25 Cdo 1143/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1143/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1143/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1143.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2643 o. z. § 2913 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.05.2025III.ÚS 1505/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepříslušnost4. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1143/2024-512 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Z. V., zastoupená Mgr. Alicjou Adamusovou Rzymanovou, advokátkou se sídlem Kirovova 1430/11, Karviná, proti žalované: Bílovecká nemocnice, a. s., IČO 26865858, se sídlem 17. listopadu 538/57, Bílovec, zastoupená JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem Veleslavínova 1022/4, Ostrava, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 40/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2023, č. j. 71 Co 178/2023-462, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 8 C 40/2018-406, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 263 129,54 Kč s příslušenstvím, dále rozhodl o náhradě nákladů a poplatkové povinnosti. Rozhodl tak v řízení o náhradu újmy způsobené žalobkyni poškozením lýtkového nervu nesprávnou pooperační medikací po operaci varixů, které se žalobkyně podrobila u žalované. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně absolvovala dne 12. 2. 2015 předoperační vyšetření a byla písemně poučena (viz souhlas s léčebným úkonem ze dne 12. 2 2015, který je součástí zdravotní dokumentace) o povaze a rizicích zákroku i následné péči, načež dne 13. 2. 2015 podstoupila operaci varixů (křečových žil) na levé dolní končetině. Žalobkyně byla v rámci souhlasu informována, že vzácnou komplikací u obdobného typu operací je poškození hlubokého lýtkového nervu. Podle propouštěcí zprávy zákrok proběhl bez komplikací. Během hospitalizace se u žalobkyně neprojevila tromboembolická nemoc, v rámci pooperačního režimu jí byla doporučena nefarmakologická prevence tromboembolie elastickou bandáží a polohováním levé dolní končetiny. Žalobkyně byla propuštěna dne 16. 2. 2015. Z provedeného dokazování vyplynulo, že prevence flebotrombózy, tj. krevní sraženiny v žilním systému, byla dostatečná (dle shodného názoru znalce MUDr. Zonči i znaleckého ústavu Fakultní nemocnice Bulovka) a v souladu s doporučením po dobu hospitalizace. Po propuštění nebylo dle doporučených postupů u tohoto typu operace nutné pokračovat v lékové prevenci. Trombóza levé dolní končetiny u žalobkyně prokázána nebyla. Ačkoli při ultrazvukovém vyšetření žilního systému dne 27. 2. 2015 v Nemocnici v Novém Jičíně byla zjištěna parciální, tj. částečná trombóza, šlo pouze o pomocnou část ultrazvukového vyšetření, jejíž výsledek nelze brát jako jednoznačný průkaz trombózy. Parciální žilní trombóza bércových žil, i pokud byla zjištěna, nemohla být příčinou kompartment syndromu (tj. stavu, kdy dojde k zvýšení tlaku v uzavřeném prostoru s následnou nedokrevností a poškozením struktur okolních tkání), a takový syndrom u žalobkyně ani nebyl prokázán. Následné kontrolní ultrazvukové vyšetření žilního systému levé dolní končetiny provedené žalovanou dne 6. 3. 2015 a dne 10. 4. 2015 trombózu neprokázalo. Poškození lýtkového nervu tak nebylo důsledkem flebotrombózy ani tzv. kompartment syndromu. Vyšetření EMG, tj. elektromyografií (vyšetřovací metoda, která se zabývá měřením elektrické aktivity a jejím šířením v nervech a svalech) neprokázala těžké motorické poškození hlubokého lýtkového nervu. Vyšetřením EMG dne 18. 8. 2016 byla zjištěna porucha senzitivního vedení levostranného povrchového lýtkového nervu a dne 23. 2. 2017 bylo konstatováno jeho normální senzitivní vedení, ze kterého nelze vyvozovat omezení chůze či její nemožnost. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná způsobila poškození jejího lýtkového nervu zanedbáním prevence tromboembolické nemoci po operaci, soud zdůraznil, že u žalobkyně předně nebyl prokázán vznik kompartment syndromu a nebyla prokázána ani souvislost mezi prevencí vzniku hluboké žilní nedostatečnosti a poškozením hlubokého lýtkového nervu. Rozsah provedené prevence neměl na zhoršení zdravotního stavu žalobkyně vliv. Podle soudu prvního stupně nastalé zdravotní komplikace spadají do kategorie tzv. vitium artis, která nenaplňuje znak protiprávnosti, neboť jde o chybu či nezdar při poskytování zdravotní péče v jednom bodě jinak celkově správného lékařského postupu. Soud prvního stupně na daný případ aplikoval § 2645, § 2913, § 2910, § 2900, § 2958 a § 2647 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že nedošlo k porušení povinnosti žalované; odpovědnost za správnost provedení lékařského zákroku není odpovědností za výsledek, tj. za vyléčení. 2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 12. 2023, č. j. 71 Co 178/2023-462, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, změnil je v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a souhlasil s jeho důvody pro neprovedení důkazu znaleckým posudkem prof. Dudy. Dále k rozporu mezi písemným a ústním znaleckým posudkem znaleckého ústavu Fakultní nemocnice Bulovka vysvětlil, že při ústním znaleckém posudku došlo jen k upřesnění některých části písemného posudku, ale základ písemného znaleckého posudku rozhodný pro právní posouzení věci zůstal beze změny. Odvolací soud souhlasil s právním posouzením věci okresním soudem podle ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu v souvislosti s provedením lékařského zákroku, jakož i s vypořádáním námitek ohledně zdravotní dokumentace či nedostatečné prevence pooperační trombózy. Shodně se soudem prvního stupně považoval za zásadní skutečnost, že u žalobkyně nebyla zjištěna trombóza hlubokého žilního systému a nebyl zjištěn ani kompartment syndrom, tudíž ani opomenutí prevence vzniku hluboké žilní nedostatečnosti jako příčina kompartment syndromu. V daném případě nebyl prokázán škodlivý následek, za který by žalovaná nesla odpovědnost. 3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na dosud neřešené otázce procesního práva ohledně kvantifikace vyšší míry pravděpodobnosti – zda může soud po nedostatečném dokazování vyslovit závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi nastalými zdravotními potížemi žalobkyně a nepodáním preventivní medikace k zamezení vzniku trombózy. V textu dovolání položila šest zcela obecně formulovaných otázek pravidel soudního procesu, náležitostí písemného vyhotovení soudních rozhodnutí, práce soudu se znaleckými posudky a otázku, zda „platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého či protiprávního jednání“. Zopakovala svou argumentaci z odvolacího řízení. Dále namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, které je v rozporu s dosavadní judikaturou dovolacího i Ústavního soudu. Dovolatelka soudům obou stupňů vytýkala neúplné zjištění skutkového stavu věci, neprovedení navržených důkazů a chybné hodnocení a dezinterpretaci provedených důkazů. Závěry o neprokázání příčinné souvislosti jsou nesprávné, neboť příčinná souvislost mezi chybným počínáním žalované a zdravotními potížemi žalobkyně je dostatečně zřejmá. Podle žalobkyně je extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a mylnými závěry soudů obou stupňů. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že dovolání žalobkyně považuje za nedůvodné, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 5. Vedlejší účastnice ve vyjádření k dovolání uvedla, že za následek, který je možnou komplikací daného zákroku, nemůže odpovídat zdravotnické zařízení. Žalovaná se nedopustila postupu non lege artis. Žalobkyně v dovolání pouze zopakovala argumentaci z nalézacího řízení,