje výpověď za neplatnou a \"postup žalované za neadekvátní\", neboť do práce nenastoupila jenom proto, že \"musela zajistit péči o svoji tříletou dceru\". Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 31.1.2001 č.j. 6 C 157/2000-25 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že žalobkyně sice oznámila žalované před skončením další mateřské dovolené dne 18.1.2000, že nebude moci nastoupit do zaměstnání, neboť nemá kam umístit dítě, že však \"o udělení neplaceného volna nepožádala ani ústně ani písemně\", když \"žalované tyto skutečnosti jen oznamovala\"; od vedoucí \"zaměstnaneckého útvaru\" žalobkyně navíc věděla, že žalovaná takové volno neuděluje a že \"musí rozvázat pracovní poměr nebo nastoupit do zaměstnání\". Soud prvního stupně dovodil, že \"žalobkyně věděla o své situaci a přesto do zaměstnání nenastoupila\", že \"důvod nenastoupení oznámila žalované až dopisem ze dne 14.2.2000\" (dopisy jsou však dva, text dopisu předložený žalobkyní se liší od textu dopisu předloženého žalovanou tím, že v prvním žalobkyně žádá o udělení volna, protože nemůže umístit dítě do školky, kdežto v druhém pouze oznamuje pokračování mateřské dovolené), že \"kapacity mateřských školek byly volné a žalobkyni by se jistě podařilo umístit své dítě do předškolního zařízení\"; ze žalovanou předložených potvrzení vydaných mateřskými školami v U. H. vyplývá, že v únoru 2000 bylo možné z důvodu volných míst dítě do předškolního zařízení umístit, a pouze v potvrzení Mateřské školy, které předložila žalobkyně, bylo uvedeno, že \"mají plný stav a dítě sem umístit nelze\", a že výpověď z pracovního poměru byla také projednána s příslušným odborovým orgánem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že, \"nenastoupila-li žalobkyně po skončení mateřské dovolené do zaměstnání, dopustila se hrubého porušení pracovní kázně\". K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.6.2003 č.j. 15 Co 176/2001-40 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ze znění listiny ze dne 14.2.2000 předložené žalovanou a s přihlédnutím k obsahu jednání žalobkyně u žalované dne 18.1.2000 odvolací soud dovodil, že žalobkyně požádala žalovanou \"o poskytnutí neplaceného volna z důležitého důvodu, kdy uváděla, že se jí nepodařilo umístit dítě do předškolního zařízení a nemá možnost zajistit péči o něj jinak\", a že pro rozhodnutí ve věci je významné, zda a jak žalovaná na tuto žádost reagovala. Kdyby bylo v dalším řízení zjištěno, že žalovaná neudělila žalobkyni požadované \"neplacené volno\", je třeba zabývat se tím, zda \"nenastoupení žalobkyně do práce 10.2.2000 je v tomto konkrétním případě svou intenzitou takovým, které lze hodnotit jako závažné porušení pracovní kázně\" a s nímž lze spojovat důsledky uvedené v ustanovení § 46 odst. 1 písm f) zák. práce. Okresní soud v Uherském Hradišti poté rozsudkem ze dne 28.1.2004 č.j. 6 C 157/2000-51 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15.786,70 Kč k rukám advokáta Z. M. Poté, co dovodil, že žalovaná neudělila žalobkyni \"neplacené volno\", o něž měla podle odvolacího soudu žalovanou požádat \"v souvislosti s její péčí o nezletilé dítě do věku čtyř let\", soud prvního stupně po provedení dalších důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně sice porušila pracovní kázeň, že však \"porušení pracovní kázně žalobkyně nelze hodnotit takovým způsobem, aby to mělo dopad na ukončení jejího pracovního poměru\", když šlo \"vlastně o jakési nedorozumění mezi účastníky, žalobkyně nebyla schopná jednat přímým a jasným způsobem a ani žalovaná jí nedokázala zcela jednoznačně říct, co má udělat\". S přihlédnutím k tomu, že žalobkyně měla dosud \"dobrou pracovní morálku\" a k její \"naprosté bezproblémovosti\" je třeba porušení pracovní kázně \"hodnotit mírněji, tedy ne takovou intenzitou, aby musel zaměstnavatel přistoupit k tak tvrdému opatření\". Výpověď z pracovního poměru ze dne 27.3.2000 je proto neplatným právním úkonem. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24.1.2007 č.j. 49 Co 156/2004-68, v němž jako žalovanou označil \"N. s p. v U. H.\", rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 2.034,- Kč. Z hlediska skutkového stavu věci dovodil, že žalobkyně nenastoupila po skončení mateřské dovolené dne 10.2.2000 do zaměstnání z důvodu péče o dítě ve věku 3 let, které nebylo umístěno v předškolním zařízení, že žalovanou \"o důvodu nenastoupení do práce informovala, avšak nepožádala o poskytnutí pracovního volna\", a že žalovaná v dohodě s příslušným odborovým orgánem kvalifikovala nepřítomnost žalobkyně (ve smyslu ustanovení § 40 odst. 5 nařízení vlády č. 108/1994 Sb.) v práci jako neomluvenou absenci. Uvedené \"zameškání práce jako neomluvená absence je porušením pracovních povinností žalobkyně\", na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že \"intenzita porušení pracovní kázně dosáhla míry závažného porušení pracovní kázně odůvodňující výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce\". Vzal přitom v úvahu především to, že nepřítomnost žalobkyně v zaměstnání je \"dlouhodobá\", že žalobkyně byla \"s negativním postojem žalované k možnosti udělit ji pracovní volno předem seznámena\", že žalobkyně měla \"objektivní možnost zajistit umístění dítěte v předškolním zařízení, byť nikoliv v bezprostřední blízkosti svého bydliště\", a že žalovaná \"při jednání se žalobkyní neporušila žádnou ze svých pracovněprávních po