22 Cdo 3831/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3831/2022 citace  Název judikátu:Právní režim věcí ve společném jmění manželů tvořících součást obvyklého vybavení rodinné domácnosti po 1. 1. 2014 Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2023 Spisová značka:22 Cdo 3831/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3831.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Obvyklé vybavení rodinné domácnosti (o. z.) [ Rodinná domácnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 3038 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3831/2022-448 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. C., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Petrem Kamenčákem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, proti žalované M. C., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Barborou Kvasničkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 143/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2022, č. j. 11 Co 277/2021-412, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. června 2022, č. j. 11 Co 277/2021-417, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2022, č. j. 11 Co 277/2021-412, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 13 745,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Kamenčáka, advokáta se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2021, č. j. 25 C 143/2017-339, ze zaniklého společného jmění manželů (dále též „SJM“) přikázal do výlučného vlastnictví žalobce bytovou jednotku č. 593/1 v domě č. p. XY v k. ú. XY, obci XY s podílem ve výši 1032/4128 na společných částech domu č. p. XY v k. ú. XY, obci XY, videokameru Canon, vysavač Rainbow, osobní vozidlo XY, SPZ: XY a prostředky na účtu stavebního spoření podle smlouvy o stavebním spoření č. 35073568 uzavřené s účinností od 16. 11. 2009 mezi společností Wüstenrot stavební spořitelna, a. s., a žalovanou, jejichž výše ke dni 4. 4. 2014 činila 48 307,70 Kč (výrok I). Ze závazků patřících do SJM žalobci přikázal k úhradě dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. 90142757 uzavřené dne 24. 6. 2010 mezi společností Wüstenrot hypoteční banka, a. s., a žalobcem a žalovanou, jehož výše ke dni 15. 4. 2021 činí 219 063,44 Kč (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal garáž na pozemku jiného vlastníka parc. č. XY, v k. ú. XY, obci XY, bytovou jednotku č. 593/2 v domě č. p. XY v k. ú. XY, obci XY s podílem ve výši 1032/4128 na společných částech domu č. p. XY v k. ú. XY, obci XY (dále jen „předmětná jednotka“), postele Machala, televizi Panasonic, DVD rekordér, lednici Ariston, pračku LG, osobní vozidlo XY, RZ XY, varnou desku, domácí pekárnu, myčku nádobí, troubu a prostředky na účtu penzijního připojištění podle smlouvy č. 2030624957 uzavřené mezi společností Česká spořitelna – penzijní společnost, a. s., a žalovanou, jejichž výše činila ke dni 4. 4. 2014 částku 97 403,80 Kč (výrok III). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílů 460 830 Kč (výrok IV). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky V–VII). Soud prvního stupně na námitku žalované, že v souladu s § 3038 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nelze v rámci vypořádání SJM vypořádat věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, poukázal na příklon komentářové literatury k názoru, že § 3038 o. z. reaguje na stav, který zákonodárce nezamýšlel. Navržené položky tvořící obvyklé vybavení domácnosti proto vypořádal. Pokud jde o předmětnou bytovou jednotku, žalobce v žalobě uvedl, že žádá o vypořádání kupní ceny zaplacené za předmětnou jednotku s odůvodněním, že byla pořízena za trvání manželství ze společných prostředků (konkrétně z půjčky získané u České spořitelny). Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že tato jednotka je v SJM, přistoupil soud k jejímu vypořádání. Soud totiž není vázán právním posouzením této položky v žalobě provedené žalobcem. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. 11 Co 277/2021-412, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 6. 