21 Cdo 74/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 74/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 6. 2021 Spisová značka:21 Cdo 74/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.74.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní kázeň Okamžité zrušení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 304 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 74/2021-329 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce D. N., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Hroznová č. 470/13, proti žalované B. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Lucií Demeterovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Lidická č. 207, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 101/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. července 2020 č. j. 19 Co 531/2020-298, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2020 č. j. 14 C 101/2019-255 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 4. 2. 2019 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu zvlášť hrubého porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobce svým jednáním, které má za následek „úplnou ztrátu“ důvěry žalované, porušil sjednané podmínky souhlasu žalované s vykonáváním výdělečné činnosti žalobce shodné s předmětem činnosti žalované, k jejichž dodržování se žalobce zavázal v dohodě ze dne 1. 11. 2017 (jednou z těchto podmínek bylo, že internetový obchod společnosti G. c., v níž je žalobce jediným jednatelem a jediným společníkem, musí dodržovat stejné nebo vyšší ceny u shodných výrobků internetového obchodu žalované), neboť ceny výrobků v internetovém obchodě „provozovaném pod doménou XY“ jsou u jednotlivých výrobků „o řádově desítky korun nižší než ceny v internetovém obchodě zaměstnavatele“. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 1. 4. 2019 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovní poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracuje u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2007 na pozici „Head of Production-Cookware“, že se v roce 2015 jeho družka P. N. rozhodla, že by chtěla začít podnikat, a jelikož se s ním dříve „dlouze bavila“ o výrobě smaltovaného nádobí, rozhodla se, že si otevře krámek a e-shop „XY“, kde začala prodávat nádobí značky B. a M.. Obchod družky byl provozován pod firmou G. c., kterou žalobce v minulosti založil a kde působí jako jediný jednatel. Žalobce uvedl, že poté, co byl předvolán generálním ředitelem žalované G., podepsal dohodu o tom, že bude „firma G. c. kopírovat ceny žalované … s dodatkem, že porušení této dohody zruší uvedený souhlas se souběžným podnikáním zaměstnance dle § 304 zákoníku práce a bude to chápáno jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru“, že kdyby měl jakékoliv „nekalé úmysly“, nebylo by „nic jednoduššího, než aby obchod začala provozovat jeho družka pod svým jménem“, že dne 6. 12. 2018 obdržela družka „mail“ od obchodníka J. M., jenž ji informoval o navýšení cen v e-shopu žalované, že následně dne 10. 12. 2018 družka dostala od J. M. další „mail“, kde jí bylo oznámeno, že žalovaná „oficiálně zdražuje od 1. 1. 2019“, a že s tímto emailem byly jeho družce doručeny i ceníky platné k tomuto datu. Žalobce se nedomnívá, že žalovanou „vytýkané pochybení“ obsažené v okamžitém zrušení pracovního poměru je „na úrovni hrubého porušení povinností zaměstnance“. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 1. 2020 č. j. 14 C 101/2019-255 žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 25 716 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl zaměstnancem žalované zařazeným na „pozici Head of Production-Cookware“, jehož úkolem bylo mj. organizovat obchodní politiku smaltovny, stanovit plán prodeje a potřeb jeho plnění a který byl odpovědný za obchodní a hospodářské výsledky smaltovny, že dne 3. 12. 2018 byl jmenován do „funkce vedoucí výrobny – smaltovna“, že žalovaná udělila žalobci v dohodě ze dne 1. 11. 2017 souhlas s vykonáváním výdělečné konkurenční činnosti „v pozici jednatele ve firmě G. c.“ (žalobce byl v posuzovaném období jediným jednatelem a společníkem této společnosti) mj. za podmínek, že „společnost G. c. nebude cenově konkurovat ve svém internetovém obchodě internetovým obchodům zaměstnavatele (musí dodržovat stejné nebo vyšší ceny pro shodné výrobky)“, že bylo ujednáno, že v případě porušení této dohody „se ruší souhlas se souběžným podnikáním zaměstnance dle § 304 zákoníku práce s plnými právními důsledky – porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnanci vykonávané práci s možnosti okamžité výpovědi“, že „o plánované změně cen byla prostřednictvím emailu vyrozuměna družka žalobce, přesto však nedošlo k odpovídající úpravě cen výrobků“, a že žalovaná a společnost G. c. měly v posuzovaném období shodný předmět podnikání v „oblasti výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona“. Soud prvního stupně dovodil, že jelikož se obě společnosti zabývaly prodejem téhož zboží a žalobce působil jako zaměstnanec žalované a zároveň i jako jednatel společnosti G. c., je nutné výdělečnou činnost žalobce posoudit jako shodnou s předmětem činnosti žalované, a že dohoda ze dne 1. 11. 2017 byla porušena, „když na e-shopu žalobce přinejmenším ke dni 1. 2. 2019 byly ceny některých výrobků nižší než na e-shopu žalované“. Dospěl k závěru, že tímto porušením (aniž by o tom žalovaná žalobce vyrozuměla) nedošlo ke zrušení dohody a že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť „žalobce nebyl žalovanou vyrozuměn o porušení dohody obsahující souhlas s výkonem konkurenční činnosti či o jejím zrušení, ani nebyl žalovanou vyzván, aby výdělečnou činnost ukončil z důvodu porušení předmětné dohody“. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 7. 2020 č. j. 19 Co 531/2020-298 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokátky JUDr. Jaroslavy Krybusové. Uvedl, že na daný případ je třeba přímo aplikovat ustanovení § 304 odst. 2 zákoníku práce, že k odvolání souhlasu zaměstnavatele s výdělečnou činností zaměstnance musí dojít výslovně, v písemné formě a s uvedením důvodů, že „je nezbytné,“ aby byl zaměstnanec o odvolání souhlasu zaměstnavatele výslovně informován, že „ne každé porušení stanovených podmínek mezi stranami musí znamenat, že zaměstnavatel již nebude tolerovat výdělečnou činnost svého zaměstnance“, že ustanovení § 304 odst. 2 zákoníku práce je ustanovením kogentním, které má za cíl ochranu právní jistoty zaměstnance, že jestliže dohoda ze dne 1. 11. 2017 stanoví, že „v případě porušení cenové dohody ze strany žalobce dojde k automatickému zrušení – tedy odvolání – souhlasu zaměstnavatele“, je takové ujednání „v přímém rozporu s § 304 odst. 2 zákoníku práce“, přičemž jde o „rozpor s kogentním ustanovením, které má za následek částečnou neplatnost dohody v tomto bodě ve smyslu § 580 o. z.“, a jde současně o neplatnost absolutní „ve smyslu § 588 o. z.“, neboť jde o porušení ustanovení, jehož účelem je ochrana postavení zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu a současně zajištění jeho právní jistoty. Odvolací soud uzavřel, že pokud by žalovaná souhlas s výdělečnou činností žalobce v souladu se zákonnými požadavky odvolala a žalobce by nesplnil svoji povinnost uvedenou v § 304 odst. 2 zákoníku práce, tedy bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost ukončit, pak teprve by došlo k porušení povinnosti žalobce vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, jehož důsledkem by mohlo být jednostranné skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Porušení cenové dohody je podle názoru odvolacího soudu „jednáním žalobce při jeho podnikatelské činnosti“ a „nemůže být v žádném případě považováno za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnanci vykonáva