2022, č. j. 11 Co 277/2021-417, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I­­–IV změnil následovně: ze zaniklého SJM přikázal žalobci jednotku č. 593/1 v domě č. p. XY v k. ú. XY, obci XY s podílem ve výši 1032/4128 na společných částech domu č. p. XY v k. ú. XY, obec XY, videokameru Canon, vysavač Rainbow, osobní vozidlo XY, SPZ: XY a prostředky na účtu stavebního spoření podle smlouvy o stavebním spoření č. 35073568 uzavřené mezi společností Wüstenrot stavební spořitelna, a. s., a žalovanou, jejichž výše ke dni 4. 4. 2014 činila 48 307,70 Kč; do výlučného vlastnictví žalované přikázal garáž bez č. p./č. e. na pozemku jiného vlastníka parc. č. XY, v k. ú. XY, obci XY, předmětnou jednotku, postel Machala, televizi Panasonic, DVD rekordér, lednici Ariston, pračku LG, osobní vozidlo XY, RZ: XY, varnou desku, domácí pekárnu, myčku nádobí, troubu a prostředky na účtu penzijního připojištění podle smlouvy č. 2030624957 uzavřené mezi společností Česká spořitelna – penzijní společnost, a. s. a žalovanou, jejichž výše činila ke dni 4. 4. 2014 částku 97 403,80 Kč (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II–V). Odvolací soud hodnotil poukaz žalované na § 3038 o. z. jako nepřípadný. Uvedl, že je v tomto případě nepoužitelným ustanovením. K vypořádání předmětné jednotky pak uvedl, že žalobní tvrzení s ní spojená byla neúplná. Nebylo totiž zřejmé, z jakých prostředků byla jednotka pořízena. Na jednu stranu bylo tvrzeno, že byla pořízena do SJM, na druhé, že je ve výlučném vlastnictví žalované. U jednání dne 9. 8. 2017 žalobce prostřednictvím svého zástupce dotvrdil, že předmětná jednotka byla pořízena za trvání manželství, jako výlučná vlastnice byla od počátku v katastru nemovitostí zapsána žalovaná a s ohledem na § 3064 o. z. měla být tato jednotka v jejím výlučném vlastnictví, neboť žalobce se v průběhu manželství nijak nesnažil tento zápis v katastru dát do pořádku. Žalobce neuvedl, z jakých finančních prostředků byla předmětná jednotka za trvání manželství pořízena. Žalovaná u tohoto jednání tvrdila, že jednotka byla koupena za peníze, které dostala darem od svého otce v celkové výši 260 000 Kč, takže byla pořízena z jejích výlučných finančních prostředků. Žalobce v podání ze dne 16. 10. 2017 dotvrdil potřebná skutková tvrzení s tím, že byt byl pořízen ze společných prostředků za trvání manželství. Kupní smlouvu uzavřela žalovaná s prodávajícím městem XY na částku 57 301 Kč a kupní cena byla kryta z prostředků úvěru, který s žalovanou sjednali u České spořitelny, a. s., smlouvou ze dne 4. 2. 1999. Z tohoto doplnění skutkových tvrzení odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce učinil předmětem vypořádání také předmětnou jednotku, ohledně které uvedl, že byla pořízena za trvání manželství ze společných prostředků. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jako v rozhodovací praxi dosud neřešenou předkládá otázku, zda lze v řízení o vypořádání SJM činit předmětem vypořádání věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti. Podle § 3038 o. z. totiž věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají být dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. součástí společného jmění. K výkladu § 3038 o. z. důvodová zpráva mlčí a není tak známo, co zákonodárce k přijetí této úpravy vedlo a ve kterých případech se má dané ustanovení aplikovat. Žalovaná poukázala na to, že úmyslem zákonodárce bylo věci obvyklého vybavení vyloučit ze SJM, a to především s ohledem na jejich využití a plnění funkce uspokojování základních potřeb členů rodinné domácnosti. Domnívá se, že uspokojování nezbytných životních potřeb rodiny reflektuje § 698 odst. 2 o. z. Uvedl-li odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že poukaz žalované na § 3038 o. z. je nepřípadný a v tomto případě nepoužitelným ustanovením, aniž by dále své úvahy o vyloučení jeho aplikace blíže rozvedl, pak se žalovaná dotazuje, v kterých případech lze citované ustanovení aplikovat. Žalovaná nesdílí názor části odborné právní veřejnosti, že se jedná o legislativní chybu, a proto se v praxi nebude aplikovat. Nelze připustit ignoraci zákonného ustanovení jen proto, že by jeho aplikace mohla v praxi způ